autor: Michelle M.
„Dobrý den, posaďte se,“ pronesla třídní učitelka rozhlédla se po třídě. Místností se nesl zvuk šoupání židlí. Počkala, dokud nebylo ticho.
Tom se rozvalil na židli a okamžitě vzal do ruky tužku.
Od první chvíle, co začal chodit do školy, míval problémy se soustředěním a vždycky mu pomáhalo, když si kreslil na lavici. Všechny lavice, kde kdy seděl, nesly jeho stopy. Malůvky a čmáranice prostě byly jeho značkou. Sledoval, jak jeho ruka automaticky kreslí tisíckrát kreslené obrazce a čáry. Zvuk hlasu jejich třídní nechal plynout kolem sebe, zatímco se myšlenkami vracel k předchozímu večeru. Bill byl naprosto odzbrojující a neuvěřitelně sladký. Po Tomově tváři přešel úsměv, když si vzpomněl, jak se bratrovo tělo chvělo v jeho náruči, když se ho dotýkal, když se s ním líbal… Nevěděl, jak je možné, že Bill, i když o pár centimetrů vyšší, přesto působí mnohem křehčeji a jemněji než on sám. Nepamatoval si, kdy poprvé ho napadlo, že on je tu proto, aby se o bratra staral, aby mu byl oporou a chránil ho. ´A aby ho miloval,´ doplnil si svou nejnovější roli. Bylo tak těžké udržet se v Billově přítomnosti a neudělat nic, čím by ho mohl vyděsit nebo ranit. Přitom Bill byl tak sexy. Člověk by musel být světec, aby ho nenapadaly myšlenky, které napadaly Toma, když se jejich boky třely o sebe, když se jejich vzrušení tiskla k sobě… Na okamžik přivřel oči a znovu si vybavil včerejší večer, viděl, jak Bill zaklání hlavu a pokrývá své i Tomovo břicho lepkavou horkou tekutinou. Tom se neklidně zavrtěl a rozhlédl se po třídě. Cítil vzrušení.
Jeho oči zabloudily k třídní učitelce, která stále ještě neskončila se svým proslovem. Najednou ale zpozoroval, že nestojí před lavicemi sama. Zavřel oči a zatřepal hlavou. To nemohla být pravda. Ať mu někdo řekne, že to je jen legrace!
Znovu oči otevřel a nevěřícně se zadíval na mladého muže s delšími medově zlatými vlasy.
Srdce se mu rozbušilo. To přece nemohl být on!
„… takže dokud se profesorka Schmidtová neuzdraví, bude vás mít na hodiny angličtiny a na hodiny umění profesor Grey. Je tady nový, tak doufám, že mu jeho začátek nebudete dělat složitější a budete spolu vycházet dobře.“
Tom polknul nahlas. Všechno vzrušení bylo rázem fuč. Široce rozevřenýma očima hypnotizoval postavu stojící před tabulí.
Sakra.
Byl to on. Samozřejmě že to byl on. Tom nikdy nezapomene na jeho tvář. Nikdy. Tenhle chlap, který se tváří jak největší svatoušek, přece málem zabil jeho bratra, jeho dvojče… jeho lásku!
Srdce mu bušilo málem až v krku. Vůbec netušil, co má dělat. Chtělo se mu vstát, jít k tomu chlápkovi a jednu mu vrazit. Ano, to by bylo to jediné, co by si zasloužil za to, co provedl Billovi. Co provedl jemu. Vždyť i on trpěl spolu s Billem. Když někdo ublížil Billovi, bylo to jako kdyby ublížil i Tomovi. Cítili stejně… Vždycky.
Toma rozbolelo na hrudi, když si vzpomněl na tu chvíli, kdy žíhaná motorka narazila do Billa, jdoucího zamyšleně na autobus. Když jeho tělo vymrštila do vzduchu a odhodila o několik metrů dál. Když našel v Billových vlasech krev…
Tom si byl jistý, že ví, co je to nenávist. Profesora Greye nenáviděl. To věděl jistě. Stejně jistě jako věděl, že to, co cítí k Billovi, je láska.
