autor: Michelle M.
„Proč mi to nechceš říct? Bylo to něco o mně?“ Bill kulhal za Tomem do koupelny a snažil se být co nejrychlejší, aby mu bratr nezabouchl dveře před nosem a nezamkl se uvnitř. „Tome, stůj! Ještě nikdy jsem tě neslyšel tolik křičet a mlátit sebou. Co se stalo? O čem se ti zdálo?“
Tom se zamračil. „Nechceš to vědět, věř mi.“ Zmizel v koupelně.
Bill rozrazil dveře, které se mu s klapnutím zavřely přímo před nosem. „Ale chci to vědět. Chci… to víš, že chci.“ Vklouzl dovnitř. Zavřel za sebou a posadil se na vanu. Noha ho pořád bolela, hlavně když dlouho stál nebo na ni moc přenesl váhu.
„Už jsem to zapomněl,“ huhlal Tom s pusou plnou kartáčku a pasty.
Bill se nespokojeně zachmuřil a bojovně si založil ruce přes hrudník. „Kecáš,“ pronesl rozhodně. Zvědavě vytáhl nahoru pravé obočí. „Tak co? Zdálo se ti o mně?“ Upřeně se díval na bratrův odraz v zrcadle. „Že mám pravdu, viď?“ dorážel umíněně. Sledoval, jak se Tomův dech zrychluje.
Tom bolestně zasténal a odhodil kartáček do umyvadla. „Sakra, Bille. Jo… dobře… zdálo se mi o tobě. Stačí?“
Bill se potutelně usmál a zavrtěl hlavou. „Vidíš, že si to pamatuješ. Ale nestačí… Co přesně se ti zdálo, hm?“
Tom se zarazil. Ve způsobu, jakým sklopil hlavu k zemi, bylo něco tak strašně čistého a upřímného… Bill ho pozorně sledoval.
„Byl jsi s ním… s tím chlapem, co tě srazil…“
„S Dorianem?“ Bill se zatvářil překvapeně. „Co tím přesně myslíš, že jsem ´byl s ním´?“
„No,“ Tomovy tváře lehce zčervenaly. „Měli jste spolu… sex,“ vymáčkl ze sebe tiše.
„Sex?“ Bill v úžasu zapomněl zavřít pusu. „To jako…“ nedokázal si to představit. On a Dorian. Ten nádherný muž a on, obyčejný kluk?
Tom přikývl. „On… byl… uvnitř tebe,“ šeptnul Tom provinile, jako kdyby to snad byla jeho vina.
„Tome… a tys… tobě… to vadilo?“ zeptal se Bill. Jakmile byla tahle věta venku, sám cítil jak hloupě a zbytečně to zní.
„Panebože Bille,“ vykřikl pobouřeně Tom. „Vadilo? No jasně že mi to vadilo. Nesnáším ho… nenávidím ho za to, co ti udělal, skoro stejně jako… jako–„
„Co Tome?“ Billův hlas zněl tak naléhavě.
„Nic,“ zamumlal Tom a odvrátil pohled. Okamžitě na své tváři ucítil dotek jemných prstů. Bill se na něj upřeně díval. „Cos chtěl říct?“
„Nic.“
„Něco jo,“ zatřásl Bill hlavou.
„Nic.“
Billova tvář se lehce zachmuřila. Někdy Tomovi prostě nerozuměl. A tohle byla zrovna jedna z těch chvil.
*
„Když jsem před dvaceti lety poznal tvoji matku, věděl jsem o ní jen to, co jsem se mohl dočíst ve společenské rubrice Denního věštce a co mi o ní mohl sdělit můj otec a má matka. Přesto jsem k našemu budoucímu sňatku přistupoval zodpovědně. Neříkám, že jsem se zamiloval na první pohled, je sentimentální myslet si, že něco takového skutečně existuje,“ Lucius se znechuceně ušklíbl, „ale postupně jsem našel způsob, jak být tvé matce dobrým mužem a tobě správným otcem.“
Draco vyděšeně zamrkal. Pořád nemohl nějak pochopit, co se mu otec snaží naznačit.
