Desperation with change into Love 25.

autor: Edie & Žabička
betaread: Janule
No to je skvělý. Kdybych na něj nebyl tak hrozně naštvanej, asi bych ho i začal litovat, jenže to, v jakým stavu přišel domů a v kolik přišel domů, to mě dostává do varu.
Nevím sice, co tam dělal, ale to vzdychání do telefonu mi dává víc jak hodně nápověd. Asi si to brzo půjdu zjistit.
„Ahoj, Tome,“ přišel ke mně s hraným úsměvem. Aha, pán si nic nepamatoval a někdo z noci mu volal, je mi to jasný.
„Tak co všechno jsi v noci dělal?“ neodpustím si uštěpačnou poznámku a usrknu si kafe.
„Cože?“ otočí se na mě nechápavě a v ruce žmoulá ubrus od stolu.
„No, jak je vidno, z noci sis nepamatoval nic, dokud ti někdo neřekl, co se stalo. Tak povídej, docela by mě zajímalo, proč jsi mi vzdychal do telefonu!“ naštvaně vyhrknu, stoupnu si a pěstí bouchnu do stolu.

„Nekřič, prosím, bolí mě hlava.“ Prosí mě.
„Tak já nemám křičet?! A to proč? Protože ses ožral jako hovado?!“ křičím čím dál víc.
„Jo, třeba proto!“ okřikne mě už i on.
„Hele, já jsem ti včera říkal, abys na sebe dával pozor, a aby ses neopil. A cos udělal ty? Samozřejmě pravej opak. A bůh ví, s kým ses tam vychrápal!“ div ho nepraštím, odcházím do ložnice, převlíknout se.
„Já nejsem žádná děvka!“ křičí po mně.
„Tak to bych se hádal.“ Odpovím v klidu, zatímco dokonale upraven scházím ze schodů a obouvám se.
„Kam jdeš?“ kníkne dětsky.
„Pryč.“ Neutrálně se na něj podívám a odcházím přímo do toho baru s Billovým mobilem v ruce. S opicí je tak děsně nevšímavej, že si ani nevšiml, že mu v kuchyni vypadl.
Takže, výpis hovorů, přijaté, poslední přijatý. Ano, mám to. Doufám, že má dost kreditu.
„No, ahoj. Tady Tom. Potřebuju vědět, co všechno Bill dělal v noci.“
„Hele, nevím, jestli bych ti to měl říkat. A navíc teď nemám čas. Já ti nepomůžu, promiň.“ Zahaleká pisklavej klučičí hlas a típne to. Idiot. Fajn, tak se holt zeptám přímo v baru.
o.O
„Zdravíčko. Hledám někoho, kdo tu byl dnešní noc. Najdu tu někoho takovýho?“ zeptám se slečny na baru a hodím po ní svůdnej úsměv.
„Jo, támhle vzadu, ten v tom zeleným tričku. Byl tu celou noc, jdi za ním.“ Ukáže za mě na holohlavého chlápka s dost vymakaným tělem a já s bobkama u zadku vyjdu k němu.
„Eh, zdravím. Můžu se tě na něco zeptat?“ nervózně se usměju.
„Když to musí být.“ Pokrčí rameny a začne se mi věnovat. Vytáhnu mobil a otevřu Billovu fotku.
„Nevíš, co všechno tu v noci dělal tenhle kluk?“ ukážu mu jí a tázavě se na něj podívám.
„To si piš že vím. Zdejší publikum z něj bylo nadšený. Udělal dost dobrej striptýz a pak odešel se zdejším děvkařem na pokoj.“ Zasměje se.
„Musí ho dost bolet prdel, slyšel jsem, že ten chlápek má dost velký péro.“ Směje se a otáčí zpátky ke svým přátelům.
S pusou otevřenou dokořán odcházím z baru a jen letmo mávnu barmance, která se na mě nechápavě dívá.
Tak to si ještě můj milovanej Billík sežere!

autor: Edie & Žabička

7 thoughts on “Desperation with change into Love 25.

  1. Billa ale nebolí prdel, ale hlava … to je ještě docela dobrý, to by se ani nemusela konat bratrovražda xD  Tahle ff mi tu chyběla 🙂

  2. :))) jestli Billa nebolela prdel po té žhavé noci, tak potom, co si ho vezme do parády Tom si ani nesedne!!!:))) ale má co chtěl, že???:)))

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics