Cesta na hranice nakonec trvala o něco déle, protože na silnici byla uzavírka a my museli jet objížďkou. Probrali jsme s Geem všechno možný. Otevřeli jsme si sedmičku červenýho, schroupali pytlík paprikovejch chipsů a ty dvě hodiny nám vlastně moc příjemně utekly.
Konečně jsme tam. Už ven nepůjdu, nechce se mi do té zimy. Georg se loučí, popřejeme si dobrou noc a on odchází k sobě; uvidíme se zítra, až budeme na místě.
Zavřu za ním dveře a zůstávám ve spodní části tourbusu úplně sám… jasně, nepočítám řidiče.
Nevím, jestli Bill už spí nebo na mě čeká, v každém případě chci ještě o chvíli oddálit ten okamžik, kdy se s ním setkám. Bude to osmačtyřicet hodin, co jsem přišel do jeho pokoje… jen tak si promluvit.
Posadil jsem se na sedačku, kde večer ležel a sledoval mě při hře. Dobře jsem jeho pohled cítil… není to nic neobvyklého, vždycky se na mě rád díval. Co si vzpomínám, jeho zkoumavé oči byly vždycky někde poblíž mě. Při všech rozhovorech, během koncertů, focení… Bill a jeho tmavé oči zaklesnuté do mé tváře. Nikdy mě nenapadlo nad tím uvažovat… protože to tak bylo odjakživa. Teprve dnes tomu přikládám jiný význam, který to možná ani nikdy nemělo.
Měli bychom si promluvit. Ale o čem? O tom, co se mezi námi děje, se přece mluvit nedá! Můžeme v tom pokračovat nebo to zastavit.
Co bych chtěl?
Správně bych asi měl říct, že to chci zastavit, ale stačí vybavit si jeho tvář se zavřenýma očima a pootevřenými rty… jeho tělo chvějící se pod mými doteky a moje odpověď bude znít úplně jinak: Chci pokračovat! Chci udělat to, na co mám chuť od první chvíle, kdy jsem se ho dotkl.
*
Tiše jsem přistoupil k jeho posteli. Ležel na boku, v ruce ovládání od televize a klidně oddechoval. Film, na který se díval, už dávno skončil; opatrně jsem mu vytáhl ovladač z ruky a položil ho na poličku v jeho nohách. Vypnul jsem televizi a obrátil se zpátky k němu. I ve spánku vypadal spokojeně a uvolněně. Napadlo mě, že už dlouho nebyl tak v pohodě jako poslední dva dny. Přetáhl jsem si přes hlavu tričko a sklonil se k němu. Otřel jsem se rty o jeho tvář. Trošku zavrněl, ale nevzbudil se. Odhrnul jsem mu vlasy z krku a přitiskl k odhalené kůži své rty.
„Tome,“ rozespale se obrátil na záda. Krásně voněl spánkem a sám sebou… zhluboka jsem nasál do nosu jeho vůni. Přitiskl jsem jazyk na příjemně rozehřátou kůži jeho krku a pomalu ho hladil. Tlumeně vydechl. Kdyby tak věděl, co se mnou dělá!
„Čekal jsem na tebe,“ zašeptal, otevřel oči a podíval se na mě. „Nemáš tričko…“ pronesl do ztracena a s očima upřenýma na má ramena se jich dotkl. Téměř nábožně přejel dlaněmi hladkou kůži. Cítil jsem, že si ten dotek fakt užívá. Líbilo se mu dotýkat se mého těla. Fascinovaně sledoval své ruce bloudící po mé hrudi. „Víš o tom, že seš strašně sexy?“
Nevěděl jsem, co na to odpovědět. Nejsem zvyklej na komplimenty, obvykle se očekává, že já budu ten, kdo je bude říkat, ale naopak? S ním ale není nic ´jako obvykle´. Naštěstí asi ani nečekal, že něco řeknu. Místo toho se posadil, uchopil spodní okraj svého trička a jediným pohybem se ho zbavil. Odhodil ho někam do uličky. Očima už byl znovu u mé hrudi. Jeho pohled byl zase tolik smyslný… cítil jsem, jak v mém těle boří všechny pochybnosti… Posunul se blíž a přitiskl se ke mně hrudí. Snad poprvé v životě jsem zanadával na své volné kalhoty, protože pásek mě začínal škrtit přesně v místě, kde bych teď naopak potřeboval trochu prostoru, abych se mohl uvolnit.
Sjel dlaní po mém těle dolů, přesně tam, kde se hromadil tlak.
„Jsi vzrušený,“ zašeptal spokojeně a rty pohladil mou klíční kost.
