„Loučit se s tebou nebudu, protože za pár dní se nám stejně přijedeš ukázat,“ menší podsaditý lékař, jehož si Bill pamatoval z toho rána, kdy se po nehodě probral v nemocnici, měl zrovna službu, když se konečně dočkal dne, kdy ho z nemocnice propustili domů. „V každém případě na sebe buď opatrný. Pamatuj si, že po třech týdnech, kdy ses prakticky nemohl hýbat, jsou všechny svaly ve tvém těle oslabené, na nohu se ještě pár dní nepostavíš.“ Muž si posunul brýle na nose a podíval se přes jejich horní okraj na Billa, zatímco podepisoval nějaké papíry. „Budeš teď víceméně odkázanej na rodinu, ale snad to nějak zvládnete.“
Bill horlivě přikývl. „Jasně, mám bráchu, dvojče, určitě se o mě postará.“ Jakmile však ta slova vyslovil, zarazil se. S Tomem se neviděli od toho dne, kdy za ním přišel Dorian a pak se s Tomem stala ta věc. Poprvé v životě se bál nazývat věci pravými jmény. Ta věc… nejkrásnější zážitek ve svém životě nazývá slovy ta věc.
„Tyhle papíry si přineseš s sebou, až přijdeš na kontrolu.“ Lékař mu podal několik přeložených listů a obrátil kalendář na svém stole. „Co příští středu? Hodí se to? Asi ano, viď?“ odpověděl si hned sám. „Tak se uvidíme ve středu. Přijď dolů na ambulanci, podíváme se na tu tvoji nohu.“
Bill se úlevně usmál. „Tak jo, tak ve středu.“
Doktor se otočil na malou sestřičku s krátkými rezavými vlasy. „Sestři, vezměte tady Billa ven. Bude na tam na něj zřejmě čekat někdo z rodiny.“
„Máma,“ vyhrkl Bill.
A skutečně. Když s ním sestřička vyjela na chodbu, už zdálky viděl matčin tmavý kabát a světlé džíny, vykukující pod ním.
*
„Tomééé!“ Matčin hlas se nesl ztichlým domem. „Pojď sem!“
Tom se vydrápal z postele a zvědavě vykoukl na chodbu. Došel až ke schodišti. U dveří zahlédl stát matku. Jakmile ho uviděla jen v boxerkách, spustila: „Vem si něco na sebe a pojď mi pomoct. Nemůžu Billa dostat z auta, nějak se mu tam ta sádra zasekla.“
„On… už je tady?“ Tom hlasitě polknul.
„No samozřejmě. Vždyť jsem ti ráno říkala, že pro něj jedu.“ Matka nahněvaně stáhla obočí nad nechápavostí staršího syna.
Tom se vrátil zpátky do pokoje, pěkně zpomaleně na sebe natáhl bílé tepláky a volné tmavé tričko a vydal se zpátky ke schodům. Neopomněl ovšem několikrát důrazně zakašlat, aby potvrdil svá slova o nachlazení. Tak nějak se to ale minulo účinkem, protože matka už byla zase venku, zřejmě zkoušela vyprostit Billa z auta sama.
Překvapilo ho, jaká je zima. Už tři dny byl zalezlý doma a tvářil se, že pomalu umírá. Nechtělo se mu nikoho vidět, ani s nikým mluvit. Čím víc se blížil Billův návrat, tím se jeho nervozita zvyšovala.
Teď už ale bylo pozdě utíkat. Musel se mu postavit čelem. Zhluboka vydechl, než vykročil proházenou cestičkou k matčinu autu. Bill seděl na sedadle spolujezdce, jeho upřený pohled cítil i přes silné čelní sklo.
„Ahoj,“ pozdravil bratra váhavě. Úmyslně se vyhnul jeho očím a sklonil se k silné bílé sádře. „Tak ses tu prej zasekl?“
„Nazdar,“ odsekl Bill. „Výbornej postřeh.“ Nedokázal zastřít rozladění z Tomova studeného přivítání. Nejradši by ho odstrčil, nechtěl jeho pomoc, ale nic jiného mu nezbývalo. Byla pěkná zima a on si nepřál nic jiného, než už být doma.
