Autoškola 6.

„Já se ti přišel omluvit,“ šeptl nesměle a konečně se odvážil zvednout svůj pohled k Tomovým překvapeným očím.

„Omluvit? Ty?“ Tomovi to připadalo trošku zvláštní. Nikdy by to do něj neřekl.

„Jo. Já… já totiž, mám strach z cizích lidí, víš a… proto jsem byl na tebe tak hnusnej. Na tom útesu to bylo nádherný, Tome prosím tě… dej mi ještě šanci,“ pípl tiše a v očích se mu zaleskly slzy.

„Bille, já nevím. Nešlo nám to dohromady. Určitě tě to naučí nějakej lepší učitel než já a nebudete se spolu pořád hádat. Bille, já se fakt snažil, ale…“ zasekl se. Bill totiž zvedl svůj pohled k němu… viděl v něm tolik zmatení a smutku, dokonce i stopy po malinkatých slzičkách.

„Tome, prosím,“ zašeptal a podal mu ruku.“Prosím,“ čekal, co na to Tom. Tom se na něj smutně zahleděl a setřel mu slzičku, která mu vyklouzla z těch krásných a dokonalých očí.

„Tak dobře, Bille,“ pousmál se a podal mu svou ruku.

„Děkuju… slibuju, že už takovej nebudu,“ usmál se Bill přes závoj slz a posadil se vedle Toma. Dlouze se mu zahleděl do očí.

„Tak zítra ráno přijdu a,“ ani nedokončil a už zase Bill vrtěl nesouhlasně hlavou.

„Já chci, abychom jeli hned. Dneska ti chci jedno místo ukázat já,“ pousmál se a pomohl Tomovi rychle na nohy. Tom se nestačil divit změně v Billově chování. Teď byl úplně jiný než před týdnem. Možná, že konečně dostal rozum, nebo si uvědomil, že Tom pro něj není tolik cizí, jak si myslel.

„Ty si pamatuješ, kde to bylo,“ zeptal se udiveně Tom, když zaparkoval auto na stejném místě jako před týdnem.

„Jasně že jo. Dokonce jsem tady i párkrát byl. Tedy popravdě sem jsem chodil poslední týden dost často,“ šeptl smutně a posadil se na kapotu auta jako první teď on.

„Bille, známe se týden? Za ten týden jsme se stihli dostkrát pohádat, ale já o tobě vím pořád strašně málo. A vlastně, ty o mě také,“ pousmál se a posadil se vedle něj. Bill se tedy pustil do vyprávění svého zatím dosti nudného života, ale když začal vyprávět Tom, nestačil se divit. Někdy dokonce poslouchal s pusou dokořán.

„To bych do tebe nikdy neřekl,“ vydechl a překvapeně na něj zíral.

„No co, byl jsem moc divoký kvítko,“ zazubil se a rozvalil se kompletně celý na kapotu svého autíčka.

„A to tě vůbec nebolelo jim pak říct, že je konec?“ ptal se zvědavě Bill. Tohle téma jej fakt zaujalo. Hlavně tedy z Tomova postoje k němu.

„Já nevím, ani ne. Bille, já ještě nikdy nebyl skutečně zamilovanej. A ani nechci být. Ještě sem žádný neřekl miluju tě, protože bych věděl, že to nemyslím vážně. Neublížil bych jim tím víc?“ podíval se na jeho zamyšlený obličej.

„Asi jo, ale i tak mi to připadá… trošku krutý,“ povzdechl si a lehl si vedle něj. Tom se mu musel zasmát. Připadal mu dokonale rozkošný, jak si něco pořád frflal pod nosík. Dokonce si ani neuvědomil, že na něj doslova civí. Bill si to ale uvědomil. Trošku stydlivě se usmál a znovu se posadil. Byla tam najednou dosti divná atmosféra.

„Neměli bychom už raději jít?“ začal Bill panikařit a koukal všude kolem, jenom ne na Toma. Ten to hned vycítil. Také si připadal najednou tak nějak divně. A dokonce se přistihl, že myslí na to, jaké by to bylo Billa teď políbit. Vyděšeně zavrtěl hlavou a vymrštil se dosedu nad tím, co jej napadlo. Tohle snad není možný. Určitě to nesouvisí s láskou ani ničím takovým. Líběj se mu přeci holky. Možná to udělalo to, že je tady taková romantická atmosféra, tedy spíš byla. Bill se začal celý třást a nervózně si okusoval spodní ret.

„Opravdu už chceš odejít?“ zeptal se Tom, který se teď částečně vzpamatoval z poblouznění.

„Jjo, asi jo, raději jo,“ vykoktal ze sebe a chtěl vstát, ale jakmile vstal, ucítil za sebou Tomovu přitažlivou vůni.

„Proč to děláš?“ pípl tiše a začal se chvět ještě víc.

„Já nevím, Bille,“ zašeptal a opatrně jej chytil za bradu.

„N-ne, já nechci,“ zašeptal Bill a snažil se tvář znovu sklonit dolů, jenomže to by jej nesměl držet za tu tvář Tom. Pomalounku se skláněl k jeho rtům, až už měl pocit, že se jich jemně dotýká. Cítil každé Billovo prudké nadechnutí, cítil jak se celý třese.

„Ty se chvěješ,“ zašeptal s jistotou a podíval se mu z milimetrové vzdálenosti do těch nádherných očí.

„Ne, nechvěju,“ pípl Bill tence a v poslední chvíli uhnul Tomovým rtům, takže místo jeho rtů zasáhly jen líce. Tom se ale odradit nenechal. Vsadil na kartu očního kontaktu. Viděl to jednou ve filmu. Upřeně se zadíval Billovi do zmatených očí a pomalu se k němu znovu skláněl. Billa teď fascinovaly jeho nádherné oči. Už nedokázal uhnout. Dokonce se on sám k němu pomalu přibližoval. Po chvilce se jejich rty o sebe lehce otřely.

Jejich lehké otření rtů netrvalo ani několik vteřin a Bill už se od něj odsouval. Vyděšeně se mu podíval do očí. Tom také ničemu nerozuměl. V hlavě měl jenom jedinou touhu: udělat to ještě jednou.

„Tohle už nikdy, hmpf,“ jeho poslední slovo zaniklo v Tomově polibku. Vůbec netlačil na Billovy rty. Jen se o ně lehce otíral a sál je. Nenutil jej spolupracovat. Věděl, že by nechtěl… Bill se v jeho rukách měnil na hadrovou panenku. Věděl, že tohle není láska. Že je to jenom zkrat, nebo poblouznění. Věděl, že zítra pro něj Tom přijede znovu jako jeho učitel? Teď má tedy poslední možnost… Tak proč se jí nepoddat?…

autor: B-kay
betaread: Janule