Mišiška Billíšto a Mišiška Tomíšto II 3.

autor: Jitka Krejcarová (Jitáááááá)
betaread: Helushka

Konečně se Bill dostal domů. Konečně byl pryč z toho odporného místa, kde mu tak moc ubližovali. Tom jim oběma ve škole zařídil, aby tam už nemuseli chodit a mohli se vzdělávat přes síť. Jejich profesorka je nejdřív hezky seřvala, ale když jí Tom opatrně naznačil bratrův příběh, dál se nevyptávala a uvolnění povolila. Simone měla velkou radost, že má doma zase oba poklady. Bill tam strávil celé tři měsíce! Den co den zažíval hrozné věci, každý den se neobešel bez surového mlácení. Vždy, když odporoval, ho něčím potrestali. Nejčastěji ho zbili do krve.

Tom to málem nezvládl, když uviděl bratra, jak pláče, schoulený v rohu tmavé místnosti, nahý, bledý, jak se celý třásl jak zimou, tak strachem… Byl vyhublý, dehydrovaný a vystresovaný. Když ho Tom našel, tak se i před ním strachem stočil do klubíčka beznaděje a vzmohl se jek na tiché vzlyky. Ti čtyři hajzlové ho trápili snad všemi možnými způsoby; když odporoval nebo jim nevyhověl přesně podle jejich představ, tak mu nedali ani tu půl rohlíku, co mu jinak dávali na večeři. Vodu taky dostával za odměnu.

Mark ho nechtěl zabít, chtěl ho jen mučit a užívat si s tímhle křehkým, nádherným stvořením. Bill 24 hodin denně plakal, měl strach a skoro nespal…

Tom k němu přišel a co nejněžněji ho pohladil po vlasech, které teď měl dlouhé až skoro do pasu a světle hnědé. Celé tři měsíce pomalu ani neviděl sprchu, žádnou péči, pořádné jídlo a pití, kromě obyčejné vody. „Billí, to jsem já, Tom. Jsem u tebe, neboj se… Bude to dobrý…“ špital Tom a plakal nad tím neštěstím, které představoval jeho bratr. Tom bolestně přivřel víčka, když si prohlídl zblízka jeho tvář. Nebyla už tak sněhově bílá jako předtím. Měl v ní drobné jizvy a modřiny, které dokazovaly nevlídné zacházení. Měl temné kruhy pod očima a oči zarudlé a zalité slzami.

Bill byl anděl, čistý anděl a oni ho zlomili a pošpinili… Tom jen málo doufal, že by se z toho mohl dostat. Ale věřil, že pod jeho něžnou tváří je ukrytá citlivá, ale silná duše. Tom by nikdy nedopustil, aby se jeho milovaný bratříček trápil. Nechtěl a ani by se nezvládl dívat na tu bolest v Billových očích. Když byl šťastný bratr, on byl také. „Tome…“ špitl skoro neslyšně Bill. „Ano, bratříčku, jsem tady… Už to bude dobrý, půjdeme domů, už ti nikdo neublíží…“ konejšil ho Tom, který se snažil Billa postavit na nohy. Nakonec ho musel vzít do náruče, protože byl příliš slabý. „Tome, prosím, já chci domů, oni za chvíli přijdou, Tome, bojím se, pojď rychle domů, prosím…“

Tom tedy ještě v rychlosti sebral pár Billových věcí a mířili k východu. V tom ale uslyšeli nějaké hlasy. Bill se začal třást a chytl Toma pevněji. „Bille, to jsou oni?“ Bill jen s velkým strachem v očích přikývl a snažil se neplakat. „Tome, prosím, já už nechci…“ Tom ho tedy odnesl zpátky a sám se schoval do jedné staré skříně, co tam stála. Bill pochopil, že musí počkat na vhodnější chvíli. Nesměl Toma ani sebemenším náznakem prozradit. Bill znova rozházel své věci a schoulil se do rohu. Ve stejnou chvíli do místnosti vtrhla celá banda a Mark se bez rozmyšlení vrhl na Billa a okamžitě s ním smýkl právě o tu skříň, kde se schovával jeho bratr. Tom se lekl, ale včas si dal ruku na ústa, aby ze sebe nevydal ani hlásku.

autor: Jitáááááááá