autor: Michelle M.
Po večeři se zdálo, že je ten správný čas na hovor. Bill seděl na gauči před televizí a bezmyšlenkovitě přepínal jeden program za druhým. Když se zhoupla matrace pod váhou Tomova těla, zdvihl k němu pohled.
„Na co koukáš?“ zeptal se Tom.
„Na nic, jen tak…“ Bill stočil oči k televizi.
Chvíli oba mlčeli. Tom vůbec nevnímal, co na obrazovce běží, jen cítil, jak se mu orosily dlaně. Nervózně si je otřel o tmavé záplatované džíny.
„Mám ti vyřídit pozdravy,“ řekl tlumeně s očima upřenýma na televizi.
„Mně?“ zeptal se Bill překvapeně a podíval se znovu na Toma. „A od koho? Mluvil jsi s Andym?“
Tom zavrtěl hlavou. „Ne. Od Andyho ne.“ Nepatrně zaváhal. „Od Doriana.“ Jen s největším sebezapřením vyslovil to prokleté jméno.
„Ty… ty jsi s ním mluvil? A kde? Kde jsi ho potkal?“ začal okamžitě vyzvídat.
Zatím to probíhalo přesně tak, jak Tom očekával. Bohužel. A ten zájem v Billových očích Toma zatraceně bolel.
„Potkal jsem ho ve škole. Nastoupil na záskok za Schmidtovou. Máme ho na angličtinu a na umění.“ Zkoumavě pozoroval své dvojče, jak si neklidně poposedlo.
„Cože? On učí u nás ve škole?“
Tom jen přikývl. „Chtěl, abych tě pozdravoval.“ Věděl, že to není všechno, co měl Billovi vyřídit, ale nemohl to ze sebe dostat. Nemohl říct, že Dorian s ním chce na rande. Nešlo to.
„A… a co říkal… přesně?“ řekl zdánlivě lhostejně Bill. Tom ale moc dobře viděl, jak úplně vibruje zvědavostí.
Nadechl se. Nedalo se nic dělat. Musel se tomu postavit čelem. „Chce tě vidět,“ řekl. Nespouštěl pohled z bratrovy tváře.
„Oh…“ Bill si neklidně poposedl.
Tom si tolik přál, aby Bill reagoval jinak. Tolik si přál, aby v jeho očích nespatřil ten záblesk zájmu, který jen potvrzoval Dorianova sebejistá slova. Tolik si přál, aby Bill řekl, že Doriana vidět nechce. Ale nestalo se. Bill jen stěží zakrýval svou dychtivost a Tom měl pocit, že mu pukne srdce žárlivostí.
„Ty… se s ním chceš sejít?“ vyslovil svou otázku pomalu.
Bill se po něm krátce podíval. Pokrčil rameny. „Proč ne?“
„Nelíbí se mi to,“ řekl na rovinu Tom. „Nechci, aby ses s ním scházel.“
„Tome,“ Bill otráveně protočil oči. „O nic přece nejde. Navíc je to učitel, tvůj učitel. Přece si ho nechceme znepřátelit?“
Tom si povzdechl. „Ono se už tak nějak stalo…“ řekl ponuře.
„Co tím myslíš?“
Tom rozhodil ruce. „Nemám ho rád a on to ví. A nedělej si iluze, že to není vzájemný.“
„Neměls na něj v nemocnici tak vyjet,“ vypadlo z Billa dřív, než to stačil zastavit.
Výraz Tomovy tváře se okamžitě změnil. Oříškově hnědé oči potemněly zlostí. „Co tím chceš říct? Že to je moje chyba, že nějakej idiot odbarvenej to do tebe napere s mašinou a ty ho ještě omlouváš? A ještě nechápeš, proč ho nesnáším? Mohl tě zabít, Bille! Copak si to neuvědomuješ?“ Tom sevřel v dlaních bratrova štíhlá ramena a zatřásl s ním.
Bill se zamračil a vytrhl se z jeho sevření. „Omluvil se mi. Mrzí ho, že mi ublížil. Prostě to byla nehoda, neudělal to úmyslně.“
Tomův naštvaný výraz se změnil na bezmocný. „Billi,“ řekl měkce a uchopil jeho ruku do své. Zadíval se na jejich spojené ruce. Zavrtěl hlavou. „Mám tě rád a chci tě chránit. Je tak těžké to pochopit?“
Zdvihl oči. Bylo v nich tolik smutku a bolesti, až Billa bodlo u srdce. Věděl, že to s ním Tom myslí dobře, ale setkat se znovu s Dorianem bylo tak lákavé.
