„Uááá,“ dlouze si zívnu. Otočim se na bok a podivam se na to kouzelný stvořeníčko, co leží vedle mě.
„Šmudlíku,“ poškrábu ho po tváři nehtem. Nic…
„Šmudlíků,“ zesílím svůj hlas.
„Ano, Šmoulinko?“ uchechtne se, stále se zavřenýma očima.
„No vstávéj! Mě nebaví být vzhůru sám,“ políbím ho na nos.
„A kvůli tomu mě budíš? Proč jsi nešel za Scottym? Pojď ještě spinkat Billíku,“ stáhne mě k sobě a pevně mě sevře v náručí.
„Ale já nechci spinkat! Pojď mi umýt zádá. Prosíím,“ políbím ho.
„Jo tak to je jiná. Pojď ty otravo jeden. Ale pak půjdeme zase spinkat,“ mrkne na mě.
„No s tim nepočítej,“ jemně ho plácnu přes zadek.
„No s tim jako počítám,“ rozeběhne se za mnou.
„Ááá,“ ječim jak pavián a utíkám rychle do koupelny.
„A mám tě,“ drapne mě zezadu Tom.
„Pfůů. To je jedno. Já mám dost,“ opřu se o něj vší silou, což znamená jemné zavrávorání, ale ten silák se udrží.
Eh… Silák? Asi jsem nad tím neměl přemýšlet… Protože jakmile se řekne Tom a silák, chytnu obrovskej výtlem.
„Áháháháháháháháháháhá,“ směju se jak pakoň, zatimco Tom se jenom nechápavě kouká.
Podívám se na jeho vyhublý tělo, na ty povislý svaly na rukou a výtlem je tu znova.
„Ty woe… Áááááháháháháháháhá,“ dřepnu si na dlaždičkovanou zem a směju se dál.
„Ty wole Bille! Vzpamatuj se, děje se něco?“ lehce mu cukaj koutky.
„Áháháháháháháháháháhá,“ další výbuch smíchu. Tentokrát se se mnou směje ale i on.
„No uááááá,“ odeznívá smích a už je jenom to menší pochichotávání.
„Ty wole. Tys mi dal,“ vydechne Tom. Podivam se na něj a už mi zase cukaj koutky, ale radši počítám do dvaceti, protože pak už by to nešlo zastavit vůbec. Jakože vážně ne.
„Doobrý,“ oddychnu si, když jsou záchvaty smíchu odehnány.
„Super… Takže teď mi řekni, čemu ses smál.“ Podívá se na mě zcela vážně.
„Prostě jsem si jenom něco představil,“ nenuťte mě znova říkat ty slova xD
„A co?“
„Tom a silák… ty… Áháháháháháháhá,“ výtlem je tu znova.
„Cože? Já že nejsem silnej jo?“
„Ale jsi.. Jenom to na první pohled neni vidět…“ výhružně se podívá a já pohledem sklouznu na jeho bříško „Samozřejmě až na to dokonale vypracovaný bříško, nad kterým bych byl ochotnej snít klidně celej život,“ pousměju se a dál zírám na to bříško… Zajímavý.. Nikdy jsem si nevšiml, že by Tom cvičil tak moc, že se dopracoval k tomuhle dokonalýmu bříšku…
„Dokážeš potěšit, víš to?“ zašeptá mi hned vedle ucha a přisune se ke mně ještě blíž. Po zádech mi přeběhne mráz, dneska bude řada na mě.
„Vím… Taky toho umim dobře využít.“ Políbím ho. „Jdem do tý sprchy, ne?“ začnu se zvedat, ale Tom mě stáhne zpátky na zem.
„Ale kam bys chodil? Tady buď. Do sprchy se půjde pak,“ chytne mě za zadeček, posadí si mě na klín a jemňoulince mě políbí.
„Ale já se po tý noci ještě neosprchoval, cejtim se tak… strašně … divně,“ u poslední věty mě nejspíš nemá v plánu nechat domluvit.
