autor: Michelle M.
Celou cestu do školy si Tom vyčítal, že nenašel odvahu, aby Billovi předchozí večer řekl o Dorianovi, ale slíbil si, že dnes už to určitě udělá. Ať se děje, co se děje. I kdyby se na něj Bill vrhnul nahý ještě před dveřmi, musí mu to říct.
Byl čtvrtek. Poslední dva dny, kdy šel do školy bez Billa. ´Od pondělí už to bude jiné,´ říkal si pro sebe. ´Od pondělí už bude všechno normální, Bill se mnou bude chodit na autobus, ze školy, budeme pořád spolu.´ Opakoval si.
Jen co vešel do školní budovy, zahlédl před sebou povědomé zlatavé vlasy. Úplně automaticky mu naskočila husí kůže. Zamračil se.
Ve třídě ztěžka dosedl do své lavice a rozhlédl se kolem sebe. „Leni?“ zeptal se blondýnky sedící v lavici před ním. „Co je první hodinu?“
Dívka se zeširoka usmála, evidentně potěšená jeho pozorností. „Angličtina,“ řekla.
Tom protočil oči. „Zase ten kretén,“ zamumlal.
Leni povytáhla obočí. „Myslíš profesora Greye? Ale vždyť vypadá v pohodě,“ pronesla udiveně.
„Je to idiot,“ zamumlal Tom znovu spíš k sobě než k ní, zatímco hledal sešit a nějaké učebnice.
„Ehm,“ Leni si nepatrně odkašlala. „Tome?“
„Jo?“ Tom zuřivě hledal v batohu. Jak na potvoru to vypadalo, že prostě na angličtinu nemá vůbec nic.
„Myslela jsem…,“ na okamžik se odmlčela. „Nechtěl bys jít odpoledne někam ven? Jen tak… projít se.“
Zdvihl k ní pohled. „Nemůžu,“ řekl spěšně.
Přikývla, ale bylo vidět, že ji jeho odmítnutí mrzí. „A co třeba zítra?“ zeptala se s novou nadějí v hlase. Opřela se loktem o Tomovu lavici a svádivě se usmála. „Už dlouho jsi na mě neměl čas.“
„No víš,“ Tom se rychle rozhlédl kolem sebe. „Nejde to, fakt ne. Musím domů, postarat se o bráchu. Víš přece, že měl tu nehodu.“
Dívka se lehce zachmuřila a dala ruku pryč z jeho lavice. „Aha,“ řekla zklamaně. „A jak se vůbec Billovi daří?“
Tom pokrčil rameny. „Ale jo, už to docela ujde.“
„Kdy se vrátí do školy?“
„Příští týden.“
„A pak už bys se mnou mohl někam jít, když tě Bill nebude potřebovat?“
„No… víš… já…“
„Vymlouváš se?“
„Ne… uvidíme.“
„Dobře, tak příští týden,“ usmála se vítězoslavně, jako kdyby to byla tutovka, že s ní Tom někam půjde, a otočila se.
Právě včas.
Už zvonilo.
*
Bill otočil další stránku. Nemohl uvěřit tomu, že člověk tak krásný a čistý se dokázal tak strašně změnit a být tak krutý, zlý a bezcitný. Krásné věci přece nebyly určené k tomu, aby ubližovaly, a stejně tak krásní lidé nebyli na světě pro to, aby ničili životy ostatních. Nechápal to. Bylo to tak neuvěřitelné. Bill měl vždycky rád krásné věci, krásné tváře, krásná slova, prostě krásu jako takovou. Fascinovala ho. I on sám chtěl být krásný. Nebyl. Byl jen obyčejným klukem s naprosto obyčejnou tváří a obyčejným životem, přitom tolik chtěl, aby se našel někdo, kdo by mu to vyvrátil. Kdo by jím byl fascinovaný, podobně jako Bill věcmi a lidmi, kteří se mu líbili. Jenomže nikdo takový tu nikdy nebyl. Tedy… Tom. Ano, Tom mu jednou řekl, že je krásný. Bill si to moc dobře pamatoval. Bylo to to nejhezčí, co kdy slyšel, a dodnes si ten okamžik přehrává v paměti.
