autor: Michelle M.
„Nic neříkej,“ zašeptal Tom s pohledem zabořeným do Billových potemnělých očí.
„Proč jsi to udělal?“ řekl Bill s nečitelným výrazem ve tváři.
Tom divoce potřásl hlavou a s Billovým tričkem v rukou se posadil na svou postel. Zahanbeně sklopil hlavu. „Nevím,“ zamumlal. Copak by mohl Billovi přiznat pravdu? Mohl mu říct, že se pomalu, ale jistě, propadá do pekla? Do pekla, v němž se dotýká svého dvojčete, hladí jeho touhou popraskané rty a miluje se s tím nádherně vzrušeným tělem?
„Nelži mi, Tome.“
Vzdorně zdvihl bradu. „Já přece nelžu.“
„Tak ne.“ Pokrčil Bill rameny a převalil se na záda. Na rozpálené čelo si přitiskl chladnou dlaň. „Tak teda ne,“ pronesl polohlasně spíš tak nějak k sobě.
„Kluci, večeřéééé!“ Zazněl z chodby mámin hlas.
Tom sebou trhnul a automaticky otočil hlavu ke dveřím. Odhodil Billovo tričko na postel a vstal. „Chceš pomoct?“ Přešel k bratrově posteli a natáhl ruku, aby mu pomohl.
Bill jen mlčky přikývl. Chopil se nabízené ruky. Jeho ledové prsty vklouzly do Tomovy dlaně. „Tome?“ zkusil to znovu.
Tom pevně stiskl jeho ruku a zamítavě zavrtěl hlavou. „Neříkej nic, ne teď.“ Zaprosil.
*
„Budu muset jít, je pozdě.“ Draco letmo pohlédl na hodinky na svém pravém zápěstí.
„Jasně,“ Harry přikývl. Bylo mu jasné, že to celé podělal. Nechal se jednoduše unést kouzlem toho jedinečného okamžiku a zkazil to. Celé to zkazil. „Draco?“ zašeptal a tázavě k němu zdvihl nejistý pohled. „Uvidím tě ještě?“
Šedé oči se zvláštně zaleskly. „Ublížíš mi.“
„Nikdy.“ Ve chvíli kdy to sliboval, uvědomil se, že tohle už jednou říkal, i když jen ve snu. Byl by ochotný svá slova odpřísáhnout… nikdy v životě bych mu neublížil… nikdy, Draco!
„Věřím ti.“Úsměv, který mu věnoval, jeho tvář doslova rozzářil. „Dobrou noc, Harry.“
*
Bill seděl u kuchyňského stolu, nohu se sádrou nataženou na židli, upíjel čaj ze svého oblíbeného zeleného hrnečku s oranžovým tulipánem a sledoval bratra, jak pomáhá matce sklidit nádobí od večeře do myčky. Podával jí talíře a hrnky a ona si je tam rovnala. V téhle věci byla nepochopitelně puntičkářská. Každý kousek nádobí měl své místo, jako by to nebylo jedno, kam to člověk hodí, říkal si Bill kolikrát. Nebylo, aspoň podle mámy ne.
„Je to všechno?“ ujistila se Simone a pro jistotu sama pohledem zkontrolovala, jestli se někde ještě nepovaluje něco, co by mohla do myčky přidat než ji zapne.
„Všechno,“ potvrdil Tom. Natáhl ruce nad hlavu a protáhl se. Bill postřehl, jak jeho jednotlivé obratle zapraskaly. „Jo, ještě jsem ti zapomněl říct…“ Tomova slova Billovi splynula v jediný proud hlasu, který znal odjakživa. Vnímal jeho příjemnou melodičnost a měkký důraz, který dával na jednotlivé slabiky. Tom si pohrával se svými vlasy, natahoval dlouhé prameny svázané na temeni do silného culíku, zatímco sděloval matce něco týkajícího se školy, co Billa ani v nejmenším nezajímalo. Pozoroval plné rty, jak se živě pohybují během řeči… připomněl si jejich dravost, s jakou se před několika dny zmocnily jeho úst. Znovu cítil jejich hebkost, horký dobyvačný jazyk… a stejně jako předtím i teď cítil lehké vzrušení. Neklidně si poposedl a sklopil pohled. Musíme si promluvit, myslel si. Takhle to dál nejde…
*
Bill ležel na sedačce a sledoval televizi. Moc ten film nevnímal, matka pochrupovala v křesle a Tom listoval nějakým časopisem.
