Dal jsem si sprchu, zašel si do hotelové restaurace na pořádnou snídani a když mi David volal, že máme nějakej problém s autobusy a odjezd se tudíž o něco odloží, přinejmenším do zítra, s chutí jsem mu sdělil, že se půjdu podívat po městě. Odmítl jsem Sakiho doprovod. Zamaskovanej kšiltovkou, culíkem a obřími slunečními brýlemi jsem doufal, že budu působit nenápadně… ačkoli byl teprve únor. Pár lidí se po mně otočilo, ale žádnej útok se nekonal. Zapadl jsem do malé kavárny nedaleko náměstí. Nemohl jsem se pustit moc daleko, protože s mým orientačním smyslem jsem nechtěl zbytečně riskovat noc pod mostem. Objednal jsem si pořádně velký latté a s pohledem upřeným na ulici jsem roztržitě rozmíchával všechny tři vrstvy mého oblíbeného nápoje.
Cítil jsem se zmatený, vykolejený. Přitom nebyl žádný výraznější důvod… kromě toho, že jsem měl v kapse důkaz toho, že Tom spal s nějakou holkou. Nechápal jsem, co mi na tom tak vadí. Přece jsem věděl i předtím, že Tom spal se spoustou holek. Kolikrát mi o tom sám vyprávěl… nikdy mi to nevadilo, naopak… svým způsobem to pro mě byla skrytá realizace mých přání a tužeb… a najednou… najednou to bylo jiné. Nenáviděl jsem ji. Měla ho dřív než já. Jeho ruce se dotýkaly jejího těla, jeho rty… všechno co patřilo mně, měla i ona. Mučil jsem sám sebe. Díval se na ni stejně jako na mě? Postavil se mu skoro okamžitě, když se ho dotkla? Bral si ji se stejnou vášní jako mě? Probudil se vedle ní? Nejradši bych jí vydrápal oči. Ona neznámá Jill se pro mě stala ztělesněním všech holek, které můj bratr přede mnou měl. Nenáviděl jsem je, jednu jako druhou. Uvědomoval jsem si tu tragikomičnost mé vlastní situace… vždycky jsem bezostyšně přiznával, že jsem žárlivý, možná jsem na to byl i pyšný, ale to jsem asi náhodou netušil, o čem vlastně mluvím. To, co jsem cítil, když jsem si představil, jak se Tom miluje s někým jiným než se mnou, bylo něco tak obrovského a bolestivého… trhalo mě to na kusy a já s tím nebyl schopnej dělat vůbec nic… a zároveň jsem naprosto jistě věděl, že tyhle pocity sem v žádném případě nepatří. Ani já, ani Tom jsme si přece neslíbili, že budeme jenom spolu. Nepadlo jediné slovo o tom, že bychom se neměli stýkat s někým jiným… že bychom měli být jen my dva. Jo, tak to prostě je. To jsem celej já. Okamžitě vidím víc, než v tom ve skutečnosti je. Měl bych hodit zpátečku…
Jenomže stačí si vybavit Toma, když se ke mně přibližuje, aby se dotkl mých rtů; jeho ruce přitahující si mé boky… a jsem zase v háji. Sakra. Proč musí bejt tak přitažlivej?
Asi po hodině a půl týrání sebe sama jsem se dobral k závěru, kterej jsem vlastně už znal, když jsem tam přišel: nesnesu, aby se dotýkal kohokoliv jiného než mě a chci, abych to byl jen já, kdo bude v jeho představách… Nedostal jsem se ani o centimetr dál.
