autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
„Co sis to udělal?“ vykoktal se nakonec zmateně a nedokázal se v chování tohohle neskutečně vábivého modela vyznat. Ještě před chvilkou vypadal, jako by stál před nacpaným molem nějakých porotců – naškrobený a tak nějak nepřirozený, ale přesto přitažlivý… jenomže teď to byla úplně jiná káva… Byl neskutečně… jak by to řekl. Nemohl přeci říct o cizím klukovi, že byl moc hezkej… ale v sobě si to říkat mohl. Protože Bill teď vypadal božsky. A ještě ten hlas… Tom si prostě vzal do hlavy, že tohohle modela si zkrotí na krotké zvířátko a že právě on projede tou zdí ledu, přese kterou ten modýlek nikoho nepouštěl. Na povrchu mohl být chladným a rozmazleným, ale uvnitř takovým určitě nebyl… Tom cítil, že ne.
„Jenom jsem se upravil. A teď určitě vypadám jako mátoha,“ Bill se po dlouhé chvilce vzpamatoval a znovu tady byl rozmaznánek, který chtěl Tomovi ztrpčit život. Jenomže jak tak hleděl do jeho dokonalých očí, cítil něco divného… Ten pohled… tak krásný…
„Nevypadáš,“ řekl Tom tiše a pomohl mu vstát. „Takhle ti to sluší víc,“ dloubnul do něj a tím jej posunul ke dveřím. Rychle vzal Billa za vodítko a poté pečlivě zamknul.
„Jenom jsem se upravil. A teď určitě vypadám jako mátoha,“ Bill se po dlouhé chvilce vzpamatoval a znovu tady byl rozmaznánek, který chtěl Tomovi ztrpčit život. Jenomže jak tak hleděl do jeho dokonalých očí, cítil něco divného… Ten pohled… tak krásný…
„Nevypadáš,“ řekl Tom tiše a pomohl mu vstát. „Takhle ti to sluší víc,“ dloubnul do něj a tím jej posunul ke dveřím. Rychle vzal Billa za vodítko a poté pečlivě zamknul.
„Tak a kam se půjde?“ zeptal se zvědavě Bill,když stanuli oba dva před Tomovým bytečkem.
„Uvidíš,“ spiklenecky se na něj zazubil a poté už spolu vyšli do rušných ulic Berlína. Billík si zatím spokojeně cupkal za nima, ale to asi nebyl jediný Billík, který cupital, protože Bill i přes to, že si vzal pohodlné botky, nemohl Toma dohnat.
„Tome, mohl bys prosím zpomalit? Já už nemůžu,“ vydechl sklíčeně a popadal se za udýchaný hrudník a bříško. Tom se na něj s pobaveným úšklebkem otočil. Právě tohle chtěl docílit. Teď mu to všechno vrátí…
„To už si unavenej?“ nemohl si odpustit pobavený výraz ve tváři, když viděl, jak jej Bill propaloval naštvaným pohledem.
„Já nejsem zvyklí na takovéhle dlouhé cesty,“ zabručel si vyrovnaně pod nos a vztekle si překřížil ručičky na prsou. „A také mi chybí Tomas,“ pípl a smutně zamrkal načerněnýma řasama.
„Tomas, to je ta chlupatá koule, která musí být vystavena uprostřed obýváku?“ Tomův hlas zněl pořád pobaveně a to Billa doslova štvalo. On se neměl smát… on měl být naštvaný, ne pobavený.
„Tak tedy, vem to,“ řekl Tom rychle a podal překvapenému Billovi vodítko.
„A-to jako proč?“ nasadil nechápavý výraz, i když pejsky miloval a sám měl doma ještě dva.
„Tak, abys už byl konečně alespoň na chvilku zticha a užil si, co to je, vláčet za sebou tohohle experta,“ zazubil se Tom jako sluníčko a uličnicky mrkl na hafana, který vesele vrtěl ocáskem. Bill trucovitě našpulil pusinku a poté roztěkaně vzal Tomovi z dlaní vodítko.
„Já vůbec nejsem ukecanej,“ ohradil se rozhodně a malinko si napravil odstávající kapsičku na džínách. Tom s pobaveným úšklebkem sledoval, jak se Bill začal celý pečlivě upravovat a o to více se s chutí zasmál, když fouknul vítr a všechna jeho snaha šla do háje…
Nakonec se rozhodl chudáčka Billiho netrápit a běžel jej zavést domů, protože tahle cesta bude ještě zajímavá.
