Bolí tě srdce? Vyléčím tě! 15. (konec)

„Tak ahoj, a dávej na sebe pozor Tome.“ Jen mě objala a já se musel smát.. Za těch pár dní jsme si na sebe zvykli..

„Neboj, budu.. Tak ahoj, Jen.“

„Ahoj a Tome??“ Ještě jsem se na ní otočil..

„Ať se ti to všechno povede spravit,“ usmál jsem se..

„Budu se snažit.“ Nakonec jsem Jenifer řekl, že někoho miluju a že jsem tomu člověku ublížil.. Neřekl jsem jí, o koho jde, ale hodně mi pomohlo, že jsem se mohl vypovídat ještě někomu.. Pomalu jsem s propracoval až k recepci, kde jsem nahlásil svůj odchod a chtěl jsem jít, když mi cestu zastoupila Carol..

„Už tě pustili??“ zeptala se mě opatrně.. Nechtěl jsem s ní mluvit, nemám na ní náladu.. Nebýt jí, tak odtud teď odcházím s Billem..

„Jo,“ odpověděl jsem jí suše a chtěl jsem pokračovat za Andym, který na mě čekal venku.. Nakonec mi doprovod dělal on..

„Tome?? Já… nevím, co se vlastně stalo a co jsem udělala špatně, ale … Nemohli bychom se ještě někdy vidět??“ Co prosím?! Slyším dobře?! Ona se se mnou chce scházet?!

„To teda nemohli.“ Otočil jsem se a definitivně jsem vyšel z nemocnice.. Tentokrát mě neobměkčily ani její slzy a smutný pohled.. Zavařila mi už dost, tak ať se mi přestane plést do života…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Ahoj, mami.“

„Ahoj, zlatíčko.“ Konečně jsem byl doma.. Jsem hrozně rád, že zase vidím mámu, chyběla mi.. Je pravda, že mě mrzí, že za mnou v nemocnici byla všeho všudy jednou, ale má prostě moc práce.. Ale na druhou stranu mě to zas až tak moc nemrzí, protože jsem aspoň mohl být s Billem..

„Konečně vás mám oba zase doma… Jen doufám, že aspoň ty už jsi v pořádku,“ měřila si mě pohledem.. V nemocnici jsem díky neustálému odmítání jídla hrozně zhubl, ale na to teď nenarážela..

„Ehm, jak v pořádku??“ zeptal jsem se jí opatrně.. Bál jsem se, že se Billovi něco stalo..

„S Billem něco je.. Poslední dobou je divný.. Prosím, Tome, že s ním zkusíš promluvit??“ Vždycky nechávala rozhovory s bráchou na mě.. Ale poprvé mi to vadilo.. Dostal jsem strach s ním mluvit..

„Ehm, pokusím se,“ usmál jsem se na ní a nechal jsem se odvést do kuchyně..

„Budu nahoře, ano??“ zeptal jsem se mámy a rychle jsem mizel v pokoji.. Nechtěl jsem poslouchat, proč jsem nic nesnědl.. Vůbec nemám hlad posledních několik dní.. Vyšel jsem schody a procházel jsem kolem Billova pokoje.. Měl jsem chuť za ním jít, chtěl jsem ho zase vidět.. Ale bojím se, že by mě vyhodil.. Vlastně, vím jistě, že by mě vyhodil.. Nakonec jsem to vzdal a zašel jsem k sobě do pokoje.. Natáhl jsem se na postel, bylo příjemné ležet zase ve své posteli.. Ale bylo mi divně.. Vždyť přesně tady, na téhle posteli jsme toho s Billem tolik zažili.. I naše první opravdové milování.. Při té vzpomínce mi přeběhl mráz po zádech.. Nemůžu tu jen tak ležet.. Zvedl jsem se a zalezl jsem si do sprchy.. Napustil jsem si plnou vanu horké vody a ponořil jsem se tam.. Bylo to naprosto osvobozující.. Zavřel jsem oči a na malou chvíli jsem na všechno zapomněl.. Prostě neexistovaly žádné problémy, které čekají na vyřešení.. Nebylo nic, jen ta příjemně teplá voda, která ohřívala mou krev až v konečcích prstů…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Kruci.. Promiň, nevěděl jsem, že tu jsi.“