Volnou rukou pohladil bratrovu ustaranou tvář a něžně se na něj usmál. „Taky tě mám moc rád, Tomi, neboj se o mě.“ Opatrně těkl očima směrem ke kuchyňským dveřím a rychle se přitiskl k Tomovým rtům. „Miluju tě,“ zašeptal a v očích se mu rozzářilo tisíc jiskřiček.
„Taky tě miluju,“ zašeptal vášnivě Tom. Uchopil Billovu tvář do obou dlaní a hluboce se mu zadíval do očí. „Mám z něj strach. Děsí mě. On se umí přetvařovat, Bille, nesmíš vidět jen hezkou skořápku. On takový ve skutečnosti není, věř mi… věř mi, prosím.“
Bill přivřel oči. „Jen jednou, Tomi,“ zamumlal. „Jednou se s ním sejdu a tím to skončí, ano?“
Tom zhluboka oddechoval. Bylo vidět, že zápasí sám se sebou. „Jen jednou? Slibuješ?“
Bill přikývl. „Slibuju.“ Naklonil se k Tomovu uchu. „Co kdybychom šli nahoru? Řekneme, že mi musíš vysvětlit něco z toho, co jsem zameškal ve škole a máma nás rozhodně rušit nebude, hm?“ Přejel jazykem po jemné kůži.
Tom se napnul, vteřinu zaváhal a pak se nepatrně odtáhl. „Bille, nesnaž se to zamluvit.“ Zkoumavě si ho přeměřil.
„Nesnažím se to zamlouvat.“ Bill pokrčil rameny. „Je něco špatnýho na tom, že se chci mazlit?“
Proti tomu nešlo říct vůbec nic.
*
Tom se zastavil před dveřmi kabinetu angličtiny. Na dveřích visely jmenovky tří učitelů, které ani neznal, a jedna úplně nová. Dorian Grey, hlásala. Nadechl se a odhodlaně zaklepal.
„Dále.“ Ozvalo se zevnitř.
Otevřel dveře. Kabinet zel prázdnotou. Bylo ještě brzy, tak se nebylo čemu divit. Světlovlasý muž vzhlédl od rozevřených sešitů, které měl navršené na svém stole. Tom ztěžka polknul a ruce se mu automaticky sevřely v pěst. Jako pokaždé, když ho viděl. Bez pozdravu ze sebe vyrazil: „Bill souhlasí s tím, že ho můžeš přijít navštívit.“
Dorian zdvihl obočí. „Vážně? No to je báječná zpráva.“
Tom se zatvářil značně kysele. „Jak pro koho,“ procedil mezi zuby.
Dorian se jen usmál. „Díky za vzkaz, Tome,“ řekl. „Můžeš jít,“ dodal.
Nad tím povýšeným gestem Tom jen bezmocně zaskřípal zuby. Cítil se tak strašně trapně. Směšně. Jako bezvýznamný poslíček. ´Sakra,´zaklel v duchu.
„Pamatuj na to, co jsem ti řekl,“ neodpoustil si varování těsně před tím, než za sebou zabouchl dveře.
„Sakra,“ zaklel nahlas a uhodil otevřenou dlaní do zdi těsně vedle zavřených dveří. Auuu. Do očí mu vhrkly slzy bolesti, protože do té rány dal veškerý nahromaděný vztek.
„Tome?“ ozval se za ním jemný dívčí hlas.
„Co je?“ vyštěkl směrem k půvabné blondýnce. Leni se začínala stávat dost neodbytnou a Tom rozhodně v tuhle chvíli postrádal trpělivost.
„To mi spíš řekni ty,“ usmála se a tvářila se, že si nevšimla jeho nevraživosti.
„Nic, co by se tě týkalo,“ odpověděl. Mnul si bolavou ruku. Nejradši by se otočil, na celou školu se vykašlal a jel domů. Jenomže to nešlo. Aspoň že je pátek.