„Proč jsi ho rvala na přední sedačku?“ obrátil se Tom k matce. „Přece si mohl vlézt dozadu, měl by to mnohem pohodlnější.“ Nechápavě potřásl hlavou. Jasně, máma a Bill když se spojí dohromady… hotová katastrofa, ještěže mají mě, abych to pak zachraňoval, pomyslel si. Simone jen stěží potlačila jedovatou odpověď, která se jí nahrnula na jazyk. Tom nemohl zapřít svého otce. Vždycky nesnášela tyhle jeho poznámky a Tom ji dokázal vytočit k nepříčetnosti, podobně jako kdysi její teď už bývalý manžel. Ještěže aspoň jedno moje dítě je normální, úlevně pohlédla na mladšího syna, usilovně se mračícího na svého bratra.
„Bille, chytni se Toma kolem krku. Bude asi nejjednodušší, když tě vytáhne ven, aby ses mohl postavit a pak posunu sedačku dozadu a vyndáme tu sádru.“ Matka okamžitě začala organizovat poslední fázi záchranné akce.
Tom si stále zachovával svou netečnou, neutrální tvář. Bill by na něj nejradši zakřičel, aby mu okamžitě řekl, co to má všechno znamenat, ale před mámou to nešlo. Musel počkat, až budou spolu sami. Pak se ho pěkně na rovinu zeptá, co mu přeletělo přes nos a jestli to je kvůli té věci. Při vzpomínce na ten polibek plný vášně nedokázal necítit lehké mravenčení, které se líně převalilo jeho slabinami. Tom se k němu sklonil, aby se ho mohl chytit. Bill váhavě položil svou vyhublou paži na jeho rameno. Srdce se mu rozbušilo mnohem silněji, zastyděl se za reakci svého těla na bratrovu blízkost. Tomova levá ruka se ovinula kolem jeho pasu a pevně ho sevřela.
„Chyť se mě pořádně,“ zamumlal Tom. Bill poslušně vsunul ruku pod Tomovy těžké vlasy, svázané silnou gumičkou, a pevně ho oběma rukama objal kolem krku. Cítil, že i Tomovi pěkně buší srdce. Potěšilo ho to. Zvědavě se na Toma podíval. Konce tmavých řas se chvěly jak poplašení motýlci. Bill dostal děsnou chuť dotknout se rty té sametové tváře. Prostě jen tak, lehce, nevinně… Přišlo mu to jako výborný nápad. Byl si jistý, že ho máma nemůže vidět, protože stála venku a čekala, až se jim podaří dostat se z auta. Nezaváhal ani na vteřinu. Hbitě přitiskl rty na Tomovu úsilím zkřivenou tvář… jen na malý okamžik, lehounce.. třeba si toho ani nevšimne, problesklo mu hlavou. Jenomže Tom si toho zcela evidentně všiml. Polekaně Billa upustil zpátky na sedačku a tak rychle se narovnal, až se parádně praštil do hlavy o hranu nad dveřmi auta. „Jáááuuu,“ vykřikl. Musela to být pořádná rána, i Bill slyšel, jak to zadunělo. Tom se držel za hlavu a poskakoval kolem auta ve sněhu.
Simone jen protočila oči v sloup. „Panebože Tome, to nemůžeš dávat pozor?“ Neodpustila si trošku mu to nevrátit za jeho předchozí kritiku. „Tak dělej… ani sis nevzal bundu a víš, že seš nastydlej.“ Pokárala ho. Tom si uvědomil, že úplně zapomněl kašlat a posmrkávat. Ještě jednou si pohladil bouli, která stihla už za tak krátkou chvíli vyrašit na jeho temeni. Nedůvěřivě střelil pohledem po svém dvojčeti. Bill seděl na sedačce, culil se jako sluníčko a s naprosto dětinským výrazem po něm natahoval ruce.
Nepatrně se na něj zamračil a doufal, že tím zmrazí jakékoli další Billovy pokusy. „Tak pojď,“ zamumlal znovu. Tentokrát se to už podařilo. Celkem bez problémů vytáhl Billa z auta a máma mu pak vyprostila nohu.
„Běžte dovnitř,“ udílela další pokyny, „vezmu Billovi tašku a berle. Hlavně ať už jste v teple.“
Ani jeden z nich si nedovolil protestovat.
Tom podpíral Billa, který se ho držel kolem krku a společně se belhali k domu.
„Co to mělo znamenat?“ zasyčel Tom, aniž by spustil oči ze sněhu na cestě před nimi.
„Co myslíš?“ Bill byl nevinnost sama.