„Bille!!“ vykřikl jsem, ale už bylo pozdě.. Rychle vycouval z koupelny pryč a za chvíli bylo slyšet silné bouchnutí dveří.. Do háje!! Vylezl jsem z vody, zamotal se do ručníku a šel jsem se do pokoje převléct.. Teď už se rozhovoru s Billem nemůžu vyhýbat.. Musím se mu omluvit, prostě musím.. Vyběhl jsem na chodbu a už jsem se chystal otevřít dveře od Billova pokoje, když se na schodech objevila máma..

„Je, dobře, že jdeš za Billem.. Vem ho prosím dolů.. Přijďte oba,“ zase se otočila a odešla.. Ale já teď nechci s Billem nikam odcházet.. Musím s ním přece mluvit..

„Bille??“

„Vypadni!!“ křikl a hodil po mě polštář..

„Prosím, poslouchej.. Chce s námi mluvit máma,“ řekl jsem mu a jen tak tak jsem uhnul před dalším polštářem..

„To je mi jedno!! Vypadni!!“ Do očí se mu zase tlačily slzy.. Bože, bolí mě ho takhle vidět.. „Ale…“

„Žádné ale!! Prostě vypadni!! Dej mi pokoj!! Zmiz mi ze života!!“ křičel Bill zoufale a já teda se sklopenou hlavou vyšel z jeho pokoje a zavřel jsem se u sebe.. Tohle jsem pokazil.. Bill mě miluje, vím to, ale tohle ho hodně zranilo.. Vždyť já se málem miloval s někým jiným než s ním.. Mě by to taky zničilo, kdybych takhle nachytal Billa s někým.. Ale mě by se to nestalo!! Bill když miluje, tak celým srdcem, a s nikým jiným by nešel!! Proč jsem takový debil?! Vykašlal jsem se na to, že nám máma něco chtěla a zachumlal jsem se do peřiny..

„Miluju tě, Bille,“ zašeptal jsem do ticha pokoje a zavřel jsem oči.. Cítil jsem se klidnější, když jsem to řekl nahlas.. Chtěl jsem spát, ale z vedlejšího pokoje, Billova pokoje, jsem neustále slyšel hlasité vzlyky.. Musím to nějak napravit, nevydržím to.. Musím Billa získat zpět, musím získat opět jeho důvěru a nesmím už ho nikdy zklamat!!

Probudil jsem se brzo ráno.. Venku je nezvykle zima na to, že je prvního září.. Počkat, prvního??

„Ale né,“ povzdechl jsem si.. Máme narozeniny.. Dneska to musím zachránit, jo, právě dneska!! Vylezl jsem z postele a sešel jsem dolů do kuchyně..

„Ahoj kluci, omlouvám se, že nejsem doma, když máte narozeniny, ale odvolali mě do práce.. V lednici máte malé překvapení.. Pa máma.“ Super, takže není doma?? A psala překvapení?? V lednici?? Neodolal jsem a rychle jsem se tam podíval.. „Dort,“ zaradoval jsem se pro sebe.. Bill miluje dorty.. „Díky, mami,“ usmál jsem se pro sebe.. Ani neví, jak mi možná tímhle právě pomohla získat si Billa zpět..