Odložil knížku a zasněně se zadíval z okna.
Nikdy dřív by ho nenapadlo, že jeho bratr umí být tak něžný a pozorný, jako k němu byl v posledních týdnech.
Tom byl prostě Tom. Navenek se vždycky tvářil jako drsňák, ale Bill věděl, že uvnitř takový není. Nebo ne úplně. Ale tvář, kterou mu teď Tom ukázal, byla zas o tolik jiná. Uvažoval nad tím, jestli se Tom takhle choval ke svým ex-přítelkyním. Asi ano, jinak by se zřejmě tolik netěšil přízni slabšího pohlaví. O Tomově milostném životě Bill věděl naprosto všechno. Věděl, kdy se Tom poprvé probudil s morkým flekem na pyžamu, věděl, kdy se poprvé dotýkal sám sebe, věděl, kdy se poprvé líbal i kdy přišel o panictví. Neměli před sebou žádné tajnosti. Znal všechny Tomovy přítelkyně, i když některé jen z vyprávění. Žádná z nich se ale Tomově přízni netěšila dlouho. Nejvýš pár týdnů a bylo po všem. Nebylo to tím, že by se k nim choval špatně… jen… žádná z nich nedokázala to, aby pro Toma byla jediná. Žádná. Co si Bill pamatoval, vždycky tu byla někde bokem ještě nějaká další, ochotná a připravená využít svoji šanci. Nechápal, proč to Tom dělá. Pamatoval si jedno ráno, kdy se ho na to ptal. Leželi vedle sebe v Billově posteli a Tom zrovna mluvil o tom, jak na něj prasklo, že byl na rande s někým jiným než s kým měl být. Bill se zeptal otevřeně a Tom mu otevřeně odpověděl.
„Mám pocit, že na mě čeká někdo lepší.“
„A to nevíš předtím, než se s ní vyspíš?“
„Ne, Bille. Ale to není o sexu. Je to o tom, že cítím prázdno. Nic víc.“
Bill si povzdechl. Rozhodně ty holky litoval. Tak strašně málo času uplynulo od chvíle, kdy ho Tom poprvé políbil. Pouhých pár dní od večera, kdy se poprvé milovali. Při vzpomínce na tu noc se v Billově břiše zatřepetala malá křidélka vzrušení. Kdyby teď zjistil, že mu Tom lže, že ho podvádí… zamračil se. Vzrušující křidélka byla okamžitě pryč. ´To ne,´ pomyslel si trpce. ´To bych nesnesl.´
Znovu se zadíval z okna na šedivou oblohu. ´Mohl bych to být já? Ten, na koho Tom čeká? Nebo i se mnou cítí prázdno?´
*
Harry nemohl usnout. Převracel se z boku na bok, bylo mu horko a pak zase zima. Mračil se a nedokázal myslet na nic jiného, než na události celého večera.
Snape.
Myslel si, že ho od něj nemůže nic překvapit a hle. Ukázalo se, že i tak studený člověk jako Snape může něco cítit. Proč by mu jinak řekl o Dracovi? Tahle otázka byla v stávající situaci mnohem důležitější než otázka, jak Snape přišel na to, že Harrymu není osud Draca Malfoye lhostejný. Evidentně ani Snapovi nebyl Draco lhostejný. Harry se ještě víc zachmuřil. Něco ve způsobu, jakým Snape mluvil o Luciusovi Malfoyovi, zachytilo Harryho pozornost. Jak že to říkal? Že je Draco podobný Luciusovi? No to ano, vypadal téměř stejně jako on. Téměř. Harry viděl rozdíl. Zatímco Luciusova plavá krása byla výrazně mužná, Draco měl v sobě křehkost, kterou Lucius postrádal, ale které si Harry všiml u Dracovy matky, když ji jednou zahlédl v obchodě madam Malkinové. I přes Narcissino povýšené chování v sobě měla jemnost, kterou její syn zdědil. Ale to asi nebylo to, co měl Snape na mysli.
