Zimmer 483 5.

Hilf mir fliegen

Štěstí. Právě tak by se dal nazvat následující týden s Billem.
Samozřejmě že ani jeden z nás nebyl opravdu šťastný. To tady ani nejde. Ale v rámci možností jsme byli.
Vyprávěl mi o Tomovi, ptal se mě na drogy, vztahy s klukama a podle nálady i jedl. Jenom k výtahu se odmítal přiblížit. Mimo pokoj se klepal strachy.
Na terapii jsem chodila minimálně a prášky brala, jak mě zrovna napadlo. Bylo z toho pár záchvatů, ale nebyl čas něco podobného řešit.

°°°

(jedna z večeří madame Wind)

,,Chutná ti Petere?“

,,Ano, je to výborné. Ty vždycky dokážeš vybrat dobrou restauraci.“

,,Ale prosím tě… Co jsi mi vlastně chtěl říct?!“

,,Že máš úžasný parfém?!“

,,Naomi Cambell-Sexy. Dala mi ho Marie. Ale to nebylo ono. Já na tobě poznám, když mi něco tajíš.“

,,Tak tedy dobrá. Věro, jsme spolu již velmi dlouho a myslím…“

,,Ano?“

,,Že je na čase…“

,,Ale…“

,,…abych tě požádal…“

,,Petere!“

,,…o jednu věc.“

,,Mluv!“

,,Prosím, měj se mnou dítě!“

,,Cože??“

°°°

,,Povídej mi něco o té tvojí skupině.“

,,Ty jsi o nás vážně nikdy neslyšela?“

,,No fakt ne.“

,,To je divný. Jmenujeme se Tokio Hotel a jsme vážně dost slavný…“

°°°

,,Cheri? Můžu dál?“

,,Jo, jasně.“ Bill se nechal přesvědčit, aby šel na nějaké vyšetření, takže mám zase trochu času.

,,Musím se tě na něco zeptat. Znáš skupinu Tokio Hotel?“

,,Ne… Co by měli hrát za styl?“

,,Něco jako nu-rock.“

,,Aha, no víš, já tohle neposlouchám.Na techno-párty se většinou nic podobnýho nevyskytuje. Ale to jméno je mi trochu povědomý. Proč?“

,,Bill a jeho brácha v ní hrajou. Vyprávěl mi o tom, ale je mi divný, že ji neznám.“

,,Copak ses starala o něco jinýho než herák?“

,,Ne.“ Má pravdu. Nic jinýho mě nezajímalo.

°°°

,,Tak, postav se sem… ano… 183 cm, dobře.“

,,Hm.“ Pokrčí Bill rameny.

,,Teď se budeš muset svléknout. Potřebujeme tě zvážit.“ Otřese se.

,,Ne… já nechci…“

,,Stačí do spodního prádla,“ usměje se doktor smířlivě. Bill se otočí na sestru.

,,No… ale… ať jde ten muž pryč… Já nechci, aby mě viděl…“

,,Ale…“
,,To je v pořádku, slečno Moosová. Zavolejte mě, až budete hotovi.

,,Pane doktore, to přece…“

,,Ten kluk má za sebou minimálně jeden homosexuální vztah. Podle jeho matky měl vždycky pocit, že se mu starší muži snaží ublížit, zvlášť po sexuální stránce. Nechci, aby se cítil špatně jen kvůli vážení,“ zašeptá, aby ho Bill neslyšel.

,,Dobře… tak já vás zavolám,“ přikývne sestra.

,,Už je všechno v pohodě?“

,,Jo…“ špitne Bill a začne se svlékat. Mladá sestřička pohodí blonďatými vlasy a po očku ho pozoruje. Bill dlouhýma,vyzáblýma nohama přešlapuje na místě a ruce kříží před propadlým břichem.

,,Fajn, teď se postav na váhu.“ Za předloktí ho postrčí dopředu.

,,Přesně 40 kg. Co nám to děláš?!“ Zavrtí hlavou a znovu si ho prohlédne.

,,Jestli nepřibereš, můžeš zkolabovat… No rozhodně ti příště odebereme krev. Je možné, že máš značný úbytek minerálů.“ Při představě odběrů se otřese.

,,Už se můžeš oblíknout,“ pohladí ho po rameni. Bill sebou trhne a začne si rychle navlékat tričko.

,,Ty se bojíš?! Ale prosím tě… Tak pojď, půjdeme na pokoj. Potřebuješ si odpočinout,“ ušklíbne se sestra.

°°°

Hned jak vejdu do pokoje, skočí mi kolem krku.

,,Podívej se!“ křičí a mává mi před nosem plyšovým medvídkem.

,,Je od Toma,“ usmívá se a tiskne ho k sobě.

,,To je fajn. On tu byl?“

,,Jo… teda neviděl jsem ho, nechal mi medvídka a támhle tu kytku na vrátnici. Asi neměl čas jít nahoru. Ale stejně…“ ukáže na sedmnáct bílých růží ve váze.

,,Máš skvělýho bráchu. Musí to být krásnej pocit mít někoho takovýho.“

Přikývne. Zavrtá se pod peřinu a tulí se k plyšákovi.
Nechává se lehce škrábat na zádech a slastně přivírá oči.

,,Víš, co mě občas napadá?“

,,Ne,“ zavrní.

,,Že by pro tebe bylo mnohem lepší zůstat s Tomem.“

°°°

,,Ale Věro…Už jsme spolu skoro třicet let. Překonali jsme tolik překážek…“

,,Ty si vůbec neuvědomuješ, jak je to pro ženu těžké rozhodnutí.“

,,Chápu tě, ale představ si mít maličkou Gertrůdku… nebylo by to úžasné?“

,,To jistě… Víš, musím si to nechat projít hlavou.“

°°°

,,Sestro Stephenová?“

,,Ano, Liso?“

,,Víte, dneska jsem s doktorem Hoffmanem dělala prohlídku tomu Kaulitzovi ze 483. Vypadá strašně sklesle. Chodí za ním vůbec někdo?“

,,Jen jeho matka.“

,,To je hrozné… vážně ani kamarádi?“

,,Nikdo jiný. A přestaňte se vyptávat. Co vás na něm pořád zajímá?“ Lisa zamrká.

,,No tak na to ani nemyslete! A běžte už. Slečna Jürgenová potřebuje prášky!“ zavrčí vrchní sestra.

autor: Trinitis
betaread: Michelle M.