autor: Strawberry
betaread: Janule
betaread: Janule
Chlapec otočil hlavu, aby viděl tomu druhému do očí a čekal co mu řekne.
„Víš já… já… jsem rád, že jsem u tebe mohl být, bylo mi tu dobře, ale měl bych jít,“ řekl smutně a sklopil oči. Věděl, že by mu mel říct pravdu, ale neměl na to odvahu. Tak moc by chtěl najít odvahu a říct mu to, ale prostě to nejde. Časem možná, ale teď ne.
„Víš já… já… jsem rád, že jsem u tebe mohl být, bylo mi tu dobře, ale měl bych jít,“ řekl smutně a sklopil oči. Věděl, že by mu mel říct pravdu, ale neměl na to odvahu. Tak moc by chtěl najít odvahu a říct mu to, ale prostě to nejde. Časem možná, ale teď ne.
Tiše se zvedl, šel si pro kabát. Druhý chlapec šel za ním. Zdvořile mu otevřel dveře.
„Sbohem, Jonathane,“ řekl mu smutně. Bill věděl, že by neměl, ale pevně Toma objal.
„Sbohem, Jonathane,“ řekl mu smutně. Bill věděl, že by neměl, ale pevně Toma objal.
„Budu rád, když se někdy zastavíš,“ řekl a s úsměvem se na chlapce podíval. Ten mu úsměv oplatil. Pak se otočil a odešel.
Šel tmavou uličkou. Věděl, že sem nesmí. Byla to ale jediná ulička, která ho přivede ke zchátralému domu zezadu.
Věděl ale taky to, že tudy chodí vlkodlaci. Musel tedy jít rychle. Najednou uslyšel spadnout popelnici. Otočil se.
Nikoho neviděl, ale přesto se rozběhl. Stále se ohlížel, a to se mu stalo osudným. Zakopl. Chvíli ležel a čekal jestli na něj někdo zaútočí. Nic. Koukl se o co to zakopl. Kniha. Obyčejná kniha. Zvedl ji a přečetl si zlatý nápis na obalu.
“ Kniha Kříženců.“ Pomalu otevřel a začal číst. „…když upír kousne vlkodlaka, vlkodlak umře. Tak je tomu i naopak. Je ale jedna výjimka. Existují upíři a vlkodlaci se vzácnou krví. Tato krev je schopna smíchat krev dvou druhů. Ten, kdo má krev obou druhů, není ani vlkodlak ani upír, ale je silnější než oba. Takovým se říká kříženci. Mají…“
Vytí, ale ne, musí rychle pryč. Rychle zavřel knihu. Schoval si jí pod kabát a utíkal. Když doběhl k domu, otočil se.
Nic. Jen tma kolem dokola. Vytáhl knihu zpod kabátu a schoval jí do stínu. Podíval se na střechu. Stál tam.
Skryt ve stínu. Čekal na něj.
Stoupl si za něj a poklepal mu na rameno. Starý muž se otočil. Zamračeně se na něj podíval. „No konečně,“ zavrčel směrem k němu. Bill couvl. Chlapec se podíval na stíny na střeše. Slunce zapadalo. Stoupl si na kraj stínu. Natáhl ruku do zbytku slunečního svitu. Nic se mu nestalo. Pomalu vykročil do paprsku. Už byl proti němu imunní. Sedl si a pozoroval západ slunce.
„Pil jsi z oběti vlkodlaka, že ano,“ ozvalo se kdesi vedle něho.
„Pil jsi z oběti vlkodlaka, že ano,“ ozvalo se kdesi vedle něho.
Natočil hlavu. Starý muž se na něj díval. „Říkal jsem ti, že to nesmíš dělat,“ zakřičel na něj. „Mohl jsi umřít.“
„Ale neumřel.“ Zakřičel. Už ho unavovalo, jak mu přikazoval co smí a co nesmí. Ted už mu ale přikazovat nebude.
Bill si vzpomněl na to co četl. ‚Ani upír ani vlkodlak, ale silnější než oba‘ . Ďábelsky se mu zablýsklo v očích.
Pak mu zčernaly, tesáky vyjely. Využil toho, že k němu muž stojí zády a zaútočil. Zakousl se mu do krku.
Chvíli držel. Cítil jak mu docházejí síly. Bill vyhrál nad jedním z nejstarších upírů. Zabil ho.
Vytí, už zase. Sedl si na kraj střechy a pozoroval ulici. Poplašeně po ní běhali vlkodlaci. Nechápal to.
Vždyť oni se přeci ničeho nebojí. Tedy až na. Výstřel. Lovec, jediná bytost, které se bojí. Seskočil dolů.
Pozorně se zadíval mezi stromy. Černá kápě, zbraň z měsíčního kovu. On se bát nemusel, jemu to neublíží.
Vykročil. Nikdo z vlkodlaků mu nevěnoval pozornost. Došel až ke stromům. Stál mu za zády. Chtěl vedet jak vypadá.
Strhl mu z hlavy kapucu. Lovec se polekaně otočil. Billovi se zastavilo srdce. Nemohl uvěřit tomu co vidí.
autor: Strawberry
piekne zahlavko ♥
ježiš to byl Tom? oh ne 🙁 to bude zase zamotaný xD
Tady nekdo koukal na Underworld zhe?????…..ae jinak pekna powidka mooc se mi libi….znam cely dialog underworldxD….se musim pochlubitxDxD
Tom? Tom? Tom? Tom? Tom?:D:D:D:D::D:D:D:D:D:D:D:D ze jooo?:).. jinac konecne dalsi dil uz sem myslela ze se snad nedockam:).. apeknej!!!:)