„Jsi poslední dědic rodu Malfoyů a je tvou povinností postarat se o to, aby náš rod žil dál. Nemusím ti zajisté dělat přednášku z naší genealogie… prostě jsme se já a tvoje matka rozhodli, že je čas, abychom začali uvažovat o tom, kdo by byl pro tebe vhodnou partnerkou.“
„To nemyslíš vážně!“ vyhrkl Draco. „Já přece… je mi teprve sedmnáct. Nemůžu se přece oženit.“
„Proč ne?“opáčil překvapeně Lucius. „Mně bylo jen o rok víc než tobě, když jsem si bral tvoji matku.“
„No jo,“ Draco se snažil soustředit vší silou na to, co právě od otce vyslechl. Nemohl tomu uvěřit. Harry! křičelo zoufale jeho srdce. „Ale já se nechci oženit. Nechci žádnou cizí holku.“
Otec namířil stříbrného hada usazeného na konci své hole na Dracův pohmožděný krk. „Tak dost, Draco. Nechci slyšet žádné fňukání a žádné nářky. Jsi Malfoy a musíš umět ovládat své přízemní city.“
V Dracovi se všechno bouřilo. Jak si otec jen může dovolit nazývat něco tak čistého, jako je láska, ´přízemními city´?
„Nebudu se tě ptát, kdo ti tohle udělal,“ pokračoval Lucius, „nechci vědět, kam to celé zašlo. Jediné, co od tebe chci slyšet, je ´ano, otče. Jsem připravený.´ To je celé.“ Lucius odtáhl svou hůl a odložil ji zpátky vedle sebe. „Doufám, že víš, co děláš a nepřivedeš nás do žádného průšvihu, synu,“ ušklíbl se zlověstně.
*
„Nejradši bych nikam nešel.“ Tom se tvářil otráveně, když si připravoval věci na pondělní ráno. Týden s Billem doma utekl strašně rychle.
Bill vzhlédl od knížky, ve tváři nepřítomný výraz. Jako kdyby byl ponořený do jiného světa a nechápal, proč ho z něj jeho dvojče vytrhává. „Neboj,“ řekl, „za týden se k tobě už přidám.“
„No jo, jenomže to je až za týden,“ povzdechl si Tom.
„Hm.“ Bill se už zas očima vracel k rozečtené knížce.
„Co to vlastně čteš?“ zeptal se Tom a zvědavě natáhl krk směrem k bratrovi.
„Nic zajímavýho,“ zamumlal Bill. Zaklapl knížku a strčil ji pod polštář. V očích mu zajiskřilo. „Bude se mi stýskat, Tomi,“ řekl něžně a položil si hlavu na složené ruce.
Tom se otočil. Pomalu se posadil k Billovi a jemně vjel rukou do jeho vlasů. Úplně cítil, jak se mu stahuje krk. „Bille?“
„Hm?“
„Mám tě rád,“ zašeptal a plaše sklopil oči.
Jeho dvojče se obrátilo na záda a zpříma se podívalo Tomovi do očí. „Taky tě mám rád, Tomi,“ zašeptal Bill a po tváři se mu rozlil spokojený úsměv. Vděčně se přitiskl k Tomově ruce, která stále hladila jeho vlasy.
„Ale já tě mám opravdu rád,“ řekl znovu Tom a zadíval se do bratrových očí.
„Já vím, Tome, já tebe taky,“ odpověděl Bill stále s úsměvem.
„Ale ty to nechápeš.“
Tom se najednou tvářil tak vážně, až se Bill znepokojeně zdvihl na loktech a lehce se zamračil. „Co nechápu?“
„Já… myslím, že… jsem se zamiloval,“ vydechl Tom skoro neslyšně.
„Děláš si legraci?“ vyletěl Bill. Jediným pohybem odstrčil Tomovu ruku a rozčileně se posadil. „Děláš si ze mě legraci?
Tom vykulil překvapeně oči. Když se rozhodl, že se bratrovi svěří se svými city, čekal cokoli… ale takhle negativní reakci fakt ne. „Nedělám… nežertuju o tom, co cítím,“ řekl dotčeně.