Na nic jsem nečekal a rychle jsem do dortu nastrkal svíčky, přesně 17.. Vzal jsem ještě džus a chtěl jsem už jít za Billem, ale před jeho pokojem jsem se zarazil.. Jsem jenom v trenkách, to není moc dobrý.. Hned by mě vyhodil.. Nic, šel jsem se převléknout a pak jsem konečně vešel k němu do pokoje.. Vypadal tak sladce, když spal.. Měl jsem hroznou chuť ho obejmout a líbat ho jak nejvíce to šlo, ale ovládl jsem se a došel jsem k jeho stolu.. Odložil jsem tam dort a otočil jsem se na něj.. I ze spaní je vidět, že ho něco trápí.. Jen nikdo, kromě mě právě neví, co.. Je mi ho tak líto.. Pomalu jsem došel k jeho posteli a klekl jsem si na zem.. Lehce jsem ho pohladil po vlasech, nic to s ním neudělalo, ale všiml jsem si, že mu po tváři stéká jedna slza.. Opatrně jsem mu ji otřel, ale asi to byla chyba…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Co tady děláš?!“ zeptal se mě Bill podrážděně a hned se ode mě odtáhl na druhý konec postele.. Bolelo mě to..

„Něco pro tebe mám,“ slabě jsem se na něj usmál, ale uvnitř mě to hrozně bolelo..

„Nezajímá mě to.. Ať je to cokoliv, vem si to a vypadni.“

„Bille, prosím, dej mi šanci se ti aspoň omluvit,“ řekl jsem mu zoufale.. Udělal jsem chybu, ale každý má právo na druhou šanci..

„Omluvit?! Myslíš, že tohle spraví omluva?!“

„Nemyslím si to, ale dej mi aspoň možnost, se ti omluvit.. Vím, že jsem ti hodně ublížil, ale prosím.. Ničí mě, když tě takhle vidím.“

„Tebe to ničí?! A jak myslíš, že bylo mě, když jsem tě viděl, jak se po ní válíš a líbáš jí?! Vidět, že se jí dotýkáš stejně jako mě!! Jak myslíš, že mi bylo?!“ Zase plakal.. Proč jsem to jen udělal?? Zničil jsem ho.. Zničil jsem člověka, kterého miluji..

„Bille, já tě prosím!! Udělal jsem hroznou chybu a ani nevím proč!! Netušíš, jak moc mě to všechno žere!! Ani netušíš, jak bylo a je celou dobu mě!! Jaký mám pocit viny!! Kdybych mohl, vrátil bych čas a nikdy by se to nestalo, ale to já nemůžu!! A ani nevíš, jak je mi to líto!! Nevím, proč jsem to udělal, ale lituju toho, víš?! Lituju toho tak moc, jako jsem v životě nelitoval ještě ničeho!! A nejvíc mě bolí, že jsem ublížil právě tobě!!“ Zlomil se mi hlas a já se v pláči svezl vedle jeho postele.. Bylo mi šíleně.. Věděl jsem, že to nebude lehké, ale nečekal jsem, že mě to bude ničit až tak moc.. Zády jsem se opíral o postel a ruce jsem si horečně tiskl na oči.. Bylo mi vážně hrozně…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Tome??“ zašeptal najednou Bill a chytil m kolem ramen..

„Mrzí mě to, Bille.. Hrozně moc!! Nevím, jak to napravit, ale udělám pro to cokoliv!! Nechci tě ztratit,“ šeptal jsem mezi vzlyky a chytil jsem Billovy ruce.. „Prosím, odpusť mi, prosím.“ Byl už jsem zoufalý..

„Miluju tě, Tome, víš to??“ zeptal se mě Bill a já se na něj konečně podíval.. Po tvářích mu tekly slzy, ale usmíval se.. „Ublížil jsi mi, hrozně moc.. Ale já tě tak moc miluju,“ šeptal naléhavě a sklonil se ke mě.. Jemně se otřel svými rty o mé a já měl pocit, že se mi samou radostí rozskočí srdce..

„Taky tě moc miluju, Bille, strašně moc.“ Začal jsem ho líbat odvážněji než on mě a pomalu jsem se přesunul k němu na postel.. Nechal se ode mě obejmout a hladit.. Byl jsem tak šťastný..

