(Bill)
Jsme úplně v koncích .Tom je tady, ale je mi to na nic. Gusepe mě opět uhodí. Už nemám sílu se bránit. Jen kouknu na Toma. Zuří… a to hodně. Div, že ta cela ještě stojí. Ale je mi to prd platný. Nemůže mi pomoct. Cítím na sobě Gusepovy dotyky. Zavřu oči a vzpomínám na to, když jsem se miloval s Tomem… Bylo to krásný, tak něžný a procítěný… prostě láskyplný. A teď? Teď se mě tu snaží přefiknout ten… brrrr… odporný chlap. Neudržím slzy. Najdou si cestičku z pod mých víček.
„Aáááááááá,“ vykřiknu v momentě, kdy ho do mě napral. Otevřu šokovaně oči. Kouknu na Toma. Stojí tam. Plný vzteku, že kdybych ho neznal, tak se jej bojím. Tečou mu slzy po líci.
(Tom)
Ne, Bille! Tohle ti neudělal… Ne!!!!!!!! Prosím!!!!! Tohle ne. Stojím tam a dívám se, jak můj miláček trpí. Ten vězeň si to naprosto užívá. Rychle se v něm pohybuje. Billa to musí hodně bolet. Vím jaké to je. Mě to taky bolelo a to se snažil být bráška jemný. Proč on? Proč ne já? On si to nezaslouží. Nesmí takhle trpět.
„Tome!“ vykřikne. Tohle mi rve srdce na kusy. Všemožně se snažím dostat ven, ale nejde to. Stává se ze mě nepříčetné zvíře. Házím kolem sebe vším co se mi dostane pod ruku. Nepomáhá to.
(Bill)
Sleduju Toma jak tam řádí… Bolí mě to. Bolí mě srdce. Chtěl jsem, aby byl ten první Tom… Proč to tak nemohlo být???? Proč to tak osud chtěl? Gusepe naposled přirazí a já se svezu k zemi. Totálně ponížený a vysílený.
„No vidíš, hvězdičko, ani to nebolelo, viď?“ zajímá se. Šlehnu po něm pohledem.
„Takhle se nedívej. Varuju tě!!“ zasyčí. Sklopí pohled a rychle se obleču. Nemůžu se hýbat. Kvůli té bolesti. Tom se ještě furt neuklidnil. Vyvádí jak divý.
(Tom)
Nemůžu se uklidnit. Ještě jednou na něj ten chlápek šáhne a přísahám, že to nepřežije. Zase jde k němu.
„Opovaž se na něj ještě sáhnout. Varuju tě!!!“ zasyčím výhružně.
„Ale nepovídej… Co mi uděláš??? Hmm??? Tak co mi uděláš??? Pokud sis nevšiml, ty jsi tam a on je tady… tááákže jsi mu to teď akorát zkomplikoval,“ zasměje se a já se začnu proklínat. Tohle jsme nechtěl. Bill se na mě vyděšeně podívá. Pohledem se mu omlouvám. Pousměje se. Byl to ale úsměv plný bolesti. Otevřou se dveře. Všechny. Čumím jak péro z gauče… Teď mi to došlo. Vycházky… a kurwa!!!! Nahlas polknu. Ten týpek odejde. Letím za Billem… Leží tam v rohu a klepe se. Kleknu si k němu, ale odežene mě…
„Bille… lásko to jsme já,“ zašeptám.
(Bill)
Myslel jsem si, že je to zase Gusepe. Pak jsme ale poznal ten hlas. Byl to Tom. Můj Tom. Vrhnu se mu kolem krku. Brečím… nemá cenu zadržovat slzy. Nemá… Tom mě k sobě přitiskne.
„Lásko… pšššššt… jsem u tebe…“ uklidňuje mě. Podívám se mu do očí. Čtu tam obrovskou bolest. Zase se začnu klepat.
„A hele… Koukejte,“ ozve se za námi.
„Ne to ne… už ne,“ zakňučím a zabořím hlavu k Tomovi do mikiny.
„No tak už ho pusť!! Šéf na něj čeká,“ zasměje se ten uchylák.
„To ne… Tome… prosím, hlavně mě nepouštěj. Prosííím!!!!!“ zašeptám. Tom ale udělá něco, co jsme nečekal.
(Tom)
Postavím se. Bill si ale myslí, že jsme ho zradil. Ne, nezradil. Nikdy bych ho nezradil. Nasraně se kouknu Gusepovi do očí.
„Měl bych pro tebe nabídku.“
„Ale? A jakou?“
„Sebe za něj… Bereš?“ Bill kouká jak vyoraná myš. Vyděšeně kroutí hlavou, ale já už jsem rozhodnutý. Gusepe váhá.
„Tak?? Jsem lepší… a to i v sexu…“ Bill se na mě podívá… jeho pohled je… ehmm… divný… vůbec nevím, co si myslí… Musel jsme říct, že jsme lepší v sexu… Musel… Ale nebyla to pravda. Vždycky jsem tál pod Billovými doteky. Vždycky… nebyl den, kdy bych to tak necítil. „Váháš moc dlouho,“ pobídnu Gusepeho. Jako kdyby ho píchl sršeň.