*
„Děkuji,“ pronesl s úsměvem a mírnou úklonou hlavy Dorian a sledoval, jak starší žena mizí mezi dveřmi.
Obrátil se ke třídě. Proletěl očima zhruba dvacet tváří, které si ho se směsicí zájmu a lhostejnosti prohlížely. Když narazil na oříškově hnědé oči, zarazil se. Okamžitě poznal, o koho se jedná. Bez toho, že by ale dal v nejmenším najevo své poznání, otočil se a posadil se za učitelský stůl. Rozevřel třídní knihu a projel očima seznam žáků. Tom Kaulitz. Byl to on. Prošel ještě jednou seznam svých studentů. Jméno Bill Kaulitz tam ale nebylo.
*
„… mohli bychom tedy začít tím, že se mi představíte a každý mi o sobě něco řeknete. Tak začneme třeba tady.“
Jeden po druhém studenti vstávali a představovali se novému učiteli. Tom si nemohl nevšimnout, s jakým zájmem si profesora Greye prohlížela zejména dívčí část třídy. Jak jim zčervenaly tváře, když se na ně podíval, a jak nervózně otíraly dlaně o látku džínů.
„Jmenuju se Leni Mortenová.“ Tom zdvihl hlavu. Leni seděla v lavici před ním, vstala a několika slovy se snažila říct o sobě to podstatné. Horečnatě uvažoval, co vlastně řekne on sám. Měl by snad říct ´Jsem Tom Kaulitz, jsem bratr kluka, kterého jsi málem zabil´? Adrenalin v něm pulsoval a Tom nervózně poklepával špičkou boty o podlahu.
Leni se posadila. Tom neochotně vstal a vyzývavě se podíval Dorianovi do očí. Na moment si připomněl, jak ho v nemocnici držel pod krkem a jen litoval, že nestiskl trochu víc.
„Tom Kaulitz,“ pronesl zlostí zdrsnělým hlasem.
Dorian mírně pokývl hlavou. „Ahoj Tome,“ řekl a pokusil se o úsměv. „Chtěl bys mi něco o sobě říct?“ zeptal se nevinně.
Tom zakřípal zuby. Dělá si z něj snad srandu? Jeho tvář odrážela nepřátelství a nenávist, ani se nepokoušel své pocity skrýt. „Ne,“ odpověděl úsečně. „Všechno podstatný už víte, ne?“ ušklíbl se a tmavé oči se stáhly do úzkých škvírek.
Dorian mlčky přikývl. Ani v nejmenším nedal najevo, že by ho Tomovo chování zaráželo. Prostě ho se stoickým klidem přešel a obrátil se k blonďatému klukovi, sedícímu v lavici za Tomem.
*
Harry nervózně přecházel od jednoho okna Astronomické věže ke druhému. Draco mu slíbil, že večer přijde, co ho mohlo tak zdržet?.
Poté co vedle něj tajně proklouzl skrytý v neviditelném plášti pryč ze Zmijozelské koleje a mlčky se jen stiskem ruky rozloučili na tmavé chodbě, sledoval Dracovu útlou postavu jak mizí pryč. Na okamžik ho napadlo, že by mohl jít za ním. Cítil podivné napětí, takový nedefinovatelný pocit, že se něco stane… a to ho děsilo. Vždycky míval schopnost vycítit nebezpečí a tušil, že tenhle den neproběhne tak úplně hladce. Přes to všechno si byl ale jistý, že by Draco nechtěl, aby něco takového udělal. Lucius byl Dracův otec a ať už jeho úmysly byly jakékoli, bylo bohužel jen na Dracovi, aby se s tím vyrovnal.
Harry si povzdechl.
Opatrně otevřel dveře a shlédl dolů na schodiště. Kdyby Draco přicházel, určitě by ho viděl. Ale schodiště bylo tiché a ponuré, ponořené jen do mihotavého světla zapálených loučí.