*
(Tom)
Přesvědčoval jsem sám sebe, že Bill nemohl udělat nic jiného než odejít. Jasně, nejsme malí kluci. Umínil jsem si, že všechny pocity, které mě drásaly a rozdíraly, pevně uzamknu uvnitř sebe. Začínalo se mi to vymykat z rukou a to jsem nechtěl. Vždycky jsem si cenil své nezávislosti a lehkosti, se kterou jsem se v oblasti těchhle křehkých vztahů pohyboval a najednou se něco změnilo… Kdybych ještě před pár týdny dostal vzkaz podobný tomu od Jill, asi bych ho do koše nehodil. Zřejmě bych jí zavolal. Jill si pamatuju, byla to taková docela vášnivá holka, odvaz, žádná puťka… Tak co mi brání v tom, abych to udělal? No… nemám na ni chuť. To je všechno. Neláká mě ta možnost strávit s ní pár hodin v hotelovém pokoji. Vybavím si ji, její lákavý pohled plný příslibů, ale nic to se mnou nedělá. Je to jen jako kdybych se díval na někoho hrozně cizího. Cizího? Co to říkám? Nikdy mi nevadilo, že holky, který jsem měl, jsem vlastně skoro neznal. Nepotřeboval jsem je znát, stačila mi jejich fyzická blízkost a ochota splnit každé mé přání. Proč mi to nestačí i teď? Je to jednoduchý. Protože jsem našel někoho, kdo mi dává tohle všechno a přitom není cizí. Znám ho skoro líp než sám sebe. Vím, co má rád a co nesnáší. Znám jeho zvyky, jeho nálady, jeho nejtajnější myšlenky a když jsem s ním, je to to nejpřirozenější, co může být.
Kde vlastně je? Celý odpoledne jsem ho neviděl?
*
„Bille? Jsi tady?“ zaklepal jsem na dveře bráchova pokoje a stiskl kliku.
Pokoj byl prázdný, ale slyšel jsem šumění sprchy. Zavřel jsem za sebou dveře a s úsměvem na tváři šel ke koupelně. Vklouzl jsem dovnitř, opřel se o futra a s rukama založenýma na hrudi jsem mlčky pozoroval jeho siluetu za zavřenými dveřmi sprchového koutu. Asi bych mu měl říct, že jsem tady, ale nějak se mi do toho nechtělo. Zajímalo mě, co dělá, když je sám… ve sprše. ´Jestli dělá to samé, co dělám někdy já, bude tu ještě docela horko,´ pomyslel jsem si pobaveně. Pozoroval jsem, jak rukama klouže po svém těle a roztírá voňavou pěnu. Zavětřil jsem. ´Vanilka, tu mám rád,´ spokojeně jsem nasál příjemné aroma. Natočil se, takže jsem ho mohl sledovat z boku. Na jednu stranu jsem si přišel docela provinile, na druhou stranu to bylo tak strašně lákavý. Nějak jsem se nemohl dokopat k tomu, aby svoji přítomnost prozradil. Ještě ne. Jeho pohyby už ani moc nevypadaly, jako když provádí hygienu, spíš připomínaly mazlivé hlazení. Měl skloněnou hlavu a sám sledoval své ruce. Ucítil jsem mírné vzrušující mrazení, které se v mém těle probudilo. Napadlo mě, že by možná nemusel mít nic proti tomu, kdybych se k němu přidal. Když se ke mně otočil zády a pohodil hlavou tak, že tmavé vlasy zakryly jeho záda… jeho lákavě vystrčený zadeček… mé rozhodnutí bylo dílem vteřiny. Tiše a rychle jsem ze sebe shodil oblečení a vklouzl k němu. Když se mé ruce obtočily kolem jeho pasu, polekaně vyjeknul, ale jakmile ucítil mé rty na svém rameni, zaznamenal jsem, že spokojeně zakňučel.