„Tak fajn… Tebe za něj…“ Chceme odejít, ale Bill mi skočí kolem krku.
(Bill)
„Ne, Tome… tohle ti nedovolím,“ zašeptám mu hystericky do ucha… Políbí mě na krk a pak se nechá odvést… Sakra, co mám dělat???? Nemůžu jim ho nechat… ne, prostě ne!!! Ale co mám sakra dělat??? Co?!!!!! Hystericky jsme začal brečet.
„Kurwa!!!!“ ulevil jsme si… Tímhle mu nepomůžu… Bůh ví, co tam s Tomem dělají… Jestli mu ublíž,í tak si to šeredně odnesou. Nesmí se mu nic stát. Nesmí trpět jako já… Ne, prosím ne… Tohle se nemělo stát. Proč? Proč nemůžeme být šťastní? Zase se rozvzlykám, ale uslyším hlasitý výkřik. Zatrne ve mně.
„Proč, Tome? Proč jsi se musel nabídnout?“ ptám se sám sebe. Pomalu se zvednu a jdu po chodbě. Najdu Tomovu kšiltku… Nahlas polknu a se strachem jdu dál. Dojdu až na konec chodby, kde spatřím něco… něco co se mi zaryje hluboko do srdce. Tom tam leží hozený přes stůl a ti úchylové… oni tam… ani to nemůžu vyslovit. Je mi ho tak líto.
„Nechte ho!“ vykřiknu. Už jsme to nemohl vydržet. Dívat se na to jak MÉMU miláčkovi ubližují.
„A hele, Hvězdička přišla,“ uchechtne se Gusepe. Polknu..
„Chceš se přidat?“ zeptá se kdosi…
(Tom)
„Proboha, Bille, vypadni!!“ křiknu na něj. Zakroutí hlavou.
„Bez tebe nejdu,“ řekne pevně, ale já mu vidím až do žaludku. Bojí se… Bojí se o nás oba, ale pokud tu zůstane…
„Vypadni. Tak běž!!!“ zakřičím opět, ale to už v sobě ucítím další prudký pohyb. Z úst mi uteče bolestný výkřik. Už vážně nemůžu a Bill tam furt stojí jak tvrdé Y… Nesmí tu zůstat. „Brou… bráško… prosím,“ zašeptám… Bill se mi koukne do očí. Mám v nich slzy, ale on prostě musí pryč.
„Tome… já…“
„Bille… VYPADNI!!!“ zakřičím z plných plic. Bill kývne a odchází…
(Bill)
Nechci odejít, ale Tom mě donutil. V poslední chvíli se otočím a chci odejít, ale někdo mě silně chytne za paži a smýkne mě zpět. Gusepe.
„Hele, Hvězdičko… už jsi viděl hooodně… takže si nemysli, že jen tak vyvázneš.“ Dotáhne mě dovnitř. Tom se vyděšeně koukne. Ale já jsme vyděšený víc. Nějaký týpek na mě začne sahat.
„Přestaň!!“ zavrčím výhružně. Jedna mi přiletí.
(Tom)
„Gusepe!!!Měli jsme dohodu!“ zakřičím na něj.
„Jo… MĚLI,“ zdůrazní slovo měli a zasměje se. Chytne Billa a táhne ho někam pryč… Ne!!! „Billééééééééééééééé,“ zakřičím, ale nikdo mě nevnímá. Najednou zazvoní a všichni odejdou… Vzpamatuju se z šoku a běžím najít Billa. Sakra kde je?? Ne prosím… jen ať se mu nic nestane. Prosím. Počkat… Poslední moje záchrana je Cat… Přece by to tak nenechala. Letím za strážníkem.
„Halo, chci učinit výpověď,“ vyhrknu. On se na mě koukne jak na debila.
„Hmm,“ zamručí a nasazuje mi pouta. Trvá mu to moc dlouho. Konečně… posadí mě do jakési místnosti a za okamžik už vchází Cat.
„Tome…??? Co… Co tu děláš? Já myslela, že je to Bill,“ zeptá se zaraženě. Zakroutím hlavou.
„Cat, mám problém… a velký….“
„Tak spusť…“
Všechno ji řeknu. Od toho, jak jsem sem přišel, když Billa znásilnili, a pak mě… až po to, jak si Billa odvel Gusepe.
„T… Tome… já… já nevím co ti mám na tohle říct… já…“
„Sakra, neříkej nic a něco dělej,“ zakřičím, až se sám sobě divím… Nikdy jsem nebyl na holky zlý, ale teď…
„Prosím,“ zkusím to jinak. Kývne…
„Tome… asi bych ti měla ještě něco říct…“ zašeptá.
„Co?“ vyhrknu…
„Víš… ehmm… Gusepe… není zrovna ten typ… co by…“
„Sakra, už se vymáčkni,“ pobízím ji… páč jí to moc dlouho trvá…
„Je možné, že Bill… už… nemusí….“
„Co nemusí…“
„Nemusí být na živu.“
„Co?“ vykřiknu a otevřou se dveře a v nich stojí…
autor: Mykerina
betaread: Janule
neeeee!