Desperation with change into loves 5.

„Och“ vzdychnu po pár minutách teplé sprchy. Tak moc bych potřeboval pořádnou masáž!
Asi si zítra zajdu do nějakýho masérskýho salónu.
Kéž by mě ale mohl namasírovat Tom… Když jsme s kariérou teprve začínali, tak mě masíroval pravidelně… Mám pocit, že právě u tohodle to všechno začalo… Pod jeho dotykama jsem prostě šílel!
Sednu si do rohu sprcháče a uvolněně se opřu o studené kachličky… Je to naprosto krásnej pocit! Zavřu oči a nechám na sebe spadat ty krásně třpytivé kapky vody.
Jak je to vlastně dávno, co jsem se do Toma zamiloval?

Srpen 2005 vyšel první klip, to jsme začínali… V září začal ten stres.. Jo! V záři začal s masážema. Takže v září to budou dlouhý dva roky… To se divím, že ještě nic nepoznal… Sice jsem výbornej lhář, ale jak se na něj při koncertech lepím… Jak na něj vysílám ty pohledy..
bože vždyť to došlo i některým fanynkám! Nedávno jsem procházel stránky fanoušků a našel jsem i takovou, která měla název twincest.blog.cz a řídila se heslem „twincest 4ever!“
To je můj bratr vážně takovej idiot, že si ničeho nevšiml, nebo všiml, ale je mu z toho tak blbě, že to ignoruje? Bože já jsem blb! Patřím už do blázince!
Pomalu se začnu zvedat a vypnu sprchu. Trošku si vlasy osušim do ručníku, natáhnu si čistý boxerky a pomalu dojdu do kuchyně, kde si vezmu kolu a jdu si sednout do obýváku.
Sednu si vedle Toma, kerej si vesele požírá gumový medvídky… Zadívám se na televizi, kde samozřejmě běží placenej kanál (ještě aby neběžel když má v ruce ovládání můj bratr). Jenom usrkávám z koly a koukám na tu televizi a přemejšlim o tom, jak mu vzít ovládání, abych nemusel čumět na tuhle blbost.

„Bille chceš gumový medvídky?“ zeptá se mě najednou Tom. Jenom se mi rozzářej oči a já si naberu plnou hrst! Začnu si je dávat po jednom do pusy a všimnu si, že mi Tom zírá na rty.
„Mám tam něco?“ přejedu si nervozně prstem po rtech.
Jenom zavrtí hlavou a přitáhne si až ke krku deku. Ono je vedro a on si vezme deku. Můj bratr je vážně pako!
„Tome?“ zeptám se po chvíli co jsem dojedl tu mojí po okraj naplněnou hrst bonbónků.
„Hm“ zabručí. Začnu se rozmýšlet, jestli se mám zeptat, nebo ne…
„Můžu si vzíš ještě medvídky?“ zeptám se nakonec
„Jasně, ber si a neptej se, ne?!“
„Díky“ nacpu si plnou pusu a jenom se na něj „zářivě“ usměju. Úsměv mi opětuje a pak se zase zadívá na péčko.
Já se opřu o opěradlo a pomalu usnu…

Zmateně se dívám okolo sebe – kde to jsem? Jak to, že už nejsem na tý louce a vedle mě neleží Tom a nešeptá mi sladká slůvka?
Aha.. To byl sen…
Zadívám se na tu spící osobu, co leží schoulená na gauči. Deku má odkopanou až ke kotníkům, tak ho něžně přikryju a jemně, jako by se jeho tváře dotkly motýlí křídla, ho políbím.
Zachvěl se.
Radši zmizím dřív, než se vzbudí. Zapadnu do svýho pokoje, jak jsem měl původně v plánu. Sednu si na okno a koukám, jak se pomalu stmívá…
Jak dlouho jsem panebože spal, že už se stmívá?
No to je jedno… Sednu ke stolu, popadnu tužku a začnu psát to, co mě napadne.

Na stůl padla první hořká slza. Měl bych se vzpamatovat. Nechám papír papírem, utřu slzy a lehnu si do postele, která je tak měkce ustlaná.

autor: Edie, Žabička
betaread: Janule