Bolí tě srdce? Vyléčím tě! 5.

Chvilku jsem nechal bratra líbat mé rty, byl jsem docela v šoku..

„Co to sakra děláš?!“ vykřikl jsem a rychle jsem couval ke dveřím jeho pokoje.. Bill mě jen zaraženě pozoroval, nevydržel jsem ten pohled a vypadl jsem k sobě.. Teprve, když jsem si lehl do postele a hlavu schoval pod polštář, jsem si uvědomil, co se vlastně teď stalo.. A hlavně, jak jsem se zachoval.. Jako ten největší vůl.. Přímo patentovanej vůl!! Bože, vždyť po jeho jediném polibku toužím už nesčetně měsíců, a když k tomu dojde, tak ho seřvu!! No nejsem fakt debil?! Bože, já se tak nenávidím!! Ale jedna věc mi není jasná, proč mě vlastně políbil??

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Tome??“ Ode dveří jsem slyšel Billův vyděšený hlas..

„Ano??“ zahuhlal jsem z pod polštáře.. Kdybych se na něj totiž teď podíval, musel bych se na něj vrhnout a na místě ho zulíbat.. Je mi úplně jasné, jak se teď tváří, že je zase tak neskutečně roztomilý..

„Můžu… Můžu dál??“ zněl hodně nejistě, asi se dlouho odhodlával k tomu, za mnou jít.. „Pojď.“ Vnímal jsem jeho lehké nejisté kroky a po malé chvíli se pode mnou zhoupla postel, jak na ni dosedl.. On mi to snad dělá schválně, být mi takhle blízko…

„Tome??“

„Hm??“

„Můžeš se na mě prosím podívat??“

„E-e.“

„Prosím.“ V jeho hlase bylo slyšet zoufalství.. No, holt se budu muset hodně ovládat, ale dívat se na něj musím..

„Co potře…“ zarazil jsem se.. Říkal jsem, že bude roztomilý?? V tom jsem se nemýlil, ale jeho roztomilost ještě podtrhoval fakt, že má oči lehce zarudlé od pláče a po líčidlech není jediné památky.. „…buješ??“ dořekl jsem po malé chvíli a pečlivě jsem zkoumal každičký milimetr jeho tváře..

„Chci se… Chci se ti omluvit,“ pípl potichu a sklopil hlavu.. Bál se mi podívat do očí…

„Omluvit za co??“

„Za tomto… Za ten polibek… Já, myslel jsem… Promiň.“ Zase mu po tvářích stékaly slzy.. „Co si myslel Bille??“

„Nic.. Tome nech to být.. Omlouvám se, ano??“ Chystal se odejít, ale já ho za ruku stáhl zpět na postel a i když už seděl, nepouštěl jsem ho..

„Co jsi myslel?? Mě můžeš říct všechno.“ Podíval se na mě zvláštním pohledem.

„To ty si mohl taky, a neudělal si to.“

„Já vím, Bille, ale to… prostě to nešlo.“

„Ale já ti to řeknu.. Abys věděl, že k tobě mám důvěru.“ Tak touhle větou mi zasadil tvrdou ránu.. Chtěl snad říct, že já k němu důvěru nemám?? Jistě že mám!! Nikomu nevěřím více než jemu, ale v téhle situaci…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„Víš, Tome, myslel jsem si, že se něco z tvé strany vůči mě změnilo.. Že už mě nevidíš jen jako bratra.. Všechno tomu nasvědčovalo.. Tvé chování, když jsi mě viděl se Sarah, když jsme byli spolu sami.. Myslel jsem si, že ti to vidím na očích.. Nikdy jsem si nebyl ničím tak jistý, jako tímhle.. Ale asi jsem se zmýlil.“ Po tomhle sdělení nastalo v pokoji tíživé ticho.. Nebyl jsem schopný pořádně uvažovat.. On to věděl?? Proč mi nic neřekl??

„A proč jsi mě teda políbil??“ zeptal jsem se a nevnímal jsem, že už ho nedržím, ale že on proplet své prsty s mými..

„Vážně to chceš vědět??“ Přikývl jsem a Bill si sedl naproti mně do tureckého sedu.. Ještě chvíli mě jen pozoroval…

„Víš, proč jsem byl poslední dva měsíce tak šťastný??“

„Protože jsi byl se Sarah??“

„Vůbec ne…“ Bill se zasmál, ale hned zase zvážněl.. „Sára byla fajn holka, dobře jsem si s ní rozuměl, ale šťastný jsem byl z jiného důvodu.. Díky Sáře jsem si všiml, nebo jsem si to aspoň myslel, že se tvůj vztah ke mě změnil.. Myslel jsem si, že se Sárou zapomenu, ale nezapomněl jsem!! Spíš naopak.. Vždycky, když jsem ji líbal, myslel jsem na tebe.. Jo, je to možná úchylné, ale myslel jsem jen na tebe a když jsem Sáře říkal „Miluji tě“ , říkal jsem to tobě.. Myslel jsem, že to z tvé strany je stejné, ale mýlil jsem se.. Proto jsem tě políbil, Tome!! Se Sárou jsem byl jen kvůli tobě!! Abych zapomněl!!