Harry se podrbal v černých rozčepýřených vlasech. Uvažoval jen vteřinu či dvě, než se posadil na posteli a sáhl pod matraci. Vytáhl neviditelnou mapu. Dotkl se jí hůlkou a na zažloutlém pergamu se okamžitě začaly objevovat všechny chodby bradavického hradu. Těkal očima po pohybujících se tečkách. Severus Snape. Malá tečka živě běhala ode zdi ke zdi malého čtverečku, který označoval Snapovu pracovnu. Evidentně ani on nespal a Harry mohl jen hádat, co je důvodem jeho nespavosti.
*
„Draco, slyšíš mě?“ Draco otevřel oči. Jen napůl. Jasné světlo naplňující pokoj tolik bolelo. Nad sebou viděl vodově modré oči své matky. Její půvabná tvář byla plná obav a starosti. „Díky bohu, jsi při vědomí.“ Otřela jeho orosené čelo kouskem látky namočeném v hojivém lektvaru. „Tolik jsem se o tebe bála.“ Na tváři se objevil malý úsměv. „Bála jsem se, že se nikdy neprobudíš.“ Modré oči se zaleskly potlačovanými slzami. „Draco, co jsi to jen udělal?“
*
„Ale, ale, ale… tady se někdo evidentně nepřipravoval. Je to tak?“ Dorianova tvář se roztáhla v úsměvu, když se zadíval na nahrbená záda kluka s téměř metrovými dredy.
Tom svíral ve zpocené dlani křídu a bylo mu hrozně. Nejenže zapomněl všechny věci na hodinu, neudělal domácí úkol, ale ani nevzpomněl na to, že si měli zopakovat používání předložek. Snažil se zhluboka dýchat a nedívat se na Dorianovu tvář s tím odporným vítězoslavným výrazem.
„Na něco jsem se ptal?“ řekl Dorian se zdviženým obočím. „Vykašlal ses na přípravu?“
Tom se zamračil. Křída, kterou držel mezi prsty rupla a rozlomila se na dva malé kousky.
„Na něco jsem se ptal,“ řekl Dorian. „Nebo nerozumíš ani německy?“ ušklíbl se.
Tu obrovskou vlnu adrenalinu Tom prostě nedokázal vstřebat.
„Fuck off,“ vyštěkl na Doriana a konečně se na něj podíval očima přetékajícíma nenávistí. „Je to dost anglicky?“
Úsměv z Dorianovy tváře okamžitě zmizel. „Na slovíčko, mladý muži,“ zasyčel a vyšel ze dveří. Nepochyboval, že ho Tom bude následovat.
Celá třída sledovala oba aktéry s údivem rozšířenýma očima a v nejednom případě i se spadlou bradou.
Jen co za sebou Tom bouchnul dveřmi, Dorian se otočil. Jeho jindy hezké modré oči byly plné zlosti. „Na co si to hraješ?“ zasyčel zlověstně. „Takhle se mnou rozhodně mluvit nebudeš.“
„Budu s tebou mluvit, jak budu chtít,“ procedil Tom skrz sevřené zuby. „A jak si zasloužíš.“ Popošel pár kroků s světlovlasému muži.
„Proč mě nesnášíš?“ řekl Dorian. Tomova blízkost mu nebyla příjemná. Narovnal se v ramenou, ale pořád ještě mu pár centimetrů chybělo, aby nemusel zdvihat hlavu při pohledu do Tomovy rozvzteklené tváře. „Za tu nehodu jsem se omluvil. Byla to nehoda. Chápeš to? Každýmu se může stát něco podobnýho.“ Na okamžik se odmlčel a zkoumavě se díval do Tomových tmavých očí. „Ale o to tady nejde, co?“
Tom pevně stiskl zuby a vyzývavě se na něj podíval. Mlčel.
Dorian se ušklíbl. „Jde o to, že jsem Billovi nebyl lhostejnej, viď? O tohle tady jde, že mám pravdu?“
Tom sevřel ruce v pěst.
