What is inside? 12.

autor: Eleanot
betaread: Janule

„Bille, neklepej se tolik, znervózňuje mě to!“
„Tebe? Tobě to může být ukradené…!“
„Ale není, kvůli tobě!“
—

„Tome! Nech toho s tou nohou!“
„Ale proč? Jen se snažím uklidnit.“
„Znervózňuje mě, že ty jsi nervózní!“

***

„Bushido?“
„Ano? Kingsize?“
„Jasně, kámo. Jak je?“
„Jako před popravou. Opravdu špatně. Viděl jsi Billa?“
„Ano, čeká nahoře s Tomem. Vypadá bledě.“
„Ale určitě nádherně, jako vždy.“
„Ano, nádherně…“
—

„Anisi?“
„Ano?“
„Totiž, už budu muset jít, máš tu právníka. Jen jsem chtěl – drž se, zvládneme to.“
„Já vím. Díky, díky za všechno. Snad se brzo uvidíme tam venku, na čerstvém vzduchu.“

***

Frank Dräst patřil mezi dokonale dochvilné osoby, dnes však musel doopravdy dobíhat. Podíval se na hodinky. 10 minut… Doháje, už mě budou hledat, zahnul doprava, vyběhl po schodech, proběhl skrz chodbu do třetích dveří vlevo a konečně se na okamžik mohl zastavit. Popadal dech. Kingsize si ho přeměřil všeříkajícím pohledem, pozvedl obočí.
„Jste tady,“ poznamenal. Právník se zašklebil. „Ano, doufám, že ta osoba, co nosí moje boty a má právě na sobě můj nechutně předražený značkový oblek jsem skutečně já. I když, teď bych byl skutečně vděčný, kdyby ne – nejsem zvyklý běhat,“ dodal a rozhlédl se. Viděl Billa a jeho bratra Toma, jak se k sobě tisknou v jednom křesle.

Po Billových bledých tvářích se z propadlých očí snášely slzy velké jak hrách, nepřítomně hleděl za bratrovo rameno. Nikdy u soudu nebyl, při rozvodu rodičů nikdy nebyl přítomen. Matka i otec se shodli, že by nebylo dobré brát děti při takových věcech s sebou. A bál se. Skutečně se bál. Co tam těm lidem, proboha, bude říkat? Jak se Anis skvělý člověk? Jak něžný a ohleduplný umí být? Jak umí milovat? Které květiny miluje, která vůně mu co připomíná? O každém jeho tetování, jak je nádherné při svitu měsíce obkreslovat jejich strukturu prstem, zkoumat každou jejich čárku? Vždyť nic jiného o něm téměř nevěděl! Jak si mohl být jistý, že je nevinný? Vždyť to tvrdil jen on a Kingsize, lidé, kteří by před pár měsíci dali cokoliv za pouhý hrubý sex s ním… A přesto mu věřil. Nic jiného mu přeci nezbývalo, že? Byla to jen pouhá slova, která dodávala jeho duši naději a víru, která jej držela při touze vydržet. Jen Anis. A víra k němu. A láska.

***

„V pořádku, Bille?“ pohladil Tom starostlivě bratra po vlasech. „Jistě. Zvládnu to, snad. Jen… Mám strach. Bojím se, že… Bojím se o něj. Bojím se, že ho už nikdy neuvidím jinak, než přes to vězeňské sklo. Bojím se, že mi to bude dávat za vinu. Bojím se, že…,“ zlomil se mu hlas. Tom ho jemně pohladil po tváři, přivřel oči. „Neboj se. Osud má vše pevně ve svých rukou a proti jemu jsou všechny zbraně k ničemu. Jen čas ukáže.“

autor: Eleanot