What is inside? 9.

autor: Eleanot
betaread: Janule

Voda na hladině rybníčku pomalu plula, jak vítr zavelel, nevšímala si nikoho jiného, v drobných vlnkách si to mířila blíž a blíž ke břehu, do kterého lehce ťukla a smočila stébla rákosu. Idylka.

Bill ji zamyšleně pozoroval, nechal se kamarádem „přátelsky“ hladit a konejšit, bratr si někam odběhl, nejspíš za veverkami. NAPROSTÁ idylka.

„Bille?“
„Hmm?“
„Já, totiž… Pamatuješ ještě na naše společné okamžiky?“
„Jistě.“
„A?“
„Oh, Andreasi… Tohle už je za námi, to už jsme probírali. Je lepší být přáteli, než se do konce života nesnášet kvůli hloupým úletům. Přátelství je důležitější než láska.“
„Já vím. Jen jsem to zkoušel, jestli si nezměnil názor.“

Blonďák si povzdychl. Pro něj tedy byla rozhodně víc láska k Billovi, než přátelství s kýmkoliv jiným, možná vyjma Toma. Ale dobývat tuto neporazitelnou pevnost asi vážně nemělo cenu. Kdyby o to Bill stál, sám by zasypal příkopy a spustil železnou bránu.

***

Tom se usmál, jeho plán byl prostě geniální. Pokynul kamarádovi a oba se společně plížili vysokou trávou a kapradím na pokraji lesa. „Lucasi, záleží na tobě štěstí mého brášky i Andrease, nezklam mě, prosím,“ sykl směrem k druhému chlapci, odpovědí mu bylo jen kývnutí tmavou hlavou. Promyšlený plán, fingované přepadení, Tom opodál měl vše dirigovat. Rozmýšlel se, zda by o tom měl říci i Andymu, než mu seplo, že kdyby se i on téměř „podělal strachy“, asi by účinek nebyl tak příznivý, jak si přáli. Jen Bill neměl o ničem potuchy, samosebou.

Tom si hupsl za trs bodláčí nedaleko lavičky, na které odpočívali oba chlapci. Zahlédl, jak se tráva v místech, kde odhadoval kamaráda s tmavou pletí, nepatrně vlní. Sám pro sebe se pousmál, byl prostě prvotřídní dohazovač. Okolím se šířil hovor obou chlapců, společně se zpěvem ptáčků a cvrlikání cvrčků.

„Andy, víš, že tě mám moc rád. Ale jednou si najdeš někoho mnohem lepšího, někoho, kdo si tě zaslouží, věř mi. My oba,“ dodal lehce škrobeným tónem Bill, Andreas krátce kývnul.
„To říkáš pořád. Ale pochybuji, že najdu někoho lepšího, než jsi ty, Bille. Nikdo lepší totiž ne-„

Bill ho mávnutím ruky zarazil. „Šššš… Slyšel jsi to?“

„Ne.“

„Tys to neslyšel?“

„A co?“

„Jakoby… Jakoby se někdo plížil v trávě,“ pootočil Bill ostražitě hlavu. Očima projížděl vysoký porost za sebou. Andreas ho rychle chytil za ruku a donutil otočit zpět.

„Nenechal jsi mě domluvit. Víš, ty jsi prostě jedineč-„

„Andy!“ kníkl Bill. Teď zrovna nepotřeboval poslouchat své klady a zápory. Byl si jistý, že tam za nimi někdo je, skrčený za velkým křoviskem.

„Bille, poslouchej mě. Ty jsi prostě-„

„Andreasi!“

„Ááááááááááááááh!“ zavyla třetí osoba, jedním skokem na nohou. Bill vypískl strachy, Andreas lehkým vyděšením nadskočil. Lucas vytasil gumový nůž, který si „vypůjčil“ od mladší sestry. Obdivoval, jak opravdově vypadal.

„Dělejte, všechny prachy, co máte! A tahle slečinka půjde se mnou!“ chytil Billa za vlasy, nůž přiložil Andreasovi ke krku. Bill byl strachy bez sebe, samozřejmě. Jeho společník hrál lehce vyděšeného.