„Kdo to je?“ vyštěknul Bill. „Řekni mi, je to ta blonďatá slepice? A co já? Nedala ti, takže jsem byl dobrej, co? “ Bill rozhořčeně rozhodil rukama. „Fajn, fajn… chápu to, jasně.“
Tomova tvář se nečekaně rozjasnila. „Ty seš ale pako,“ řekl a pohladil Billa po tváři.
„Nesahej na mě,“ zasyčel Bill a uhnul hlavou na stranu. „Nebudu ti dělat žádnou náhradu.“
Tom se zavrtěl a stáhl si vzpouzejícího se Billa k sobě do náruče. Téměř ho přetáhl na svůj klín. „Ty seš někdy tak tupej, ale to nevadí,“ usmál se a něžně se otřel o Billovy rty. Nevšímal si toho, že ho Bill odstrkuje a snaží se vymanit z jeho objetí. „Stejně tě miluju,“ dodal a v očích mu svítily drobounké jiskřičky.
Bill strnul uprostřed pohybu.
„Tome?“ vydechl tázavě. „Cos to řekl?“ Úplně ztuhnul překvapením, s očima široce rozevřenýma sledoval svého bratra. „Tys řekl,“ opakoval si pro sebe udiveně, „že…“
Tom se pokoušel zklidnit svůj rozbouřený dech a upřeně Billa pozoroval. „Že tě miluju,“ zopakoval.
„Já…“ teprve teď se vrátila barva do Billových tváří. „Já tě mám taky… rád,“ zamumlal.
„Máš mě rád?“ zeptal se Tom sebejistě.
Bill přikývl.
„Jenom rád?“
„No… mám tě víc než rád.“
„Tak mi řekni, jak moc mě máš rád.“
„Když já to ještě nikdy nikomu neřekl.“
„Ani já ne…“ pousmál se Tom.
„Vážně? Nikdy?“
Bill vykulil velké nevinné oči. Všechen vztek a zlost byly rázem pryč.
„Nikdy.“
„Takže já…?“
„Jsi první, Bille.“ Tom sklopil oči, jako kdyby se trochu styděl.
Najednou ucítil ruce obtáčející se kolem jeho krku. „Myslím, že tě taky miluju,“ zašeptal mu Bill přímo do ucha.
*
Draco ležel na zádech ve své posteli a se široce rozevřenýma očima sledoval tmavé stíny na stropě.
Od včerejšího dne, kdy mu otec řekl, co se od něj očekává, se pohyboval jak v nějakém snu. Zcela automaticky vykonával činnosti, které dělal dnes a denně. Připravit si věci do školy, obléknout se, dojít do Velké síně, povrtat se ve snídani, vypít trochu dýňové šťávy a společně s davem spolužáků ze Zmijozelské koleje se přesouvat z jedné hodiny na druhou. Oběd, kterého se ani nedotkl. Další nekonečné hodiny. Na dotazy učitelů neodpovídal; vůbec nechápal, na co se ho ptají. Přál si, aby otec co nejdřív odjel. Nemohl dýchat, když byl tak blízko.
„Draco?“ nakoukl do ložnice jeden z jeho spolužáků. „Máš jít dolů, je tam tvůj otec… čeká na tebe.“
Draco k němu stočil studené oči a přikývl. Posadil se na posteli a hlava mu spadla na hrudník, mezi ramena. Vůbec se necítil tak silný, aby zvládl další konfrontaci s otcem. Ještě ke všemu, když si přišel tak sám. Harryho dneska vůbec neviděl. Chyběl mu. Chyběl mu povzbuzující pohled zelených očí, bezpečí jeho náruče, jeho konejšivý hlas. „Harry,“ zašeptal do prázdné místnosti.
Náhle měl pocit, jako kdyby se kolem něj zavířil vzduch. Nedůvěřivě se kolem sebe rozhlédl. Hlavou mu probleskla šílená myšlenka. „Jsi tady?“ zeptal se prázdného pokoje. „Jestli tady jsi, ukaž se mi. Netrap mě, prosím,“ zašeptal smutně.
