Když prohraješ, jdeš na blond 2.

„Kohopak to tady máme? Chyběl jsem ti buzíku ?“zašeptal mu známý hlas do ucha. Billovi naskočila po celém těle husí kůže. Tyhle situace opravdu nenáviděl a že v nich byl často.

„Co ode mě chceš?“ zasyčel vzpurně.

„Hele, být tebou, tak zvážím tón hlasu, nemuselo by se ti to vyplatit,“ zbytek party je obklíčil a Daniel od Billa poodstoupil. Sakra co to má být? Bill se začínal opravdu bát. Tuhle jejich taktiku neznal. A upřímně se mu nelíbila. Ostražitě přivíral oči a čekal na sebemenší náznak útoku.

„Tak už si nebudeme hrát. Varuju tě. Nechej Toma na pokoji, nebo za to zaplatíš,“ varoval jej.

„Nechápu…“ Bill nedořekl a pod návalem bolesti si kleknul. Dan k němu přistoupil, chytil za vlasy a donutil ho, aby se mu díval do očí.

„Tohle je varování Trümpere. Dej si pozor,“ odplivl si vedle něj a odcházeli. Bill se snažil nevnímat bolest, ale to podražené koleno se hlásilo opravdu hodně. Marně se snažil, aby mu netekly slzy. Zazvonilo. Kruci, musím do třídy. S námahou se postavil, ale docházelo mu, že bez pomoci tam zřejmě nedojde. Nikdo, kdo by mu pomohl, tu ale nebyl.

„Co se ti stalo?“ ozvalo se za ním.

„Tome?“

„Co se ti stalo?“ přihnal se k němu a chtěl mu pomoci.

„Nesahej na mě,“ odstrčil jej od sebe.

„Ale..“

„Je to kvůli tobě. Nepřibližuj se. Rád bych přežil letošní rok,“ zavrčel Bill.

„Já tě nechápu,“ povzdechl si Tom.

„Tohle bylo varování. Nemám se k tobě přibližovat.“

„Daniel?“ Bill smutně kývnul a než se nadál, držel jej Tom kolem pasu. Bill ho chtěl odstrčit. „Pomůžu ti. Jo?“ mile se na něj usmál.

Mlčky šli vedle sebe a Bill se cítil zvláštně. Byla to směsice vzrušení a strachu. Jestli je Drsňáci uvidí, zaplatí oba.

„Už to dojdu,“ prolomil Bill ticho, kousek od jeho třídy.

„Stále se mě bojíš?“ špitnul Tom. „Stále ti nevěřím. Jeden dobrý skutek nedokáže získat důvěru. Promiň Tome… ale.“ Bill nedořekl. Cítil na svých rtech ty jeho.

Byly tak sladké, tak jemné, žádoucí. Nádherný polibek. Stále se ale zdráhal. Nedokázal pootevřít rty a přijmout hladký jazyk, který se mezi ně snažil dobýt. Byl svázán strachem. Měl v hlavě vzpomínky. A ty bolely. Nemohl se přes ně přenést.

„Přestaň,“ vyškubnul se a chtěl mu dát facku. Tom jeho dlaň zachytil. Zadíval se mu do očí. V těch Billových byl strach, strach a nedůvěra ke všem, co se k němu odváží přiblížit. V těch Tomových nebyl vztek, nebyla tam nenávist. Byla tam pouze něha.

„Já ti neublížím. Nejsem jako ostatní.“ Tom se snažil zjistit, co si Bill momentálně myslí. „Já..dej mi čas…časem bych ti možná i mohl věřit, ale bude to..těžké. Nevíš, čím vším sem si prošel a …“

„Tak mi to řekni,“ naléhal Tom.

„Nemůžu..já..to je moje věc,“ prsknul, protože kdyby Tom ještě chvilku naléhal, vše by mu vyklopil.

„Bille..“

„Ne..Tome…já..už musím jít.“ Bill se otočil a nakročil, v zápětí bolestně usykl.

„Uka…“ Tom nedokončil větu, protože jej zastavilo jasné „NE!“, které Bill vyštěkl. Měl v sobě zmatek. Chtěl, aby mu Tom pomohl, ale zároveň nechtěl. Nevěřil mu. To, že se baví s člověkem, co mu znepříjemnil a stále znepříjemňuje život, byla velká překážka.

Tom svěsil ramena. Musel se hodně přemáhat, aby nezačal škemrat, jak nakopnuté štěně. Na Billovi ho něco zaujalo. Netušil, zda je to jeho charisma, které z něj vyzařuje na míle daleko nebo jeho dokonalé hluboké oči.

Sledoval Billova vzdalující se záda, dokud nezmizela za rohem. Usmyslel si, že si získá jeho důvěru, i kdyby se tomu Bill bránil.

