Napsaly: Edie & Žabička Betaread: Janule Někdy něco začíná, někdy něco končí. A stejně, jako končí mnoho jiných věcí, je u konce i naše povídka. Jelikož prázdniny jsou pouhé dva měsíce a já s Edie jsme neustále někde pryč, dohodly jsme se,
Autor: Edie & Žabička Betaread: Janule„BILLE!“ zaslechnu dost nasranej hlas Toma, tudíž místo abych za ním běžel a skočil mu do náručí, běžím se schovat pod postel a zalezu úplně dozadu. „Kruci, co to je?! Trenky?! No fuj!“ odhodím ty trenky doprostřed
autor: Edie & Žabička betaread: Janule No to je skvělý. Kdybych na něj nebyl tak hrozně naštvanej, asi bych ho i začal litovat, jenže to, v jakým stavu přišel domů a v kolik přišel domů, to mě dostává do varu. Nevím sice,
„Do píšťalky, moje hlava,“ zaskučím a s rukou připlácnutou na čele si zase hodně rychle lehnu do postele. „Tomí?“ Pokusím se vstát – úspěšně. Pomalinku, jako malý dítě jdu krůček po krůčku, soustředěn hlavně na tu chůzi přímo do kuchyně. „Tome!“ zaskučím
„Tak si to tam užij a vrať se brzy!“ křiknu na Billova mizející záda… Odpovědí mi je jen tiché zamručení a jeho stín na vedlejším domě… Takže, je půl devátý má se vrátit v půl jedný, což jsou čtyři hodiny volnýho času…
„Tomí?“ zkusím to opatrně, když ho uvidím sedět v kuchyni s hrníčkem v ruce na lince. Zvedne hlavu a podívá se na mě smutnýma očima.„Ano?“ odloží hrnek stranou.„Ty ses naštval?“ kníknu a přijdu k němu.„Ne, samozřejmě že ne… Jen jsem na něčím
„Seš ty vůbec normální, Georgu?! Že já se vůbec ptám! Jasně že nejsi. Ale já normální jsem, když ti teď říkám, aby sis sbalil věci a okamžitě vypadnul! Já tě tady nechci! Okamžitě si padej sbalit ty věci a vypadni! Nečum na
„Ahoj, Tomí,“ usměju se, když se kouknu na toho andílka, který mě jemně hladil po tváři. Bylo to jako dotyk motýla.„Ahoj, lásko,“ jemně si mě za bradu vytáhne a políbí mě.„Jak ses vyspinkal?“ zeptám se a trochu si povytáhnu peřinu, protože mi
Mazlíme se spolu ve vířivce a napětí mezi námi jenom roste… Abych řekl pravdu, neroste pouze napětí. Proplétáme se svými jazyky a sem tam si šeptneme pár sladkých slůvek jako ,,Miluji Tě“. Vůně kokosové pěny jen dodává téhle chvíli tu správnou atmosféru
Kurva. To jsem ze sebe udělal fakt debila, když jsem si vzpomněl zrovna na „Nas nedogoňat“. A ještě k tomu jsem to měl debilně gramaticky. Dobrý, první ze mě udělá debila Bill a teď ještě Georg. No nic, stane se. Hlavně že
„Uááá,“ dlouze si zívnu. Otočim se na bok a podivam se na to kouzelný stvořeníčko, co leží vedle mě. „Šmudlíku,“ poškrábu ho po tváři nehtem. Nic… „Šmudlíků,“ zesílím svůj hlas. „Ano, Šmoulinko?“ uchechtne se, stále se zavřenýma očima. „No vstávéj! Mě nebaví
„Tomíí,“ vzdychne Bill, jedním pohybem mu stáhnu kalhoty i trenky.. No jo, pár let praxe 😉 Když jsem je ale sundal, tak jsem lehce znervózněl… Bill si toho asi všimnul, protože zašeptal: „Miluju tě.“ „Já tebe taky,“ řeknu a políbím ho na
„Tomí?“ zapištim. „Hmm?“ koukne na mě. „Já mám na něco chuť,“ mlsně se podívam… „A na copak?“ přejede mi rukou po boku. „Ale né na tohle!“ směju se mu. Ten dokáže bejt tak naivní! Sice na to mám obrovskou chuť, ale teď
„Billí?“ řeknu konečně, co ho najdu relaxovat ve výřivce… Csss já tady prohledám celej barák a on si tu skoro spí…. „No?“ zamumlá a lehce se zapře na loktech aby na mě viděl. „Já tě tu hledám jak vůl a ty si
Co cože?! On mě tady jenom tak nechal?! Prej: „Kdybych to udělal už teď neměl by jsi se na co těšit, všechny moje schopnosti jsou pro tebe zatím tajemstvím, tohle byl jen začátek!“ Já ho zabiju! Já ho normálně zabiju! On mě