Hodiny odbily deset. Harryho dlaně byly vlhké od potu. Byl tak napjatý. Neklidně počítal kroky. Deset tam, deset zpátky.
Ještě nikdy se nestalo, že by se Draco tolik opozdil. Pár minut, deset, patnáct, to ano… ale hodina?
Hodiny odbily půl jedenácté a Draco pořád nikde.
Harry si okousal už téměř všechny nehty. Byl zoufalý.
Sedl si do výklenku pod okno, kde sedávali s Dracem v objetí a roztřesenými prsty si vjel do tmavých, rozcuchaných vlasů.
´Draco, kde jsi?´
*
„Tome? Počkej.“
Tom vzhlédl od svého batohu, do kterého právě nacpal poslední knížku.
„Co je?“ řekl nepřátelsky.
„Chci s tebou mluvit. Můžeš jít, prosím, za mnou?“
Tom se podíval do průzračně modrých očí a vteřinu uvažoval. Ušklíbl se. „Co po mně chceš?“
Dorian se opatrně rozhlédl kolem sebe. „Tady ne,“ řekl tiše. „Pojď za mnou.“
Tom si neochotně přehodil přes rameno tmavý, hranatý batoh a vstal z lavice. Dorian už čekal mezi dveřmi a když viděl, že ho chlapec následuje, vyšel na chodbu. Šel rovně, po chvíli zahnul doprava a znovu doprava. Uchopil za kliku jedněch z mnoha dveří a opatrně nakoukl dovnitř. Byla to malá třída, která se používala jen příležitostně.
´Jak to může vědět, že tam nikdo nebude, když je tu nový?´ napadlo Toma, ale mlčel. Vstoupil do místnosti za světlovlasým mužem a zavřel za sebou dveře.
„Posaď se,“ řekl Dorian a sám se posadil na jednu z předních lavic.
„Nechci,“ odsekl Tom a zůstal stát.
Dorian se pousmál. „Můžeš mi dál tykat, ale ne ve třídě… nepůsobilo by to dobře, to samozřejmě chápeš, ne?“
„Nemám čas, co mi chceš?“ Tom se ani v nejmenším nesnažil zakrýt své nesympatie.
Modré oči se na něj upřeně zadívaly. „Jak se daří Billovi?“
Tom se zamračil. „Fajn, je to lepší.“
„Víš, je mi jasné, že mě nemáš rád kvůli tomu, co se stalo. Byla to moje chyba, vím to a nikdy si neodpustím, že jsem tu situaci nezvládl. Ale naštěstí to dopadlo dobře a Bill žije. A bude zase zdravý.“ Na krátkou chvíli se odmlčel. Opatrně k Tomovi vzhlédl. „Chtěl jsem tě o něco požádat.“
Tom hlasitě polkl a cítil, jak jeho srdce zrychluje. Očima visel na Dorianových rtech.
„Mohl bys říct Billovi, že bych ho rád viděl? Řekni mu, jak moc mě to všechno mrzí…“ znovu se odmlčel, „a to ostatní bych už mu radši řekl já sám… z očí do očí,“ dodal s lehce zasněným výrazem.
Tomovy oči se zúžily do tenoučkých štěrbinek. Byly černé… černé jak ta nejtemnější noc. „Co přesně bys mu chtěl říct?“ zeptal se. Doufal, že se mu hlas nechvěje tak, jak on sám se cítil roztřesený.
Dorian pokrčil rameny. „Nevím přesně… ale od té doby, co jsem ho navštívil v nemocnici, na něj myslím. Něco… on je tak zvláštní. Ty to asi nevidíš, ani nemůžeš, jsi jeho bratr… ale nikdy jsem nepotkal člověka jako je Bill. Stačí jeden jeho pohled, jeho úsměv… navíc jsem měl dojem, jako kdybych i já jeho zaujal.“
Tom mlčel, svíral zpocené dlaně v pěst a bál se nadechnout.
