What is inside? 5.

***

Každý si zřejmě dokáže představit, jaký humbuk by se strhl po zjištění, že v domě nejslavnějšího německého rapera se kromě solidního množství heroinu našel také polonahý zpěvák nejoblíbenější evropské teen skupiny, Bill Kaulitz, u něj v posteli. Co je pravda a co výmysl médií bylo opravdu těžké rozeznat, ale na všech televizních stanicích další den ráno běžela tato šokující zpráva. Když jsou dvě megastar takového kalibru ve vězení, fantazie bulváru i fanoušků se rozjede na plné obrátky. Prodává snad Kaulitz své tělo? Zneužívá ho Ferchichi? Byli oba pod vlivem drog? Byla spousta tvrzení, jakkoliv neskutečných i velice blízkých pravdě, jedno si však uvědomoval každý: Bill a Bushido spolu něco mají, to je jisté… To, co se nikdy nesmělo dostat na veřejnost, bylo prozrazeno. A teď nastává pravé šílenství v davech fanoušků obou interpretů… A s kým bude mít veřejnost čest mluvit dříve? S Billem, to on bude muset odpovídat na ničivé dotazy ohledně jejich nepochopitelného vztahu. Někdo z policie si pustil pusu na špacír a uvedl, že ještě téhož dne dopoledne bude Kaulitz mladší propuštěn zpět na svobodu, po necelých 12ti hodinách vazby.

***

Tom stoupal po žulových schodech k hezky upravené budově v secesním stylu, všude kolem sebe cítil fotografy, kameramany, reportéry, rozbouřené a nevěřící fanoušky… Napadlo ho, že tak hezká stavba je pro tak odporné místo jako městskou policii moc luxusní, sám by je nejraději zahnal do nějaké jeskyně po tom, co udělali jeho bráškovi. Jak někdo může Billa zavřít mezi 4 stěny za mříže? Měl o něj takový strach, celou noc nespal, musel myslet jen na něj! A ráno, sotva si alespoň na okamžik pustil televizi, všude bylo to samé, to, v co doufal, že je to jen zlý sen. A teď se všichni ti lidé toužící po senzaci nahrnuli sem, aby mohli Billa jako první zahltit otázkami a podlomit ještě zbytek jeho sil, pokud mu nějaké zbudou. Byl rád, že celý tým ochranky souhlasil s tím, že čím víc bodyguardů, tím líp. Takhle se snad bude moc s bráškou ztratit v davu mohutných vysokých těl…

David jej povzbudivě plácl po zádech, než otevřel mohutné dveře. Sám byl v obličeji bílý jako křída. Působil neskutečně nervózně a vyčerpaně, což bylo na jeho energickou a veselou povahu naprosto nezvyklé.

„Dobrý den, Jost a Kaulitz, Tom. Čekáme na Billa Kaulitze, mohu se zeptat, za jak dlouho ho pustí?“ Podsaditá zrzka ve středním věku ho sjela pohoršeným pohledem skrz své tlusté brýle a škrobeným hlasem odpověděla: „Přibližně za čtvrt hodiny, pokud vím. Právě se s ním sepisuje hlášení. Ještě něco?“ Výraz, který přesně říkal ‚pokud ano, tak vás vlastnoručně dotáhnu do jeho cely‘ byl dostačující. David s úsměvem zavrtěl hlavou a i s vysokým chlapcem zamířil k sedačkám.

„Tome!“ Celou místností se rozlehl ten výkřik, tak úlevný, přesto zlomeným hlasem. Tom se otočil tak rychle, až mu v krku bolestivě křuplo a okamžitě vyskočil na nohy. Bill už k němu hnal, jen pár kroků od něj… A konečně ho Tom sevřel v náruči. Hlavou mu proběhlo, že bylo jen pár okamžiků v životě, kdy se cítil tak šťastný. Slzy se mu draly do očí, Bill už plakal na plno. Jeho pleť byla zašedlá, pod očima měl obrovské tmavé kruhy (klidně by mohl konkurovat medvídkovi koala) a celkově vypadal naprosto zbědovaně. V takovém stavu se často zamkl v pokojíčku, zalezl do postele, pustil si silně depresivní hudbu a s kýmkoliv odmítal komunikovat. A to už musela být velice vážná situace, aby Bill nikomu nevykládal všelijaké své názory, poznatky a rady vnějšího zkrášlování.

„Bille…,“ ozval se David. Jeho hlas zněl až podivně přiškrceně. Chlapec se otočil, nerad opouštěl náruč svého bratra, kde vždy nalezl bezpečí. Manažer ho silně objal. „Tolik jsme se o tebe báli… Tohle už nám nedělej, prosím, ano? Co nejrychleji tě musíme dostat do hotelu-“ Tom ho zarazil. „Ještě pár minut, prosím. Chci si dojít promluvit s Bushidem,“ neodvážil se bratrovi, který na něj právě vyděšeně zíral, podívat do očí. David kývl, něco takového čekal. Tom opět vyrazil k oné nebezpečně vyhlížející rusovlásce.