„Zapomněl na mě??“ zeptal jsem se potichu a po tváři mi stékaly slzy.. Poprvé to však nebyly slzy bolesti, ale štěstí.. Bill ke mě cítí to samé, co já k němu a dokonce našel odvahu mi to říct..

„Na tebe,“ odkýval mi to a upřeně pozoroval naše spojené prsty.. Teprve teď jsem si to uvědomil a bratrovu ruku pevně stiskl..

„Bille, omlouvám se, že jsem na tebe tak vyjel, ale byl jsem hodně překvapený.. Nečekal jsem to,“ prsty levé ruky jsem se zlehka dotkl jeho tváře.. Přivřel oči a lehce se mi zapřel do dlaně.. „Tome, prosím, řekni že jsem se nemýlil.. Prosím.“ Na tuhle prosbu jsem čekal.. Přiblížil jsem se k jeho obličeji jen na pár centimetrů.

„Nemýlil,“ zašeptal jsem a jemně jsem se rty otřel o jeho…

Zpočátku probíhal polibek stejně jako prve u Billa v pokoji, snažil se jen jeden z nás.. Ale po malé chvíli mi začal Bill vycházet vstříc a v dalším okamžiku jsme už proplétal jazyk s bratrovým.. Bylo to to nejhezčí, co jsem kdy zažil.. V břiše mi vedlo válku tisíce motýlů a já se cítil tak šťastný, jako ještě nikdy.. Splnilo se mé největší přání, směl jsem zase líbat ty dokonalé rty, které samy vybízely k políbení.. Které chutnaly jako nejsladší jahody, vlastně byly ještě tisíckrát sladší.. Prostě a jednoduše to byl nejhezčí polibek, jaký jsem kdy dostal…

„Proč jsi mi to nikdy neřekl??“ zeptal se Bill vyčítavě a opřel si čelo o mé.. Ruce měl spojené za mým krkem..

„Bál jsem se,“ zašeptal jsem a opět jsem ho lehce políbil..

„Mě si se přece bát nemusel“

„Teď už to vím.“ Chystal jsem se k dalšímu polibku, když dole bouchly dveře.. Máma se vrátila od známých..

„Kluci!! Okamžitě spát!!“ křikla a já s hrůzou zjistil, že už je skoro půl noc.. Celý ten náš rozhovor a pak polibky se nějak moc protáhly..

„Dobrou noc,“ zašeptal Bill a chtěl se zvednout, ale já si vydobyl ještě alespoň jeden polibek.. „Dobrou noc, Bille,“ zašeptal jsem odevzdaně, když se mi vysmekl z objetí.. Jakmile se za ním zavřely dveře, začal jsem radostí křičet do polštáře.. Celé dlouhé hodiny se mi pak nedařilo usnout.. Bylo to na mě moc vzrušení a rozrušení najednou…

˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜˜

„A… Anoo!! Panové Kaulitzové,“ (omlouvám se za to skloňování, ale prostě jinak to nešlo 🙂 uchechtla se učitelka, když přišlo na řadu moje a Billovo vysvědčení..

„Tak to nenatahujte a sem s tim,“ pobídl jsem jí a Bill mě pod lavicí lehce kopl.. Z vlastní zkušenosti ví, že provokovat tuhle učitelku se nevyplácí.. „No co??“ otočil jsem se na něj a bezmocně rozhodil rukama..

„Nech toho, nebo…“

„Asi vás vaše vysvědčení nezajímá, jak vidím.. Tak si vás necháme až na konec,“ rozhodla se učitelka a mě nezbývalo nic jiného, než se jen nevině usmát.. Ale ani to však nezabránilo tomu, aby mě Bill neprobodával pohledem…

„Takže už mi vy dva budete věnovat pozornost?!“ zeptala se jízlivě učitelka, když už jsme jí zbývali jen my dva..

„Nooo…“

„Ano!!“ přerušil mě Bill důrazně..

„To jsem ráda.. takže, no bohužel jste nedopadli nejhůř (nemá nás moc ráda, potvora), máte oba jen dvě trojky.. Což mě překvapuje a …“ bohužel to nedořekla, protože jsem začal jásat radostí.. Ono totiž kdysi jsme se s bráchou vsadili, že pokud dokážu mít jen dvě trojky na konci, tak udělá všechno, co jen budu chtít..

„To nééééééé,“ začal bědovat Bill, když si uvědomil, proč jsem tak šťastný..

„Ale jo, Bille, jo, jo, jo ,jo,“ skákal jsem tam jako blázen.. Však už teď vím, co bude muset chudák udělat..

„Tak uklidněte se!! Víte co?! Vemte si to a vypadněte!!“ rozhodila rukama, takže jsme už za pár minut vybíhali ze školy přímo vstříc prázdninám…

autor: Dádinka
betaread: Janule