„Tome,“ vydechl. „Vylekal jsi mě.“
„Omlouvám se,“ šeptal jsem s ústy přitisknutými k jeho nahé kůži. Dlaněmi jsem silně držel jeho boky a vzrušeně se tiskl k jeho zadečku. „Ale nemohl jsem si pomoct. Šel jsem za tebou a když jsem tě tady našel…“ Odhrnul jsem mokré vlasy z jeho krku a lehce zuby skousl jemnou kůži. Přejel jsem po rukama po jeho hrudi a břiše. Přikryl mé dlaně svými a kopíroval mé pohyby. „… nešlo odolat.“ Opřel se předloktím o stěnu, po níž stékaly kapky vody, a prohnul se v bedrech. V duchu jsem se usmál. ´No jo, ne nadarmo je moje dvojče. Pochopil, na co mám chuť.´ Sklonil jsem hlavu a začal líbat každičký kousek jeho mokrých zad. Rukama jsem stiskával a hladil jeho boky, dokud se sám od sebe nezačal prohýbat a pohybovat směrem ke mně. Klesl jsem na kolena. Měl jsem chuť udělat něco, co jsem ještě nikdy nikomu neudělal. Sevřel jsem pevně do dlaní jeho zadek. Napjatě vydechl a krátce, tlumeně zasténal. Přitiskl jsem rty na tu bílou kůži a lehce se o ni otřel. Zakňučel a přistrčil zadek blíž ke mně. Stiskl jsem tu jemnou kůži mezi zuby a skousl. Prostě jsem ho kousnul do zadku. Ne moc silně, ale určitě to cítil. Jeho reakce byla úžasná. Táhle, procítěně zasténal se zakloněnou hlavou. Zvuk jeho hlasu byl fantasticky vzrušující. Můj penis sebou spokojeně škubnul… pokračoval jsem. Dráždil jsem jeho zadek zuby, dokud nebyl celej zarudlej. Po chvíli už Bill sotva stál na nohou, svíjel se a kroutil a já měl plno práce, aby ho vůbec v téhle pozici udržel. Znovu jsem se zvedl na nohy a přitiskl se k němu plochou celého těla. Skoro jsem ho nalisoval na studené dlaždice. Polekaně vykřikl, když se jeho vzrušený klín dotkl té chladné plochy. Jakmile se ale můj penis dotkl jeho zadečku, zavrtěl se a okamžitě si mě za boky přitáhl ještě víc na sebe.
„Bille,“ zasténal jsem. Už to nešlo moc zadržovat a hrát si na toho, s kým to vůbec nic nedělá a celou situaci drží v rukou. Navíc to bylo i zbytečné. On přece moc dobře věděl, jak moc ho chci. Začal jsem lehce pohybovat boky a třít se o něj. Bylo to něco nepředstavitelnýho. Nepamatuju, že bych někdy někoho tolik chtěl… a potřeboval. Zavrtěl se a sám sevřel v ruce můj penis za sebou. Cítil jsem, že ho směruje ke svému tělu… „Po-počkej,“ snažil jsem se ho zastavit, „nemám nic… bude tě to bolet.“ Povytáhl se na špičky a úplně ignoroval mé pokusy. „Kašlu na to,“ vydechl vzrušeně. Ta jeho náhlá dominance, s jakou mě nutil, abych si ho vzal. Bože! Byl jsem ve stavu, že by mi snad stačilo jen tohle… „Dělej, udělej to,“ šeptal nedočkavě. Přes šumící sprchu jsem ho sotva slyšel. „Chci tě,“ vydechl, když jsem se konečně otřel o to stažené místečko. „Dobře,“ šeptnul jsem rezignovaně, „vezmu si tě… pěkně pomalu.“ I můj vlastní hlas mě posouval blíž k hranici, kterou jsem se právě chystal zdolat. Vsunul jsem do něj jeden prst. Ach bože, čekal něco jiného a snažil se mi vyjít vstříc. Cítil jsem, že se snaží uvolnit. Zakroutil boky a můj prst v jeho těle zajel hlouběji. Najednou vykřikl. Strašně jsem se lekl. Okamžitě jsem ruku stáhl a otočil ho tváří k sobě. Jeho výraz mě vyděsil. „Bille!“ chytil jsem do dlaní jeho tvář a polekaně na něj zíral. „Jsi v pořádku? Neudělal jsem ti něco?“ Zhluboka a těžce dýchal, ze zarudlého obličeje mě napůl při vědomí sledovaly tmavé oči. „To–me,“ vydoloval ze sebe. „O-kam-ži–žitě… udělej–to… znovu.“ Zarazil jsem se. „Cože?“ nechápal jsem, co se s ním děje. Prudce mě chytil kolem krku a začal mě líbat způsobem, že teď jsem to byl já, o koho se pokoušely mdloby. Jeho jazyk byl úplně všude a ta vášeň a horkost… On je fakt ďábel! Najednou mě pustil a obrátil se ke mně znovu zády. „Udělej to,“ poručil mi. Ještě nikdy mi nikdo v posteli neporoučel! Nikdo! Jasně, nejsme v posteli… ale víte, jak to myslím. A já? Tenhle rozkaz jsem přece nemohl neuposlechnout. Znovu jsem do něj vstrčil jeden prst a začal s ním jemně klouzat tam a zpět. Doufal jsem, že se mi podaří ho roztáhnout hodně rychle, jinak si sám ublíží. Narážel se na můj prst s takovou vervou… fakt jsem se bál, teď už i o svoje prsty. Co kdyby mi je zlomil? Ta představa mi přišla hodně legrační, asi bych nikomu nevysvětlil, při čem jsem si to zranění způsobil.