***

Strážník chlapce zavedl do jakési prosté místnosti, jen stůl a dvě židle byly její výbava. Sám zůstal stát u dveří, s povýšeným výrazem. Tom se posadil, nervózně si žmoulal dlouhé triko. Co mu řekne? Nepokusí se ho uškrtit? Zůstane klidný? Ve chvíli, kdy se otevřely druhé dveře vedoucí do místnosti a Tom zahlédl vysokou siluetu, zatrnulo v něm. Krev se mu rozproudila rychleji než obvykle, vztek a nenávist mu stoupala do hlavy. Anis došel k druhé židli, naproti Tomovi, zdrceně se na ní sesypal.

„Jak je na tom Bill? Je v pořádku? Nestalo se mu něco?“ okamžitě spustil. Tohle byl důvod, proč celou noc nespal, pořád na toho chlapce musel myslet. Všechno byla jen jeho, jeho vina. Dobře, neměl nejmenší potuchy, kde se u něj ty drogy objevily, sám v nich prsty neměl, ale uvěří mu někdo? Kdyby k sobě Billa ten večer nezval, nezatáhl by ho do toho…

Tom ho zarazil. „Můj bratr je v pořádku,“ pronesl ledovým hlasem, pečlivě kontroloval svůj tón. „Ale ne tvým přičiněním,“ dodal nenávistně. „Je silný, jen tak se z ničeho nesloží, i když tohle bylo i na něj moc. A zrovna ty… Tolikrát jsem ho před tebou varoval,“ zavrtěl lehce hlavou. Anis rozhodil rukama. „Ale já jsem o ničem nevěděl, doopravdy to není má práce! Tome, prosím, musíš mi věřit, musíš!“ vyjekl. Byl doopravdy na dně, za jeden večer přišel o vše a sám nevěděl proč… Tom se kysele zašklebil, poté se jedovatě usmál. „Víš, já nemusím nic. Jen Billa chránit. A to taky dělám, takže ti radím: nepřibližuj se k němu, nikdy se s ním nepokoušej spojit, setkat, cokoliv! On tě prostě ze svého života vymaže a ty s tím nic neuděláš, je ti to jasný?!“ Anis zoufale zavrtěl hlavou, tenhle blonďák byla jeho poslední naděje. „Ne… Ty to nechápeš! Shodili to na mě, to svinstvo nepatřilo mně! Já Billa miluju, doopravdy! Dám mu to, co nikdo jiný, s nikým nebude tak šťastný!“ Byl na dně. Na skutečném dně. Tom si posměšně odfrkl. „Nemyslím, že zrovna tady by pěl blahem… Svou šanci jsi měl, i když jsme nikdy nepochopil, proč ti ji vlastně Bill dával. A promeškal jsi ji, málem jsi i jeho stáhl na dno… Nevíš, co s ním teď všechen ten humbuk kolem té aféry udělá, nemáš nejmenší tušení, co se teď všude, po celém Německu ale i dál, děje. Pokud ti na něm alespoň trošičku záleží, nech ho být. Jen by jsi ho opět stáhl ke dnu…“ Pomalu se začal zvedat, to bylo vše, co tomuto muži chtěl a hodlal říct. Anis ho rychle zastavil, hodlal využít své poslední šance, než tato nesnesitelná naděje odejde. „Tome… My si jsme tolik podobní, vidíš to vůbec? Oba ho bezmezně milujeme, avšak každý jinou láskou. Oba ho hodláme bránit před celým světem, splnit mu každé přání, co se v těch jeho očkách jen mihne… A oba ho stavíme do neskutečně těžké situace, když si má vybrat jednoho z nás, na kom mu víc záleží. Jestli si má zvolit lásku nebo bratra…“ Tom ho opět zarazil, vstal a rukama si prášil svůj tmavočervený „hábit“, bez kousku smítka. Naposledy se na Ferchichiho podíval. „Myslím, že právě si vybere spíš člověka, který ho z vězení odvádí, ne toho, který ho sem dostal. Až bude soud, Bill bude svědčit. Ani pro tebe, ani pro sebe, bude mluvit prostě pouze pravdu. Nesnaž se nějak se tam s ním spojit, ani se o to nepokoušej! Zatím sbohem, uvidíme se tam… Doufám, že naposledy.“ Otočil se, prošel kolem strážníka, který mu podržel otevřené dveře a vyšel z místnosti.

autor: Eleanot
betaread: Michelle M.