autor: Geheimnis
betaread: Janule
betaread: Janule
…::: Tom :::…
Políbil jsem ho. Ty jeho rty mě natolik sváděly, že… Jsem se jednoduše neudržel. Je mi úplně jedno, jestli nás někdo viděl nebo ne. Stejně tihle šikmovoký toho moc neviděj. Jednak jsou malí záprtkové a jednak skrz ty jejich oči toho taky moc nevykoukaj.
„Tome…“ špitl mi do ucha sladce Bill, když jsme se přestali líbat.
„Co, Bille…?“ zeptal jsem se ho stejně sladkým hlasem. Tedy, aspoň mně ten můj přišel neodolatelně sladký.
„Já… Já tě asi… M… Miluju.“ Tak tohle… To mi vyrazilo… Dech.
„Cože…?? Ř-řekni to ještě… jednou, Bille,“poprosil jsem ho a dost se mi třepal hlas. Ta věta ve mně vzbuzovala spoustu pocitů. Mezi nimi především strach z toho, co všechno se ještě může stát, ale největší strach byl z toho, že…
„Miluju tě.“ Řekl již zřetelněji a otevřel oči, které měl mimochodem celou dobu zavřené.
„Ach, Bille… Já… Já prostě nevím, co ti… Co ti na to mám říct,“ lapal jsem stále po dechu. Asi jsem snad měl říct něco jiného, protože bráškovi se v očích zaskvěla lítost, nebo aspoň mě to tak teda přišlo.
„No… Tak neříkej nic. Pojď, pojedeme na to letiště,“ řekl jen a sklopil oči k zemi.
…::: Bill :::…
Tak jsem mu to přece jen řekl. Aniž bych si to někdy předtím uvědomil, prostě to ze mě nějak… Nějak vypadlo. Jo jasně, čekal jsem naivně odpověď, že mě taky miluje. Ale asi jsem se spletl. To je přece fuk..
Sešli jsme schody smrti, dnes naposledy. Doufám, že navždy naposledy. Ten adrenalin, když kráčíte schůdek po schůdku s bobkama v trenkách, to je fakt něco.
„Ehm… No, nashledanou. Jsme fakt rádi, že jsme tady mohli bejt,“ řekl jsem rozpačitě recepčnímu, když jsme k němu přišli. Tom do mě bodl prstem a špitl do ucha: „Billí, on neumí německy ani anglicky. Klidně mu to natři.“ No jo, v tomhle má bráška pravdu. Jen do něj!
„Ale mezi náma, ty schody jsou fakt otřesný! A ta koupelna – kdybych vám sem zavolal technika, máte tady okamžitě closed! A na těch postelích se vážně nedalo spát. Takže prde, měj se pěkně! Už se nikdy nevrátíme! Never!“ mluvil jsem na něho a jeho chvílemi nechápavý výraz obličeje ve mně sem tam vyvolával pobavení. Ale nemohl jsem se smát před ním. Počkal jsem až na Toma před dveřmi od ‚hotelu‘ a tam jsme se oba pořádně vytlemili.
„Tak, Tomí, kudy na letiště?“ rozhlížel jsem se po ulici. Tom pokrčil rameny.
„Co já vím. Ty si tady přece pobíhal před tou ženskou, ne?“ začal se nanovo smát. Jen jsem si odkašlal a ukázal jsem směrem doleva. Snad je můj instinkt doma a ne na dovolené.
Nedošli jsme sice na letiště, ale aspoň jsme vylezli z té čtvrti, kde nejezdily ani taxíky. Takže jsme si zde mohli nějaký stopnout v domněnce, že aspoň ti řidiči umějí anglicky.
„Airport.“ Řekl suverénně Tom, když nastoupil do auta. Kupodivu se auto rozjelo a za necelou hodinu jsme již byli na námi známém místě – letiště.
„Woo hoo! Letiště! No já nevěřím mým očím! My jsme se dostali zase o kousek dál!“ zajásal Tom. Ještě ale nemáme vyhráno.
„Jo? Dál se dostaneme, když vyzkoušíš svou dokonalou čínštinu,“ poznamenal jsem.
„Tak hele, milý bratře. Čínštinou se mluví jen v Číně. My jsme v Tokiu a jestli nevíš nebo si na rozpacích, Tokio je hlavním městem Japonska. Takže pomlč a já raději vyzkouším svou brilantní angličtinu.“ Machroval Tom a přistoupil k recepci, kde promluvil na brejlatou japonku anglicky. Dneska nám asi všichni rozumí, protože za chvíli na ní tasil kreditku a platil nám letenky. Ale nevím kam.
„Tak co mi říkáš, můj drahý bráško?“ přišel ke mně tím svým frajerským krokem a předal mi do ruky letenky. Do Los Angeles! Jo! Letíme za naší skupinou!
„Tome, ty jsi poklad!“ objal jsem ho a neviditelně jsem mu dal pusu na tvář.
„Já vím, ne? Říkají mi to už od školky,“ strčil jsem do něho prstíkem, aby to svoje sebevědomí zase shodil dolů.
autor: Geheimnis
xD xD no to jsem zvěava jestli se tam dostanou
To víš, že ti to pochválím, jenom trošičku mě mrzí, že odletí do LA, ti japonci mi začínali být sympatičtí 🙂 No, ale teď ta pochvala, kterou jsem ti slíbila: 1.) Je to brilantní jako vždy a za 2.) Tvůj smysl pro humor v kombinaci s tvojí fantazií na „kecy“, když to tak mám hloupě říct, se opět vyznamenali. Napsat něco vážného, tak aby se při tom člověk i pobavil dovede málokdo, myslím, že to je tvá silná stránka, tak se jí drž.
Tak já jdu taky chválit. Hlavně že hoši poznali, že se milujou ( no Tomovi to trošku trvá) a teď už si mohou odletět, kam jim bude libo. Nebo tedy, kam je pošleš:-) Je to vtipné jako obyčejně, máš fakt dobré výrazy, vždycky se pobavím a těším se na další díl. A cože to měl Bill ze zeměpisu? Plést si Čínu a Japonsko?!?! No toto:-)))
kaska, Kattys: děkuju holky, úplně jste mě dojali těmi komentáři.. Akorát mám pro vás špatnou zprávu… Tohle je předposlední díl… 🙁
aduska: uvidíš příště, kam se dostanou.. 🙁
Geheimnis: To je škoda, že už bude konec. Ale určitě nám napíšeš nějakou další, neméně dobrou povídku. Vidíš přece, že tě rády čteme:-)))
jeeeee…. ale Tommi mu urco taky rekne ze ho miluje, ze?:)