„Uvidíš,“ spiklenecky se na něj zazubil a poté už spolu vyšli do rušných ulic Berlína. Billík si zatím spokojeně cupkal za nima, ale to asi nebyl jediný Billík, který cupital, protože Bill i přes to, že si vzal pohodlné botky, nemohl Toma dohnat.
„Tome, mohl bys prosím zpomalit? Já už nemůžu,“ vydechl sklíčeně a popadal se za udýchaný hrudník a bříško. Tom se na něj s pobaveným úšklebkem otočil. Právě tohle chtěl docílit. Teď mu to všechno vrátí…
„To už si unavenej?“ nemohl si odpustit pobavený výraz ve tváři, když viděl, jak jej Bill propaloval naštvaným pohledem.
„Já nejsem zvyklí na takovéhle dlouhé cesty,“ zabručel si vyrovnaně pod nos a vztekle si překřížil ručičky na prsou. „A také mi chybí Tomas,“ pípl a smutně zamrkal načerněnýma řasama.
„Tomas, to je ta chlupatá koule, která musí být vystavena uprostřed obýváku?“ Tomův hlas zněl pořád pobaveně a to Billa doslova štvalo. On se neměl smát… on měl být naštvaný, ne pobavený.
„Tak tedy, vem to,“ řekl Tom rychle a podal překvapenému Billovi vodítko.
„A-to jako proč?“ nasadil nechápavý výraz, i když pejsky miloval a sám měl doma ještě dva.
„Tak, abys už byl konečně alespoň na chvilku zticha a užil si, co to je, vláčet za sebou tohohle experta,“ zazubil se Tom jako sluníčko a uličnicky mrkl na hafana, který vesele vrtěl ocáskem. Bill trucovitě našpulil pusinku a poté roztěkaně vzal Tomovi z dlaní vodítko.
„Já vůbec nejsem ukecanej,“ ohradil se rozhodně a malinko si napravil odstávající kapsičku na džínách. Tom s pobaveným úšklebkem sledoval, jak se Bill začal celý pečlivě upravovat a o to více se s chutí zasmál, když fouknul vítr a všechna jeho snaha šla do háje…
Nakonec se rozhodl chudáčka Billiho netrápit a běžel jej zavést domů, protože tahle cesta bude ještě zajímavá.
„Tome?“ ozval se Bill s výrazem nevinného andílka.‘
„Copak?“ pootočil dredáček tváří a už věděl, že ten malej otrava už zas něco chce.
„Koupíš mi zmrzlinu? Já nechal peněženku uvnitř,“ špitl a nevinně na něj zamrkal. Tom otráveně protočil oči a rychle odběhl k nedaleké zmrzlinové budce, kde koupil Billovi vanilkovou a sobě čokoládovou. Měl štěstí, protože měl přesně na dva kopečky zmrzky.
„Taak, tady máš,“ pousmál se a podával Billovi tu sladkou dobrůtku, na kterou ta černovlasá potvůrka mlsně valila očka.
„Děkuju,“ široce se usmál a spokojeně si lízl studené dobrůtky. Tom se konečně také chystal okusit tu svou, jenomže to už Bill měl na něj připravený další plán. „Omylem“ upustil svůj kornoutek na zem a smutně se na tu spoušť koukal.
„Hoplá,“ vydechl smutně a ručkou si sklesle přikrýval ústa. Tom se musel moc krotit, aby ho nekleplo na místě, ale i přesto se pokusil o nevinný úsměv, jak Billovi nabízel svůj kornoutek. „Opravdu můžu?“ pípl Bill nejistě a poté pomalounku uchopil do dlaní čokoládovou dobrůtku. Tom nad ním jenom zakroutil hlavou a dál pokračovali v cestě…
Mělo to alespoň jednu výhodu. Když se Bill cpal zmrzkou, alespoň držel tlamičku, která mu jinak v kuse jezdila. Tom se snažil ukázat mu zatím nejhlavnější body města, jako bylo třeba metro, nemocnice, cestu k agentuře a pro Billa nejdůležitější – nákupní centrum.
„Tome… no taak, jenom nakoukneme a hned půjdeme, prosííím,“ zakníkal a tahal Toma opatrně za ruku, aby jej i násilím natlačil do nákupního centra.
„Ale prooč? Bille, já nákupy nesnáším. A ty tady nemáš peníze,“ řekl pohotově Tom, avšak nečekal, že mu v momentě bude Bill mávat kreditkou před tváří.