„Ty víš dobře, co,“ zamumlal Tom. „Jenom teď děláš, že nevíš.“
Bill dopajdal do předsíně. Sedl si na botník a natáhl bolavou nohu před sebe. Lišácky se podíval po bratrovi. „Budeš mi to muset připomenout.“
„Bille!“ Tomův hlas zněl varovně. Matčin příchod však jeho slova zarazil.
Bill si poťouchle zul botu a zatímco přemýšlel, co by potřeboval nejdřív, hypnotizoval svého bratra. Nabízelo se několik možností. Jídlo, koupelna, záchod a převléknout. Rozhodl se vzít to od konce.
„Umíš s tím zacházet?“ matka nedůvěřivě otáčela v ruce berle, které Billovi v nemocnici půjčili.
Pokrčil rameny, „Moc ne. Vlastně jsem to ještě ani nezkoušel.“
„Tome, pomoz mu,“ zavelela tónem, který nepřipouštěl odpor.
Tom si povzdechl. Přistoupil k bratrovi, přehodil si jeho ruku kolem ramen a zeptal se: „Tak kam to bude, pane?“
*
„Co tam tak dlouho děláš?“ Tom už asi popáté zaklepal na dveře koupelny. V ruce držel pár kousků Billova oblečení. Bill si po návštěvě WC přál odvést do koupelny a připravit čisté tričko.
„Co asi,“ ozvalo se zevnitř, „myju si ruce.“
„Půl hodiny?!?“ Tom s povzdechem protočil oči a vrátil se zpátky do pokoje. „Až budeš chtít vylézt, tak zavolej.“
*
Bill se opíral o umyvadlo a nešťastně se pozoroval v zrcadle. I když se snažil ze všech sil, pořád nebyl schopný dostat vlasy do žádoucího tvaru, který byl zvyklý nosit. Za tu dobu, co byl v nemocnici, našly si vlastní způsob existence, zcela nezávislý na jeho přáních, takže když se teď snažil vyčesat ten správný rozcuch a trčavou ofinou, nešlo to. Možná to bylo i tím, že o kus povyrostly. Sčesal je tedy hladce kolem obličeje a hmátl po černé kosmetické tašce, kde měl všechny své poklady. Během třičtvrtě hodiny, kdy několikrát musel odpočívat na vaně, se mu konečně podařilo vyrobit přijatelný vzhled… přijatelný pro něj. Věděl, že Tom nemá rád ty tuny gelu a laku, které si na vlasy plácal, že je mnohem radši, když jeho obličej nenese stopy černé tužky a mejkapu. Ale on sám se tak cítil sebevědoměji… a to právě teď potřeboval. Musí se přece zeptat, co to mělo znamenat s tou věcí.
*
Konečně zase po tolika dnech seděl na své posteli. Vlastně spíš pololežel. Opíral se o loket a pozoroval Toma. Z přehrávače, který mezitím někdo opravil, vyzpěvoval Bono a Billův oblíbený Billie Joe, že the saints are coming… Tom pomalu přecházel po pokoji a vybaloval mu tašku. Špinavé věci na hromádku, čisté do skříně.
„Za chvíli bude večeře,“ utrousil Tom jen tak, aby řeč nestála. Nemohl popřít, že ho Billův zkoumavý pohled dost znervózňoval. Cítil jeho žhavé doteky všude na svém těle. Všechno, co si připravoval, že Billovi řekne, se najednou někam z jeho hlavy vytratilo. „Máma dělá pizzu, abys měl radost,“ dodal, když se nedočkal žádné reakce. Otočil se k bratrově posteli. Přimhouřené tmavé oči se líně zdvihly přes jeho nohy… tělo… až k obličeji. Hlasitě polknul. Sám si uvědomoval, že jeho obličej zcela určitě zčervenal rozpaky. Billův pohled nic nezastíral. Netvářil se, že se nic nestalo… naopak. S nestoudnou upřímností v něm Tom mohl zřetelně číst, že je jen jedno téma, které ho zajímá. Jediné téma, které pro ně dosud bylo tabu, ale které před nimi zároveň leží. Nevyřčené, zatracované… přesto tak lákavé.
autor: Michelle M.
Tak … a teď to začne X-D …. skvěle Michelle , když sem uviděla na blogu další dílek , srdíčko mi opět začalo radostně bušit 🙂
Ano, ano, jen rozebírejte to téma xD
tau už by to chtělo nějakou TU akci, ne? 😉
:))) tom je takovy velky tatka!!! :))) to byla fakt drsna akce!!!:))) bravo bravo a jeste jednou bravooo!!!!