„Kolik je hodin?“ promluvil Bill.
Tom zaostřil směrem k hodinám na krbové římse. „Bude jedenáct,“ odpověděl a znovu se začetl do článku, který měl otevřený. „Chceš jít spát?“ Uvědomil si, že se bráška možná ptá proto, že už je unavený a potřebuje odvést do pokoje.
Bill si odhrnul jeden pramen vlasů z čela. „Spát ne, ale chtěl bych se jít umýt.“ Doufal, že jeho dychtivý pohled Toma nevyděsí a neodradí. Měl totiž plán…
*
„Zvládneš to?“ ujišťoval se už asi po páté Tom, když se Bill s odhodlaným výrazem posadil na vanu. „Nechceš nějak… ehm… pomoct?“ Tváře mu lehce zčervenaly, když přeběhl očima po Billově těle.
Bill potřásl hlavou. „Ne, dobrý. Já to zvládnu.“ Usmál se. Ze všech sil se snažil, aby to vypadalo, že vůbec nestojí o to, aby mu Tom při koupání pomáhal. Sebral z poličky hřeben a roztržitě jím projel vlasy. „Nemůžu tě pořád něčím otravovat,“ sklopil oči a doufal, že to zabere. Věděl, jak Tom zbožňuje svou roli staršího bratra, který pečuje o svého slabšího, zranitelného brášku; znal ho natolik dobře, aby věděl, že nesnáší, když ho někdo do něčeho tlačí, ale když k tomu dojde sám, rád to udělá. A s tím Bill počítal. Natáhl se, aby zkusil teplotu vody. Zdála se příjemně horká. Z poličky nad vanou vzal krabici se solí a nasypal ji dovnitř. Rozhodně s ní nešetřil. Tom mlčky sledoval jeho počínání. Stál u dveří s rukou na klice a vypadal, že se rozhoduje, jestli má vážně odejít nebo zůstat. Bill si ho nevšímal. Lhostejně si přetáhl tričko přes hlavu a shrnul si z boků volné tepláky… Tomovy tepláky, které mu obětavě půjčil, aby si nemusel rozstříhávat vlastní kalhoty. Vstal a povolil šňůrku, široké tepláky mu sjely ke kotníkům rychlostí blesku. Opřel se o umyvadlo a opatrně z nich vystoupil. Kolem sádry omotal velký igelit, který mu máma připravila. Zůstal stát před Tomem jen v černých boxerkách. Zahákl palce za jejich pružný okraj a zarazil se. V tuhle chvíli, alespoň jak počítal, už musí Tomovi dojít, že jeho pomoc bude potřebovat, jestli nechce volat mámu. A Tom přece nemohl být tak hloupý, aby si myslel, že před matkou by se Bill styděl míň. Styděl se vůbec? Bill se ptal sám sebe a musel si zcela upřímně odpovědět, že ne. Nestyděl. Naopak, cítil jakési zvrácené potěšení z vlastního těla a z Tomovy blízkosti. „Tome?“ zašeptal, když se bratr stále k ničemu neměl a s planoucími tvářemi provrtával pohledem světle modrou dlažbu. Všiml si, že při oslovení sebou lehce trhnul a hlasitě polknul.
„Ano?“ Tom se odvážil podívat na své dvojče.
Bill plaše sklopil oči. Šlo to jako po másle. Stáhl boxerky níž, až pod úroveň trojité hvězdy. Znovu zaváhal. „No možná bych přece jen potřeboval… tvoji pomoc.“ Musel se v duchu smát. Přišel si jak křehká panenka na hraní, rozhodně se tak ale necítil, naopak… cítil v sobě tolik síly a vášně… Tomův polibek v něm probudil stránku, kterou předtím spíš jen tušil. Nesměl mu pohlédnout do očí, všechno by bylo ztracené… tohle už rozhodně nešlo skrýt.