„Tohle nosím u sebe pokaždé. No taaak… a koupíme něco i tobě. Měl bys změnit styl,“ povzdechl si, zatímco si Toma přeměřil pohledem. Tom se na něj vztekle zahleděl a poté s kouknul na svoje velice kvalitní oblečení velikosti XXL. Podle něj vůbec nevypadal zle a určitě si toho všimla i ta hezká blondýnka, která na něj vesele mrkla, jak procházela kolem. Tom se na ni vřele usmál a zůstal na ní viset pohledem. To však nestrpěl Bill. Velice „nešikovně“ do něj drcnul, takže se Tom ocitnul rozpláclej na zemi xD…
„Copak?“ pootočil dredáček tváří a už věděl, že ten malej otrava už zas něco chce.
„Koupíš mi zmrzlinu? Já nechal peněženku uvnitř,“ špitl a nevinně na něj zamrkal. Tom otráveně protočil oči a rychle odběhl k nedaleké zmrzlinové budce, kde koupil Billovi vanilkovou a sobě čokoládovou. Měl štěstí, protože měl přesně na dva kopečky zmrzky.
„Taak, tady máš,“ pousmál se a podával Billovi tu sladkou dobrůtku, na kterou ta černovlasá potvůrka mlsně valila očka.
„Děkuju,“ široce se usmál a spokojeně si lízl studené dobrůtky. Tom se konečně také chystal okusit tu svou, jenomže to už Bill měl na něj připravený další plán. „Omylem“ upustil svůj kornoutek na zem a smutně se na tu spoušť koukal.
„Hoplá,“ vydechl smutně a ručkou si sklesle přikrýval ústa. Tom se musel moc krotit, aby ho nekleplo na místě, ale i přesto se pokusil o nevinný úsměv, jak Billovi nabízel svůj kornoutek. „Opravdu můžu?“ pípl Bill nejistě a poté pomalounku uchopil do dlaní čokoládovou dobrůtku. Tom nad ním jenom zakroutil hlavou a dál pokračovali v cestě…
Mělo to alespoň jednu výhodu. Když se Bill cpal zmrzkou, alespoň držel tlamičku, která mu jinak v kuse jezdila. Tom se snažil ukázat mu zatím nejhlavnější body města, jako bylo třeba metro, nemocnice, cestu k agentuře a pro Billa nejdůležitější – nákupní centrum.
„Tome… no taak, jenom nakoukneme a hned půjdeme, prosííím,“ zakníkal a tahal Toma opatrně za ruku, aby jej i násilím natlačil do nákupního centra.
„Ale prooč? Bille, já nákupy nesnáším. A ty tady nemáš peníze,“ řekl pohotově Tom, avšak nečekal, že mu v momentě bude Bill mávat kreditkou před tváří.
„Tohle nosím u sebe pokaždé. No taaak… a koupíme něco i tobě. Měl bys změnit styl,“ povzdechl si, zatímco si Toma přeměřil pohledem. Tom se na něj vztekle zahleděl a poté s kouknul na svoje velice kvalitní oblečení velikosti XXL. Podle něj vůbec nevypadal zle a určitě si toho všimla i ta hezká blondýnka, která na něj vesele mrkla, jak procházela kolem. Tom se na ni vřele usmál a zůstal na ní viset pohledem. To však nestrpěl Bill. Velice „nešikovně“ do něj drcnul, takže se Tom ocitnul rozpláclej na zemi xD…
„Proboha, Tome, promiň,“ zaštkal tiše Bill a rychle podal Tomovi svou ruku. Ten ji nejistě přijal a poté se na Billa rozzlobeně zahleděl.
„Tos udělal schválně,“ sykl, když si oprašoval špinavé oblečení. Bill prudce vypoulil svoje kukadýlka a na tváři vykouzlil pohled naivního štěněte, které ani samo neví, co se stalo.
„Schválně? A proč bych to jako dělal?! Sem uklouzl, no,“ povzdechl si a pomalu sklonil svou nadmíru přitažlivou tvář.
„Fajn, promiň… tak jdeme?“ zeptal se a už jenom touhle otázkou vykouzlil na Billově tváři nadšený úsměv.
„Tohle bude úplně skvělý, já cítím, Tome, že si budem skvěle rozumět. A koupím ti fúru skvělejch věcí,“ pištěl Bil, který vesele cupkal před Tomem, jenž mohl jenom nevěřícně zírat na ten výjev před sebou. A to si vždycky myslel, že když je někdo modelem, že je alespoň trošičku vážný, jenomže tohleto se spíše chovalo jako malé dítě. A navíc někdy dost otravné…
„Tos udělal schválně,“ sykl, když si oprašoval špinavé oblečení. Bill prudce vypoulil svoje kukadýlka a na tváři vykouzlil pohled naivního štěněte, které ani samo neví, co se stalo.
„Schválně? A proč bych to jako dělal?! Sem uklouzl, no,“ povzdechl si a pomalu sklonil svou nadmíru přitažlivou tvář.
„Fajn, promiň… tak jdeme?“ zeptal se a už jenom touhle otázkou vykouzlil na Billově tváři nadšený úsměv.
„Tohle bude úplně skvělý, já cítím, Tome, že si budem skvěle rozumět. A koupím ti fúru skvělejch věcí,“ pištěl Bil, který vesele cupkal před Tomem, jenž mohl jenom nevěřícně zírat na ten výjev před sebou. A to si vždycky myslel, že když je někdo modelem, že je alespoň trošičku vážný, jenomže tohleto se spíše chovalo jako malé dítě. A navíc někdy dost otravné…
„No, nebylo to skvělý?“ ozval se Tomovým bytem veselý hlásek, když jeho majitel narval dovnitř asi pět tašek a několik škatulí s Billovýma „botičkama“, jak to on nazval xD.
„To víš, že jo,“ procedil Tom vztekle skrze pevně sevřené rty, jak se rozvalil na měkounký gauč. Bill se vrhl na tašky a ještě jednou si pečlivě prohlížel oblečeníčko, které si teď nakoupil.
„Ou a já zapomněl – tohle jsem koupil pro tebe,“ zářivě se usmál a držel v dlaních malou igelitovou taštičku. Tom zdrceně protočil oči, protože už toho dostal až až… Tričko s nápisem – Když sem sexy, usměj se – fialové barvy, pak ještě botky, které až nepříjemně připomínaly ty Billovy a dokonce mu koupil potítko se smajlíkem xD. Byl tak velkorysý… xD.
„Budu hádat. Je to nějaká krásná kabelka, která se bude dokonale hodit k těm botkám,“ vykouzlil na své tváři „vřelý“ úsměv, a když Bill vesele zakroutil tvářičkou, rozhodl se ještě tenhle poslední extrém otevřít… K Tomově překvapení však taška obsahovala něco konečně klučičího. Byla to černá čapka. A když ji vybalil, dokonce zjistil, že dost pěkná černá čapka, která byla s dokonale příjemného materiálu. Překvapeně pozvednul očka k Billovi, který držel v dlaních tu samou čepičku.
„Já si ji také koupil. To teď budeme jako dvojčátka,“ sladce se usmál, jenomže jenom on sám věděl, proč tohle všechno udělal… Hned, jak z jeho rtů vyšlo slůvko dvojčátka, Tom zvážněl a sklonil smutně pohled.
„Děkuju,“ vydechl a rozhodl se, že si půjde dát sprchu, než zaleze do postele – no, tedy spíše na gauč, a ta malá chlupatá koule mu tady bude pištět vedle uší, protože Billův Tomásek nemá rád sluníčko xD – Už teď se těšil, jak jej zavře někam do koupelny, když vydá jenom jediný pisklavý zvuk xD…
„To víš, že jo,“ procedil Tom vztekle skrze pevně sevřené rty, jak se rozvalil na měkounký gauč. Bill se vrhl na tašky a ještě jednou si pečlivě prohlížel oblečeníčko, které si teď nakoupil.
„Ou a já zapomněl – tohle jsem koupil pro tebe,“ zářivě se usmál a držel v dlaních malou igelitovou taštičku. Tom zdrceně protočil oči, protože už toho dostal až až… Tričko s nápisem – Když sem sexy, usměj se – fialové barvy, pak ještě botky, které až nepříjemně připomínaly ty Billovy a dokonce mu koupil potítko se smajlíkem xD. Byl tak velkorysý… xD.
„Budu hádat. Je to nějaká krásná kabelka, která se bude dokonale hodit k těm botkám,“ vykouzlil na své tváři „vřelý“ úsměv, a když Bill vesele zakroutil tvářičkou, rozhodl se ještě tenhle poslední extrém otevřít… K Tomově překvapení však taška obsahovala něco konečně klučičího. Byla to černá čapka. A když ji vybalil, dokonce zjistil, že dost pěkná černá čapka, která byla s dokonale příjemného materiálu. Překvapeně pozvednul očka k Billovi, který držel v dlaních tu samou čepičku.