Dorian ale pokračoval. Znovu se ušklíbl. „Máš strach, že by ti zkazilo pověst, kdyby se profláklo, že tvůj výstřední bráška je na kluky?“ Významně povytáhl obočí. „Protože já vím, že na kluky je. Věř mi, že to poznám.“
Tom se k němu naklonil. Jejich nosy se téměř dotýkaly. „Sáhni na něj a zabiju tě,“procedil skrz sevřené zuby. „Přísahám, že tě zabiju, jestli se ho jen dotkneš.“ S těmi slovy se otočil na patě a vešel zpátky do třídy.
Okamžitě zamířil do své lavice a sedl si na své místo. Nevšímal si zvědavých pohledů spolužáků. Vlastně ani nevnímal, že se na něj všichni dívají. Myslel na Billa. Věděl, že v něčem má Dorian pravdu. Billa evidentně holky moc nezajímaly. Sice se párkrát s nějakou líbal, ale pokud si Tom dobře pamatoval, nic moc mu to neříkalo. Zato když ho líbal on, byl přesvědčený o tom, že se to Billovi líbilo. Ale v něčem se Dorian pletl. Tomovi nevadilo, že by Billa mohli přitahovat kluci. Vadilo mu, že by ho mohl přitahovat někdo jiný než on sám, třeba právě Dorian.
V tom byl celý problém.
*
„Kam vlastně chceš jít? To přece nejde, Harry. Ty nemůžeš odejít jen tak v polovině školního roku a nikomu nic neříct.“
„Ale vždyť jsem to řekl, že odcházím. Řekl jsem to tobě.“
„To nejde. Harry! Měl bys jít za McGonagallovou a říct jí, že musíš odejít, když tvrdíš, že tady nemůžeš zůstat. Harry, prosím, buď zodpovědný. Aspoň jednou. Třeba… třeba si s ní zkus promluvit dneska večer. Máš u ní přece školní trest.“
„Ale co když už bude pozdě, Hermiono?“
„Na co pozdě?“
Zatřásl hlavou. „Na nic.“
autor: Michelle M.
Sakra, já toho chlapa zabiju. Ne Tom. JÁ! Kretén, kretén, kretén!
a jinak nádhernééé
ohh boze,at mu to tom konecne reknee
napínavý! …než sem přibyde další díl, tak si snad začnou kousat nehty :D…a krásně napsaný ^^…to se musí opět nechat 🙂
sakra! měl by mu to vážně říct..honem dál! x)
Michelle, pěkně napínáš 🙂 Myslím, že Dorian se nám začíná pěkně podobat literární předloze a Tom brzy žárlivostí a vztekem asi pukne. No a Harry, myslím, že celá ta situace s Dracem je taková dobře vymyšlená pastička. Co jiného se dá očekávat, že?
Pěkné, pěkné, šup, pokráško 🙂
Chudák Tom, ten musí ale trénovat sebeovládání. Řekla bych, že už nejednou měl chuť našemu plavovlasému krasavci jednu vrazit. A při jeho vznětlivě povaze, kterou jsi mu tady přisoudila, se docela divím, že to ještě neudělal. Ale ono je to dobře, na co dráždit hada bosou nohou, že jo?
Co se týče Billa, trochu se bojím, že by na svoji slabost pro krásu mohl doplatit. Nesnesl by, kdyby ho Tom podvedl, ale mám obavu, aby se nenechal obloudit Dorianovýma sladkýma řečičkama o tom, jak je krásný. Předpokládám, že Dorian bude vědět jak na něj, tak aby Bill potom nelitoval. No, ale nebudu předbíhat, uvidíme, uvidíme 🙂
Jinak mě překvapilo chování Snapea. Většina z nás tady asi ví, že to nebyl takovej parchant ani v podání JKR, ale stejně bych neřekla, že projeví zůčastněnost Harrymu nějak pomoct. Jinak Draco vypadá, že je na tom opravdu bledě. Jsem schopná věřit, že ho Lucius hodiny mučil kletbou Cruciatus, ale pak v mých očích ještě víc klesl. Můžeme jenom doufat, že ho Harry brzo vypátrá.