„Musím ho znovu vidět. Nebyl jsem si jistý, jestli tě o to můžu požádat, ale řekl jsem si, že to zkusím. Chci Billa víc poznat a jsem přesvědčený, že i on mě. To, jak se na mě díval, když jsem za ním přišel… nebyl jsem mu lhostejný, cítil jsem to. Řekni, mluvil o mně někdy? Ty to přece musíš vědět, jsi přece jeho bratr!“
Tom sklonil hlavu a ztěžka dosedl na nejbližší lavici. Ani v nejmenším by ho nenapadlo, že tohle někdy uslyší. Ale mohl s tím počítat! Bill byl okouzlující, nikdo to nemohl vědět líp než on sám a byla jen otázka času, kdy si toho lidi všimnou. Ano, Tom je jeho bratr. Jeho dvojče. Tom by neměl vidět, že jeho bratr je zajímavý a okouzlující. Rozhodně ne tak, jak to mají vidět všichni ostatní… Horečnatě uvažoval, jak z téhle situace ven. Dorianova přímost a bezprostřednost mu brala zbraně z ruky. Jak se mohl zlobit na člověka, který se mu vyznává z toho, že je okouzlený Billem? Čí je to chyba?
„Tome… prosím. Pomoz mi.“
Naléhavá slova k němu pronikala přes clonu myšlenek, kroužících jeho zmatenou hlavou.
´Ne, Bill je jen můj,´ křičelo jeho srdce v zoufalé snaze zabránit mozku, aby připustil absurditu celé situace.
„Jsi přece jeho bratr a určitě chceš, aby byl šťastný. Já ho šťastným udělám, slibuju ti to,“ šeptal Dorian naléhavě. „Tak Tome, pomůžeš mi?“
autor: Michelle M.
NE,NEPOMŮŽE MU!!!
ou… em.. být Tomem.. zabiju ho na místě 😀
ne,ne,ne! vždyť Bill šťastný JE!
NE!
Ale Já pomůžu brzo Tomovi , pomůžu mu tě zabít ty spratku modrookoje ^o^ – zlej smajlík , moc zlej!
A je to krásně napsané , jako vždy všechnoc o je od tebe , ale na D. budu cenit zuby, nebo smjalíky to je fuk.
JESTLI MU TOME TRÜMPERE KAULITZI POMŮŽEŠ, POSTARÁM SE O TO, ABYS UŽ V ŽIVOTĚ NEPOTKAL HOLKU, KTERÁ BY O TEBE STÁLA!!!!
No Michelle, to mi nedělej! Ten Dorian se tam začíná podezřele plést a vůbec se mi nelíbí zmíněná podobnost s literární předlohou. Četla jsem Obraz Dorana Graye a jestli tento Dorian je podobný tomu z knihy, tak se máme ještě na co těšit, viď? Nebo jsi se při formování jeho charakteru nedržela předlohy? No ještě uvidíme 😀
nech mu vrazí takou silou , že bude smrkať okom ! tywe , si robí srandu? pijavica jedna modrooká ! néé , ja chcem B+ T a nie nejaký B+D !!!!dáál 🙂 ♥
ej, zapeklitá situace….první možnost by byla, aby to rychlo povikládal Billdovi a ten Tomovi slíbyl, že s Dorianem nic mít nebude a ani nechce a druhá možnost je, že Tom si to nechá pro sebe, zavede Doriana k Billovi a v tom už se něco stane 😀
tsss ten si nějak fandí…opovaž se mu pomáhat vždyť už je štastný:'(
Neeeeeeeeeeeeeeee, prosím tě na kolenou….to nemůžeš!!xD…. Ať to Tom nedělá. Přece mu Billa nepřihraje, když ho miluje. Přece se nenechá Dorianem zblbnout… Já vím, že pro něj má Bill slabost, ale snad mají s Tomem mezi sebou dost silný city, aby zůstali spolui….. Já věděla, že Dorian se tam drze nacpe, ale že bude chtít získat Billa a řekne to takhle narovinu, sem fakt nečekala…. Jen doufám, že se Tomvů sen neuskuteční..alespoň ne s Dorianem v hlavní rolixD… Tak snad má Tom nějake pud sebezáchovy, ne?xD
