Stál vysoko nad zemí. Stál na střeše a díval se dolů. Někteří lidé pospíchali, jiní zmateně pobíhali sem a tam.
Najednou slyšel brzdy a ránu. Ohlédl se. Koukal na zoufalou ženu, která držela v náručí bezvládné tělo chlapce.
Z jeho hrudi trčel kus železa. Ona plakala a hladila ho po vlasech. Chtěl odtrhnout hlavu a dál si toho nevšímat, ale něco ho na tom chlapci upoutalo. Přešel po střeše tak, aby na něj lépe viděl. Soustředil se jen na něj a slyšel, že i přes smrtelné zranění mu stále bije srdce. Seskočil do stínu vedle domu. Nikdo si ho nevšiml. Vykročil směrem k ženě. Sklonil se k ní a položil jí ruku na rameno. Zvedla k němu uslzené oči. Seděl vedle ní a koukal se do hlubin strachu.
Žena se na sekundu otočila, aby se podívala, jak je na tom její druhý syn, který seděl opřený o zeď staré budovy.
Otočila hlavu zpět a vykřikla. Tělo chlapce bylo pryč a po tajemném muži se také slehla zem.
Stál vysoko nad zemí. Nestál tam však sám. Vedle něho stál černovlasý kluk, kterého před devíti lety zachránil.
Dal mu věcný život. Dal mu nesmrtelnost. Chlapec si stoupl na okraj střechy a koukl se do tmy před sebou. Otočil se na muže a usmál se. Při tom se v záři měsíce zaleskly jeho dva dlouhé špičáky. Vysoký muž zvedl pohled k zataženému nebi. Chlapec to udělal také a na tvář mu spadla kapka deště.
„Bude bouřka,“ pronesl do ticha noci muž a pohlédl na chlapce. Ten se zahleděl do ulice. Věděl, že to bude stejné jako vždy. Lidé se začnou před deštěm schovávat.
Chlapec v dešti stál na střeše a pozoroval prázdnou ulici. Najednou si všiml kluka, který šel po chodníku. Zaujal ho, protože se nikam nespěchal schovat. Pozoroval ho a bylo mu smutno. Nevěděl proč. Možná proto, že si nic nepamatuje.
Nepamatuje si nic z doby před devíti lety. Ohlédl se, aby zjistil, jestli ho muž pozoruje. Když zjistil, že spí, seskočil do stínu vedle domu. Nejprve nevěděl, jestli dělá dobře, ale pak vykročil za klukem, který šel ulicí. Sledoval ho. Kluk se najednou otočil.
Černovlasý chlapec nevěděl co dělat. Zůstal stát na místě a koukal druhému chlapci do očí. Nevěděl proč, ale začala se mu točit hlava. Udělalo se mu špatně a ucítil náraz…
“ No tak, Bille, pospěš si, nebo nám ujede autobus,“ zakřičel Tom na svého bratra.
“ No jo pořád…vždyť už jdu,“ křikl na něj a utíkal, aby stihl autobus. Celý udýchaný nastoupil do autobusu a usedl vedle bratra…
„Vstávej…“ řekl kdosi a lehce s chlapcem zatřásl. Bill otevřel oči. Nevěděl, kde je. Posadil se a uviděl toho kluka, kterého sledoval na ulici.
„Už je ti líp?“ zeptal se a pozoroval černovlasého kluka. Ten jen přikývl. Pak se na kluka podíval a přemýšlel.
Vysoký muž, co ho před devíti lety zachránil, vždy říkal, že k lidem se má chovat lhostejně. Tak proč chtěl být teď na tohohle kluka milý? Netušil ani, proč mu přijde tak moc povědomý.
„Co se stalo?“ prolomil ticho a se zájmem se na něj podíval.
„Omdlel jsi,“ odpověděl pohotově a mile se usmál. Bill si najednou všiml fotky, která stála na nočním stolku vedle postele. Byli na ni ti dva kluci, o kterých se mu zdálo. Jemu se vlastně zdálo o sobě. Ale kdo je tedy ten druhý? A proč jsou tu oba na fotce.
„To je můj brácha,“ přerušil chlapec tok jeho myšlenek a vzal fotku do rukou. Černovlasý chlapec viděl, že je smutný.
„Proč jsi smutný?“ zeptal se a s napětím čekal na odpověď. Chtěl o tom chlapci vědět co nejvíc. Pak by možná pochopil to, proč na něj nechce být ošklivý, a to, proč už dávno neutekl oknem.
„Oni ho před devíti lety unesli.“ Chlapec nemohl uvěřit svým uším.
„A jak se jmenoval?“ ptal se dál. Co když je on jeho ztracený bráška. Pokud ano, pomohl by mu vzpomenout si.
„Bill…“ zašeptal do ticha. Billovi se zastavilo srdce.
„Málem bych zapomněl,“ změnil rychle téma, protože při vzpomínce na bratra mu bylo do breku.
„Já jsem Tom,“ řekl a podal chlapci ruku. Bill už věděl, že to nebyl sen, ale střípek minulosti, který mu zbyl. Chtěl mu říct, že je Bill a že ho před devíti lety jeden muž zachránil. A taky, že si nic z doby před devíti lety nepamatuje. Nejdřív si to chtěl ale srovnat v hlavě.
„Jonathan,“ řekl a podal mu taktéž ruku.
autor: Strawberry
betaread: Lucy
wow sice by bylo lepší rozdělit ty vzpomínky, ale jinak to vypadá zajímavě =)
Jsem se do toho trošec zamotala…jaksi nevím,kdo je kdo…:-D
Je to hezký
jsem to musela přelouskat dvakrát, abych to líp pochopila x)) tyjo zajímavý téma, tuhle povídku budu sledovat. Takový tajemno…napětí………jsem zvědavá na pokračování 😉
Nuggie:…nejsi sama…ja jsem take to musela precist ete jednou abych to pochopila:D
jsem ráda že se vám to líbi……………
chvilku jsem se v tom motala ale povedlo se to
Taky jsem chvilku přemýšlela, jak to vlastně je, ale už dobrý. Pokračuj, je to hezké
vidím, že jsme na tom všichni stejně :))) netradiční nápad xD
oou to je zajimave 😉