♥ ♥ ♥ tak Tá Akcia , sa musí zopakovať x) prosíím moc x) daleej ♥
Honeem dáál…..souhlasíím Akcéééé ….teď to bude supeeer
no honem tak už to pořadně rozeberte a zopakněte to
Teda, Bill se nezdá… A já myslela, že bude andílkovskej 😀 Ale byl to krásnej díl… Tomovy myšlenky byly dobrý a Bill a jeho "ta věc" taky 😀
Roztomilost…
Ach bože, kde jsou ty časy, kdy jsem ve škole mohla chybět týden a nebylo co dohánět…teď člověk nepíše zápis jednu hodinu a má z toho zábavu na celé odpoledne :-/ … Pořád jsem čekala, kdy to napětí vyvrcholí a ono nic… ty sis to nechala až na příště 😛 Tak se mám zase na co pořádně těšit 😉 Hm… a docel by mě zajímalo, jak Bill vypadal s neupraveným, přerostlým manga účesem… on byl tak milounkej… ne že by teď nebyl, ale ty jeho dva metry jsou skoro na závrať 😀
Teda, tak se budeme muset dát překvapit až příště, já už se těšila, že ten příjemně nebezpečný rozhovor začne tady, ale nevadí, na kvalitu já si vždycky ráda počkám 🙂
Bill je liška podšitá, tváří se jako měsíček na hnoji, úplná nevinnost sama, ale přitom je to pěkná potvůrka. Líbí se mi, jak si z Tomiho udělal osobního lokaje jen proto, aby se ho mohl dotýkat 😀
Vím, že je naprosto zbytečné to říkat, ale mě tak zajímá, jak to bude dál, že to udělat musím, třeba se mi to podaří uspíšit. CHCI DALŠÍ DÍL :))
Á, jde do tuhýho, to se těšim… Bill vypadá odhodlaně a bráškovi asi nedaruje nic zadarmo. Bezmocnej, ale přesto tak silnej… jsem zvědavá, jak rychle se mu povede Toma dostat 😀 Záchranná akce "sádra" byla boží… úplně jsem slyšela Toma zařvat, když se praštil. :o) Myšlenky paní Kaulitzový, po kom je její starší rejpavej syn, mě rozesmály… jak ze života. 😀 Tom jako zdravotní bratr bude určitě perfektní, tak aby tu péči nezanedbával, musí se přece starat o všechno, bráška určitě potřebuje vykoupat… tak šup šup… do toho :o) J <3
Michelle, ta Tomova nejistota je tak rozkošná!!! Už se těším, jak spolu budou řešit "tu věc" !
MILUJU TUHLE POVÍDKU!….ale jsem naštvaná :D…já tu nebudu od 21. čtrnáct dní a teď to zase začíná být napínavý a já budu muset čekat! :D…já umřůůůů :P….proč mě trestáte ježiš? :D:D…no tak…už se těším až přijedu a budu všechny díly dočítat :)….no už aby to bylo 😀
to je bezvadné! u té "záchranné akce" jsem se musela zasmát a po celou dobu culit 😀 ..doufám, že se Tom nebude snažit vykroutit z témata diskuse 😉 nebo, nedej Bože (Michelle), lhát.. to by mě naštval 😀 rychle dál!
Miluju!!
Super! 😀 Bill je doma 😀 a teraz to začne byť naozaj zaujímavé :D… úplne som nemohla z toho keď sa Tom snažil Billa vyprostiť z auta 😀 a keď mu Bill dal tú pusu na tvár a Tom si drbol hlavu o auto xD och bože 😀 nie som škodoradostná ale toto bolo naozaj parádne 😀 úplne si viem predstaviť ako sa tam Bill potom tak nevinne usmieva :D… och teším sa na to keď sa konečne porozprávajú o "tej veci" 😀 fakt som zvedavá :D… ale je škoda že v tejto časti nebol Harry a Draco 😀 bola som na to totálne nadržaná 😀 a teraz už musím ísť takže si budem musieť počkať a asi zase nezaspím :D… je to úžasné 😀
Chudák Tom, ale zaslúžil by si aj viac. On za Billom absolútne viac nešiel??? nechal ho v tej nemocnici samého chudáčika. Dúfam, že sa prestane správať tak prašteně a konečne si to všetko začnú riešiť. Bill sa mi páči. Vyzerá odhodlane. Držím mu palce.