holky nechybí tu 26?:D
já to věděla, že se tam ten blbec ještě obejví!!!:( zabila bych ho být Tomim:D
For Andrejkaa: Andrejko, díky za upozornění, 26.díl chyběl, ale naštěstí jen odkaz v rubrice, zase se mi vloudil do ruky nějakej nepříjemnej šotek… ovšem málem mě skolil infarkt, když jsem si přečetla tvůj nevinnej koment a honem hledala, jestli jsem náhodou nezveřejnila úplně špatnej díl… 😀 Fujtajbl! Takhle mě vyděsit, to bylo snad horší než když poprvé ukradli blog :D:D Srdce se snažilo prorazit ven… naštěstí je na svým místě a já můžu napsat smysluplnej komentář… ale bylo to vo fous… :D:D
Michelle: promiň, budu dávat pozor, abych ti v tom nedělal binec, snad už si dám bacha…
No a jinak po tom skoroinfarktu, co mám psát? Vždyť víš, že ti vždycky píšu, že to bylo skvělý, že se mi to líbilo… dnešní díl není výjimkou, začíná se rozjíždět pěkný drama, jen co je pravda… Baví mě ten boj, co se nade mnou strhl proti Dorianovi, ale já nevím… pořád mi ještě nepřijde, že by byl zlej… prostě ho jen nenapadlo, že by mohl mít Bill někoho jinýho a tak to zkouší… ještě aby ho napadlo, že ten někdo je jeho vlastní dvojče, to už by musel bejt jasnovidec a takhle blbě by se neptal :D. Až mu Tom řekne do očí: "Bill je můj, nesahej mi na něj!" a on mu ho bude chtít vzít, pak si nabrousím nože a půjdu si stoupnout do fronty za tu bojůvku, co se tu nademnou šikuje. 😀 Ale do tý doby… co s ním? Nejspíš se zamiloval do svý oběti… za to nemůže. Využil prostě přiležitosti a zeptal se toho nejnevhodnějšího člověka, jakýho moh najít. Myslím, že je to jeho smůla… Tom ho určitě zabije, jestli na Billa sáhne, tomu věřím stoprocentně. Teď jde o to, co na to Bill… toho se pravda docela bojím. Jeho okouzlení Dorianem a četba knížky to můžou pěkně zkomplikovat, ale od toho je tenhle příběh, aby se něco dělo a já se na to těším.
Je mi líto Harryho, říkala jsem si, že by mohl jít klidně v tom svým neviditelným plášti za Dracem, aby viděl, co se děje, ale to on ne… tak teď má holt smůlu. Draco už je nejspíš někde za horama, bůhví jak dopadl po zásahu svého ledového taťky Luciuse. Nechci to ani vidět. Jak že se jmenuje to Harryho lítací koště? Nimbus 2000? Tak ať ho vytáhne ze sklepa, udělá generálku, doplní brzdovou kapalinu a šup… hledat Draca… přece to nenechá jen tak… 🙂 Těším se, co bude dál, jako vždycky, tak piš piš, ať to vím co nejdřív… papa tvá polomrtvá J. :o)
ty vole ty vole ty voleeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeee….. co to je??????????????? TOMANE opovaž se mu pomoct!!!!!!!!!!!!!!!!!! upe wooow…. MICheellleee…… zlatooooo-..je to niceeeeeee
VRRRRRRRRRRRRRRRR…NESNÁŠÍM DORIANA GREYE…ZABIJTE HO…AŤ HO TŘEBA SRAZÍ AUTO,BO NĚCO….NENÁVIDÍM HOOOO
Oh, několik dní zase pryč a co mě nečeká jako překvapení 🙂 Kráááásné! A napínavé! Bože, ten učitel má opravdu odvahu… jde vidět, že je to pravdu sebevědomý, snad i trochu lehkomyslný člověk. Věřím, že je Tom dostatečně chytrý, aby ho nenápadně poslal do prdele, ale kdo ví, co se v něm ve skutečnosti odehrálo.