Vzmohl jsem se jen na křečovité přikývnutí a zhluboka vydechl.
„Tak rychle?“ provokativně se mi podíval přímo do očí. „To se mi líbí,“ dodal a jazykem si přejel přes rty; pěkně pomalu, aby měl jistotu, že si toho pohybu všimnu. A taky že jsem si všiml. Okamžitě se mi vybavilo, jak mi to udělal hned tu první noc. Zase jsem cítil svůj tvrdý penis v jeho heboučkých ústech.
„Chci tě,“ zamumlal jsem a nedočkavě si ho přitáhl k sobě. Jazykem jsem prudce vnikl mezi ty růžové rty. Ta dobyvačná touha po jeho těle nade mnou pomalu vítězila. Líbila se mi poddajnost, s jakou mě nechal dělat si s ním, co chci, a jen mě zajímalo, kam až mě nechá zajít. Zatlačil jsem na něj a aniž bych jen na vteřinku opustil jeho ústa, donutil jsem ho lehnout si na postel. Způsobem, který nepřipouštěl nejmenší námitky jsem se na něj položil, nasoukal jsem se mezi jeho stehna. Překvapeně zamrkal a objal mě kolem krku. Sjel jsem dlaněmi po jeho těle na boky a silně je stiskl. Zasténal do mých úst a i přes váhu mého těla se prohnul v bedrech. „Tolik tě chci,“ šeptal jsem mu do ucha a horkými polibky pokrýval jeho krk. Zpočátku se mi zdálo, že se zarazil, to když mu zřejmě došel pravý význam mých slov. Cítil jsem, jak mu prudce buší srdce, ale nechtěl jsem přestat.
Na chvíli jsem se odtáhl, abych si mohl sundat kalhoty. Mlčky mě sledoval a pak udělal to samé. Dokonce ještě víc.
A najednou přede mnou ležel nahý. Nesnažil se jakkoli zakrýt, nechával mé oči klouzat po svém těle a já se na něj díval. Díval jsem se, jako kdybych ho viděl poprvé v životě.
„Dovolíš mi to?“ Musel v mých očích vidět to odhodlání… tu touhu. Nevím, jestli s tím počítal i on sám, ale v tuhle chvíli jsem poznal, že je ochotnej udělat pro mě cokoli… a já byl připravenej si to vzít.
Stáhl jsem si boxerky. Postřehl jsem pohled, který věnoval mému vzrušenému penisu. Netuším, jestli odhadoval, jak moc pro něj může být nepříjemné poskytnout mi, co potřebuju. Nevím… nechtěl jsem to vědět.
Lehl jsem si k němu na bok a dlaní začal brouzdat po jeho těle. Nemluvili jsme. Ležel na zádech a napjatě přijímal mé doteky. Nevynechal jsem jediné místečko, dokud jsem necítil, že napětí z jeho těla ustupuje.
Po nekonečných minutách na mě podíval. Přetočil se na bok, rukama mě pevně objal kolem krku a přitiskl se k mně celou plochou svého těla. Jeho ústa spočinula na mých rtech.
Ten polibek asi nikdy nezapomenu. Dával do něj úplně všechno. Cítil jsem, že do mých rukou vkládá obrovskou důvěru, že mu neublížím. Dával mi to nejcennější, co měl… sebe. Věděl jsem, že to bude poprvé… a najednou jsem byl strašně šťastný, že to jsem zrovna já, kdo ho může mít. Bylo to tak silný, stáhl se mi krk a já se úplně dusil pocity, které mě pohltily. S rukama zabořenýma do tmavých vlasů jsem si přidržoval jeho tvář a líbal jsem ho… a najednou jsem nemyslel na to, že možná už za chvíli se s ním budu milovat. Myslel jsem na to, že se ke mně dychtivě tiskne a objímá mě a světě div se, já byl šťastný. Najednou nezáleželo na tom, jestli se to stane dneska, zítra nebo pozítří. Najednou bych byl ochotnej na něj čekat klidně do konce života… uvědomil jsem si totiž, že on za to stojí.
*
Tu noc jsme se nemilovali. Tiskli jsme se k sobě, nazí a vzrušení, ale ani jeden z nás nepřekročil hranici, která by nás dovedla na vrchol. Zvláštním způsobem to ve mně probouzelo jakési zvrácené potěšení z toho, že má touha po něm ještě nedojde naplnění, že bude sycena událostmi příštích hodin a dnů, ale byl jsem si jistý, že nakonec budu mít to, co chci. Jeho.
*
(Bill)
Probudil mě pocit, že nejedeme, že stojíme. Otevřel jsem oči. Přes zatažené záclonky dovnitř vnikalo denní světlo.
