Časoprostor II 29.

Tma… všude jen tma, pouliční lampy vydávají slabé nažloutlé světlo, sotva osvítí pár metrů kolem sebe. Naproti po chodníku se toulá kočka. Vidím její žluté oči až sem, jak neuvěřitelně září. Vyskočila na popelnici a civí na mě, jako by po mně něco chtěla. Je asi černá, ale těžko v tý tmě odhadnout, jakej má kožich. Černá nebo mourovatá… jako můj Bill… je to taky takovej mourovatej kocourek. Zrovna tak přítulnej a stejně tak vzteklej. Sekne po mně drápkem, prská a syčí, když se mu něco nelíbí a přede mi do ucha a lísá se, když je spokojený. Má krásný svůdný tělo, stejně jako ta potvora na chodníku, chůzi ladnou, lehkou a elegantní, že bych ho podle ní poznal mezi tisíci lidmi.

flashback

Cítím napětí… naléhavé napětí těsně pod páskem. Doufám, že to nikdo nevidí, snad mě chrání mé velké kalhoty, ale nemůžu si pomoct, když musím už podesáté následovat neuvěřitelně se pohybující pozadí svého bratra. Momentálně už nejsem schopen mlčet, jinak mě to zabije. „Bille, můžeš prosím přestat tak kroutit tím svým mrňavým zadkem?“ požádám ho potichu, když znovu dojdeme na značku, kterou nám nakreslil asistent. Omluvně se na mě usměje.
„Mám to v roli, slyšel jsi režiséra, ne? Chtěl „svůdnou“ chůzi. Daří se mi to?“ zaculí se na mě nevinně a hodí umělý úsměv směrem k chlápkovi, který si na něj evidentně brousí zuby. Patrick je gay, všichni to o něm vědí a natáčení romantických komedií je jeho doména. Samuel, jeho současný přítel, kolem něj zrovna krouží jako poplašená vlaštovka, zřejmě cítí nebezpečí a snaží se na sebe upoutat pozornost. Jenže to se mu nemůže podařit, pokud tady bude Bill. Režisér evidentně propadl kouzlu mého bratra a krevní destičky sídlící normálně v horní polovině jeho těla nabraly rychlost směrem dolů, aby erotické představy svého majitele zhmotnily v podobě napětí v rozkroku. Stejně jako u mě… ještě že mám ty svoje velký kalhoty. Proč má Patrick asi ten svetr uvázaný kolem pasu? Volně visící rukávy už delší dobu zakrývají důkazy o jeho bezmezném obdivu k mému Billovi. K mému věrnému a žárlivému Billovi. Nemáš šanci, Patricku, Bill si s tebou jen lehce pohraje, ale pak tě pěkně drsně odpálkuje, dej od něj radši ruce pryč, nebo to bude hodně bolet… umí těma svýma drápkama pěkně poškrábat. Lichotí mu, když je o něj zájem, ale jen zdálky… zblízka k němu můžu jen já.

„Je to v bedně, Bille, dobrý!!!“ ozve se vzápětí Patrick a mává na nás, abychom šli k nim. Konečně. Vysvobození. Radši vyrazím první, abych nemusel znovu sledovat ten nádherný pohupující se zadek, a div se nepřerazím, když zakopnu o své kalhoty. Hergot, tohle už se mi nestalo ani nepamatuju, jsem nervózní a dělám blbosti. Doufám, že už je pro dnešek konec.