„Proč seš tak naštvanej? Souvisí to nějak s tím, že ti dal včera za pět?“ kývla bradou směrem ke kabinetu profesora Greye.
„Nestarej se,“ zamumlal Tom a otočil se k ní zády.
„Jsem si nemyslela, že umíš bejt tak protivnej,“ ozval se jiný hlas.
Ohlédl se přes rameno. ´Ta tu ještě chyběla,´ pomyslel si, když uviděl Leniinu starší sestru. Přesto se zastavil. Něco ve způsobu, jakým na něj promluvila, ho zarazilo.
„Proč seš na ni takovej?“ zeptala se přímo, aniž by uhnula pohledem. „Snaží se bejt milá a ty se chováš jako pako.“
Tom se zamračil. „Nechte mě bejt! Obě,“ vyštěkl a zamířil od nich pryč.
„Co mu je?“ zavrtěla Michelle nechápavě hlavou.
„Nevím.“ Leni měla slzy na krajíčku.
Michelle protočila oči. „Vykašli se na něj,“ zamumlala směrem k sestře. Nikdy nebyla moc dobrá v tom, aby někoho chlácholila. Zejména ne Leni. Ještě jednou se podívala na Tomova vzdalující se záda. „Je to takovej frajer namyšlenej, co na něm, prosím tě, vidíš?“
Leni se rozbrečela ještě víc.
„Mám ho ráda,“ fňukla nešťastně. „Umí bejt moc fajn.“
„Jo, když tě láme do postele, co?“ pronesla pochybovačně Michelle.
„Vůbec ho neznáš, tak se do něj nenavážej,“ vyjela Leni vztekle. Hřbetem ruky si utřela uslzené oči. „Jdu do třídy. Nazdar.“ Zamračila se na sestru a pustila se za Tomem. Vidina toho, že mu bude celý den nablízku, aspoň ve třídě, pro ni znamenala malinkatou útěchu.
Michelle jen nevěřícně zakroutila hlavou a vydala se do své třídy.
*
Dost dlouho uvažoval nad tím, jestli má poslechnout Hermionu a svěřit se McGonagallové s tím, co se chystá udělat. Nakonec se zdálo, že to udělat musí. Potřeboval místo, kam by se mohl přemístit a které by bylo nejblíž sídlu Malfoyových, o kterém tedy ani v nejmenším netušil, kde se nachází. Nebylo by snad lepší jít za Snapem? Ten určitě ví, jak se tam dostat. Jenomže co když ho Snape podrazí a upozorní Luciuse? Harry měl pořád v živé paměti lehce rozostřený pohled, když mluvil o světlovlasém muži. Nevěřil mu. Ani po včerejším večeru mu nevěřil. A to rozhodlo. A tak tady teď stál, v pracovně ředitelky nebelvírské koleje, a s vážným výrazem na tváři jí oznámil, že musí opustit bradavickou školu.
„Proč? Stalo se něco Harry?“ dívala se na něj překvapeně.
„Nevím, jestli se něco stalo, ale jestli k tomu zatím nedošlo, určitě se tak brzy stane.“
„Obávám se, že vám nerozumím. Nemohl byste být trochu konkrétnější?“
Harry si posunul brýle na nose. „Nemůžu vám říct nic bližšího, jen… potřebuju se dostat co nejblíž k sídlu Malfoyových. Pomůžete mi?“
Žena se zamračila a poté poznání problesklo její tváří. „Harry… souvisí to snad nějak se zmizením Draca Malfoye?“
Harry sklopil hlavu a neznatelně přikývl.
Dívala se na něj a uvažovala, co by asi tak měla říct. Věděla, že nemá cenu mu nic zakazovat. Byl rozhodnutý a znala ho natolik dobře, aby věděla, že když se Harry pro něco rozhodl, taky to udělal.
„Uvědomujete si nebezpečí, kterému se vystavíte?“ zeptala se starostlivě. „Mimo zdi bradavického hradu nebudete v bezpečí. A Pán zla sbírá sílu, Harry, víte přece sám dobře, že Malfoyovi k němu měli vždy velmi blízko a já se obávám, že ještě nejste plně připravený.“
Harry sevřel neviditelný plášť v ruce o něco pevněji. „Ale já za ním musím, vím, že to nebude jednoduché, ale věřte mi, že nemůžu jinak. Mám tušení, že se něco stalo a chci mu pomoct,“ řekl naléhavě.
