Napsaly:
Edie & Žabička
Betaread:
Janule
Někdy něco začíná, někdy něco končí. A stejně, jako končí mnoho jiných věcí, je u konce i naše povídka. Jelikož prázdniny jsou pouhé dva měsíce a já s Edie jsme neustále někde pryč, dohodly jsme se, že 27.díl bude poslední.
Ale nemusíte se bát, protože 22.8. v 17.51 bude na www.quietly.blog.cz zveřejněn první díl DRUHÉ řady, jako takový „dárek“ k ročnímu výročí té povídky, protože právě v tu dobu uplyne rok od zveřejnění prvního dílu z první řady. Proto doufáme, že naše věrné čtenářky (lila, meckin@, jolanka, kaska, andryys, Adella Kaulitz, aduska a další) nám budou věrné i dál.
Jsme moc rády za vaší podporu a tudíž ten poslední díl, je věnován vám všem, kdo jste to četly a také Betaread teamu, kterému jsme moc vděčné, je nám jasné, že jste to s námi neměly lehké =D
Mně i Edie bylo skoro do pláče, když jsem psala ten poslední díl, protože povídka, na které jsme pracovaly rok a najednou konec? … Já živě vidím, jak „DWCHIL“ jak jsme tomu rády říkaly, skončí s 50 řadami, protože nám prostě bude líto ukončovat to.
No, ale teď směle do posledního dílu, já doufám, že toho 22.8. vás potkáme na www.quietly.blog.cz u nové řady, pokud ne, nemusíte se bát, protože určitě budeme posílat na náš oblíbený twincest blog.
Tak vám s Edie přejeme krásné počtení a užijte si zbytek prázdnin =o) Máme vás rády!
„Bille, pospěš. Musíme zpátky do reality,“ křičím na něj, zatímco nakládám kufry do auta.
„Už jdu, jen jsem si chtěl něco vyfotit,“ usmál se a zalezl za mnou dozadu.
„Víš, nechal jsem tam takovej… Dopis. Aby se vědělo, že ne všechno je takové, jak to vypadá…“
„Bille, víš. Až budeme zase na cestách… Asi by bylo nejlepší to ukončit. Sice se mi nechce, ale… Bude to nejlepší.“
„Ale… Ten lístek…“
„Nevím, cos na něj napsal, ale zůstal v domě, stejně jako náš vztah… Navždy.“
„Zastavte na minutku,“ poklepe řidiči na rameno a já se na něj jen udiveně dívám.
„Proč?“
„Díky,“ poděkuje, když zastaví a sedne si na přední sedadlo.
„I bratři si od sebe potřebují oddychnout,“ zašeptá a hlavu si zničeně opře o okýnko. Tam kde to začalo, tam to taky skončí.
V domě č.35, v ulici Mrasstuově na Malorce, stejně jako láska začala, tam také zhyne. Navždy zůstane skryta v druhém pokoji v prvním patře, nebo v obýváku na kožešině, i ve sprše. Stejně jako zůstane v hrnečcích stopa po nedopitém kafi, tak zůstane vzpomínka v našem srdci na krásné dva týdny, prožité s láskou a štěstím.
Stejně, jako na našich tělech zůstanou zbytky spermatu, tak v domě navždy zůstanou srdce dvou bratrů, kteří se nadevše milovali a milují.
V životě něco začíná a něco končí. Někdy láska, někdy přátelství, někdy život. Z přátelství se mnohdy stává láska, z lásky velmi často beznaděj. Ale ve světě těchto mladíků to bylo více, než neobvyklé. Dva bratři, dvojčata. Každý jiný a přesto oba stejní. Jakto, že si k sobě našli cestu více, než bratrskou? Jak se to jen mohlo stát? Z čeho se to vyvinulo? Bylo to snad z nedostatku doteků? Nebo snad z nedostatku lásky?
Láska je nevyzpytatelná… Přijde, když jí nejméně čekáte a nejméně žádáte. Přijde a neptá se, zda-li chcete, ona se ptát nemusí. Prostě přijde a do života se vám drze vetře. Neodejde, dokud jí dokonale nedáte najevo, že vás zabíjí.
Tito dva bratři byli zplozeni z lásky a láskou také obohatili svůj vztah. Je však otázkou, zda-li to bylo správné, či ne.
Jen málokdy se po milostném soužití stává pouze přátelství, většinou se dva lidé rozejdou úplně… Ale jak to mají udělat oni?
Jsou rodina… Mají spolu kapelu, oni bez sebe nemohou žít. Zdá se, že jejich vztah skončil nadobro… Jenže oni spolu musí vydržet, musí spolu žít. Budou žít v přetvářce? Nebo se snad dají znovu dohromady?
Ne všechno je tak, jak se zdá… Vždyť přeci… Beznaděj se mění v lásku… A to je hlavním heslem příběhu této zvláštní dvojice…
Sbohem za rok…!
Autor:
Edie & Žabička
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 9
to je šmutny ale tak krásny
aaaaach:'(… jsem ráda, že jsem tu Povídku z velkým P (:P) napsali… a když jsem tenhle dílek dočetla fakt jsem se chytla za srdce. Ani nevíte jak moOc se těším na druhou řadu! Držím vám palce a hodně štěstí při psaní… Jsem vám za tu povídku moOc vděčná…
Ale doufám, že až to skončí, skončí to dobře!
Mám vás rada!:-*:-*:-*
krásný mno =)