Tom váhavě popošel k bratrovi. Během těch čtyř kroků se intenzivně snažil myslet na to, že pouze pomáhá svému nemocnému bratrovi. Nic víc. Bál se na něj podívat, bál se jen pomyslet na to, že se co nevidět bude nacházet tak zatraceně blízko místa, které už ve svých představách tolikrát hladil. Černá hvězda. Vzpomínka na bouřlivé vyvrcholení, k němuž došel, zatímco si za zavřenýma očima představoval, jak na svůj maximálně vydrážděný penis naráží jeho horké tělo, i dnes to vnímal pořád stejně živě. Mírně se nahrbil, aby skryl jakýkoli náznak vzrušení, které si bolestně uvědomoval. Doufal, že plandavé tričko tu narůstající bouli pečlivě skryje. S očima zabodnutýma do podlahy natáhl ruce a sevřel horní okraj Billových boxerek. Jak prudké bodnutí nože mu do těla projel dotek jemné světlé kůže. Vzrušeně zamrkal. Najednou se Bill otočil zády a rychle si stáhl boxerky až do půli stehen. Jeho bílý zadek přímo zářil… nebo to aspoň Tomovi tak přišlo.
Bill se po něm ohlédl přes rameno a pronesl. „Stáhneš mi je přes tu sádru? Ale opatrně, prosím tě, neroztrhni ten igelit. Víš, že se sádra nesmí namočit…“ Nejradši by vítězoslavně zakřičel. I slepý by poznal, jak moc je Tom vyvedený z míry… jak se mu špatně dýchá, jak má orosené dlaně, jak se jeho jindy sebejisté ruce rozechvěle třesou. „Děkuju,“ usmál se na něj, když se mu konečně podařilo prádlo přetáhnout přes mohutnou sádru.
Tom se zdvihl, ale hlavu nechal sklopenou. „Tak jestli to je všechno, tak já půjdu,“ zachraptěl. Okamžitě si odkašlal, aby získal ztracený hlas.
„No, víš,“ Bill neměl slitování, „možná bys tu mohl být se mnou a něco mi povídat, než se umeju. Kdybych uklouzl nebo tak…“ nechal větu nedokončenou, aby si následky mohl Tom uvážit sám. Pobaveně zaznamenal, že Tomova hlava klesla ještě níž, pokud to bylo vůbec možné.
„Dobře,“ připustil po chvíli. „Budu tady s tebou.“ Sedl si na zem, bokem… tak, aby na Billa pokud možno neviděl a se zavřenýma očima zvrátil hlavu dozadu. Opřel se o studené obklady. Podle zvuků mohl dovozovat, co Bill asi tak zrovna dělá. Ve chvíli kdy se ozvalo šplouchnutí a krátké zadunění, usoudil, že se bráška ve vaně usadil. Opatrně se po něm podíval. Trefil to. Zasádrovaná noha trčela přes okraj vany ven, ale jinak vykukovala jen Billova černá hlava.
„Povídej mi něco,“ zaprosil Bill.
„A co?“
„Třeba nějaký tvůj zážitek z poslední doby… co ta holka, jak jsi se s ní scházel? Byl jsi s ní teď někdy?“ vyzvídal Bill a doufal, že to zní přirozeně. No jasně, Tom se mu vždycky celkem ochotně svěřoval se svými sexuálními výboji, tak proč by se nemohl zeptat? Odpověděl si sám. Nikdy předtím se s Tomem nelíbal, rozhodně ne způsobem jako v nemocnici. Sklopil pohled ke svému klínu a jemně přejel dlaní penis, který okamžitě zareagoval a lehce s sebou trhnul. Zhluboka vydechl. Vykoukl nad okrajem vany, co dělá Tom.
Pořád seděl na zemi, bledší než stěna a uvažoval, co Billovi říct. Nešlo mu lhát, Bill ho znal moc dobře a vždycky na něm spolehlivě poznal, kdy lže a kdy mluví pravdu. „Už dlouho jsem s žádnou nespal,“ zašeptal téměř provinile.
„Ne?“ podivil se Bill. „Kdy naposledy?“ Ani si neuvědomil, že touhle otázku překročil tu křehkou hranici jejich dvojčecí důvěrnosti. Spokojeně znovu pohladil svůj lehce probuzený penis.