Přísná tvář staré ženy se znepokojeně stáhla. „Harry,“ znovu použila důvěrné oslovení. „Od kdy vám tolik záleží na tom, co se stalo panu Malfoyovi? Nikdy jste spolu nevycházeli. Myslíte si, že by pro vás udělal to samé?“
Harry tuhle otázku čekal, přesto pokrčil rameny. „Nevím… ale vím, že já to pro něj udělám. Nikdo není tak špatný, aby si nezasloužil pomoc ve chvíli, kdy ji potřebuje. A on mě teď potřebuje, vím to. To je všechno.“
McGonagallová pokývala hlavou. „Vidím, že jste rozhodnutý.“
„Jsem,“ potvrdil Harry.
„Buďte opatrný, Harry.“
„Budu.“
„Chtěla jsem vám jen říct… že jsem ráda, že jste mi dal svou důvěru. Moc si toho vážím,“ řekla tiše.
Harry se pousmál a pokýval hlavou.
„A ještě něco… ať už pana Malfoye potkalo cokoli, zachovejte si chladnou hlavu, než něco podniknete. Myslete na to, že vaši nepřátelé jsou všude. Možná i mezi lidmi, kterým věříte. Buďte opatrný, Harry. Budu na vás myslet.“ V modrých očích se zaleskly slzy. Doufala, že se ještě někdy setkají.
*
Bill odstrčil notebook na stranu a vzal do ruky telefon, který nepřestával vyzvánět. Držel jej v ruce a díval se na neznámé číslo. Neměl rád hovory z neznámých čísel. Bylo nepříjemné čekat, kdo se na druhé straně ozve a Bill rozhodně neměl rád překvapení.
„Ano?“ řekl, když konečně zmáčkl zelené tlačítko.
„Bille?“
Bill se při zvuku toho hlasu okamžitě posadil na posteli. „Ano?“ zopakoval znovu.
„Ahoj, tady Dorian.“
„Ahoj,“ vydechl a jeho tvář se roztáhla v úsměvu.
„Neruším?“
„Ne, vůbec,“ řekl dychtivě, ale hned si za to sám vynadal. Nechtěl, aby to vypadalo, že má z kontaktu s Dorianem takovou radost. Tak nějak se pak cítil provinile vůči Tomovi.
„Jak se ti daří, Bille?“
Černovlasý kluk pokrčil rameny. „Jo, fajn, ujde to.“
„To jsem rád… ehm… co zrovna děláš?“
„Nic důležitýho, surfoval jsem na netu a tak…“
„Myslel jsem… jestli bys třeba neměl čas. Rád bych tě viděl.“
Billovi se rozbušilo srdce. „Já… taky tě uvidím… moc rád,“ řekl tiše. „A kdy?“ dodal.
„Třeba hned,“ ozvalo se. „Jsem před vaším domem.“
autor: Michelle M.
no tak to je v prdeli
nemám z něj dobrý pocit…ani trošku…Bille nechoď tam….
a to je v prdeli fakt..:D ale newa:D tom ich zastavii:D
alebo sa medzi billom a nim neco stane…:D
ku*va !!! (nechtěla sem bejt sprostá, ale nejde to jinak :-D)
Ach jo … Tomi !!! Co Tomi ???!!!
Chudák malej … co si počne ?
Tak moc mu na Billovi záleží a teď tohle … Ach jo … to bude ještě zajímavý xD
Sakra, ten ne ale rychlej, profesor jeden šeidvej… rovnou stojí před barákem… určitě chystá útok. Chudák Tom, když mu vyřizoval vzkaz, bylo to tak hnusný, jak mu řekl, že může odejít… to byla jasná pomsta za to jeho Fuck off 😀 Nebude to žádnej krotkej beránek, to je jasný. Bojim se, aby Billa neoblbnul tak, že něco provede… Harry se konečně rozhoupal… to jsem ráda… začíná akce. Doufám, že se mu nic nestane, to bych nerada, ale snad je kouzelník, tak není blbej, ne? 😀 Pěkně napínáš, Michelle, jen co je pravda… 😀 Umíš to, jako vždycky, to už známe 😀 Těším se na pokračování, čuchám čuchám napětí a dějové zvraty 🙂 Papa J. :o)
Neee Doriana neeeeeeeeee!!