„Tomí,“
„Půjdeme tam pak, přísahám.“
„Ale..“
„Bille, jestli toho okamžitě nenecháš, tak se naštvu,“ podivá se na mě výhružně.
„Už mlčim,“ přisaju se k jeho rtům a čím dál tím víc se k němu tisknu vzrušením a on mi čím dál víc drtí zadek. Nezdá se… Ale jako bouli mezi nohama (mimo ty dvě) máme docela velký jako..
„Tome,“ vzdychnu, když mi rukou zajede pod trenky na zadek. Nadzvednu se a trenky si sundám, stejně jako Tom. Zase si na něj sednu.
„Miluju tě, miluju tě, miluju tě.“
„Já tebe taky,“ už ho beru do ruky.
„Dneska jsem na řadě já,“ políbím ho na krk a sednu si mu něco pod kolena, abych to měl tak akorát. Tom se zapře rukama a já se zhluboka nadechnu. Tak teď se pomalu skloním a jemně ho políbím na špičku.
Zatřásl se… beru to, jako že se mu to líbí, tak pokračuju. Začnu pohybovat rukou a k tomu připojím rty.
„Och bože,“ vzdychá, zatímco ho kouřim.
„Bille, už,“ vykřikne a vystříká se mi přímo do pusy. Spokojeně spolykám a pochvaluju si nad tim, jak skvěle jsem brášku udělal.
„Byl jsi výbornej,“ přitáhne si mě k sobě.
„A teď jdeme do tý sprchy,“ pohotově vstanu a vytáhnu ho na nohy. Potřebuju se zbavit toho „malýho“ nadělení, co mám mezi nohama, dokud si toho Tom nevšiml. Voda… Okamžitě studenou vodu..
„Ááá!“ eh.. Byla ledová
„Co pištíš?“
„Byla ledová,“ ale účel splnila =)
„Trdlo moje,“ dá mi letmej polibek a vodu nastaví na úplně úžasnou.
„Šikulo můj,“ políbím ho zas já. Asi půl hodiny stojíme pod proudem vody a líbáme se, nic jinýho… Zvláštní, co?
Po sprše jsme se s pomocí toho druhýho oblíkli do kraťasů, aby jsme se mohli pohybovat po domě úplně svobodně a dělat krávoviny.
„Tudu“ kdo co po nás může chtít? Je Čtvrtek, 11 hodin… Kdo co chce? Znuděně dojdu ke dveřím a slyším jenom:
„PŘEKVAPENÍÍÍ“ řvou ty dva imbecilové.
„Cože?“
„Bille, teď jsi měl dělat překvapenýho, né znechucenýho,“ urazí se Georg.
„Eh,“ okamžitě změnim výraz „Neměli jste se náhodou ozvat?“
„Měli jsme to při cestě. Ale předem tě upozorňuju, že s nim,“ ukáže Gustav na Georga „…mít společnou ložnici nebudu!“
„Aha… Takže budu muset bejt v ložnici s Tomem… Dík, to se zas nevyspim,“ nahodim znechucenej výraz, ale v duchu se raduju. Johó! No… Radši je pozvu dál.
„Lás…“ zasekne se, když vidí Géčka a já nahodim naštvanej výraz.
„Lás negodoňat, lás nedogoňat.“
„Tome… To je Nas nedogoňat… Žádný Las Vegas,“ prohodí otráveně Gustav a já chytnu nehoráznej výtlem. Prej Las nedogoňat xD Las vegas xD Taky ty mi dávaj.
„Tome, jsem nucen s tebou strávit jednu ložnici po dobu dvou týdnů,“ řeknu „naštvaně“ a vidim, jak se Tomovi zablesklo v očích.
„Bože… To budou zas noci. Nechápu, proč tu neudělali čtyři pokoje, ale jenom tři. Myslím, že by jsme to tu pak mohli přestavět.“ povzdychne si.
A já se pak dál směju. Tom, silák a zpívá si Nas nedogoňat … Tak to je megácký. Mam dost…
autor: Edie, Žabička
betaread: Janule
lás nedogoňat!