What is inside? 6.

Bill seděl bílý jako stěna, neprokrvenými prsty křečovitě svíral svou židli a hleděl do prázdna. 10 minut? Půl hodiny? Den? To kdyby věděl… Až bratrovy silné ruce ho probraly ze zadumání. Tom nad ním stál, lehce se usmíval. „Vstávej, bráško. Jedeme domů.“

Tom bratra táhl ze schodů dolů, proklínal všechny tyto neomalené supy. Proč mu nedají pokoj? Cítil, jak se Bill třese, pláče, vzlyká… Pevně ho objímal a táhl dolů, měl sto chutí popadnout ho do náruče a utéct. Tohle bylo to, čeho se bál. Že se na něj hned vrhnou, aby měli „nejžhavější informace“. Ty, které nejvíc bolely.

Bill se zastavil, Tomovi okamžik trvalo, než mu to došlo. Pohlédl na své dvojče, stálo tam zachumlané v jeho obrovské mikině, lehce našedlý obličej s kontrastně rudýma očima, lehce se klepal, ale v jeho obličeji se zračilo odhodlání. Tom pootevřel ústa. „Bille, co to-?“ Bratr přivřel oči, zhluboka se nadechl. „Drž mě, prosím. Pořádně…,“ stiskl jeho ruku, pousmál se a poté se otočil ke všem přítomným novinářům. „Dobrá, řeknu vám, co je mezi mnou a Anisem Ferchichim.“

***

David se lehce mračil, právě oba chlapce vezl k jejich rodičům, domů. Nesouhlasil s tím, že Bill skutečně šel s pravdou najevo. Měl v úmyslu zahrát vše do outu, chlapce z toho nějak vymotat, vše shodit na neskutečně neuvěřitelnou a nešťastnou shodu okolností a nafukování afér médii. Ale takhle…

Bill se zhluboka nadechl, hořká slza mu stékala po líci. Jako zpomalený černobílý film mu hlavou běžel celý vztah s jeho láskou. Nevěřil, že někdy v blízké době najde někoho tak fantastického, kdo mu tolik dá, tolik ukáže! Byl jeho sexuální i milostný učitel, ukázal mu kouzlo lásky mezi muži, skvost homosexuálního milování… A ukázal mu dno. Dno, na jehož pád bolel víc, než jen fyzicky. Uplynul jeden den a Billovi ten krátkovlasý muž arabského původu chyběl víc, než by si kdy myslel…

Tom se na brášku otočil, díky jejich nevysvětlitelnému sourozeneckému propojení mu občas hlavou proběhlo víc, než by mělo, útržky z bratrova intimního života. Jemně sevřel jeho ledovou dlaň ve své, cítil jemné pnutí. Nikdy nikdo zřejmě nedokáže vysvětlit, co dvojčata spojuje… Byli jednou duší rozdělenou na dvě identická těla, lépe to popsat nedokázal.

***

Simone se chlapcům rozeběhla vstříc, Billa téměř skolila. Rychle ho „ukryla“ do své konejšivé mateřské náruče, z chlapce byly přes její kostnaté rameno vidět pouze dvě vyvalená očka, Tom se potichu smál. Jejich matka byla fantastická, báječná, tolerantní, naprostý mateřský ideál, ale… Někdy mírně přecitlivělá a nikdo jí zřejmě nedokázal vysvětlit, že její téměř dospělí synové už nejsou „ňunínci“ a „ťutínci“.

„Bille, broučku můj, zlatíčko… Všude je toho tolik… A ty, on… Když mi to Tom ráno volal, byla jsem v šoku! Je to tak šílené, absurdní…! Jsi v pořádku?“ změřila si mladíka zkoumavým pohledem, rentgenovala jeho vychrtlé tělo. Možná hledala příčinu nějaké závažné choroby, možná čekala, že z Billova poklopce bude viset cedulka „apríl!“. Ovšem ani jedno nenašla, stočila zrak zpět ke svému mladšímu synovi. „Ach, Bille… Tolik jsem se bála…“ opět ho objala. Pak konečně zaregistrovala i svého druhého syna, v jejích očích „velkého bratra“. Pomalu k němu přistoupila, přimhouřila oči. „Pokud zjistím, že mi na Billa nedáváš pozor, bude sekec mazec, Tomane! Jasný?“ Tom se lehce zasmál, nebyl si jistý, jestli to má brát vážně nebo ze srandy. Simone se také pousmála, potom mu věnovala další své objetí. „Tak konečně vás mám doma. A hezky si vás vyživím!“ chytla ho za hubenou ručku a táhla směrem k domu, Billa popadla cestou. Na Davida, který se za nimi vláčel se všemi kufry, taškami a Tomovou milovanou akustickou kytarou, pokleslý v kolenou a mračíc se, jako by viděl samotného Satana, matka pouze kývla. A úryvek z německého slovníku „Sprostých slov a nádavek“ z jeho úst zřejmě přeslechla.

***

„Jdu se sprchovat… Možná se vrátím, snad ne,“ sklonil Bill hlavu. Tom se zamračil a rychle k němu přiskočil, popadl ho za vyhublé tělo. Všiml si, že během dne na Billa spadla nějaká deprese, nevypadalo to zrovna růžově. Chodil jako duch, dokonce se tak i tvářil (to Tom musel ocenit, obvykle musel Bill nové grimasy trénovat dlouhé hodiny před zrcadlem) a myslí byl stále nepřítomen. Dobře, to zase tak neobvyklé nebylo. I když se před ním všichni členové rodiny (ano, i Scotty se zapojil- ranní výtisk novin rozcupoval na nečitelné kousky a poté je nastrkal Gordonovi do bot, s pořádnou dávkou slin- to byl řev…) snažili zuby nehty zatajit jakýkoliv informační a zpravodajský prostředek (Simone vlastním tělem bránila televizor během zpráv o 5. hodině a Tom raději vyhodil kuchyňské rádio z okna, naštěstí bylo ještě v záruce), přesto Billovi nemohly uniknout jisté útržky, podle kterých usuzoval situaci. A také, což bylo v této záležitosti zřejmě „nejmocnější“, nikoho nenapadlo vypojit internet.

„Jako správný Kaulitz a můj bratr takhle mluvit nebudeš, jasný? A počkej, do té koupelny jdu s tebou, ještě by sis něco udělal…,“ energicky vyskočil Tom na nohy, Bill ztrápeně dosedl na postel. „Co, taky se chceš podívat, co na mě Anis viděl?“ rýpl si. Dobře, byl v neprávu a to věděl, ale kdo by odolal nutkání škádlit bratra, že? Tom vykulil hnědá očka, poté mu došla souvislost. Klekl si bratrovi k nohám, vzal jeho ruce do svých dlaní. „Nejsem úchyl, nechci očumovat svého bratra nahého. Na co by mi to bylo, když je úplně stejný? Raději se podívám na sebe,“ ušklíbl se, Bill se pousmál. „Tak a teď pojď, nebo tě tam donesu. A to bych tě mohl i osahávat.“ Další škleb, Bill raději rychle vyskočil na své pavoučí nožky.

„Nekoukej se!“ „Nekoukám se!“ „Máš zavřený oči?“ „Ano!“ „A pusu?“ „Na co pu-“ „Tak jo nebo ne?“ „Jo…“ „Nekecej, to bys nemluvil! Zavři jí, mysli na motýlky a kytičky,“ Tom se chtěl zasmát nahlas, ale s pevně semknutými rty způsobil jen bolestivé kousnutí do jazyka a jakési prapodivné chrochtnutí, „a NEKOUKEJ SE!“ Tom v duchu protočil oči. Stál v rohu koupelny, mimochodem zhasnuté, přes oči měl ruce a ještě kolem hlavy převázané ručníkem, čelem ke zdi, pusu nuceně zavřenou (!) a Bill se pořád stydí! Bylo to absurdní…

Černovlasý chlapec si rychle vysvlékl oblečení, s boxerkama sice trochu váhal- podezřívavě se koukal přes rameno, jestli na něj bratr nezírá s dalekohledem a pusou dokořán, ale nakonec i to zvládl a rychle skočil do sprchového koutu. Sice až na podruhé (poprvé se čelem odrazil od téměř průhledného skla, což způsobilo další Tomovo kousnutí), ale byl tam. Nervózně se otočil přes rameno, než si uvědomil, že dělicí sklo mu dodává jistotu, přes něj na něj Tom stejně určitě neuvidí. „Už… Už můžeš…,“ zašeptal měkce, kukadla valil kamsi ke stropu. Byl tak strašně zajímavě bílý…

Tom se zašklebil, trhnutím dlaněmi si sundal ručník a konečně se mohl zase uvolnit, ve svalech mu už křečovitě škubalo. „Rozsvítím,“ oznámil a zamířil k zapínači. „Ne!“ vyjekl Bill, Tom se zarazil. „Očumoval bys mě!“ dodal vyčítavě. Tomovy oči se opět protočily v sloup. „Jistě, a pak Máří Magdalénu, že? Bráško,“ dal přehnaný důraz na toto slovo, „určitě jsi moc sexy a hodně lidem se líbíš, ale… Se mnou nic neděláš, víš? Na to máš moc malá prsa a přebývající partie mezi nohama. Takže se zklidni, já tě skutečně nehodlám připravit o počestnost,“ vysvětloval už mírně dopálený Tom. Ale jestli vysvětlil, to už tak jisté nebylo. Bill chvilku přemýšlel, poté se přemítavým tónem zeptal: „Opravdu?“ „Ano,“ potvrdil starší z chlapců. „Takže s tebou nic neudělá, když uvidíš můj… ehm, zadek?“ začervenal se Bill. Člověk by řekl, že byl ještě stydlivější, než jeptiška. Tom byl téhož názoru. „Ne, skutečně nic.“ „A co uděláš?“ Po uklidňujícím počítání do 10 se Tom přemohl k odpovědi. „Otočím se a budu myslet na kytičky a motýlky, stačí? A pokud toho hned nenecháš a nepustíš to vodu, dojdu ihned pro matku, ať ti jde ten zadek umýt, víš, že je toho schopná!“ Poté Bill konečně pustil proud tekoucí vody na své tělo, pokradmu stále pokukoval po bráškovi. Ten mu nevěnoval ani špetku pozornosti, pohledem přejížděl jen mezi svými hodinkami a časopisem „Být krásná“, který ho zaujal.

autor: Eleanot
betaread: Michelle M.