„Tome,“ zakňoural po chvíli, tentokrát už to neznělo jako rozkaz, spíš jako prosba. Tyhle změny se mnou dělaly divy. Pohladil jsem své vzrušení, byl jsem připravený a věděl jsem, že i on je připravený mě přijmout. S potěšením jsem sledoval, jak vnikám do jeho těla. Ten pocit se asi nedá k ničemu přirovnat… bouře… nádherná barevná bouře a v ní já a on. Držel jsem jeho tělo pevně, jako by to byl můj přístav, maják, který mě provede vlnobitím zpět ke břehu…
… asi nikdy už neprožiju nic tak krásnýho jako právě s ním. Zpětně si říkám, že tyhle chvíle s ním byly jedinečné a neopakovatelné. Pokaždé jiné a hlavně do poslední částečky našich těl prosycené vzájemným odevzdáním a důvěrou. Možná tehdy jsem si poprvé uvědomil, co odlišuje sex od milování… s ním jsem se miloval.
*
(Bill)
Ještě se mi pořád třásly ruce, když jsem si maloval oči černou tužkou. Byl jsem strašně spokojenej, tak příjemně unavenej, no prostě… začínám si uvědomovat pocity, které pokaždé přichází: uvolnění, únava, dobrá nálada… tohle k tomu prostě začíná patřit.
„Co budeme dělat večer?“zakřičel jsem na Toma. Musel jsem zvýšit hlas, abych přehlušil sprchu. Po očku jsem mrknul na jeho nahou siluetu za neprůhledným sklem.
„Co říkáš?“ Tom vypnul sprchu a jeho hlava se objevila mezi dveřmi.
„Ptám se, co budeme dělat večer. David říkal, že odjíždět se bude až ráno. Jeden tourbus je rozbitej a čeká se na náhradní, kterej se veze z Norimberka.“ Odložil jsem tužku a zkoumavě se na sebe zadíval. „Ještě že se nerozbil ten náš, vůbec by se mi nechtělo teď balit a stěhovat to všechno do jinýho busu.“
„Podáš mi ručník?“
„Chytej,“ hodil jsem Tomovi poslední suchej ručník, kterej v koupelně zbyl.
„Co třeba kino?“ navrhl Tom.
Překvapeně jsem se po něm podíval. Omotal si ručník kolem boků a zrovna si jeden cíp zastrkával za pas. Rozesmál jsem se na celé kolo. Nechápavě zdvihl oči k mojí rozesmáté tváři. „Co je?“
„Tome,“ škádlivě jsem na něj mrknul, „to zní skoro jako pozvání na rande, ne?“
Ušklíbl se. Jeho oči přejely místnost a než jsem se nadál, přistál mi na hlavě mokrej ručník. Přímo na obličeji. „Tomééé,“ zaječel jsem. Tak pracně si namaluju obličej a on mi to zničí. „Já tě zabiju!“ Strhnul jsem si ručník z hlavy, ale nedal mi příležitost začít nadávat a vztekat se. Než jsem se nadál, držel mě v náruči a šeptal mi vlasů. „Půjdeš se mnou do kina, Bille?“
Copak na takový milý pozvání můžu říct ne?
autor: Michelle M.
bezvaa 🙂 už jsem myslela, že se dneska nedočkám, jak to zase blbne.. 😉
heh, na tohle se vyplatilo počkat…ted můžu jít s klidnou duší spát…
Ježiš kriste, mám motýlky v těle… naprostá ÚŽASNOST zlato… chci akutně další díl… začínám být na téhle sexuální povídce závislá. Ano, už jsem na ní závislá. SAKRA!!!DOKONALOST! Konečně povídka… nádherná a prostě… rozumíš mi?^^
krása, nádherný…taky mám pocit, že začínám být závislá…to není dobrý xD ale tak tahle závislost mi ani nevadí…je to dokonalá ffka!
