„Bille… Bože Bille.“ Mé vzdechy se nesly pokojem a já svými prsty proplouval bratrovými uhlově černými vlasy.. Laskal mě tak intenzivně, že jsem se nemohl krotit.. „Áááá, Bille,“ opět jsem zavzdychal, ale umlčel mě naprosto dokonalým polibkem.. Jednou rukou mi při tom bloudil po hrudi a druhou si pohrával s opaskem na kalhotách.. Tak strašně to protahoval, musel jsem mu pomoct…
Rychle jsem jeho ruku odsunul stranou a sám jsem si obratně pásek, a následně i kalhoty, rozepl a stáhl.. Toužil jsem po jeho dotecích, potřeboval jsem ho cítit.. Netrpělivě jsem vyčkával, ale nic se nedělo.. Otevřel jsem oči, Bill se na mě andělsky usmíval, ale nic nedělal.. Všechny jeho pohyby a doteky ustaly.. Chystal jsem se něco říct, ale přerušil mě.. „Tome, vstávej.. Musíš domů!!“
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Bille??“ zašeptal jsem ještě rozespale, ale hned jsem se probral..
„Ne, to jsem já, Andy.. Jen se ti něco zdálo Tome,“ Tohle sdělení mě vrátilo zpátky na zem.. „Bylo to tak živý,“ posteskl jsem si a posadil jsem se na posteli..
„To mi povídej.. Si tu sebou házel a pořád jsi říkal jeho jméno,“ smál se Andy a já se trochu červenal.. „To je v pohodě Tome, vždyť já tě chápu,“ uklidňoval mě Andy.. „Ale musíš už domů.. Nejmíň dvakrát už volal Bill, kde si.. Dělám to nerad, ale fakt musíš.“
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Brr,“ otřásl jsem se zimou.. Na to, že už je skoro konec dubna, venku je ještě pořád zima.. U Andyho jsem se ještě nasnídal, teda spíš naobědval, a pomalu jsem šel domů.. Moc se mi teda nechtělo, ale nic jiného mi nezbývalo.. Je to můj brácha, nemůžu se mu vyhýbat do nekonečna…
„Ona tu byla přes noc??“ zeptal jsem se sám sebe, když jsem stál jen několik metrů od našeho domu a ze dveří zrovna vycházela Sarah.. Nenávidím ji!! Když jsem viděl, jak se oblizuje s mým Billem!! To už je na mě moc!! Tohle nevydržím, musím pryč!! Otočil jsem se na „podpatku“ a neuvěřitelnou rychlostí jsem zamířil pryč od našeho domu.. Vím, že Bill nemá nejmenší tušení o mých citech, ale proč mě tak trápí?? Vždyť já ho tak moc miluju a on se klidně tahá s nějakou Sarah!!
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Kde si sakra byl?!“
„Obyčejné čau by stačilo,“ odpověděl jsem suše Billovi a dál jsem si zouval boty..
„Kde si byl?! Andreas volal, že si šel domů v jednu!! Je deset Tome!! Kde si byl?!“ křičel na mě Bill dál a mě docházely nervy.. On jí tu měl přes noc a na mě bude řvát?!
„Byl jsem venku, stačí?!“
„Neřvi na mě!!“
„Tak ty neřvi na mě!!“ Oba jsme stáli v bojovném postavení a koukali si zpříma do očí…
„Co se to s tebou děje Tome??“ prolomil Bill to tíživé ticho a shlížel na mě smutně..
„Nemám prostě den,“ odtušil jsem potichu..
„Ten nemáš už dlouho.. Mě můžeš říct všechno, Tome.. Něco tě trápí a já nevím co, nevím, jak ti pomoct.“ Přišel ke mě o krok blíž a snad mě chtěl i obejmout, ale já cukl..