„Já si ji také koupil. To teď budeme jako dvojčátka,“ sladce se usmál, jenomže jenom on sám věděl, proč tohle všechno udělal… Hned, jak z jeho rtů vyšlo slůvko dvojčátka, Tom zvážněl a sklonil smutně pohled.
„Děkuju,“ vydechl a rozhodl se, že si půjde dát sprchu, než zaleze do postele – no, tedy spíše na gauč, a ta malá chlupatá koule mu tady bude pištět vedle uší, protože Billův Tomásek nemá rád sluníčko xD – Už teď se těšil, jak jej zavře někam do koupelny, když vydá jenom jediný pisklavý zvuk xD…
„Můžu zatím udělat večeři?“ zajásal Bill a mile se na Toma podíval. Ten na něj překvapeně zamrkal.
„Umíš vařit?“ Billova hlavička vesele přikývla a pak už Tom jen mohl vidět, jak se ty štíhlé nožky vyzouvají z tenisek a jejich majitel se rozcupkal do kuchyně. S výdechem se tedy vydal nahoru po schodech, kde měl koupelnu a svůj pokojík. Jeho byt totiž obsahoval jakoby dvě patra a vypadal celkem hezky. Tom ho právě kvůli těm schodům koupil.
Hned, jak se za ním zavřely dveře koupelny, začal si svlíkat obrovské oblečení a chudáček celý unavený vešel do sprchového koutu, kde na sebe nechal dopadat horkou vodu, která jej měla alespoň trošku probrat…
„Umíš vařit?“ Billova hlavička vesele přikývla a pak už Tom jen mohl vidět, jak se ty štíhlé nožky vyzouvají z tenisek a jejich majitel se rozcupkal do kuchyně. S výdechem se tedy vydal nahoru po schodech, kde měl koupelnu a svůj pokojík. Jeho byt totiž obsahoval jakoby dvě patra a vypadal celkem hezky. Tom ho právě kvůli těm schodům koupil.
Hned, jak se za ním zavřely dveře koupelny, začal si svlíkat obrovské oblečení a chudáček celý unavený vešel do sprchového koutu, kde na sebe nechal dopadat horkou vodu, která jej měla alespoň trošku probrat…
Zatímco on se koupal, Bill se pomalounku seznamoval s Tomovou kuchyní. Musel přiznat, že jeho bráška má vkus. Dokonce tady v těch věcech ani neměl nepořádek. A to je na kluka nezvyklé.
„Chtěl bys vodičku?“ zeptal se mile – konečně svým hlasem – Billa, který k němu přicupkal s mističkou v tlamičce. Vzal misku a napustil do ní studenou vodu. „Tady to je,“ vesele jej pohladil a poté jeho pohled padl na ledničku, která byla zářivě bílá a na jejím povrchu svítilo několik fotek… Jako první si všiml fotečky Tomova pejska, pod kterou se zářivě odrážela drobná magnetka – BILL. Bill se překvapeně otočil na pejska, který na něj zvědavě hleděl. „Bille?“ zeptal se a v tom momentu pejsek nastražil ouška a vyhodil dopředu tlapičkou… Bill se překvapeně zamyslel. Proč pojmenoval svého psa Bill?! Vůbec tomu nerozuměl. Nevěřícně zavrtěl hlavičkou a poté se znovu vrátil pohledem k ledničce. Uviděl tam dokonce fotku mamky i – to vysoké s hnědými krátkými vlasy byl asi jejich táta…
„Chtěl bys vodičku?“ zeptal se mile – konečně svým hlasem – Billa, který k němu přicupkal s mističkou v tlamičce. Vzal misku a napustil do ní studenou vodu. „Tady to je,“ vesele jej pohladil a poté jeho pohled padl na ledničku, která byla zářivě bílá a na jejím povrchu svítilo několik fotek… Jako první si všiml fotečky Tomova pejska, pod kterou se zářivě odrážela drobná magnetka – BILL. Bill se překvapeně otočil na pejska, který na něj zvědavě hleděl. „Bille?“ zeptal se a v tom momentu pejsek nastražil ouška a vyhodil dopředu tlapičkou… Bill se překvapeně zamyslel. Proč pojmenoval svého psa Bill?! Vůbec tomu nerozuměl. Nevěřícně zavrtěl hlavičkou a poté se znovu vrátil pohledem k ledničce. Uviděl tam dokonce fotku mamky i – to vysoké s hnědými krátkými vlasy byl asi jejich táta…
Najednou však vzal do dlaní malinkou fotečku, která mu málem vyrazila dech. V jeho hraně namyšlených a rozmazlených očích se najednou zaleskly slzy… Ta fotka byla tak krásná… ani nevěděl, že je někdy rodiče fotili v takovémhle objetí… přišlo mu to děsně krásné… Ale všechno to už přešlo. Tom jistě zapomněl a takhle vlastně vypadal celkem šťastně a spokojeně. Bill tedy opatrně vrátil fotku zpátky na místo a poté se počal připravování večeře…
„Co to jako je?“ zeptal se Tom, když se nevrle rejpal lžičkou v nějakých divných spletencích listů a semínek. Bill se na něj vesele usmál.