To zní tak romanticky… "půjdeš se mnou do kina"… do tý tmy, kde jsou kolem lidi, ale přesto nás nevidí… :o) pro mě je to podobný, jako by mu Tom řekl: "budeš se mnou chodit?" 🙂 Krásný… ve sprše jsem si to užívala s nima, Bill zase přišel na něco novýho, takhle už ho to asi nikdy nepřejde. 🙂 Ano, Tome, s Billem je to milování, to je důležitej poznatek. 🙂 Oba mají v hlavě myšlenky, že je to něco víc, ale oba se pořád přesvědčují, že to tak není… ach jo, Michellko, ať už na to přijdou… :o) J. <3
nemám slov.. a navíc mi to v tuto hodinu už nemyslí.. – ne, že by to v jiných hodinách bylo o něco lepší 😀 .. moc pěkné! rychle další!
Ano, souhlasím s Janulkou, ať už na to přijdou. I když teď to má taky něco do sebe… je mezi nimi takové vzrušivé napětí… a já jen čekám, kdy se jeden nechá příliš unést a třeba osloví toho druhého jinak, než jak se "patří". Sakra, já nutně potřebuu pokráčko! 🙂
juu to je bezchybný..totálně krásný a totálně procítý….nádhera
šmarjáááá zástava srdce!!!!! tak to bylo úúúúplně dokonalý!!! dyď to říkám, z toma je beznadějný romantik!!!:)) netrpělivě očekávám další díl!!!:))
ono je to cele tak velmi mile, pekne taka poviedka ktora dokaze cloveku zdvihnut naladu
Tohle je proste dokonalost…nádherný jen rychle dáál_:(
Tak přesně tenhle jediný příběh mě málem včeara donutil nikam nejít 😀 Strašně jsem se na něho těšila, ale když blog.cz zase blbnul, raději jsem to čekání vzdala :-O Ale dneska ráááno… to je krááásnééé ráno O:-) No to je jasný, že se takové milé pozvání nedá vůbec odmítnout 😉 Úplně přestávám dýchat, když přečtu první slovo, a když začínám psát komentář uvědomím si, že už musím být zkoro modrá 😀 Neděle bude hezký den 😉 Ach, jak já se těším na neděli :)))
rande?????…..no rychle dál nebo to nepřežiju X-D
no nádhera… tenhle dílek se vžně povad uplně maximálně.. 😉 obdivuju tvůj talent…
nádhera;) fakt miluju tuhle povídku:))
Michelleka opět bodovala na plné čáře, až mě nutí přemýšlet, jestli by bylo možní psát ještě líp. To by snad ani nešlo. 🙂
ohhhh….uzasnýýýýýý,naprosto dokonalý
uužaaaasný naprosto dokonalý skvostný muck miluju tuhle ff xD
bude rande! bude rande xD
to bude zajímáve
bože ja tu povídku fakt miluju
juuuuuuuuuuu….To je užasný:)….tak romantický…ach….xD… No myslím, že sice mají stále nějaký pochybnosti, ale stejně ty city mezi sebou prohlubují. A to, že ho Tom pozval do kina, to už něco znamená!!!xD
krásnýýýýýýý dállllllll
Jistě , že s tebou , Tome , do kina půjde…Viď, Bille?
A , ajk jako zpětně?Ne ne ne ..Cítím v tom čertovinu , Michelle , to mi nemůžeš udělat.
Bože miluju tuhle povídku ^^
Řeknu ti upřímně, že ji mám radši než Příběh na Druhou xD
Je to něco..nového, tohle tady prostě ještě nebylo a já jsem staršně zvědavá, jak to bude dál ♥
Ach Michelle …. nikdy sem moc sexu ( respektivně milování 😀 ) neholdovala . Prahla sem po něčem láskyplnějším , emocionálnějším a řekla bych , že i více na úrovni ( něžná slůvka atd.) . Ale tohle milování , bylo tak láskyplný , emocionální a procítěný že u Hotelového Pokoje měním názor … Ano , tady miluju milování mezi dvojčaty … 🙂
úžasný… takhle povídka je fakt super!!
to bude ještě nadějný ^^…moc hezký :))
ani náhodou ! povedz ano , lebo uvidíš xD no bombáá x) teší ma , že išli rovno na vec =D dáááááááál
…je to prostě pecka
jeee to pozvani do kina je roztomileee *IN LOVE*
myslím, že není nic úžasnějšího, než zjihlej a romantickej Tom! 😉
Jejich 1. RANDE … to je taak sladký…krásně ho pozval =)