Zato Tom ten nenásilný útok postřehl moc dobře. „Sakra, Bille,“ otevřel oči a podíval se po něm. Copak Bill necítí, jak ho týrá a mučí? Mít ho tak blízko a nemoci se ho dotknout… může být na světě něco krutějšího? Bolestivý tlak v klíně ho přiváděl k šílenství. „Už toho nech. Co je ti vůbec do toho, jestli s někým spím?“ Vyštěkl, vyskočil na nohy a… při pohledu do vany doslova ztuhnul. Ještě nikdy neviděl Billa nahého a vzrušeného.
autor: Michelle M.
ten Bill je ale liška mazaná!!! zbožňuju ho a tuhle povídku taky!!! to jiskření mezi nima je úplně hmatatelné!!! aaachhh ať už se sakra něco stane!!!:))) to už se fakt nedá vydržet!!!:)))
xD tyjo …tak ..ja čumím a som tak prekvapená ..že prekvapenejšia som už dlho nebola …si robíš srandu? takto to utnúť? Milá Michelle , buď okamžite napíšeš a pošleš ďalší diel , alebo ma máš na svedomí xO prosíííííííííím
hej…zástava srdce, pomooooc:Dto bylo dokonalé…dneska nás zahrnujete samýma bezchybnýma povídkama…nechte si taky něco na další dny:DI když, zítra bude Hotelový pokoj, to bude v pohodě….a třeba taky tajemná lesní vílá…ou jé, skvělé vyhlídky:)))
O_O Do háje… tak ten konec? Ježiš, toe dokonalostní… dáálší… ale nejdřív HP!!!^^
wow … a jde do tuhýho …
Bože , to sem nemyslela dvojmysně X-D
Ale teď vážně 🙂
Po dlouhý době se tady oběvil Příběh na druhou a já musela chvíly šrotovat abych si vzpoměla na šestnáctej díl , naštěstí sem si vzpoměla a mohla se začíst do povídky .
Začalo to docela nevinně , ta večeře a tak . Když sem ale začala číst řádky s koupáním …. 8-D
Těším se na další dílek 🙂
Já se z tebe asi… domysli si Michelleko. 😀
áh, takhle to přece nemůžeš skončit!? a na pokračování budu zase čekat tak dlouho 🙁 (pozn. tak dlouho = více než 24 hodin 😉 a už tak je to dlouho :D) .. no, stejně budu muset někdy, až budu mít alespoň trochu času, dohnat Hotelový pokoj, u kterého jsem ve velkém skluzu.. no, k věci – já ani nevím, co bych k tomu měla říct.. opravdu naprosto skvělé! bohužel tušení, že se to nenávratně chýlí ke konci, není moc příjemné.. no, rychle dál 🙂
skoč za ním tomine!!!!!! ale nepolam mu i tu druhou nohu xD
ježiž ježiš ježiššššššššššššššššššššššššš
tpohle je něco na moje nervy.., MIChellleeeeeeeeeee
spatně useknutý….takže rychle další díl
Teda Tome, ty úchyle 😀
A teď…?
aduska: souhlasím! Ale té nohy by fakt byla škoda!
Dál, dál, dál! Nemůžu se dočkat. I když nevím, co je lepší, jestli HP/DM nebo twincest tahle pospolu… No dobře, vím, ale… Ale… Ááááá, mám absťák – ano už teď! 😀
Bill je teda provokatér… Hooodně velkej! Chudák Tomi… On se ho bojí jenom dotknout a Bill mu dělá todle! Ts 😀 Billine, nechej toho, nebo na tebe přijde babička Teddy a praští tě válečkem na maso po té druhé noze 😀 Za chudítka Toma!
Hm, gradace, granace, gradace! Super. Tohle nemůže dlouho vydržet, Bill je rafinovaná potvůrka a moc chtře to svoje "postížení" dokáze využít. Tom je sladkej, jak se tomu snaží bránit, ale je dobře, že má jasno. Povídka to nastartovala, ale on chce Billa. Teď záleží, jak se s tím srovná. Je to super, Michelle, ale pomalu mi připadá zbytečný to opakovat, vždyť ty už to přece dávno od nás víš :))
nej povídka!!
Milá Michelle, tedy ten Bill je takovej ďáblík, tak roztomile rafinovanej, tohle svádění přece Tom nemůže vydržet! Myslím, že už jsem to psala u minulého dílu, úplně mě dostává ta Tomova nejistota a váhavost.
A další věc, která mě naprosto uzemnila, je dvojice Draco a Harry. Ze začátku jsem z toho byla trošku rozpačitá, tedy myslím tím své pocity a dojmy, ale ty jejich "vztah" popisuješ tak …no já nevím, jak bych to nejlépe vystihla….skvěle, úžasně…ne, už vím, přesvědčivě, to je to správné slovo! Opravdu bych od sebe nečekala, že mi v minulém díle budou chybět!!!!