„Ale to… Peníze vám dám, ale JEHO,“ zdůraznil, „ne. Nedovolím, abyste mu ublížil,“ pronesl téměř klidným hlasem, jen lehce se mu chvěl. Bill na něj vyvalil oči, překvapeně zamrkal. Možná i proto, že neměl daleko od pláče.

„Ne? A jak to chceš asi zařídit?“ zašklebil se Lucas, svou pobavenost skrýval pod černou maskou. Mimochodem, byl člen dramatického kroužku a zahrát psychopatického násilníka a sexuálního devianta, byla příjemná změna oproti všem Hamletům a Romeům.

Andreas pozvedl bojovně hlavu, vystrčil bradu. „Budu ho bránit do posledního dechu,“ zasyčel a chytl černošského chlapce za natažené zápěstí.
Lucas se pod maskou zašklebil, rukou škubl.

„Tak prosím, tak se ukaž…,“ dodal, než se po blonďákovi ohnal gumovou kudlou. Bill si šokovaně zakryl rukou ústa, Tom se sebevědomě ušklíbl a promnul si ruce. Vše zatím vycházelo podle plánu, tak, jak mělo. Zatím.

Andreas jedním skokem přeskočil lavičku, přihrbil se a popadl chlapce v pase a začal se s ním přetlačovat. Billa napadlo, jestli by neměl vzít do zaječích, ale nemohl tam nechat kamaráda samotného, s nanejvýš nebezpečným psychopatem. Jen se přihrbil na lavičce, ústa dokořán, pozoroval rvačku před sebou. Dva šílenci s gumovou kudlou, jak směšné.

„Zabiju tě!“

„Jeho se ani nedotkneš!“

„Opovaž se mu něco udělat!“

„A jak mi v tom hodláš zabránit?!“

„Auuuuuuuu!“ zaječel Andreas, Bill zděšeně vypískl, hnal se ke dvojici. „Ty vole, šlápl jsi mi na nohu!“ vykřikl dotčeně blonďák. Všechny 3 osoby se viditelně zasekly, Tom se dramaticky nadechl. Korunu tomu dodal Lucas, když pípl: „Promiň,“ a Andreas, který mu jednou špatně mířenou fackou z poloviny obličeje stáhl masku. Bill zbledl, Lucas se trošku začervenal, což jeho tmavé pleti dodalo fialový nádech, Andy si nervózně skousával ret a Tom horečnatě vymýšlel nejhorší způsob smrti.
„Ty jsi… Lucas,“ šeptl Bill. Lucas kývl hlavou. „Já vím.“ Bill přimhouřil oči. „Ty jsi Tomův kamarád… Že ano?“ „Ano,“ kývl Lucas a sklopil hlavu, Andy se křečovitě usmál. „Ty se tak blbě neškleb, Andreasi, nebo tě- TOME KAULITZI!!!“ zaječel z plna hrdla Bill, houf ptáků vyděšeně vzlétl k obloze, dál od té hysterky. Tom se se svatouškovským výrazem zvedl, prohlížel si oblohu. „To máme dneska ale hezky, že? Slunko svítí, ptáčci štěbetají,“ nespokojený okřídlený živočich právě nahlas zakrákal, že byl vyhnán ze svého území, „a je to ohromná náhoda, že jsme se tu všichni takhle sešli, že ano?“ nervózně se usmál, Billova tvář hořela vztekem. „Můžeš mi tohle vysvětlit? Myslím, že víš o něčem, o čem ani jeden z nás ne!“ rozhlédl se po Andreasovi i Lucasovi. „Dobře, o čem JÁ ne!“ vyjekl. Nesnášel být v něčem „pozadu“.
Tom se k němu obezřetně přibližoval, psím pohledem si ho prohlížel. Lucas se mezitím posadil na lavičku a pozoroval ostatní osoby, Andy se pokoušel tiše vypařit. K jeho smůle, Bill ho držel za tričko křečovitě sevřenými prsty. Tom zvedl k bráškovi omluvný pohled, jal se opatrného vysvětlování.

***

„Anisi, všechno dopadne jak má, nebojte. Promluvím s hlavním svědkem, říkal jste, že váš přítel mě bude doprovázet. Vysekám vás z toho, nebojte. A s vašimi penězi to doopravdy nebude problém, řekl bych. Soudkyně by v tomto případě kauci měla povolit a zase tak vysoká být nemůže. Jasné?“
Anis němě přikývl, pohledem si změřil muže na druhé straně. Řídké prošedivělé vlasy, fádní nudný šedý oblek s ještě nudnější košilí a kravatou, vše z nejluxusnějších dostupných obchodů v celém Berlíně, odměřený necitelný výraz, prohloubený hlubokou vráskou přes celé čelo a pohled bez emocí. Nejnudnější a zároveň nejlepší právník, jakého si Anis mohl sehnat.

„A Bill? Víte o něm něco?“ téměř zašeptal, advokát jen pokrčil rameny a skládal si složky do brašny.

„Pokud vím, odjel se svým bratrem na pár dní domů, do soudního přelíčení. A co se ke mně prozatím dostalo,“ pozvedl obočí, „nikdy si vás už nepřeje vidět. To je vše, co koluje Německem a co jsem mohl pochytit. Takže, to je pro dnešek vše, řekl bych. Jak určitě víte, soud samotný se bude konat pozítří, zítra za vaším expřítelem vyrazíme. To je už opravdu vše,“ vstal ze židle sebral si koženou manažerskou kabelu, „teď už musím jít. Mám ještě nějakou práci a musím začít s přípravou vaší obhajoby. Nashledanou,“ rozloučil se a se sklopenou hlavou vyšel ze dveří. Anis si povzdychl a přivřel oči. Neveřil, že by pro něj Bill dokázal svědčit, v jeho prospěch. Nejspíš i pod slibem pravdomluvnosti namluví celému Velectěnému soudu, že zavraždil vlastní babičku, otce zaživa „pohřbil“ do kůlny na zahradě, vyměnil s kamarádem papouška za hrací karty a spolužačky okrádal o růžové pastelky. O pokud do toho připojí ten svůj andělský nevinný kukuč…

***

„Kdy je přelíčení?“

„Pozítří.“

„Už? Ach, musím si vyzvednou z čistírny oblek. Soudkyně Böhnneová nesnáší jakékoliv vzhledové nedostatky.“

„Jistě. A, pane…? Jste si jistý, že plán vyjde?“

„Naprosto. Vše sice záleží na tom chlapci a jeho výpovědi, ale pochybuješ snad o mém umění a postavení? Ať řekne cokoliv, dokážu to zahrát do outu. A pochybuji, že by někde sehnal důkazy, komu ty drogy patřily. Myslíš, že by se o něco takového staral 17-letý ubohý rozmazlený chlapeček se zlomeným srdíčkem? Ah, nebuď směšný.“

„Dobře. Ale… Pořád mám jisté pochybnosti. Předem přeci nebudeme znát jeho výpověď, jak si můžete být tak jistý? Dräst je vynikající právník, jeho srdce se skládá jen z paragrafů a zákoníků. Co jsem slyšel, je u soudu jako ledová královna, nenechá se potopit. Viděl jste někdy jeho statistiku? 89% případů vyhrál! Šílené… A on nenechá Ferchichiho prohrát bez boje, to víte.“

„Samozřejmě, že to vím! Ale on ještě neví, kdo bude stát v obžalobě na straně státu. Což je, nepochybně, naše výhoda. Staří přátelé se znovu setkají, svět je vážně vesnice. A myslím, že potěšení bude na mé straně, Kirku. Protože to já tvořím těch 11%, kdy prohrál. Přátelé z vysoké školy, jeden z nich nemohl nikdy překousnout větší talent toho druhého. Vždy ke mně uboze vzhlížel. A to je největší páka, jakou můžeme použít. I nejlepší právník nemá šanci proti vlastnímu strachu a zahanbení. Jak prosté, řekl bych.“

autor: Eleanot