autor: Michelle M.
Zavřel oči a převrátil se na bok. Uplynula skoro hodina, co se Tom zdvihl z jeho postele a přesunul se do té své u protější zdi. Bill poslouchal jeho klidné oddechování, z něj samotného však jako zázrakem všechna únava spadla. Tolik se toho stalo… Nepatrně pohnul rukama složenýma pod hlavou a stočil pohled směrem k oknu, kterým do místnosti dopadalo světlo z ulice. Tolik si přál poznat Toma i po téhle stránce. Teď tomu byl tak blízko… a znejistěl.
Když se předtím k Tomovi naklonil a přitiskl se k jeho rtům, ucítil znovu ten zvláštní pocit souznění, osudového předurčení… Tom ho dychtivě sevřel v náruči a pak už mu nedal nejmenší šanci nad čímkoli uvažovat a cokoli říct. Jeho polibky byly něco tak neskutečného, mnohem lepší než si Bill kdy představoval. Horkost jeho rtů ho rozpalovala, až ztrácel pojem o čase i místě. Přál si, aby to nikdy neskončilo, aby tenhle intenzivní prožitek zůstal v jeho smyslech zachovaný už napořád. Tom bloudil rukama po jeho zádech, tiskl ho k sobě a zároveň jazykem pronikal hluboko do jeho úst. Bylo v tom tolik vášně a jiskřivého vzrušujícího napětí. Jejich těla se o sebe nepatrně třela a stupňovala už tak nesnesitelné pocity nenaplněné touhy.
Těžko říct, jak dlouho to celé trvalo – Bill zpětně tipoval, že asi tak něco přes půl hodiny, když zprvu divoké polibky začaly ztrácet na intenzitě a hlazení jejich rukou svou původní razanci. Události celého dne a přílišné citové vypětí v kombinaci se silným vzrušením je rychle unavilo. Bill si povšiml, že Tomovy doteky jsou najednou tak nějak ospale něžné, vláčné… Odtáhl se od něj a zadíval se do jeho tmavých, neznámým oparem zastřených očí. „Měli bychom jít spát,“ pronesl tiše. Usmál se, když se přesunul pohledem k Tomovým rtům. Byly tak krásně prokrvené doteky jeho vlastních úst i vzrušením, které z Toma pořád cítil. I na něj to působilo. Naklonil se a jemně vsunul jazyk mezi jeho pootevřené rty. Tímhle polibkem mu chtěl naznačit, že i on jej vnímá stejně, že i Tom je pro něj přitažlivý, že je rád, že se ho může dotýkat… a Tom to pochopil. Nechal ho, ať si dělá, co chce… jen sevření jeho dlaní na Billových bocích nepatrně zesílilo.
Naposledy přejel špičkou jazyka plný ret s kovovou kuličkou a udýchaně se odtáhl. Vzepřel se na lokti a podíval se po bratrovi. Zaváhal.
Tom se k němu otočil čelem, natáhl ruku a pohladil ho po tváři. „Bojíš se?“
Bill zavrtěl hlavou, ale sám cítil, že to nebylo moc přesvědčivé.
„Je to zvláštní. Mám pocit, že jsem se ocitl v nějakém snu a nemůžu se z něj dostat…“ Na moment se odmlčel, drsnými bříšky štíhlých prstů stále lehce přecházel po Billově tváři. „A ty?“ zeptal se váhavě.
Bill si stáhl jeho dlaň k ústům a lehce ji políbil. „Pojď, půjdeme spát,“ řekl vyhýbavě.
*
Cítil dlaň posouvající se po jeho odhalených zádech. Sklouzla na bok a začala ho masírovat. Bylo to příjemné. Bylo to hodně příjemné. Vnímal to tak napůl v polospánku. Prsty obratně obkroužily jednotlivé obratle… a o chvíli později ucítil horké rty na svém rameni. Rozespale zavrněl, jeho tělo se automaticky esovitě prohnulo v bedrech. Zaslechl tlumené zasmání… Nepatrně pohnul hlavou, aby lépe připravil svůj krk k laskání, které očekával, že musí přijít každou chvíli. Hluboce vydechl. Znovu ten zvuk. Krátký, tlumený smích… Otevřel oči a ohlédl se přes rameno. Bill seděl na své posteli a zvědavě si ho prohlížel. Když zaregistroval, že se Tom vzbudil, jeho tvář se roztáhla v širokém úsměvu.