Ještě poznámečku, přijde mi to jako naprosto zásadní informace – Bill pije čaj ze zeleného hrnečku s oranžovým tulipánem! Ještě teď se rozněžněle usmívám a vlastně sama vůbec nevím proč. K.
Asi bych neměla číst komentáře, než napíšu ten svůj, protože pak už nevim, co ještě nepadlo, abych se neopakovala… ale dneska asi musim… strašně se mi líbí Bill-provokatér, to je tak úžasný, jak se rozhodl z brášky dostat za každou cenu, co se změnilo a proč ho v nemocnici líbal… je moc šikovnej provokatér a výbornej herec :o). Bill po něčem touží a jak je jeho zvykem, když něco chce, tak nedá pokoj, dokud to nedostane.:o) Účel světí prostředky, takže krásně využívá těch nejskrytějších detailů bráškovy povahy, který jako jeho dvojče zná a umí je používat… jeho myšlenky jsou úžasný… 😀 Tom se sice snaží být ten starší, zodpovědnější, kterej se tomu všemu chce ubránit, ale s takovýmhle sveřepým protějškem prostě nemá šanci uspět, za což jsem samozřejmě ráda 🙂 Už se těším, jak tu situaci ve vaně budou prožívat a řešit… myslím, že konečně oba pochopili, že už to dál nejde skrývat a mlčet… 🙂 Líbí se mi to, moc se mi to líbí, tak šup šup, ať je tu co nejdřív další dílek 😀 *Poslední dobou to nějak pomalu přibejvá… ta nová adminka je nějaká líná nebo co? :D:D To je úroveň, tohle… si budu stěžovat na vedení… já nehodlám pořád jenom čekat, až se jí uráčí…*
Honem, rychle, pokráčko,dáááááááááááááál.:D :o) J.
Janule: hele, nech si toho popichování 😀 dobře víš, že chyba není na straně nové adminky (:DD… výjimečně o:-)), ale na straně nesoustředěné autorky…*sype si popel na hlavu* 😀 … ne, rozhodla jsem se s dalším dílem tak dlouho neotálet a chci ho poslat co nejdřív a snad se dneska konečně dokopu zas napsat další kus.
Aspoň že se vám to líbí… než začnu psát, přečtu si komenty, aby mě to nakoplo k nějakému výkonu :D:D … takže ten děj vlastně nepřímo ovlivňujete :D:D
Všechno je jednou poprvé xD
Doufám, že to třeba zajde ještě dál… *muhehe* xD
Málo kdo může asi říct, že viděl Billa nahého v vzrušeného 😀 Tomova reakce je k tomu docela přiměřená… I když nevím, nevím, co ti dva udělají za pár vteřin… tohle je teda, takhle to utnout zrovna v tom nejnapínavějším 😛 Teď budu až do příštího důlu mimo, jak na to budu myslet 😀
Jen tak pro info, dneska jsem si koupila na keramickém trhu oranžový hrneček se zeleným tulipánem…. kdyby třeba Tom ještě neměl svůj nejoblíbenější?!? K.
Kattys: já mám ten zelenej s oranžovým tulipánem, kdyby se Billovi náhodou rozbil :-D:-D
Přehnaný…ale jo viděl..jen ne takhle,že Tomi?? xD
Tak si tu tak sedím a popíjím Kofolu..A už počtvrté jsem si prskla celou dávku na klávesnici..Autorko, tleskám 🙂 Si dokonalá, jen tak dál.
Tak toto proste nemá chybu 😀 ten Bill je fakt pekne vychcaný 😀 milujem keď v príbehoch takto provokuje 😀 a ten Tom je chudák 😀 nechce sa naňho radšej ani pozrieť 😀 och bože dnes sa asi nebudem moc vykecávať 😀 nemám vôbec slov 😀 a inač som rada ako Draco zareagoval 🙂 a zase som nemohla keď Harrymu povedal "Dobrú noc, HARRY" 😀 aaach to je také úžasné keď mu hovorí menom :D… ja to proste milujem 😀
Milujem, keď sa Bill rozhodne bojovať o svojho brata o svoju lásku 😀 Tomi nemá šancu. Mohol by to rovno vzdať, je zbytočné naťahovať to.
A Draco s Harrym… nedokážem veriť tomu neublížim ti… ich vzťah je taký krásne neskutočný. Nereálny…