„Výborně Bille, bylo to úchvatný, jak jsi kroutil tím svým rozkošným…“
„Ehmm ehmm!“ odkašlu si důrazně, abych ho upozornil na svou a Samovu přítomnost a zarazil tak jeho nemístné projevy lásky.
„… pozadím,“ dořekne Patrick a zabloudí ke mně překvapeným pohledem. Nadzvedne jedno obočí přesně tak, jak to občas dělá Bill… Co jsem si to dovolil, přerušovat slova režiséra. Ušklíbnu se na něj a očekávám nějakou výživnou reakci. Hned mi ji vpálí.
„Ty si, Tomíku, dneska v noci odpočiň, zítra tě čeká Melanie, postrach všech hereckých partnerů… jak jsem slyšel, nemůžu se dočkat, až se na tebe vrhne. Je to dračice, kocourku, tak se připrav, že to s ní nebude jednoduchý. Prej shání ženicha, nejpozději zítra večer tě bude tahat k oltáři do Las Vegas,“ ujistí mě a já jen protočím oči v sloup. Pro dobrotu na žebrotu. Teď mě propaluje žárlivým pohledem Bill, protože si uvědomil, že zítra budu v jeho dnešní roli svůdce já. On dneska sváděl svou chůzí režiséra, já budu zítra svádět hlavní hrdinku… bude sledovat moje natáčení a dovedu si živě představit scénku, kterou mi sehraje po něm. Znám ho už jako svoje boty a tohle nebude jednoduchý. Ve scénáři je totiž líbání s tou „dračicí“, a to bude Billova žárlivá dušička jen těžko snášet. Upsal jsem se ďáblu, když jsem kývl na natáčení téhle stupidní komedie, udělal jsem to jen kvůli němu, vždycky toužil všechno vyzkoušet, a teď se mi to vrací v podobě žárlivých scén, které mě v nejbližších dnech čekají.

~*~

„Sedni si,“ ukáže Bill na mrňavý křesílko, z kterýho jedním pohybem sebere haldu svých triček a hodí je na skříňku. Tak tak se oba vejdeme do jeho luxusního karavanu. Sice je tu všechno pozlacený, zvenku bych nevěřil, že se toho sem tolik nacpe, ale přesto se tu člověk sotva otočí, aby se o něco nepraštil. Zlatej tourbus. Tohle je snad nejstísněnější obytný prostor, jaký jsem kdy viděl. Herci v berlínských ateliérech si dokážou zařídit svůj luxus, nemají se špatně, ale proti nám… nic moc. Akorát postele bychom jim s klukama mohli závidět, tady je luxusní a velká. Moc často tu po natáčení nebýváme, většinou jezdíme spát domů, ale je to dobrý na odpočinek v pauzách. Dneska tu zůstáváme, protože se ráno bude točit ta moje romantická scéna při východu slunce, a na to musíme být na place brzo. Jsme tu za hvězdy, takže mám svůj karavan, ale teď chci být s Billem. Ten zítřek mi dělá starosti, musím ho nějak uklidnit předem, ujistit ho, že ho miluju, protože jen tak to přežijeme bez zásadnější žárlivé hádky.

Zamknu, aby nás nikdo nerušil, a sleduju od dveří Billa, jak si sedá ke kosmetickému stolečku, který je v každém hereckém karavanu. Sedí ke mně zády, vidím v zrcadle jen odraz jeho unavené tváře. Odmítl dneska maskérku, která ho chtěla odlíčit, aby se co nejrychleji zbavil chtivých očí režiséra. Momentálně dává dohromady všechny ty svoje nezbytné maličkosti, které potřebuje, aby vypadal zase jako já. Usadím se na křesílko, abych měl dobrý výhled, a sleduju představení s názvem: „Návrat Billa Kaulitze, obyčejného vesnického kluka.“ Pro mě je to největší bestseller ze všech jeho představení, co mi kdy v životě sehrál. Sleduju, jak léty naučenými pravidelnými tahy své štíhlé ruky stírá z tváře make-up, oční stíny, linky a řasenku, až se z namalované hvězdy první velikosti najednou vyloupne obyčejný kluk, kterého miluju celým svým srdcem. Občas na mě do zrcadla hodí očko, usměje se mému pozornému sledování, ale dál soustředěně likviduje poslední zbytky šminek ze své krásné pleti.
„Tak, hotovo… vítám tě zpátky, Bille,“ ušklíbne se na sebe do zrcadla a dodá: „Jsi vyblitej jako zelí…“ Zaklapne svůj kosmetický kufřík, zkříží na něm unaveně ruce a opře o ně bradu. Kouká na mě přes zrcadlo svýma velkýma hnědýma očima a usmívá se. Láká mě k sobě, vidím na něm, že čeká, jestli přijdu za ním. Pomalu se zvednu z křesílka, zezadu ho objemu kolem pasu a položím mu bradu na rameno. Dívám se na něj do zrcadla a políbím ho na štíhlý krk. „Bille, jsi krásnej,“ zašeptám mu do ucha a zaznamenám jeho sklopený pohled. Pokaždé, když mu řeknu tuhle větu, přivírá oči a vypadá, jako by se styděl. Už je to rok, co jsme spolu, a pořád ještě si nezvykl na to, že se mi nejvíc líbí takhle. „Jsem utahanej jako kotě,“ vzdychne a zamňouká mi do ucha. Usměju se, je sladkej… chce mi tím říct, že mě potřebuje. Chce, abych se o něj staral, a za to je ochotný udělat zas všechno pro mě… cokoliv mě napadne. Dneska toho bez váhání využiju. „Chceš masáž?“ zašeptám a sleduju v zrcadle jeho reakci. Usměje se a spokojeně kývne na souhlas.