A do toho to záhadné zmizení Draca. Nikdo neví proč a za jakým účelem ho otec unesl, i když se nabízí několik možností… ach! Prostě říkám KRÁSA! Moc se těím na další díly, je to odlišný příběh, neskutečně napsaný a hodně poutavý 🙂
Já jsem si pamatovala, že jsi v komentáři k minulému dílu slibovala akci a tak jsem se až tak nevyděsila, když se objevil Dorian, ovšem nástup to byl impozantní! Chudák Tom, to muselo pro něj být mučení. Jeho láska je v ohrožení a on přece Dorianovi nemůže říct pravý důvod, proč nechce, aby se ti dva setkali! Jestli Tom Billovi o Dorianovi řekne nebo ne mi nepřipadá tak podstatné, tedy myslím z hlediska děje, protože jak to tak sleduji, Dorian se prostě k Billovi prodere jakýmkoli způsobem. Podle mě to teď závisí zcela na Billovi. A to mám trochu obavy o osud křehké první lásky 🙂
Víš Michelle, přijde mi to docela úsměvné, jak tady uvažuji o dalším ději a o pohnutkách hlavních hrdinů. Vždyť ty už přece určitě dávno víš, jak to celé dopadne :-)))
P.S. Ty holé věty mi nějak nevyšly!!!! Snad příště!!!
no tak to ať si nezvyká!
ty jo to je ale napinavý
Janule:Nechtěa jsem tak vyděsit 😀
Sakraaa! Já sem měla takovej KRÁSNEJ xD Koment a on se smazal…dobře, asi sem na něco špatně klikla a pak se to smazalo xD, ale vážně to nedělám schválně (!!!)
A promiń, asi tě zklamu, ale nemám sílu ho psát znova.
Achjo, ale štve mě to…vážně promiń.
hlavně at to skončí dobře!!!
Teda začíná se to teda pěkně komplikovat…..Trochu mě děsí pčedstava že by Bill A Dorian spolu něco měli, ale třeba ne třeba budou jen přátelé ….kdo ví, třeba se Bill nenechá zvykla i když je pravda že Billova fascinovanost nad Dorianem a četba té knihy to může pěkně zamotat….každopádně Tom si teď bude Billa určitě hlídat….myslím že ve škole bude hodně dusno…..No a Harry….no co s tím Harrym….můžu jenom doufat že to dopadlo dobře…a můžu si jenom domýšlet jak dopadl Draco….potrestal ho nějak Lucius nebo to nechal jako výlev puberťáka…..super povídka fakt krásná 🙂
néééééééééééééééééééééééééééééééé!!!!!
Tak jsem se dostala až k téhle části. Už od prvního dílu tuhle povídku obdivuju, vnukla jsi mi další zálibu – Draca a Harryho. Kdykoli jsem slyšela o tomhle pairingu předtím, zdvihl se mi žaludek. Teď, když to tak čtu, už mi to vůbec nepřijde tak nechutné a zvrhlé. Ba naopak. Jasně, že Bill s Tomem jsou prostě bez konkurence, ale i tak…
Dorian mě začíná trochu vytáčet, abych to vyjádřila upřímně. Na jednu stranu je mi ho líto, ale na druhou… nechci aby s Billem něco měl. Uvidím, jak se to bude dál vyvíjet. Těším se na další díl, už na něho letím x)))
Sakra ja jsem věděla že ten motorkář v nemocnici nebyl jen tak.
Mám chuť kričať a nadávať a zároveň volať o pomoc všetkých ktorí by mohli pomôcť zachrániť Toma. Bill sa nechá zlákať asi, však? O čom by bolo ešte toľko dielov? Mne by stačilo keby boli o ich nádhernej dvojičkovskej láske, ale ono to asi tak jednoduché nebude, že? Nechcem si čítať o Dorianovi, chcem iba Billa s Tomom a Draca s Harrym a teraz sa všetko pokazilo. Musím sa ísť na to vyspať. toto už túto noc nezvládnem. Trpím.