„Draco!“ Najednou se objevila Harryho hlava a paže ukryté v neviditelném plášti se pevně sevřely kolem jeho těla. „Draco… promiň… já vím, že jsi to takhle nechtěl, ale nemohl jsem to bez tebe vydržet,“ mumlal Harry, ústa zabořená do Dracových hebkých vlasů. Rukama se dychtivě dotýkal křehkého těla, které sedělo strnule na posteli.
„Harry,“ v Dracových očích se zaleskly slzy. „Tolik jsi mi chyběl,“ zašeptal. Chtěl Harryho obejmout, chtěl mu ukázat, jak moc mu chyběl, ale nezvládl ani zvednout ruce ze svého klína. Chvěl se v Harryho objetí a snažil se potlačit horké slzy. „Neměl jsi sem chodit,“ řekl posléze, když se mu podařilo trochu se vzpamatovat. „Musím jít, otec na mě čeká.“
„Nechoď nikam, Draco,“ řekl Harry. „Zůstaň se mnou, prosím.“
Draco potřásl uvolněnými vlasy. „Nemůžu,“ zašeptal.
„Proč ne?“
„Mám povinnosti…“
„Draco, řekni mi, co se stalo? Jaké povinnosti? O čem to proboha mluvíš?“
„Nech mě jít, Harry.“
„Nenechám.“
„Prosím, musím jít. Otec čeká.“
„Já taky čekám…“
„Já se vrátím…“
„Slibuješ?“
Draco pevně stiskl víčka. „Slibuju.“
autor: Michelle M.
Tak naadherneee…. =)) Nemam slov… =)) "Pako Bill" xD
Uzasne… ja chcem aby tato FF nikdy neskoncila..=((
Jůůů *culí se jako malý dítě*
prostě jako….jak to říct, taky sem se poprvní zamilovala :D…teda…poprvní do povídky 😛 😀
Takhle, jak to umí tenhle příběh, mě do sebe vtáhne i málo která knížka… Když vidím na konci tvoje jméno, jsem nešťastná… snad tolik, jako jsem šťastná, když tvé jméno vidím hned na začátku.
Je to nádherný příběh, je tak přirozený, nic na něm není umělého nebo nereálného… je tajemný a já ho mám taky víc než ráda 🙂 Jsi náš anděl, Michelle 😉
Panebože … Tom řek Billovi , že ho miluje …
Já tady normálně slzim dojetím … Ach má ´Michelle milovaná …
Víš, že kůli Hotelovému Pokoj riskuju velkej průser ??? 🙂
Mám zakázáno používat tiskárnu (po mim "používání" už tam jáksi není barva xD) a já si ptají tisknu Hotelovej Pokoj a po večerech ho čtu 8D
A sem připravená, že jakmile to všechno potají dotisknu, začnu s touhle překrásnou povídkou 🙂
Doufám, že se nepatrné úbytky barvy za noc do té doby neprovalí …
S poměnkovým pozdravem
Tvoje Danielle
Krááása:)jéééééééééééééé to je tak romantický a nevinný!!:)….. Doufám, že se to dvojčatům nepokazíí:).Ten Dorian mě znepokojuje, ale snad Bill Toma nezdradíí!!:)
Jo a mimochodem, souhlasim s Janikem xD
Si náš Anděl :))
dokonalost,naprosta,fakt dokazes nadherne psat,doufam,ze taky bude 2.rada hotelovyho pokoje,protoze ta tady na twincest.blogu neskutecne chybi michellko
Bill a Tom, oni jsou tak krásně zamilovaní, první láska, jééé, to je tak něžný a romantický. A Tom jak byl odvážnej, když řekl Billovi, že ho miluje, mám pocit, že mu ten odporný sen dodal na ráznosti, zkrátka a dobře, Bill je jenom jeho a dost!!!! A Bill a jeho výslechový metody v koupelně, jemu prostě nikdo neodolá, alespoň Tom určitě ne!!! A kdy už se na scéně objeví Dorian Gray????? Michelle neříkej, že na nás a na naši oblíbenou čtveřici nic nechystáš! :-)))
Po sedmi dílech Harry Poterra bych nikdy neřekla, že mi někdy bude Malfoye mladšího líto…
Já zase miluju tuhle povídku 🙂
ááááááááááááááááááááááááááááááááááááá ! Milujem vás všetkých x) ♥♥♥ náááádhernáááááááááá poviedka ♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥
Miluju tuhle povídku
Miluju příběhy Harryho a Draca
Nejvíc mě dostal Bill s Tomem….aaa roztomilééé
To bylo dojemné…
Ten Tomův sen v minulým díle, Lucius a jeho povinnosti a to všechno sou složitý věci, ale oni to zvládnou. Já jim věřím!