~*~

„Ano, tam, lásko, ano, to je to místo, přitlač prosím tě,“ slyším jeho tichá slova. Sedím mu obkročmo na bedrech a soustředěně masíruju jedno místečko zatvrdlého svalu vedle lopatky. Ještě chvilku a bude to perfektní. Teď jsem pro změnu jako kotě utahaný já.
„Hotovo,“ prohlásím a políbím jeho záda mezi lopatkami. Na rtech mi ulpěla trocha masážního gelu a začíná mě pálit. To nebyl dobrý nápad. Rychle se zvednu a hřbetem ruky se snažím setřít ten kousíček pálivé masti. Ještěže je tu sprchový kout, můžu se rychle opláchnout. Uff, pomalu to začínalo být nepříjemný. Dívám se na Billa, protahuje se na posteli jako kočka a pozoruje mě zvědavýma očima.
„Dáme si sprchu?“ zeptám se a mrknu na něj.
„Jo, to bude bezvadný,“ usměje se Bill a zvedne se do sedu. Karavan je napojený na studenou vodu, ale je tu bojler, jehož obsah vystačí tak akorát na jedno sprchování, dva po sobě už by to nezvládli. Nám dvěma ale tohle rozhodně nevadí, umíme si to spolu užít. Shodím ze sebe boxerky, a než Bill dorazí, nastavím vodu na správnou teplotu. Nejdřív si ho pěkně umyju a pak mu dokážu, že mě žádná pitomá Melanie nikdy nemůže dostat k oltáři do Las Vegas…

Za chvilinku se mi za zády ozve zvuk otvíraných dvířek a kolem pasu mě nedočkavě obejmou Billovy štíhlé ruce. Zavře dvířka koutu, přitiskne se svým klínem na můj zadek a začne mě něžně líbat na šíji. Okamžitě jsem připravený na všechno, a on to ví… rukama sjede do mého klína, aby zkontroloval, jestli mají jeho dotyky ten správný účinek, a snadno zjistí, že podléhám jako vždycky. Stačí jej jen cítit za sebou a přestávám myslet, ztrácím se v mlze. Hladí mě, zajíždí rukama níž, dotýká se mě tak neskutečně něžně, že se pomalu ztrácím v jeho objetí. „Lásko…“ vydechnu. Jsem klubko nervů, na které vybrnkává svou milostnou sonátu jemnými doteky… jsou úžasně přesné a dokonalé. Lásko… ano… ještě… ano… bože… takhle ne… to by byl můj konec… rychlý konec… a já ti dnes přece musím dokázat… bože… jak … tě… miluju… ou…
Z posledních sil se vzepřu nádherné hře jeho rukou a přeruším laskání proti své vlastní vůli… tak rád bych zůstal v jeho něžné náruči, ale dneska to nejde, není čas.
Otočím se k němu čelem a nastavím sprchu přesně nad jeho hlavu. Překvapeně zamrká a v tu ránu má zplihlé vlasy, voda mu po nich stéká na ramena a hladí jeho štíhlé tělo. Vševědoucně se usmívá… ví ,že jsem to přerušil, protože bych byl za chvíli hotovej, a líbí se mu vědomí, že mě dokáže tak rychle a krásně udělat. Nebylo by to poprvé. Nasadím sprchu do držáku, abych měl volné ruce, jsem připravený sloužit jeho vlasům a jemné pleti jako osobní otrok.