„Budííííčééééék,“ ozval se zezdola povědomý hlas.
Georg!!!!
Vyletěl jsem z postele jak raketa. Rychle jsem natáhl tepláky a tričko a řítil se ke schodům. Může se stát cokoliv, ale Georg by zrovna nemusel najít Toma, jak spí nahý v mé posteli. Pečlivě jsem za sebou zavřel dveře, abychom ho nevzbudili. Nahodil jsem rozespalý výraz a slezl dolů.
„Čau, kde jsme? A kolik je?“ ukázkově jsem zazíval na celé kolo.
Georg se rozvaloval na sedačce, kde seděl i včera.
„Bude jedna, jsme před hotelem. Věci už máte nahoře. Kde je Tom? Ještě spí?“
Přikývl jsem.
Georg si prohrábl dlouhé vlasy. „No s váma je dneska teda legrace, to i s Gustavem si člověk líp pokecá.“
Jen jsem se ušklíbl. „Půjdu Toma vzbudit. V kolik je zvukovka?“
„Ve tři… Tak se ubytujte, na jídlo se půjde až po zkoušce. Máme se sejít v půl třetí v hale, tak se tam uvidíme.“
Přikývl jsem a rozespale si protřel oči.
*
„Dobré ráno,“ zašeptal jsem těsně u Tomova ucha a lehce se ho dotkl rty.
„To už je ráno?“ zamumlal Tom a stáhl si mě k sobě na hruď. Okamžitě vjel prsty do mých vlasů. Začínám zjišťovat, že tohle gesto má docela rád, protože to dělá často. Nechal jsem ho. Ležel jsem a poslouchal pravidelné údery jeho srdce.
„Už jsme na místě. Jsme před hotelem a za necelý dvě hodiny je zvukovka. Měli bysme jít,“ zdvihl jsem k němu hlavu.
Zase si mě tak zvláštně prohlížel. „Dobře,“ přikývl.
„Tome?“
Musel jsem se zeptat. Nedalo mi to.
„Nelituješ toho?“
Nechápavě zdvihl obočí.
„Myslím, jestli tě teď nemrzí, že to v noci dopadlo jinak, než jsi chtěl.“
Hrozně krásně se usmál. Natáhl ruku a pohladil mě po tváři. „Ne, Billí,“ použil staré oslovení, kterým mi už strašně dávno neříká, „nemrzí mě to. Nepopírám, že tě chci, chci se s tebou milovat… ale uvědomil jsem si, že až na to budeme připraveni oba, bude to určitě mnohem lepší, než by to bylo teď.“
Málem jsem upadl. Můj bráška, kterej o sobě tvrdí, jak je strašně neromantickej a požitkářskej, řekne něco takovýho? … Knedlík v krku mě málem zadusil. Byl jsem naměkko.
„Mám tě hrozně rád, Tome,“ zašeptal jsem vděčně a v tu chvíli jsem cítil, že právě objímám člověka, bez kterýho bych fakt žít nemohl. Udělal bych cokoli, ale Toma bych se nikdy nevzdal. Ruka, kterou pohladil mé vlasy, se nepatrně zachvěla, když říkal: „Taky tě mám moc rád, Bille.“
autor: Michelle M.
stejně, ten poslední odstavec je nejhezčí z celýho krásnýho příběhu.. 🙂
krásný dááááááááááááál
RRRRRRRRRRAAAAAAAAWRRRRRRRRRRR TUHLE POWÍDKU ŽERUUUUUU
užasný..nemám slov…z Toma se nám asi stává beznadějnej romantik, jak tak koukám….pomalu jsou v tom oba až po uši, ale to je dobře, jen tak dál:)…Myslím, že to nejlepší nás ještě čeká:)
jezus marjáá *umřela*
jejda ja se z toho snad podělam…honem dal
utírám jednu slinu za druhou…AAAAHHHHH to je taková romantika!!!….honem dááál!!!
*připitomělý úsměv* (údajně jiný ani neumím :/) .. to je naprosto úžasné!! nemám slov (opět) .. rychle další, prosím! 🙂
žabička:neumírat ještě musíš číst další dílyyyXD
:´) slzím x) kráááááása ♥mám len pár prosieb ..založ si moja blog x) a daj tam svoje ffky , bude rekord v návštevách , pokračuj dalej , píš dalšie ffky a hlavne …Neprestávaj! ♥
Tak… a už jsem zase na měkko, poslední dobou pořád, asi už jsem naprosto zinfantilněla 🙂 Tohle byl tak nádhernej díl. Oni si to začínají uvědomovat, ale tak hrozně rozomilým způsobem, že se mi až tají dech. Mají se hrozně rádi, z povídky to přímo sálá. A pak, jednu noc objevili, jaké to je dotýkat se toho druhého. A než si to uvědomili, úplně tomu propadli. Jenomže teď? Jejich vztah se dostává úplně do jiného levlu. Není to o sexu a potřebě blízkosti nějaké osoby… Začínají si uvědomaovat ten cit, co mezi nimi dřímal. Konečně se probudil a začíná růst… já jsem úplně konsternovaná… to je nádhera. Dál, dáááááál!!!
