autor: B-kay betaread: Janule „Ty ale nejsou tvoje co?“ řekl tichým hláskem a pomalu se od Toma odsunul. „Chtěl jsi odejít, tak běž. Já ti nebráním,“ vydechl tiše a opatrně si sedl na kapotu Tomova auta. Bezmocně přivřel víčka a nasál tu
autor: B-kay betaread: Janule „Bille, zlato, no ták. Už tady takhle sedíš přes týden,“ povzdechla si zmoženě Simone, která se už nedokázala dívat na to, jak její synek trpí. V poslední době nedělal totiž nic jiného, než seděl zavřený ve svém pokoji
autor: B-kay betaread: Janule Tom se na Billa z vany plné bublinek překvapeně usmíval a čekal, co se bude dít. Vlastně se už asi 5 minut nedělo vůbec nic, protože Bill stál u vany s křečovitým úsměvem a dlaně se mu nehorázně
Tom se chvilku nechal unášet touhou, avšak musel přestat. Musel mu to říct… už mu dál nechtěl lhát. A čím déle to protahoval, tím více na to musel myslet. „Tomi… trápí tě snad něco?“ zeptal se tiše Bill, který si všiml Tomovy
„Jenomže ti nechci způsobit bolest…“ zašeptal tiše hned, jak ucítil že jej Bill i přes polibky pomalu pokládá zpátky na postel. Bill však na jeho obavy nějak zvláště nereagoval. Ba právě naopak. Teď to už věděl jistě, že nedokáže přestat. „Tohle pro
„Taak, polož jí opatrně na páku,“ zašeptal Tom Billovi do ouška, jakmile se konečně ocitli v Billově vozidle. Billovi se ale značně roztřásla ručka. Už jenom při vzpomínce na tu nehodu chtěl z auta utéct a už nikdy tam nenasednout, ale chtěl
Tom jej naléhavě popadl kolem krku a rychle jej políbil. Bill se jen usmál do polibku a táhl Toma sebou dolů na madraci.Tom nenasytně, avšak jemně, zpracovával Billovy rty. Jakoby si s nimi hrál. Něžně je olizoval a skousával. Sem tam sklouzl
„Hodíš mě domů?“ špitl Bill tiše a mile se na Toma usmál. „Jojo,“ rychle přitakal a došel ke dveřím. Už je chtěl odemknout, když jej Bill najednou zastavil. „Počkej,“ chytil jej opatrně za zápěstí a nesměle sklonil hlavu.“Já vím, že… že zítra
Bill jej od sebe jemně odsunul a zahleděl se do teď vášní potemnělých očí. Billovy rty se patrně prokrvily od Tomových nepoddajných zoubků. Jeho ruce pořád spočívaly na Billových bocích a přes hrubou látku bundy se jej snažily hladit. Víc si totiž
„Já se ti přišel omluvit,“ šeptl nesměle a konečně se odvážil zvednout svůj pohled k Tomovým překvapeným očím. „Omluvit? Ty?“ Tomovi to připadalo trošku zvláštní. Nikdy by to do něj neřekl. „Jo. Já… já totiž, mám strach z cizích lidí, víš a…
Ještě ten den to s ním Tom vzdal. Odvezl ho domů a ukončil to trápení. Takhle by to přeci nešlo… Billovi ale Tom tak nějak scházel. Nedokázal pochopit, co se v něm teď odehrává, ale bylo to moc zvláštní. Znali se sice
„Co děláš?“ vytřeštil na něj oči Bill, když se k němu Tom začal pomalu přibližovat. Koukali si zpříma do očí. Ani jeden nedokázal uhnout pohledem. „Seš fakt sprostej, Tome,“ sykl Bill a snažil se uhnout pohledem, ale Tom si jeho tvář pořád
„Stalo se něco?“ zeptal se Tom překvapeně a koukal na skoro prázdnou silnici. Bill ještě nikdy nikomu neřekl o svém problému. Možná že právě proto ještě nikdy řidičák neudělal. Ale děsně se za to styděl. Dobrému řidiči by se to totiž stát
Bill si uraženě sednul vedle drzého hopera a ani se neobtěžoval dát si pásy, když Tom nastartoval auto. Tom se na něj nechápavě zahleděl. „Hele, já za tebe pokutu platit nebudu, Billiku,“ zašklebil se a dělalo mu neuvěřitelnou radost Billa takhle provokovat.
„Tak a já končím mami.Tečka! Už nechci žádný testy ani nic jinýho. Já prostě ten řidičák nedostanu nikdy,“ ozval se celým domem Kaulitzových nabručený hlas osmnáctiletého černovlasého a také dost vyzáblého kluka, který dostal snad posté tu samou odpověď od učitele v