„Já se totiž stravuju zdravě. A náhodou je to moc chutné. Jsou to obilné klíčky a ještě různé druhy semínek z-“ chudáček ani nedokončil a už byl umlčen rázným přistáním Tomovy dlaně na jeho rtech…
„Co to jako je?“ zeptal se Tom, když se nevrle rejpal lžičkou v nějakých divných spletencích listů a semínek. Bill se na něj vesele usmál.
„Já se totiž stravuju zdravě. A náhodou je to moc chutné. Jsou to obilné klíčky a ještě různé druhy semínek z-“ chudáček ani nedokončil a už byl umlčen rázným přistáním Tomovy dlaně na jeho rtech…
autor: B-kay
jééééé nadhernej díleeeek,skvooooostnýýýýýýýý oh juuuuuu honem dál!!!
(konečně první koment hihicht)
emmmm ale ten konec…už byl umlčen rázným přistáním Tomovy dlaně na jeho rtech… <<<mu jako dal fackuuuu?:-o
Mu jenom přitiskl ruku na pusu..aby mlčel x)..ne?
Jo vážně zupa plosíííím dál (to čekání je horší než "BILL OTRAVUJÍCÍ TOMA"XD každý díl je unikát ……
začíná to bejt hodně zajímavý rychle dáál
Co jako máte proti zdraví stravě? 😀 Mi ani nic jinéh onechutná 😀 Nesnáším mastné věci 😛 A taková kupa salátu je osvěžující 😛
Hihi…ten Bill je kouzelnej 🙂 Takovej slaďoušek… asi si přečtu předchozí tři díly… fakt se mi to líbí 🙂 Těším se na pokráčko 😉
Woooow…B-Kay…asi ti dám pusu…jak si mohla sestrojit něco tak půvabného??Bill je tu nesmírně sladkej..a taky trošku mrška..Tomík je tu naprosto úchavtnej…a celý je to prostě skvělý..tak dávej při dalších dílek pozor,aby to celý nešlo do kopru..
jee pisej dalsi dilek to je moc krasna povidka:) sup sup dalsi dalsi ;D chudacek tomik .. ma rad sveho brasku a ten mu to takhle dava sezrat.. chudacek
Písej dál je to skvělíííííííííííííííí!!!!!!!!!!!
xD hej Lol ! tie zdrobneniny su super! sqelé , prosím ďaej ♥
faaaaakt bombaaaaaaaaa:D juj, já si prostě nemůžu pomoct, asi jsem se stala závislou osobou:D
Super xD
hm…..a jak to asi bude pokračovat,co? xDDDDDD
kuk Bille…to čumíš, že se někdo jmenuje jako ty, co :)))) i když je to hafan rafan xDD hmmm…chudák Tomi…fialové triko Když jsem sexy nebo koně jako Bill…au au au…a na závěr pár klíčku do hip-hoperskéého žaludku :)))) skvělá povídečka, skvělý díííííl x)))
skvělé……dál, dál…….
Jak byli venku, tak jsem měla celkem problém poznat, kdy se mluví o Billovi – o psovi a kdy o Billovi =D
Joooo!!!! Dobrýýý♥♥♥ Miluju to,miluju tuhle povídku!!!! Je mega MOOOOC dobrá! A zvlášť tenhle díl…s tou fotkou na ledničce…ah,krásá =)♥♥
xD Bill byl umlčen xD ostatně se Tomovi ani moc nedivím xD
jako nechapu jestli mu zacpal pusu bo ho liskl xD xD
ale tak jako Bill je dobře namachrovanej xD
nádherný,ale Billíkovi se to úplně kráááásně daří…