„Můžu ti říct všechno, ale tohle ne, Bille!! Tobě ne!!“ křikl jsem z posledních sil zoufale a vyběhl jsem k sobě do pokoje.. Neuvěřitelně moc se mi chtěla zase brečet a to jsem nemohl dovolit před Billem.. Potřeboval jsem být sám…
Doběhl jsem do pokoje a zoufale jsem padl na postel.. Nekontrolovatelně jsem se rozbrečel a mám asi velké štěstí, že máma není doma.. Seřvala by mě ještě víc než Bill a teď by za mnou ještě šla, jestli jsem v pohodě.. A to rozhodně nejsem!! Hrozně moc mě to všechno bolí.. Proč se mi jednoduše nemůžou líbit zase holky?? No proč?? Proč jsme tenkrát museli hrát tu blbou flašku?? Kdybych nikdy neochutnal chuť jeho rtů, nebyl bych v situaci, ve které teď jsem!!
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Tome…“ Pracně jsem se na posteli otočil směrem ke dveřím.. Věděl jsem, že stát tam může jenom on, ale chtěl jsem ho vidět, potřeboval jsem ho vidět.. Pohled na jeho andělskou tvář mě vždycky dokonale uklidnil..
„Co je, Bille??“ zeptal jsem se ho lehce nakřáplým hlasem a otřel jsem si slzy..
„Proč brečíš??“ Pomalu došel k mé posteli, ale naštěstí si sedl jenom do křesla, které stálo vedle ní.. Teď bych jeho přítomnost takhle blízko asi nesnesl.. „Tak proč brečíš??“ zeptal se znova, když jsem mu neodpovídal.. Nevěděl jsem, co mu na to říct.. „Tome??“ Tak sakra mysli Tome, mysli!!
„Nepovedlo se mi rande??“ vypadlo ze mě najednou, ani nevím, jak..
„A kvůli tomu brečíš?? A nemůžeš mi to říct??“ Až teď mi došlo, jak blbá výmluva to je.. „Ehm, tak sem viděl malý opuštěný koťátko??“ Napadla mě ještě větší hovadina!! Sem debil, debil, debil a ještě s velkým D!!
„Jasně.. Tak mi to neříkej, když nechceš.. Ale mrzí mě to, Tome.“ Zvedl se a odešel..
„Ani nevíš, jak to mrzí mě,“ šeptl jsem do ztichlého pokoje a hlavu jsem zahrabal pod polštář.. To mi ale nevydrželo dlouho.. Zvedl jsem se a šel jsem do sprchy, tam se vždycky aspoň trochu odreaguju…
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Brácha dělej!! Musíme do školy!!“ křikl Bill mezi dveřmi mého pokoje a zase někam odběhl.. Když se tohle opakovalo už po třetí, nezbylo mi nic jiného, než se teda vyhrabat.. Zašel jsem se umýt, pak obléct se a hurá na snídani.. V kuchyni jsem se potkal s Billem.. Choval se ke mě normálně, ale v očích měl jisté zklamání.. Sakra!!
˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜
„Ahojky, Bille.“
„Ahojky, zlatí.“ Otočil jsem se na bráchu a chvíli jsem přestal vnímat Andrease, který do mě něco hučel.. Na zastávce autobusu stála Sarah a zuřivě mávala na bráchu.. Radši jsem to nechal být a se sklopenou hlavou jsem šel dál za Andym.. Ti dva se tam vítali docela divokým polibkem, o to vidět to, jsem vážně nestál…
„Ahoj, Tome,“ pozdravila mě Sarah „milým“ hláskem a visela na bráchovi.. Jen jsem jí kývl a od výčitek, které by se na mě snesly z Billovo strany mě zachránil bus, který zrovna přijel..
„Tak nastupovat, panstvo,“ usmál se Andy a sám si nastoupil.. Šel jsem hned za ním, takže jsem si sedl vedle něj a naše hrdličky si sedly před nás.. Celou cestu se pořád ocicmávali a mě nepříjemně pálily v očích slzy..
„Nech to být, Tome,“ šeptl mi do ucha Andy, když se mi jedna slza skutálela po tváři.. Jen jsem kývl a setřel jsem jí.. Proč to sakra tak moc bolí??
autor: Dádinka
betaread: Janule
chudáček Tomí 🙁 úúžasná ff!:-*
chudák Tomm :(((