Autoškola 12.

Tom se chvilku nechal unášet touhou, avšak musel přestat. Musel mu to říct… už mu dál nechtěl lhát. A čím déle to protahoval, tím více na to musel myslet.
„Tomi… trápí tě snad něco?“ zeptal se tiše Bill, který si všiml Tomovy chvilkové nepřítomnosti.
„N-ne, to nic,“ mile se pousmál, avšak červíček pochybnosti udělal své.
„Billí, já ti to musím konečně říct,“ šeptl náhle Tom a pomalounku se odsouval od Billových hladových rtů. Ten se mu zahleděl hluboce do očí, a když v nich uviděl jenom strach – sám se lekl.
„Co se stalo?“ špitl a posadil se na vedlejší stranu postele.
Tom nevěděl, zdali nemá ještě couvnout a něco si vymyslet, ale pak by to jen donekonečna odkládal…takže to raději řekne hned teď!
Posadil se jen kousíček od něj a zhluboka se nadechl. Chtělo se mu brečet.
Billovy oči měly na něj usměvavý účinek vždy – avšak teď ani v jeho očích nehrál úsměv.
„Já ti lhal,“ řekl jako první, natož Bill sebou polekaně škubnul.
„Cože?“ nechápal a pohledem vybízel Toma k tomu, aby mu už konečně řekl pravdu.
„Já to slovo už jednou řekl,“ špitl tiše a smutně sklonil svůj pohled k rozházeným polštářkům.
„Jaké? M-myslíš miluji tě?“ zeptal se Bill tiše, nespouštějíc z Toma pohled.
Ten tiše přitakal a poté mohl vidět, jak se Billovy oči plní slzami.
„Tomi, jestli se stydíš za to, že jsem kluk a je ti blbý říkat to… tak stačilo jen říct,“ šeptl tiše a rychle si setřel malinkou slzičku, která se vloudila do jeho očí.
„Bille, tak to není. Cítím to. Ty víš, že seš pro mě to nejkrásnější na světe… ale ta věta je pro mě prokletá. Už ji nikdy, nikdy nikomu neřeknu!“ řekl rozhodně, avšak slz v očích se zbavit nedokázal.
Bill se k němu malinko přiblížil.
„Podvedla tě?“ zašeptal a smutně koukal do Tomových očí. Tohle nečekal…
„Umřela mi,“ špitl Tom tiše zadrhávajícím se hlasem a poté s pláčem sklonil svou tvář. Jeho tělo se celé třáslo… už na to málem zapomněl, ale teď?! Teď to bylo znovu tady…
Bill si šokovaně přikryl rukou ústa.
Čekal všechno – tohle ne. Pohled na Toma, který brečel kvůli lásce o kterou navždy přišel, jej rozlítostnil a on se neudržel a prudce vpadl do jeho náruče.
„Miláčku, promiň mi to… Tomi, já nevěděl,“ šeptal a naléhavě se k Tomovi tisknul. Cítil, jak moc jej teď potřebuje.
„Bille, slib mi že ty tady zůstaneš,“ prosil jej Tom a smáčel svými mokrými rty Billovo nahé rameno.
„Slibuju, lásko,“ ještě více se k němu přitulil a nechal se držet v náručí. Sice mu to nemohl plně slíbit… nikdo neví, co jej čeká, ale jedno věděl… dokud tady bude, Toma neopustí!
Během několika minut už Bill věděl celou pravdu o Veronice. Až teď pochopil, jak moc je Tom schopný milovat. A také byl rád, že na něj netlačil s tím, aby mu vyznával lásku.
Nikdy by si to nijak nevynucoval.
„Udělám snídani, hmm?“ zeptal se už s menším úsměvem. Nechtěl, aby byl Tom pořád tak smutný.
„Tak jo,“ špitl a packou si utíral pláčem zarudlá očka. Bill se k němu naklonil a dlouze jej políbil.
„Tomi, Veronika by to takhle nechtěla… nesmíš se trápit,“ špitl a pomohl mu do sedu. „Víš co?“ špitl s úsměvem.
„Co?“ pousmál se na něj malinko Tom a poté jej znovu lehce líbnul na rozechvělé rty.
