„Mami, neboj, postarám se o něj. Ano, zvládnu to, vždyť ho vychovávám odmala. Samozřejmě, že na něj dám pozor! Ano!“ Tom třískl s telefonem, zhluboka se nadechl. Jak moc dokážou být matky starostlivé, až otravné.
Pomalu vyrazil směr bráškův pokoj, nesl mu voňavou snídani. Když chtěl, dokázal být neskutečně starostlivý. Ale musel chtít.
„Bille? Tady máš snídani, zlato. Na, tvé oblíbené křupavé a voňavé croissanty. Nech si chutnat,“ Tom se uculil a posadil se vedle svého rozmžouralého bratra na kraj postele, zvědavě se na něj zahleděl. „Jak je ti?“ „No, když nepočítám, že jsem se vrátil z vězení, kde jsem byl se svým přítelem, musím jít před soud, celá země mě odsuzuje-“ Tom ho umlčel. „Nech toho, nic z toho není pravda. A už na to nemysli. Dneska je nádherný den. Musíme vyrazit na procházku, zavolám Andreasovi, co ty na to?“
Bill nepřítomně kývl hlavou, pustil se do jídla. „Všechny jsem zklamal. Prostě celkově. Zklamal jsem. I sám sebe.“
Tom se lehce zamračil. „Víš, že to není pravda. Mě nezklameš nikdy, ať se stane cokoliv. Jsme dvojčata, jedna mysl, dvě těla, pamatuješ? Co trápí tebe, trápí i mě. Takže raději začni myslet pozitivně, jestli nechceš mít vedle sebe nabručeného medvěda Toma, který se ani neusměje.“
Bill se trošku zahihňal, ta představa mu ve spojení s bratrem přišla prostě komická.
„Ale byl bys roztomilý méďa, Tomi. A ty už jsi vlastně teď, takový můj malý plyšáček… Chlupatý,“ dodal se smíchem, Tom se po něm ohnal.
„Tak chlupatý, jo? To ti nedaruju, bratříčku, tohle ne teda…“
***
„Bushido?“
„Ano? Oh, ahoj, Kingsize. Jak se daří?“
„Blbá otázka, když to ty sedíš v base, nemyslíš?“
„No, jen čistě konverzační.“
„Jo, jasně. Hele, kámo, musím se tě zeptat, ty drogy, byly tvoje, nebo ne?“
„Samozřejmě že ne! Myslel jsem, že alespoň ty mi budeš věřit! Nikdy jsem se toho svinstva nedotkl, je to jen odporný sajrajt, který-„
„Jo, uklidni se. Fajn, věřím ti a taky si myslím, že vím, kdo ti je tam podstrčil.“
***
„Ahoj Andy!“ Bill byl doopravdy rád, že tohoto věčně veselého chlapce zase vidí, po tak dlouhé době. „Chyběl jsi mi, Bille. A zřejmě nikdy ti nezapomenu, že jsi mi zatajil, že sis našel přítele.“ Vyčítavě na chlapce mrkl, sotva se však srazil s Tomovým vražedným pohledem, poznal, že narazil na bludné mokřady. „Ah, promiň, jistě… Hmm, to je dneska krásně, že? Konečně se to počasí zase začíná vybírat, už jsem měl i celkem strach, že tohle bude ještě na dlouho a teplota půjde už jen a jen dolů.“
„Andreasi, nech toho.“
„Fajn.“ Blonďák se nervózně usmál, v obličeji lehký ruměnec. Byla to tak dlouhá doba a stále na to vychrtlé černovlasé stvoření nemohl pořádně zapomenout. Jak taky, když na jejich krátký vztah měl jen dobré a krásné vzpomínky? Ale nakonec oba usoudili, že přátelství jim klape lépe a přestali usilovat o nemožné.
Bill se pousmál, zase to na něm poznal. Vhodný čas pro změnu téma.
„A co škola?“
„No, nějak jsem prolezl, znáš to. Na učení nejsem a abych se hodiny šrotil zahrabaný ve stupidních učebnicích, radši zajdu s klukama na pivko nebo trénuju se skupinou.
Bill pozvedl obočí, Andreas byl tento rok v ročníku „zkoušky dospělosti“.
„No, fajn, mám to, odmaturoval jsem. Rodiče se mohli štěstím zbláznit, nikdy mi nevěřili, že bych to mohl dokázat.“
Bill se rozzářil, tohle mu tolik přál. Konečně zase pocítil alespoň kousek štěstí v tomto moři smutku a zármutku. „Oh, kamaráde, tolik ti to přeju!“ Odrazil se silou vola od země a během sekundy už Andymu visel kolem krku, po dvojité piruetě a saltu s trojitým vrutem. „Moc ti to přeju, moc… Zasloužíš si to, chytrolíne. To musíme oslavit!“
Tom právě vykoukl ze dveří, ještě se vracel pro kšiltovku. Viděl kamarádův blonďatý týl v záplavě černých pramenů a chlapcovy ruce na bratrových bocích. On věděl o Andreasově slabosti pro Billa a společně s přesvědčením, že na toho dealerského darebáka by jeho bráška zapomněl nejlépe v konejšivé náruči někoho jiného, zrodil se mu v jeho geniální střapaté hlavičce fantastický nápad. Tedy, fantastický podle Toma Kaulitze a to už přeci něco znamená, že?
***
„Jak to vypadá?“
„Myslím, že vše se daří, jak má. Nikdy nemá ani potuchy a cely místní věznice jsou o jednoho muže arabského původu plnější, stačí?“
„Pokud jde o toho muže, v kterého doufám, pak ano. Ještě něco?“
„Co ten chlapec?“
„Ten? Ano, ten chlapec… Zatím ho nechte. Ale pokud nám bude překážet v cestě, víte, co s ním. A výjimečně máte právo nejprve si trochu pohrát, než mi ho přivedete. Ale zatím je neškodný, jasné?“
„Jistě.“
***
„Kingsize! To nemůžeš myslet vážně! Víš, že to je naprosto nemožné…“
„Ano, ale nutné. Musím ho k tomu nějak přimět, jedině on nám může pomoci. Už jsem mluvil s tvým právníkem, on si s Billem stejně potřebuje promluvit ohledně nějakých detailů.“
„Ale to… Dobře. A prosím, pokud s ním budeš mluvit- vzkaž mu, že mě to všechno strašně moc mrzí, do ničeho jsem ho nikdy namočit nechtěl, s tímhle vážně nic společného nemám a že, že ho miluju…“
„Všechno?“
„Našlo by se toho víc, ale počítám, že stejně ti Tom hned dá přes hubu, k víc se ani nedostaneš. Na to se připrav.“
„Fajn. A ještě jedna věc, na kterou se tě musím zeptat.“
„Ano?“
„Kdo vše, kromě tebe, měl klíč od tvého domu?“
„Jen já a… Bill.“
autor: Eleanot
betaread: Michelle M.
takhle to jako skončí?…trošku divný ne?:(
ááááááááááááááá do hááje….in love
ehm…..neverím ..je to tak príšere zamotané , Eleanot , neznášma ťa !! ale milujem ťa …twe , dáál !!!
Bože.. Euforie je tutam… To se někdo pokusí "odstranit" Billa? No to je kovbojka..