Autoškola 5.

Ještě ten den to s ním Tom vzdal. Odvezl ho domů a ukončil to trápení. Takhle by to přeci nešlo…

Billovi ale Tom tak nějak scházel. Nedokázal pochopit, co se v něm teď odehrává, ale bylo to moc zvláštní. Znali se sice jenom jeden den a to se jenom pořád hádali, ale i tak mu přišel celkem milý. Jo… Tom milý byl, ale Bill tedy rozhodně ne. A začal si to uvědomovat až teď. Až teď, když už bylo pozdě. Máma mu celý týden nadávala, jak mohl nechat promrhat takovou šanci. Věřila, že Tom je ten typ kluka, který by jej to dokázal naučit…

„Mami, no tak. Já to umět nebudu. Nikdy se to nenaučím. A s Tomem by to nebylo jiný,“ byla zrovna další z jejich dost častých hádek.

„Bille, zlato, ten kluk byl pro tebe ideální. Když jsem s ním mluvila, byl tak milej a byl ochoten tě to naučit. A co uděláš ty?“ vyčítala Simone svému synkovi, ale nedokázala zvýšit hlas. Na Billovi bylo totiž dost vidět, že jej to mrzí.

„On to ukončil, né já,“ vzdychl a zabořil tvář do rukou. Simone k němu chápavě přišla a objala jej.

„A co kdybys za ním zašel.. Hmm?“ navrhla a když uviděla Billův překvapený obličej, raději už nepokračovala.

„Já za ním? Proč já? On byl odpornej, hnusnej, protivnej a… a… už ani nevím co,“ sklesle se povalil na pohovku.

„Bille, já vím, že seš hnusnej k cizím lidem, kteří se ti nezamlouvají, ale Tom mezi ně nepatřil a ty to víš,“ šeptla a odešla do kuchyně.

Čím víc nad tím Bill přemýšlel, tím víc mu docházelo, že má máma pravdu. Proto přestal trucovat, oblíkl se a v mámině bloku si našel jeho adresu.

„Jdu na chvilku ven, jo?“ křikl na ni.

„Pořádně se oblíkni,“ Bill si tedy narazil ještě čapku na hlavu a vyběhl ven.

„Tome, nechceš něco jíst?“ marně se zkoušel se svým synkem domluvit jeho táta.

„Ne, tati, jsem v pohodě. Jen nemám hlad,“ špitl a ještě více se zachumlal do deky. Nechtěl teď nikoho vidět. Ostatně to tak šlo už pomalu celý týden. S nikým nekomunikoval, na telefonáty o autoškole a dalších zájemcích nereagoval, prostě úplně vypnul. A tím důvodem byl Bill. Měl už kopu zákazníků, kteří to s ním ukončili, nebo on s nimi, ale jenom tenhle jediný mu nedokázal odejít z mysli. Pořád viděl jeho smutný obličej při jejich poslední hádce. Dost na sebe křičeli a Tom mu tehdy vykřičel, že končí. Billa to na chvilku zarazilo, ale pak se jen otočil a odešel domů… Z proudu myšlenek jej vzbudil až naléhavý zvonek. Slyšel dole tátu, jak někomu otevírá dveře.

„Ehm, dobrý večer. Tedy, já… je tady Tom?“ zeptal se Bill mile trošku ustaraného muže, který mu přišel otevřít.

„Jo, jenomže on teď s nikým nechce mluvit. Má nějaký blbý období,“ vzdychl a napravil si dosti veliké brýle.

„A nemohl bych to alespoň zkusit? Mě by možná vidět chtěl,“ zkusil se Bill mile zeptat a když Tomův tatínek nejistě přitakal, nečekal než by si to rozmyslel, ale vyběhl nahoru po schodech. Tomův pokoj našel snadno, protože tam vyhrávala hudba stejně jako tehdy v autě. Teď ale Bill nehodlal couvnout. Opatrně zaklepal.

„Tati, nemám hlad,“ ozval se smutný hlas zpoza dveří. Bill zakroutil hlavou a zaklepal ještě jednou. To už se Tom postavil a pomalu přišel ke dveřím.

„Tati, já… co tady děláš?“ šokovaně koukal do Billových smutných očí.

„Můžu s tebou mluvit?“ zeptal se Bill tiše a se sklopenou tváří. Tom nepatrně přitakal a pustil jej dovnitř. Bill se rozhlížel všude kolem sebe. Tomův pokoj mu dosti připomínal jeho vlastní.

„Tak, co bys chtěl?“ zeptal se Tom nevrle a z jeho hlasu ještě trošičku sálalo rozčílení. Sedl si na postel a Bill si klekl naproti němu. Nedokázal zvednout svůj pohled a podívat se mu do očí…

autor: B-kay
betaread: Janule