„Dobré ráno,“ prohlásil. Ani nečekal na odpověď a hned začal vyzvídat. „Řekni, o čem se ti zdálo?“
Tom si přejel rukou po strnulém obličeji. „Ale nic…“
„Nekecej, vypadalo to, že sis to docela užíval,“ zašklebil se Bill rozverně. „Tak se pochlub, hm?“
Tomovo obočí se znepokojeně stáhlo. Bill se choval naprosto normálně, jako kdyby se mezi nimi nikdy nic nestalo. „No, já…“ Nevěděl, jak reagovat. Byl zmatený. Tak nějak očekával z Billovy strany víc… víc čeho? Čekal snad, že se na něj Bill ráno vrhne a bude opakovat to, co předchozí večer? To asi těžko. Situace, v níž se právě nacházeli, byla – řekněme – tak nějak nestandardní. Překvapilo ho, že ho bratrův lehkovážný přístup mrzí, ale fakt to tak bylo. Mrzelo ho to, možná ho to i trošku ranilo.
Odhodil deku a spustil bosé nohy na koberec. „Jdu do koupelny,“ utrousil, „až se vrátím, vezmu tam tebe.“ A odešel z pokoje pryč.
Bill si nespokojeně skousl ret mezi zuby a zadíval se na dveře, kde Tom zmizel. Dost uvažoval nad tím, jak se má ráno k bratrovi chovat. Nebylo pro něj jednoduché vyrovnat se s tím, že Toma včera prakticky svedl. Jasně, dál než k líbání a nesmělému hlazení se nedostali, ale i tak to bylo víc, než bylo – a mělo být – v jejich vztahu obvyklé.
Připouštěl, že Tom v sobě má obrovské kouzlo a notnou dávku přitažlivosti… a když se k tomu přidal ještě ten úžasný zážitek z nemocnice… Bill byl taky jenom člověk. A mít tohle všechno na dosah a nic si z toho nevzít prostě nešlo.
*
Když se vrátil z koupelny, tvářil se neutrálně. Jako kdyby se nikdy nic nestalo. Bez řečí tam odtáhl i Billa a sdělil mu, že až bude hotový, ať zavolá, že nechá dveře pootevřené. Bill přikývl, ale mrzelo ho to. Nějak tohle ráno nezačali nejlépe. Vlastně o co lepší byl předchozí večer, o to horší bylo dnešní ráno.
Z koupelny se Bill vrátil zpátky do pokoje, aby se mohl převléknout. Váhavě si stáhl boxerky přes stehna, Tom mu je mlčky přetáhl přes sádru a s čistými to udělal zrovna tak. Ani jednou se na něj nepodíval. Jakmile svou úlohu splnil, vstal a šel si stlát vlastní postel. Pobrukoval si nějakou melodii a tvářil se, že se vůbec nic neděje. Billa to mrzelo, dokonce by se dalo říct, že ho to přímo štve. Včera mu Tom naprosto jasně řekl, že ho přitahuje, viděl, že po něm touží, cítil to… a dneska nic z toho už neplatí?? Jeho ješitnost tím utrpěla docela velkou ránu.
Snídani zvládli s předstíranou bratrskou srdečností. Matka zářila radostí, že je Bill zpátky… nemohli jí přece tu radost zkazit jejich neshodami.
*
„Kam jdeš?“ zaslechl matčin hlas z chodby.
„Ven.“
„Nebyl jsi náhodou ještě včera nastydlej?“
„Byl, ale už je mi fajn. Potřebuju na vzduch.“
„Dobře. Na oběd ale buď zpátky, jasný? Ne že se budeš někde toulat celej den.“
„Jasně.“
Klaply dveře a byl pryč.
*
Bill se s matčinou pomocí dobelhal do pokoje a lehl si na postel. Jen co za matkou zaklaply dveře, hmátl pod postel a vytáhl notebook. Překvapilo ho, že není vůbec zaprášený. Měli dohodu, že kluci si svůj pokoj uklízí sami a po třech týdnech, kdy měl notebook ležet nečinně pod Billovou postelí předpokládal, že na něm bude nános prachu. Znal Toma i jeho vztah k uklízení. Představa, že bratr tu pečlivě smýčil, luxoval a utíral prach mu nějak nepřišla moc reálná. Musel se zasmát nad obrázkem Toma se strakatou zástěrkou kolem pasu a prachovkou v ruce.
Konečně naskočila jeho oblíbená tapetka. WiFinka radostně blikla, že je připojená a mohl začít číst…
*
Jejich polibek trval nekonečně dlouho. Aspoň Dracovi to tak připadalo. Harryho náruživost a jistota ho naprosto odzbrojila a strhla. Na okamžik mu před očima probleskla otcova rozhněvaná tvář, ale rychle ji zapudil. Nechtěl si jím kazit tenhle úžasný zážitek…
„Kde ses tohle naučil?“ vydechl překvapeně, když ho Harry konečně propustil ze svého sevření.
Druhý chlapec jen pokrčil rameny. „Nevím,“ odpověděl po pravdě, „asi jsem se s tím už narodil,“ zazubil se spokojeně a srovnal si kulaté brýle na kořeni nosu.
*
´No páni,´ pomyslel si Bill. ´Tolik se toho mezi nimi stalo za tu dobu, co jsem nebyl doma.´ Odložil notebook na zem a unaveně se položil zpátky do postele. Zadíval se na strop nad sebou. Vlastně se dostali úplně stejně daleko jako já a Tom. Hmátnul pod polštář a vytáhl obrázek, který před několika týdny nakreslil.
Tom…
Vypařil se hned po snídani s tím, že musí pryč, ale na oběd prý bude zpátky. Zrádce!
*
Kráčel rychle. Ledový vítr ho řezal do tváří, ale nebolelo ho to. Bylo to příjemné. Příjemně to zraňovalo jeho citlivou kůži. Zasunul ruce ještě hlouběji do kapes a zhluboka se nadechl.
Musel odejít. Nemohl tam dál zůstat a pokračovat v té hře, že se nic neděje a ani se nic nestalo.
Nechápal to.
Přece včera v bratrových očích naprosto zřetelně viděl touhu. Byla tam. Byla tam celý den. Od prvního okamžiku, kdy se setkali venku u auta. Proč by jinak tolik riskoval a líbal ho na tvář, dokonce před matkou, která je mohla přistihnout? Proč by ho tak vyzývavě pozoroval celou večeři? Proč by ho tak provokoval v koupelně? Proč by ho tak ochotně líbal? Proč??
Myslel si, že bratra zná dokonale. Kolikrát spolu diskutovali o všem možném, žádné téma nebylo tabu. Bill nikdy nebyl povrchní. Vždycky všechno prožíval do posledního dechu. Proč by se najednou tak změnil?
Neodpustil si, když se bratr ráno myl v koupelně, aby nenápadně nenakouknul pootevřenými dveřmi. Pozoroval dlouhá štíhlá záda s vystouplými obratli skloněná nad umyvadlem. Sádra na jeho levé noze vypadala strašně mohutně v porovnání s hubenýma nohama. Ještě včera jsem se ho mohl dotýkat… jenže to bylo včera. Dneska už o to evidentně nestojí.
„Ahoj Tome,“ ozval se za ním dívčí hlas.
Zastavil a otočil se. „Ahoj,“ opětoval její pozdrav nepříliš nadšeně. Už dlouho ji neviděl. Uvědomil si, že právě ona byla tou poslední, se kterou měl rande, než spadl do těch problémů s Billem.
Ještě pár kroků a zastavila se těsně u něj. Povytáhla se na špičky a lehce ho políbila na ústa. „Dlouho jsme se neviděli, ani jsi mi nezavolal…“
„Měl jsem hodně práce a taky jsem byl nemocnej,“ na podporu svých slov ještě nepatrně zakašlal.
„Tak to jo,“ uvolněně se zasmála. „A kam vlastně jdeš?“
Rozpačitě se rozhlédl po ulici. Nevěděl. Šel naprosto bezcílně. Potřeboval prostě jen vypadnout z domova. Pokrčil rameny.
„Aha,“ zasmála se znovu, „tak můžeš jít třeba se mnou… Jdu naproti ségře na autobus, přijede od babičky.“
„Tak jo,“ Tom přikývl. Proč ne. Jestli má sám bloumat po Loitsche nebo jestli půjde s Leni na autobusovou zastávku, bylo to přece jedno.
Její štěbetání jako tradičně vypouštěl. Jí to nevadilo. Stačilo jí, že jde vedle ní a tváří se, že poslouchá. Občas pohodila dlouhými světlými vlasy a rozesmála se. Postřehl, že mu vypráví zřejmě o své sestře, ale to bylo téma stejně nezajímavé jako její kamarádky, o nichž mu vyprávěla, když se viděli naposledy.
Ani nečekali moc dlouho, když zahlédli směrem od Magdeburgu přijíždět krátký autobus, který objížděl drobné vesnice v okolí města.
„Hele, měli jsme to akorát,“ zaradovala se Leni.
V Loitsche moc lidí nevystupovalo. Pár starších lidí a jen jedna dívka. Tom usoudil, že to zřejmě bude Lenina sestra. Na první pohled musel říct, že rozhodně jako sestry nevypadaly. Zatímco Leni byla oslnivá vysoká blondýnka, její sestra byla průměrně vysoká tmavovláska.
„Michelle,“ vykřikla Leni a hnala se k dívce ověšené spoustou tašek. „Ahoj.“ Spontánně se jí vrhla kolem krku.
„Nazdar,“ trpělivě vydržela Lenino objímání. „Ještě že tu seš,“ řekla, „podívej, co toho táhnu. Babička má pocit, že málo jíme, tak posílá něco, abychom to dohnaly.“ Krátce se zasmála. „Tak vezmeš mi něco?“ Povytáhla tázavě obočí.
Tom k nim vykročil. „Ukaž, pomůžu ti,“ řekl a sebral překvapené dívce tu největší tašku, kterou držela v ruce.
„My se známe?“ podivila se.
„Jsem Tom,“ představil se.
„Michelle,“ natáhla k němu ruku. „Těší mě.“ Zvědavě si ho prohlížela. Pak se obrátila k sestře. „Vy spolu…?“ nedopověděla otázku.
Leni zčervenaly tváře. „No,“ váhavě se po Tomovi podívala. „Je to můj… kamarád.“
autor: Michelle M.
Jůůůů, konečně!!:) Teda musím říct, že ten konec se mi ale vůbec nezamoluvá, je tam na mě moc ženskejch!!!xD Ještě se nám Tom zamiluje do Michelle!! Co Michelle? Zamiluje se do tebe Tom?x)… Chudáci dvojčata v tom teďka mají nějaký chaos a obávám se komplikací!!xD…No uvidíme, Michelle je zase musí trošku potrápit!!xD
omg… tuto FF mam najradsej…vzdy ked sem pridem, tak cakam kedy bude dalsi diel…… uzasne =))))
kamarád, na nic víc ani nepomýšlej!!!:)) aaahhh je to úžasně roztomilý, to ráno, chudáčci, jak ani jeden nevěděl, jak se má chovat:))) doufám, že večer své zábrany zase odhodí hodně daleko!!!:)) už se těším na pokráčko
ten konec se mi nelíbí – příliš hetero na můj vkus :p a navíc to jméno (nic proti Tobě, Michelle 😉 ) mi také vadí – je skoro jako moje! :/:D .. ah, nemám ráda, když se příběh komplikuje..stejně jako nemám ráda, když je přeslazený (no jo, také nevím, co bych chtěla :D) ..jako vždy úžasné a rychle dál!! 🙂
Ta tmavovláska máš být ty? 🙂
Zajímavě se to vyvíjí, jen tak dál ♥
Sestra tvá jmenovkyně? To se mi líbí, musela jsem se zasmát, ale jinak dobrý. Nemám ráda když je něco pořád růžové, blech. Ta ranní nejistota se mi tam líbila a záhada, proč nebyl notebook zapráčený? Nepochybuju, že by Tom dělald ospodyňku. 😀
skončil Hotelový Pokoj a já jsem brečela , pokračuje Příběh na druhou a já jsem moooooc šťastná .