Vymáčknu šampón do dlaně a pomalu mu začnu masírovat vlasy… slastí přivítá oči. Miluje moje doteky a tohle je jedna z věcí, která ho dokáže naladit do neuvěřitelně dobré nálady. Na oplátku hladí má záda, občas sjede na zadek, a když ucítí na svém podbřišku tlak mého vzrušení, pomalu k němu sjede po mokré pokožce a jemně ho uchopí znovu do dlaně. Usmívá se… Bill se jen tak lehce nevzdává, když chce něco docílit. Je tvrdohlavý a jen tak toho nenechá. Prsty druhé ruky už chvíli objímá své vzrušení a pohyby obou rukou sjednotí do stejného rytmu. Hladím sprchovým gelem jeho ramena, hrudník a záda, ale začínám mít problémy s koordinací pohybů, které podvědomě přizpůsobuju vzrušujícímu rytmu Billových rukou. Je tak dokonalý, když slastí zaklání hlavu.
Jemně odtáhnu jeho ruku, abych mohl dokončit svou práci. Zklamaně opustí už podruhé můj klín a vyčítavě se mi zadívá do očí. Jeho vzrušený pohled by mě snad dokázal přivést k orgasmu sám o sobě, ani by se mě nemusel dotknout. Kleknu si před něj a chvilku se dívám, jak mu voda smývá pěnu z vlasů a stéká po těle, které teď hladím milimetr po milimetru… Když se mé kluzké ruce přiblíží k jeho podbřišku, konečně přeruší slastné pohyby své dlaně a nechá mě umýt tuhle dokonalou partii svého těla. Zajíždím rukama všude, kam se dostanu, a když se jemně dotýkám jeho vzrušením napjatých varlat, uslyším jen souhlasné zasténání. Hladím chvilku tuhle vysoce citlivou oblast jeho klína, a když zajedu rukou až k zadečku, intenzita sténání se zvýší. Kroužím namydlenými prsty kolem citlivých míst jeho krásného těla a poslouchám, jak vzdychá mé jméno. Ano, to je známka nejvyššího vzrušení. Musím si pospíšit. Rychle se namydlím, a přitisknu se k Billovi, aby nás sprcha společně spláchla. Voda začíná být pomalu vlažná, když jí vypínám a snažím se uvolnit z jeho sevření, do kterého mě uvěznil kvůli nedočkavému polibku. Naše jazyky se vzájemně jemně hladí, ale já se při tom snažím otevřít za jeho zády dvířka. Dneska je neuvěřitelně nedočkavý… Konečně se mi to podaří a moje ruka nahmátne osušku visící těsně vedle nich na háčku. Přehodím ji Billovi přes ramena a zabalím nás do ní. Pěkně si ho osuším a šup s ním na…

konec flashbacku

Sakra! Já si tady vzpomínám na mládí a mezitím mi Bill frnkne jako ta kočka, co se vypařila, ani nevím jak. Béda projel kolem mě a já si ho málem nevšiml, jel pomalu a potichu, jako by se tou temnou ulicí snažil plížit. Soustřeď se, Tome… až tohle všechno vyřídíš, tak si to s Billem pěkně zopakuješ, nebude nic, jen my dva… teď musím za ním, aby k tomuhle mohlo ještě vůbec někdy dojít… a nemůžu se té chvíle dočkat.

BILL

Všiml jsem si ho, je to stejné auto, které projelo dvakrát temnou ulici, a o kterém jsem si myslel, že by nás mohlo sledovat. Odlepilo se od chodníku v momentě, kdy jsem kolem něj projel, a pověsilo se na nás. Nesmím dát najevo absolutně žádné vzrušení, ale jsem přesvědčený, že ten vzadu si toho nemohl všimnout. Neustále musí zírat na mě, abych neprovedl něco, co by ho mohlo ohrozit, a nemá čas ohlížet se dozadu, jestli nás někdo nesleduje. Ale nesmí to za žádnou cenu poznat na mně. Takže, Bille, klid. To auto vypadá velice zvláštně, to bude tím černobílým lakem. Jednou za čas na něj mrknu do zpětného zrcátka, ale řidič je skrytý ve tmě a nemám šanci ho jakkoliv rozpoznat. Mohl bych se začít modlit, aby to byl opravdu někdo, kdo mě chce zachránit, ale navigace mě právě upozornila, že budu na příští křižovatce zahýbat doprava, tak se budu radši soustředit na tohle, než se utápět v marných nadějích. Mám pocit, že už to tu poznávám, takže se asi blížím k domovu.