*******

Co mi to dělá? Nebo spíš proč to dělá? Chce mě zničit? Se vsadím, že jsou domluvení s Danielem. Co sem komu udělal? Bill propadal stále větší zoufalosti. Nebyl zvyklý na vlídné zacházení. To, co mu Daniel provedl, bylo …ponižující. Od té doby na sebe nenechá šáhnout. Ta sázka! Bill si najednou vzpomněl, proč to celé začalo. Povzdechl si. Pokud chce, aby mu zůstala původní barva, musí překonat sám sebe, což bude ze všeho nejtěžší.

Pomalu se došoural do třídy. „Kde jste byl?“ zakřičí na něj profesorka ihned, když jej spatří. „Já..ehm..“ Bill nevěděl co říct. „Sedněte si,“ prskla. Bill kulhavě došel do lavice. „Co se vám stalo?“ „Já…ehm..upadl…jojo.. upadl jsem na schodech.“ Dostal ze sebe konečně. Profesorka si jej měřila pohledem. Věděla, že jí lže. Tenhle mladík měl už více takových úrazů, ale vždy to svedl buď na schody, skříň, nebo na příliš velkou aktivitu ve sportu. Měřila si jej pohledem. Nakonec svedla svojí nonšalantní zadnici a vyzvala Billa, aby ji následoval. Ten se sice bez protestů otočil, ale neobešlo se to bez bolestného usykávání a posměšků spolužáků.

(ošetřovna)

„Řeknete mi, kdo vám to udělal?“ zeptala se docela přátelsky.

„Ehm..já spadl přece z těch schodů,“ vyhrknul rychle.

„Proč mi lžete? Já vím, že máte s někým problém. Mě můžete důvěřovat.“ Lehce ohmatala nateklé koleno.

„Spadl jsem ze schodů. Nic víc,“ vybouchnul. Učitelka se na něj podívala s jasným zklamáním v očích.

„Máte to jen nateklé, nic víc. Můžete jít,“ řekla odměřeně a Bill se beze slova zvedl a odešel.

To mi ještě scházelo, aby se mi učitelka hrabala v problémech. Naštvaně si odfrknul. „Buzíku?“ bolestně přivřel oči, ale nakonec se otočil. Za ním stál Marko. Pravá ruka Daniela. „Hodnej kluk. Už na to i slyšíš,“ zařehtal se. Bill měl neutrální výraz ve tváři. Už jej to nebavilo. Marko k němu přistoupil a silou jej natlačil na zeď. Bill se zmohl pouze na bolestný stén.

„Pohrajeme si. Co ty na to?“ zašeptal mu do ucha. Bill se zachvěl. Dostal nutkání zvracet, jak moc se mu zvedal žaludek.

„Nechej mě …prosím,“ špitnul.

„Na to zapomeň,“ laskal jeho krk, ale vzápětí jej bolestivě kousnul. Bill vykřikl, z očí plných zoufalství mu utekla slzička. Markovy neomalené ruce se mu dostaly pod tričko.

Najednou se v něm cosi vzedmulo. „Řekl sem, abys mě nechal,“ prudce ho odstrčil a dal mu facku. Marko se s překvapením chytil za tvář. Na prstech mu ulpěla krev z ranky, kterou mu Bill způsobil masivním prstenem. Oba prudce oddechovali. Marko z šoku, že se mu vzepřel a Bill, že se dokázal vzepřít. „Tohle si neměl dělat.“ Zavrčel a napřáhl dlaň.

„Ať tě to ani nenapadne!“ ozval se hlas kousek od něj. Polekaně se otočil, v zápětí se uklidnil. Stál tam Daniel a celá parta, včetně Toma. Ten vyděšeně valil oči. Bál se o Billa, ale nemohl se ho teď zastat.

„On mi dal facku,“ zavrčel vztekle Marko a ukázal na svoji tvář. Celá parta se rozřehtala. Bill je pozorně sledoval a zastavil se pohledem na Tomovi. Zbytek party se hádal, jak to, že si Marko dovolil šáhnout bez dovolení na jejich hračku a Billa s Tomem si nikdo nevšímal. Bill pomalu couval a za rohem odběhl pryč. Tom si jej všiml a nenápadně šel za ním. Oba využili příležitosti a vypařili se.

Bill si to šinul rychlým tempem, pokud se tomu dalo tak říct, protože koleno se opět hlásilo, co nejdál od nich, ale Tom ho dohnal. Otočil jej k sobě a dostal facku. Bill jednal reflexivně. Nevěděl, že je to Tom. Úlekem se chytil za ústa. Tom si povzdychl, otočil se a chtěl odejít. Zastavila ho Billova ruka.

autor: Mykerina
betaread: Janule