A Dorian ať si někde jezdí, ten mě vůůůůůbec nezajmá!
Bože, Tom byl tak roztomilej, když říkal Billovi o čem se mu zdálo… řekl to tak stydlivě… a potom to vyznání lásky… nádhera. Jsem zvědavá, jestli je ten sen bude k něčemu inspirovat 😀 No… ale aby ta inspirace nebyla spíš u Billa… jeho uvažování o něm a Dorianovi… ten zvláštní obdiv k němu, ten mě děsí. Budu doufat, že se ten "nádherný muž" projede jen rychle kolem na svý motorce a ani ho nenapadne se stavit v Loitsche. Draca je mi strašně líto. Takhle mladej a už ho ženou do chomoutu, to je krutý. Tyhle sňatky z rozumu… jsem zvědavá, komu se ho budou snažit nacpat do postele. Snad se z toho Draco včas vyvlíkne. Až se Harry dozví, co se chystá, doufám, že nebude rozumnej a bude si svojí lásku bránit… nenech ho ustoupit, Michelle, ať o Draca bojuje… ať použije všechny kouzla který zná, ale hlavně… ať to nevzdává. Budu jim držet palce… Tvá "okouzlená" J. :o)
To je smutny :'( on si nemůže někoho vzit :'(
a ten Bill je teda pěkně vymatlanej xD xD xD
ah dokonalý :-*
Uh, to je neuvěřitelný, jak můžou být ty dva ďáblové tak roztomilí? Jak se Bill rozčiloval, když špatně pochopil Tomovo vyznání, já z toho pořád nemůžu 😀 Jejich vztah je te´d tak idylickej. Pomineme-li hrozbu z Tomova snu (a tu já budu schválně pomíjet do tý doby, než si Dorian přikráčí šsáhne na Billa – nesnáším komplikace a nelíbí se mi Billivo "Ten nádherný muž a on, obyčejný kluk?" i kdyby byl sebekrásnější a sebemilejší, Tom je jen jeden!)
Naproti tomu nad vztahem Draca a Harryho se stahují mračna. Nedokážu si předsavit být v kůži "posledního dědice rodu Malfoyů". Bože, je mi ho tak líto. Ale jak se říká – co tě nezabije, to tě posílí. A tohle bude jenom další záminka stát se krvezrádcem. Doufám, že pro něj bude Harryho láska dostatečnou motivací!
woooow…prostě krááásaaa
Sakra,sakra,sakra…..teda u harryho to vypadá teda hůř než sem si myslela a bude to ještě horší, myslím si……a u billa a toma zase taková romantika:)….jak se bill hned rozčílil když mu tom řekl že se zamiloval:D no jo takové telátko to je :)Ale pořád mi vrtá hlavou te Dorian….sakra ten chlap mě štve….no doufám že se nevyplní moje nejhorší představy….A teď navíc jedu k bábí, zítra takže toho dneska musím přečíst co nejvíc….protože u babči se tak často a na tak dlouho na net nedostanu….bude mi to v hlavě pořád šrotovat a pak od pondělí do středy jedu k druhý bábi a ta nemá počítač :(…..no budu se trápit :D….A jako vždy na závěr pochvala naprosto dokonalé, milá Michelle jste skvělá slečno :)….a du rychle na další 🙂
A teraz to už bolo ozajstné a krásne vyznanie. Trochu úsmevné, také roztomilé, ale zároveň dokonalé :)Bill je teliatko roztomilé.
Draco a Harry… týrajú ma. Je mi ich ľúto. Tak veľmi… ale asi im niet pomoci…