Jinak moooc hezká povídka….!!*IN LOVE*
hééj !! odkial vie , kde bývajú ? awr ! ide mi moc na nervy , jeho ..debilný prístup ! Doslova ! Držím s Tomíkom !! x) jn , a čo sa týka druhej polovičky ..ja s a Haryho bojíím 🙁 ♥♥♥♥♥
áááááááááááááááááááááááááááááááááá"!!!!!
*vytahuje kalašnikov a začíná střílet*
Konečně sem se dostala k nějakému komentování po takový době. Musím to ze sebe dostat!! xD…Ten Dorian mě nepředstavitelně vytáčí!!!xD…. Zabít, zabít, zabít…Tome, udělej to!!! Já nechci totiž v příštích dílech číst, jak Dorian svede Billa. Na to nemám žaludek a ani nervy!xD….Začíná se až nápaditě podobat své knižní předloze. Je to hajzl s velkým H..a úplně nejvíc mě dodělává, že Billovi není zřejmě lhostejnej, i když má Toma…No uff, jsem úplně vyřízená… Tome, ty to dokážeš!!… Michalle, doufám, že držíš palce Tomovi stejně jako já! ;)xD
Sem z toho tak zblbá, že píšu Michalle místo MichellexD…moc se omluvám:)
A sakra! Ještě že jsem dáma, jinak bych si ulevila rázněji :-)) To se sice dalo čekat, že se Dorian nevzdá, ale takhle hned před domem?!? A kde je Tom?!?!?!? A jak to, že má Dorian Billovo číslo?!?!?!?!? A to už jako spolu půjdou na rande?!?!?!?!? A jak já to mám vydržet do dalšího dílu?!?!?!?!?
Já jsem tak trpěla s Tomem, když se konečně odvážil obeznámit Billa s Dorianovým návrhem. Chudinka Tomí, já vím, že se ještě nic nestalo, ale moc se bojím!!!!
Druhý příběh mi dnes připadal optimističtější, Harry se rozhodl jednat. A paní profesorku jsem vždycky měla ráda, potěšilo mě, že Harryho podpořila.
No tak jim všem držím palce!!!!!!!!!
Jsem unešena! Snad Gray Billovi nic neudělá a Tom to stihne domů v čas… nebo kdo ví, co se přihodí. Je to tak pěkně napínavě zamotané, že šílím! Třeba nakonec Tom chudáčkovi profesůrkovi přeci jen pocuchá fasádu a bude vymalováno 😀
A navrch ještě Harry. Přeci ho v tom nemůžeš nechat samotného… já jsem tak zvědavá, co se stane,cose zvrtne a kdo to nakonce odnese a kdo to zachrání, že teď budu před monitorem stepovat každou svou volnou chvíli 😛
Do teď sem doufala že se Dorian chová takhle jenom kvůli Tomovi ale začínám v tom vidět už něco jiného to že stojí před jeho domem….asi aby ho nemohl odmítnou nebo aby tom nemohl nic udělat……no každopádně Dorianovi nevěřím a mám z tojho všeho divný pocit…..a vůbec se mi nelíbí Billovo nadšení…už jen zmínkou o něm září štěstím….to je strašný….ale zase je rpavda že nějakou tu zápletku to mít musí ale pak rychle zase k Tomovi :D……Sem zvědavá na Harryho, jestli Draca najde a třeba "vysvobodí" víte jako udatný rytíř na koni(v harryho případě v něvyditelném plášti( vysvobodí princeznu (Draca) z věže :D……Snad se Dracovi nestalo nic moc vážného …..tak nás moc nenapínej a rychle další :)….sem touhle povídkou nadšená je tak nádherná a dokonalá …..Jsi velmi talentovaná Michelle
uuu :'( bille bille … já nesnáším doriana už ho mám dlouho prokouklého xDD 😀 je upa stejný jak vtý knize ! 😀 bééé mi je líto tománka :'( honem pokráčko !!! 🙂
Já bych řekla,že ta kniha co napsal Dorian je vlastně o něm.Mě se už od začátku nezdál ,je to nějákej úchyl…:(
Michelle ja se o Billa bojim…..on mu ublíži :'(