„Já udělám něco k jídlu a ty zatím běž napustit vanu,“ vábivě se usmál a jen v boxerkách vypochodoval dolů do kuchyně…
Tom byl neskutečně rád, že tehdy dal Billovi ještě jednu šanci. Protože kdyby ne, kdyby si hrál na nedostupnýho a uraženýho týpka, tak teď by tu ten medvídek kolem něj neběhal. Bylo neskutečně nádherné vidět, jak moc Toma miluje. Tom si alespoň teď konečně připadal šťastnej, i když nevěděl, na jak dlouho to zas bude. I s Veronikou měli plány… plány, které se však nikdy neuskutečnily…
S Billem to však mohlo být jiné. A Tom doufal, že k němu osud nebude až taková svině a že mu konečně dopřeje alespoň trošinku štěstí vedle osoby, kterou miloval. I když Veroniku miloval nadevše, cítil, že lásce, kterou cítil k Billovi, se to asi nikdy nevyrovná. Jediné co jej neskonale mrzelo byl fakt, že tuhle lásku musí v sobě dusit. Tak rád by mu řekl, že jej miluje nejvíc na světě… ale samotný strach mu to nedovolil. Protože kdyby se stalo i Billovi něco, to by už fakt nepřežil…
Bill vesele cupital do kuchyně a s úsměvem vyndal z lednice tři vajíčka. Rychle vytáhl pánev a sám se divil, jak se u Toma doma vyzná. Bylo to zvláštní, ale zařízení kuchyně se až nápadně podobalo tomu jejich…
Ale teď tomu moc pozornost nevěnoval. Pořád měl před očima Tomovu tvář, když mu to vyprávěl. Jeho výraz se náhle změnil z veselého úsměvu na trošičku pochmurnější výraz a i úsměv z jeho tváře opadl. Bylo mu to všechno hodně líto. Nikdy by to do Toma neřekl, že je schopen tak hlubokého citu. Tedy alespoň z jeho vyprávění mu to tehdy nějak nedocházelo. Teď však věděl všechno…
Když byla omeleta hotová, nandal ji na talíř, vzal vidličku a pomalým krokem se šoural až ke koupelně. Tom už se vyvaloval v prostorné vaně plné kokosových bublin a lehce do nich foukal. Billa na chvilku pohled na hrajícího si Toma šokoval – dělával totiž přesně to samé. Bylo až zvláštní, v kolika věcech jsou si podobni.
„Hmm, mám hlad jako vlk,“ usmál se na Billa Tom, který teď vypadal jako malá sněhová vločka s dredy xD. Bill se lišácky zasmál a kleknul si vedle vany.
„Já si tě nakrmím, jo?“ špitl s úsměvem a když viděl Tomovo veselé přikyvování, znovu se lehce zasmál. Nabral na vidličku trošku menší porci, lehce ji Tomovi pofoukal a s úsměvem mu ji vložil do pusinky. Tom s mlsným výrazem přežvýkával a pak Billovu dobrůtku nezapomněl pochválit. On na vaření moc nebyl, takže byl rád, že má teď u sebe takovýho kuchaře. Kdyby jen věděl, že asi jediný, co Bill umí, je ta omeleta xD. Chvilinku krmil Bill Toma, pak zase Tom ukradnul příbor Billovi a začal jej krmit také. Když už byli oba dva plný, Tom opatrně odložil talíř na zem vedle vany a naznačil Billovi, ať si vleze k němu. Bill se lišácky usmál a svádivě na něj zamrkal.
„Udělám ti striptýz, jo?“ zasmál se a lehce Toma políbil na pootevřené rty…

autor: B-kay
betaread: Janule

11 thoughts on “Autoškola 12.

  1. Malá sněhová vločka s dredy xD…OMG xD

    Chci rychle další díl, těším se na striptýz xD…sice moc dlouhej nebude, když má Bill jen boxerky, ale to neva xD

  2. nech už nechá Veroniku odpočívať. Je to krásna poviedka, len nech nemá smutný koniec, prosím.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics