autor: Sari
betaread: Janule
betaread: Janule
„Vstávej!“ vyštěkla na polospícího mladíka. Tom namáhavě otevřel opuchlé oči. Nad sebou spatřil hubenou postavu vysoké a přísně se tvářící ženy.
„Nedívej se tak nechápavě a okamžitě vstávej.“ Nakázala a odešla. Tom se posadil a vyděšeně se díval na zavřené dveře, kterými žena prošla. Neznal jí a ani nevěděl, proč se na něj zlobila. Copak něco špatného udělal?
„Promiňte…“ oslovil tu ženu Tom, když jí našel dole v kuchyni uklízejíc nádobí. „Asi to bude znít hloupě, ale… proč jste na mě křičela?“ dokončil poněkud nervózně. Žena zbledla, poté zase velice zčervenala a hodila talíř, který měla právě v ruce, na zem.
„Ty se mě ještě ptáš? Ty dobytku! Nehraj si se mnou a zmiz mi z očí.“ Další porcelánový talíř zasvištěl Tomovi kolem hlavy a roztříštil se o stěnu. Ten se polekaně skrčil a poté se opravdu raději klidil. Vyběhl opět nahoru do pokoje, ve kterém se probudil. Vyděšeně se rozhlížel po místnosti, snad jestli neuvidí další šílené obyvatele tohoto domu. Kam se to dostal? Neví kde je, koho všeho má ještě kolem sebe a hlavně také si přesně nepamatuje kdo přesně je on sám.
Teď sedí na jakési tvrdé židli, kolem něj chodí muž a ptá se ho na různé otázky. On jen tupě odpovídá. Je z toho všechno tak vyděšený a zmatený. Ta žena ho donutila vzít si nějaké bílé pilulky a on, ze strachu z ní, si je vzal. Poté usnul a vzbudil se až zde, s tímto mužem v místnosti. Když byly ty nekonečné a vysilující otázky u konce, Tom opět usnul. Nemohl tedy vidět zlomyslný záblesk očí ženy, když jí muž v bílém plášti sdělil konečný výsledek dlouhého vyšetření.
Tom se další den dozvěděl mnoho pro něj nových věcí. Teta mu řekla vše, co považovala za nutné, jen pár informací pozměnila, či vypustila úplně.
„Tome, pojď sem. Ještě ti někoho musím představit. Myslím, že budeš velmi rád.“ Usmála se teta a na chvíli odešla.
„To je Emily.“ Pronesla hrdě a postrčila dívku kupředu. „Určitě si vzpomeneš.“ Dodala povzbudivě a mrkla na překvapeného mladíka.
„Ehm… Ahoj Emily.“ Napřáhl ruku, aby jí pozdravil, ale odpovědi se nedočkal. Dívčina odstrčila jeho ruku stranou a políbila ho na ústa. Tom vytřeštil oči.
„Emily, tvoje dívka.“
Emily s Tomem seděli v jednom křesle.
„Tome, no tak, uvolni se přeci.“ Pohladila malinko zarostlou tvář Emily a naklonila se, aby ho políbila. Ten se víc vmáčkl do křesla.
„Promiň… já… ještě jsem si nezvykl.“ Zakoktal a zčervenal. Nebylo mu vůbec příjemné, že je s touhle dívkou v tak těsné blízkosti, natož aby jí líbal.
„V pořádku, já tě chápu. To se spraví, neboj se. Pak si vzpomeneš, jak moc jsi mě miloval a všechno bude zase dobré.“ Zašveholila Emily a opřela se o jeho hruď. Tom strnul. Miloval? Až tak? Ale jestli jí… miloval a teď se k ní chová takhle odtažitě, musí jí to být líto. Opřel si tedy ruce o Emilyno úzké tělo a dál horečně přemýšlel. Nemohl jí milovat. To by si přeci pamatoval. Nebo ne? Když někdo ztratí paměť, ztratí se i láska k člověku, ke kterému jsme jí cítili? Muselo přeci zůstat něco, nějaké pouto… Je moc naivní. Někdy moc věří bláhovým a neskutečným věcem. Ale kdo ne?
„Emily? Řekni mi prosím něco o tobě a o mě, když…“ Nedokázal říct ´nás´ a ´jsme byli zamilovaní´.
„Když jsme byli zamilovaní?“ Emily se zasmála. „To je veliká škoda, že si zrovna na tohle nevzpomínáš. Byly to krásné časy. Nejdříve jsme spolu sice nemohli být, protože vztah mezi sourozenci (tady do toho počítám i bratrance a sestřenice) je zakázaný a trestný, ale potom mi tetička řekla, že jsem adoptovaná…“ rozplývala se.
´Mezi sourozenci… zakázaný…´ Tomovi v hlavě vířila trhaná slova a nesouvislé myšlenky. Tělem mu projel zvláštní pocit. Polkl a snažil se věnovat Emily.
„Mezi sourozenci?“ zopakoval její slova.
„Ano, ale proč to sem teď pleteš, když jsem ti právě popisovala, jak jsi mě vzal…?“ zachmuřila se mírně, ale na Tomovu otázku odpověděla.
„Ano, to je zakázané. Ale já jsem přeci adoptovaná, tak proč se ptáš? My spolu být můžeme.“ Usmála se zase.
„Jen… jen tak, vyprávěj dál.“ Zamluvil hned svoji zvědavost Tom a dál poslouchal Emilyno rozplývání se. Musí přijít na to, kde se v něm bere ten pocit. Musí přijít na svůj předešlý a doteď zapomenutý život.
Život v domě se pozvolna vracel do svého řádu. Nikdo se na Toma asi křivě nepodíval. Byla tu přeci možnost převýchovy a tu si teta nemohla nechat ujít. Navíc, k její veliké radosti, se Tomovi paměť vůbec nemusí vrátit, jak jí řekl sám psychiatr a i následně doktor.
Tom si na Emily zvykl. Ale jen na jako snášenou kamarádku, nic víc. Nemohl stále pochopit, jak toho člověka mohl milovat. Jak k ní mohl mít tak silný cit. Změnil se on sám? Proto teď už nic necítí? A měl ho vůbec někdy?
Seděli spolu na pohovce, přikrytí dekou a sledovali film. Emily uchopila Toma za ruku a opřela si hlavu o jeho rameno.
„Promiň… já… hned jsem zpět.“ Omluvil se Tom, vstal a rychlým krokem spěchal na záchod. Zvracel. Poté si otřel ústa a posadil se. Z očí mu začaly téct slzy. Náhlý pocit, který pocítil, když se k němu Emily přitiskla, byl ten tam. Ale nebylo to tím, že to byla ona. Že cítil ji na svém těle. Záchvěv něhy a jakéhosi smutku. Tento krátký moment zaplnil tu zvláštní prázdnotu, kterou pociťoval více či méně celou dobu. Nejvíce, když byl s Emily. Ale proč se mu to vybavilo zrovna teď? A zrovna při této příležitosti? Začínal si připouštět možnost, že mu tetička neřekla vše o jeho zapomenutém životě.
autor: Sari
Jistě že neřekla , řekni mu to!
Ježiši nemám ráda berzadnost čtenáře 😀 ješzě k tomu závislího čtenáře ..Moment a kam jsi schovala Billa O__o
Otráví někdo emili v kapse mám kianid?- ne? ok..O__o *kuck kuck*
ježiši , nevynechala já jsme třeba díl O__O O_O jdu se kouknout , a piš dál , Sari , je to no nemůžu říct dokonalé , pže mi překáží Emily , ale je to napínavé jak kšandy
Ježiš marjááá! To je zlý, strašně zlý!
A kde je chudák Bill? Jak tak přemýšlím, tak asi nemůže být mrtvej, ptž to by pak ta povídka byla o ničem xD Chytrá hlava xD
Dáááááál! xD Je to supr ♥ a je to jiný. Žádná přeslazená, šťástná romantika…O_o
where is Bill?………kde pak je mno?????…..jsou faaakt hajzli ti bohaci…..
mno tak byli bratri a milowali se!!!!!…..co na tom?……wzdat to nic neni….xDxDxD
*wzdyt*
uz neumim ani psat kuaxDxD
Sari, Sari, co nám to děláš o_O.. Fuj, taky se mi chce zvracet z té holky. Nesnáším jí… Hm, tak rychle dál, mohlo by se to urovnat xD Ale jak se tak dívám, ty to rozhodně neplánuješ xD Sem zvědavá, co se stalo s Billem x)
Samanta_Drzoun : já zase miluju když je takhle někdo kvůli mě napnutej.. xD Billa jsem si neschovala do kříně, za chvíli se tam objeví. A neboj, díl jste nevynechali. 🙂 nemůžu psát povdíky bez ničeho zápornýho, mno..
Megí: a bude to ještě horší :/ xD
Maria: že jo, taky si řikám, co jí přelítlo přes noc a dělá takovýhle scény, tetička jedna nepovedená. xD
Peťushka: když o tom taky přemýšlím, mohla bych pro Emily vymyslet něco moc ošklivýho..xD ale to bohužel nejde, nehodí se mi to tam. pardon. ještě se to trochu zamíchá, tak trochu víc no. ale nebojte 😉
Sari : správně správně , kdyby se psali bez zápornyho by nebylo komu nadávat 😀 😀 tralala, už pádím ,
Samanta_Drzoun: hlavně, když je na koho, co? xD
"………….My spolu být můžeme……….." <- si nějak fandí, no to teda nemůžou! a jako kde je Billin?
Tak v tomnhle se dost těžko orientuju… snad příště zachápu více :-O Hezké 🙂
aduska: no to víš, Emily. ta si fandí až do konce. :-/ a jako Bill tam ještě bude. hele lidi, v jednom díle neni Bill a jak ho všichni postrádaj hned. xD bude tam samozřejmě. přece tohle není poslední díl a nemůžu všechno říct v jednom díle.. 🙂
Janik: a copak ti není jasný?:)
Bože, co to s ním udělali? Nejaká mozková lobotomie?????? Tomi, pobli se z ní ještě párkrát a nechá tě jít….možná :((( béééé, de je Billíčeeeek, co mu udělali x(((((((( se bojíííím :((