Michelle , ty mi dáváš 🙂
Díl úžasný , sem zvědavá jak se bude jejich vztah dál vyvíjet 🙂
jenom né žádná holka:))) tmavovláska, jak pro Billa.. neeee:))
Oba byli tak roztomile nejistí, jak se k sobě mají po ránu chovat, přišlo mi to přirozené, vždyť to opravdu musí být zvláštní situace, když vás přitahuje vlastní bratr. Ovšem počet dívek na konci tohoto dílu mě znepokojuje! A když k tomu ještě připočítám Doriana Graye, no nevím, nevím. K:-)
á jéééé 😀 koukám, že se všichni bojí holek, nedej bože dokonce i mé jmenovkyně :D:D klid, já přece nejsem fanda hetero-povídek 😉 to už byste mohly vědět, ne? 😉
A Michelle tam má svůj význam, tak trpělivost, ano? Pilně smolím další díly 🙂
Děkuju za komentáře ♥, hned mi to jde líp 😀
No jo, ty seš přece Michelle M. aneb má Michelleka. :-*
Jo jo, ono se sice říká "Ráno je moudřejší večera", ale je to proto, že ráno převládá rozum nad city… nad těmi večerními, které je tak krásně daly dohromady. Huš! Rozume, vystřel! V tomhle vztahu nemáš co dělat, tady tě nikdo neche! 🙂 Nedivím se, že jsou z toho mimo, asi by byl každej… tančící Tom v zástěrce a s prachovkou mě teda dostal 😀 Boží představa.
Mě se tak líbí ta jejich nejistota a rozpačitost, je to takový roztomilý…
Taky nechápu, proč se těch ženskejch všichni tak bojí… vždyť jsou jeden jako druhej zblblí do brášky, tak na co nějaký ženský… prostě tohlle plemeno na světě existuje, tak se holt dá potkat i venku na ulici 😀 Nejde je úplně vymazat ze světa, aby byli chlapci v bezpčí :D:D Já jsem na tu Michelle děsně zvědavá, tak piš piš, ať se brzo dozvím, co s ní zamýšlíš. 🙂 Tvá děsně nedočkavá J. :o)
teraz sa mi bude ťažko niečo písať , po inteligentnej a výztižnej výpovedi Janule , ale ja to skúsim ;D , tááákže..eh………..no ….proste prosím ďalej xD
ty jo………….
chudaci, jako večer takový rozpálení a rano? no toto
osobní poznámka-nepřečteno
ty holky pryyyyyyyyyyyč!!
Ach to je také skvelé :D… nemôžem si pomôcť ale tým že je tento príbeh z roku 2008 pôsobí na mňa tak nejak úžasne xD neviem to popísať ale tieto časy som "nezažila" 😀 a je mi to aj dosť ľúto… a možno aj preto milujem všetky veci čo sú z toho obdobia :D… no a teraz k veci :D… je to na prd! :D… bože prečo je to medzi nimi takéto? Toma štve že sa Bill chová akoby sa nič nestalo… omg pripomína mi to jeden môj deň xD ale to je jedno 😀 ale vlastne možno aj kvôli tomu Billa chápem… večer sa stalo to čo sa stalo 😀 a on chudák ráno nevedel ako sa k Tomovi správať a Tom to moc dobre nepobral… bože snáď to už bude lepšie keď sa Tom vráti na obed… dúfam že sa spolu porozprávajú alebo čo :)… a inač bojím sa Michelle 😀 nikto nie je v príbehu len tak z ničoho nič 😀 čo tam sakra chce ona? 😀 no ale myslím že horšie ako s tým Dorianom to byť nemôže 😀 ten ma tak strašne štval 😀 a pritom sa tu obajavil asi v dvoch častiach xD no ale čo už bol to hajzel :D… bože milujem to, je to úžasné!!! 😀
Chlapci sú zmätení, chápem, ale nerada by som až do konca čítala ako sa trápia neschopní vysvetliť si čo sa vlastne v ich srdiečkach deje. Dúfam, že Tomovi tá prechádzka stačí aby sa mu vyjasnilo čo chce a Billovi to krátke odlúčenie tiež rozsvieti v hlavinke žiarovku.