„Chyběl jsi mi,“ zašeptal jsem znova, bál jsem se mluvit nahlas, bál jsem se, že bych tím narušil tuhle křehkou chvíli..

„Ty mě taky,“ Bill opět vyhledal mé rty a jemně mě líbal.. Věděl jsem, že bych tohle možná neměl dělat, že je moc brzo, ale pomalu jsem přešel rukama na Billovo stehna.. Čekal jsem odpor, ale bratr mi naopak vycházel vstříc.. Dlaněmi mi přejížděl po zádech a pomaličku se mi dostával pod tričko.. Když mi ho přetáhl přes hlavu, získal jsem i já jistotu a přesunul jsem polibky na jeho krk.. Lehce se pod mými doteky prohýbal a z úst se mu každou chvíli vydral vzrušený sten.. „Ach, Tome,“ vydechl Bill, když jsem mu dlaní zajel pod trenky.. Líbilo se mi to, byl jsem šťastný, že zase vzpomíná mé jméno.. Polibky jsem si mapoval cestičku po jeho hrudi a vstřebával jsem jeho dokonalou vůni.. „Bille,“ vyjekl jsem najednou, protože mi silně zajel rukama pod spodní prádlo a hned ho ze mě stáhl..

„Moc to protahuješ,“ usmál se Bill a zase mě políbil…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Ale, Bille,“ zkoušel jsem protestovat..

„Tome, nech toho,“ stáhl mě za sebe a sám si lehl na bok.. „Tohle přece nemůžu.. Nezasloužím si to,“ protestoval jsem, ale nemělo to cenu, už byl rozhodnutý..

„Neříkej mi, co si zasloužíš a co ne.“ Jemně mě zase políbil a tím mi dodal tu potřebnou odvahu.. Bál jsem se to udělat, nechtěl jsem, aby se Bill cítil tak jako já, ale zase na druhou stranu, jsem tohle chtěl, moc chtěl..

„Jsi si vážně…“

„Tome,“ Bill se na mě otočil a pohladil mě po tváři.. „Miluju tě,“ zašeptal a zase se otočil na bok.. Věděl jsem, že můžu, vlastně, že musím..

Pevně jsem Billa chytil za ruku a políbil ho na krk..

„Až budeš připravený, tak…“

„Tome,“ napomenul mě Bill a já se jen lehce usmál.. „Taky tě miluju,“ zašeptal jsem mu do ucha a pak jsem do něj pronikl.. Vydechl bolestí, chtěl jsem hned přestat, ale asi poznal, co mám v plánu..

„Ať tě to ani nenapadne!! Pokračuj!!“ Chvíli jsem ještě počkal, ale nakonec jsem se v něm začal pomalu pohybovat.. Už vím, proč nedokázal Bill tenkrát přestat, už vím, jak se při tom musel cítit.. Kdyby o to samé teď požádal on, asi bych už taky nedokázal přestat.. Bylo to pro mě něco naprosto nového, ale naprosto dokonalého…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Všechno nejlepší k narozeninám,“ zašeptal jsem Billovi do ucha a pevně jsem ho objal..

„K narozeninám??“ zeptal se zmateně a ukazováčkem mi přejížděl po hrudi..

„Jo, dnes máme narozeniny,“ zasmál jsem se a políbil jsem ho do vlasů..

„Tak to jsou potom ty nejlepší narozeniny,“ usmál se Bill a zase mě něžně políbil.. Jsem šťastný, že je to mezi námi zase dobré, nedokázal bych bez něj už žít.. Je pro mě vším.. Miluju ho nejvíce na světě.. A je zvláštní, že je to přesně rok, co jsem Billa poprvé políbil.. Přesně rok od oné osudné narozeninové oslavy, kdy se hrála flaška, která mi od základů změnila život.. Ale jedině k lepšímu, protože mám svého Billa, kterého už nikdy nepustím…

konec

autor: Dádinka
betaread: Janule