ááááá,, to je super:) prsotě Mischell nikdy nezklame…a nemůžu se dočkat dalšího dílu:)
Nááááádhera!!!
to bolo nadherne.. a sakra nejako sa opakujem.D ale niee najkrajsie bolo to ako si opysala ich pocity, iba sa obimali to ma strasne dojalo na tom vsetkom…
darxy: já jsem sice Michelle a ne Mischell 😀 ale stejně děkuju 🙂 a všem ostatním taky. Jste úžasný! Díky.
Michelle… ty víš přesně, jak člověka dostat do stavu, kdy poprvé v životě pochopí, že sex není v životě to nejdůležitější a že je někdy lepší dělat úplně jiné věci… tohle byl vrchol povídky, tedy zatím a já jsem z toho tak hotová, tak nadšená a tak uchvácená, že mě nenapadají normální slova a slovo dokonalost je tak slabé slovo, že už ho pro tuto povídku nebudu používat!!!!!
Dokonalooooost :)rychle další díl….
Tom je tady prostě božskej… přesně takovej, jakýho by asi každej chtěl :o) Je tady tak krásně něžnej a současně dravej. Bill si nemohl najít nikoho lepšího, to prostě nejde.:D:D Michelle, pořád dokolečka ti opakuju, jak je tenhle příběh úžasnej a když to občas nenapíšu dostatečně jasně a výrazně, tak si to prostě domysli. Platí to pořád :o) Tvoje věčně pozitivní a šťouravá J. :o)
tohle fakt úžasná povídka… upe nejlepší.. tak honem další dílek!!!
ježiš ti jsou ale roztomilí
miluju tuhle povídku;))
Víš jak tenhle příběh miluju? Ne? Tak já ti to povím 😉 Můj bratr pořád dokola reinstaluje windows, protože jsou tam věčně chyby, takže jsem včera prostrě na net nemohla, protože jsme žádný neměli xD Ale první věc na co jsem dneska ráno klikla, byl tenhle blog, protože jsem věděla, že tady bude Hotelový pokoj 😉 A taky jsem si udělala snídani (Kakao a chleba s marmeládou… u mě nikdy nic jinýho neuvidíte xD) a kakao už mi beztak vychladlo, jak jsem se pustila okamžitě do tohohle. Nemůžu si prostě pomoct. Twincest je tolikkrát zpracované téma a někdy mě už, upřímně řečeno, nudí. Ale tohle protě nemůže! Tohle je naprosto originální a vyniká to v té změti příběhů :))) Já se tak těším na další díl 😛 Sice budu na chalupě, ale hned jak se vrátím, víš kam zamíří mé první kroky 😀
znova sme si to precetla az od prvniho dilu..a jsme uplne nadsena:)
mooooooooc krááásný honem dálši dílek prosím!!!
Michelle , většinou nečtu vícedílky , je jich totiž tolik , že to prostě nestíhám ( jak fyzicky , tak psychicky – protože přemýšlet jak dopadne tohle a tohle , strachovat se o Toma aby si neubížil a o Billa , že pokud vodjede do toho Čaroprostoru a nevrátí se já umřu na místě je nad moje síly ) .
Ale jsou tři výjmky : Lyra – její mystické pojetí skloubené s dojetím mě pokaždé rozbrečí , Janule – život bez šíííleně reálné povídky Čaroprostor si neumím představit , a Ty .
Úžasná autorka jejíhž "Příběh na druhou" mě znovu nakopnul přečíst si všech sedm dílů Haryyho Pottra . Falešný hráč nad kterým sem proseděla hodiny a zvažovala všechny možnosti konečné kapitoly . A teď , hotelový pokoj … myslim , že mě pohltila vícedílná povídka a já se nedokážu ovládat …. Jdu si nalakovat nehty na růžovo …. jo , a nechty na nohou zeleně …
jééj, hezkýýý !!!! ták šjuuup dál 🙂
Miluju tuhle povídku! Opravdu miluju!!!!
tyvoe tohle mě dostává… sou tak sladký.. :* prostě skvělá ff.. dííky za ní.. 😉