Tak já schlípnu uši a budu trpělivě čekat na další díl. Nic jiného mi stejně nezbyde 🙂
Já..nevím..Prostě Billovi nevěřím..Nemůžu..Ale nesmí to udělat..Možná by bylo nejlepší ,přesně jak řikal Tom, Doriana zabít xD
Jinak..Bill neni krásnej? Tak to sem nevěděla…
Michelle ty mě jako vážně děsiš…. co bude s Dracem????
a ten dorian vrrrrrrrrrrrrrrr
oh bože xD ja sa zase smejem xD fuck off xD xD xD mami xD mne je až zle xD božinku , ja ťa žerem !!!
ach jaja …nádych ..dobre …takže k veci…
Dorian je ….pííííííp, ppíííííííííííp,. pííp , píííííííííííp !!
n-e-z-n-á-š-a-m h-o!
a Bill ..bláznivý snílek . Pretože je Dorian….. kráasny a pretože Bill miluje krásu ..tak ..no nechcem na to ani pomylseť ! Lenže aj Tom je krásny ! a Dokonca aj Tomova prdel je krajšia , ako Dorianov xicht 🙁
prosím ďalej 🙂
Tedy já nejsem pro řešení krizových situací silou, ale s Tomem vyloženě soucítím, asi bych se též stěží udržela. Ovšem na druhé straně, Dorian vlastně neví, proč je na něj Tom tak vysazenej, hlavně, aby to zas až tak rychle nezjistil :-))) Takže teď už jen nějak přesvědčit Billa, že Tom je nejkrásnější na celém, celičkém světě (pochopitelně hned po Billovi) a máme vyhráno!!! K.
Ježíš, úplně jsem zapomněla na Draca a Harryho, hoši, omlouvám se!!! Myslím, že v tomto případě by bylo použití síly vyloženě na místě :-)))
To jsem ráda, že se Harry konečně odhodlal něco podniknout, že by to mohla být nějaká past, to mě fakt nenapadlo, nejsem odborník na Bradavice, tak se nechám překvapit… hlavní je, aby to nakonec dopadlo dobře. Co se stalo Dracovi, to je mi záhadou, vypadalo to, jako by se snad chtěl zabít… aspoň mě to při slovech jeho matky napadlo. Ale snad ne… přece Harryho miluje, tak by to neudělal. Nejspíš v tom má pazoury ten jeho ledovej otec. Není mi sympatickej, fakt ne. Zato Tom se vyznamenal. 😀 Když na Doriana zařval to svý vzteklý Fuck off, tak jsem se rozchechtala… viděla jsem to živě. Pančel Grey má teda nervy docela dobrý, reagoval celkem klidně… na to že ho zesměšnil před celou třídou. Mám z něj takovej dojem, že něco tuší… bojim se, že se mu to s Billem nějakou lstí podaří a nakonec bude průšvih. Být Tomem, nehnu se od něj na krok…přivážu si Billíka hezky na vodítko a tahám ho všude za sebou 😀 Ovšem to by jaksi nebylo co psát, maximálně tak o tom, jak se mu ho podařilo párkrát přiškrtit, když se cukal a chtěl utéct :D:D J :o)
Woooooooooooooow…Tomík se nám do něj konečně pustil…je to skvělá povídka!
Chtělo by to nějakou past na Doriana…
Ale musím uznat, že to Fuck off mě pobavilo. 😀
Ale ale, ten Dorian se nám začíná nějak vybarvovat….ale Tomík se nedá a nedá a ni Billa ….doufám….Nejvíc se bojím že Bill se to nějak doví a bude se s Dorianem chtít sejít a podle toho jak o něm smýšlí si myslím že by se nechla ukecat sladkejma řečičkama a to by nebylo donrý :(….a když se mu to nepodaří tak mám zase strach že se Bill s Tomem nějak podřeknou a ten blb je bude nějak vydírat ne bo tak něco:(……Konečně se Harry k něčemu rozhoupal Musím souhlasit s Januli ….doufam ze si Draco nechtěl nic udělat, taky mě to při těch slovech napdlo …..no snad ne ….tak jdu rychle na dalš díl….a zase Michelle bylo to famózní :):):)
Dorian na to príde, čo skrýva Tom. Je to asi sám diabol z pekla, alebo nejaký čarodejník, ktorý unikol z HP príbehu alebo inej ríše.
Harry sa konečne rozhýbal.Držím mu palce.