Časoprostor II 68. 1/2 (konec)

TOM

Konečně klid… táta s Hanou odjeli domů, Dejva jsem vykoupal, uspal jednou zvlášť vypečenou detektivkou a mám dost. S chutí jsem se rozvalil na sedačce vedle Billa a dal si s ním víno, aby se mi pak dobře spalo. Televize je zapnutá, tiše hrajou písničky, na nic jinýho teď nemáme náladu. Jen tak zavřu oči a odpočívám. Cesta domů byla tichá, Dejv vzadu na sedačce klimbal, byl vyčerpanej z lesa a přejedenej skvělý houbový smaženice, kterou nám Hana nakonec udělala k večeři. Doufám, že se ráno probudíme živí a nepojedem v noci hromadně na pohotovost. Hana asi třikrát přísahala, že to není jedovatý, než jsem lžičku tý divný mazlavý kaše ochutnal. Pak už mě pobízet nemusela, slupnul jsem to jako malinu, bylo to děsně dobrý. Donutil jsem Billa, aby si napsal recept a až tam v létě pojedem, udělá nám ji zas. Musíme se do tý doby ale naučit, který houby jsou jedlý a který ne. Dobrotka to byla… Testy nakonec nebyly tak strašný, myslim, že jsem odpovídal nenápadně, z těch mých odpovědí by náš vztah nejspíš nikdo nevyšťoural, tak jsem v klidu. Vall nám prej dá vědět, až to vyhodnotí. Jsem zvědavej, k čemu dospěje… nejspíš k tomu, že vůbec nejsme příbuzný…

Ráno mi volal Gustav. Budu muset splatit dluh, což sice chápu, ale Billovi se to asi líbit nebude. Když nám tenkrát dělal na Valentýna číšníka, slíbil jsem mu, že pro něj udělám cokoliv, až bude potřebovat, a to jsem si pěkně naběhl… ostatně jako vždycky u Gustava. Na první pohled tichej hodnej kamarád, ale v duši pěknej ďáblík. Moc dobře věděl, o co mě žádá, a že to nebudu mít díky tomu doma lehký, a přesto na tom trvá, takže budu muset. Vzhledem k tomu, že jsme to celý domluvili na zejtra, musím to říct Billovi teď, pak už nebude vhodná chvíle. Stejně mě po týhle informaci bude chtít zničit, je mi to jasný a jsem připraven, oholen a navoněn…
„Billi,“ mrknu vedle sebe na brášku. Taky je unavenej, hlavu má opřenou a oči zavřený, ale nespí, protože mi hned odpoví.
„Co?“
„Musím ti něco říct,“ váhavě začnu.
„To zní divně, nestraš mě,“ probere se a zapíchne do mě svůj pronikavej pohled. „Nechceš doufám říct, že sis dneska při tom testu uvědomil, že už mě nemiluješ, že ne…“ řekne zcela vážně a já jen vykulím oči. Jak ho to mohlo napadnout? Dělá si srandu?
„Proboha, jak jsi na to přišel?“ odpovím mu otázkou, protože nějak nevím, jak na to reagovat jinak. „Takovej nesmysl…“ ujistím ho, že si zase vymýšlí blbosti. Vyhledám jeho ruku a stisknu ji ve svý. Nechápu, kde se v něm tyhle myšlenky berou, nemá k nim přece vůbec žádnej důvod… ovšem až mu teď řeknu, co mě zítra čeká, asi nebude mít radost. „Miluju tě, Billi, moc dobře to víš, nevymejšlej zase horrorový scénáře, mě se hned tak nezbavíš,“ usměju se na něj a líbnu ho na tvář. Položí mi spokojeně hlavu na rameno a zase zavře oči.

„Víš, jak jsi mi tuhle říkal, že bych se měl zase ukázat někde s nějakou ženskou,“ opatrně začnu. Otevře oči, znova se na mě podezíravě zadívá a čeká, co ze mě vypadne.
„Musím vrátit Gustavovi jeho službu. Pamatuješ, jak nám dělal číšníka na Valentýna? Ptal ses mě, co za to chtěl… tak teď si to chce vybrat. Trošku vzrostly úroky za tu dobu, říkal jsem mu, že se ti to nebude líbit, ale trvá na tom, že na to nutně potřebuje mě.“
„Potřebuje tě na co?“ zeptal se stručně Bill, pustil mou ruku a posadil se rovně, napjatej jako struna. Asi jsem to trochu přehnal a on si teď myslí bůhvíco nemusím provádět.
„Chce požádat Taru o ruku.“ Bill se na mě překvapeně podívá a usměje se.
„Vážně? To je skvělý, ale na co k tomu potřebuje tebe?“ diví se bráška a mně je jasný, že ta druhá část se mu líbit nebude.
„Než to udělá, chce se přesvědčit, jestli je Tara ta pravá,“ ušklíbnu se. „Chce po mně, abych po ní zejtra vyjel a zkusil ji sbalit. Já vím, je to špinavá hra, mně se to taky nelíbilo, ale slíbil jsem, že pro něj udělám všechno,“ omluvně pokrčím rameny a vidím nesouhlas v Billově tváři.

„To je pako ten Gustav,“ řekne s despektem. „No… nelíbí se mi to, ale když jsi mu to slíbil, nic jinýho ti nezbývá. Doufám, že to nebudeš přehánět,“ odvětí Bill poměrně klidně, až je mi to divný. Myslel jsem, že jeho reakce bude daleko horší.
„Spolehni se. Gustav říkal, že vyrazíme někam společně ve třech, a pak to nějak zahraje, že musí nečekaně odejít, a zůstanu s ní sám. Pozvu ji někam a zkusím ji oťuknout, ale slibuju, že se moc snažit nebudu. Nikdy jsem neměl pocit, že by po mně koukala, takže to snad bude jen přátelská schůzka,“ sám v to pevně doufám, protože bych nerad Gustavovi říkal, že si ji brát nemá. Asi by na mě musela zaútočit sama, abych mu to řekl, jinak se budu snažit nedat jí žádnej důvod, aby si myslela, že se o něco pokouším. Gustav je sice kamarád, ale tohle trošku přepískl. Buď má důvod jí nevěřit, nebo je prostě divnej.

BILL

Dál sedíme vedle sebe, pijeme víno a je nám spolu dobře. Hlavu mám zase zpátky na Tomově rameni, televize tiše hraje nějakou romantickou písničku… vypili jsme už skoro celou lahev a já začínám mít pocit, že se mi malinko motá hlava… to bude asi tou celodenní únavou. Davídek už dávno tvrdě spí… prostě pohoda. Dnešek byl fakt náročný… skoro se mi zavírají oči. Tomova zítřejší mise mě sice znepokojila, ale nějak mám v tomhle případě pocit, že se bude hodně snažit Tary ani nedotknout, aby nemusel Gustavovi říct špatnou zprávu. Ale stejně… měl bych lepší pocit, kdyby byl malinko vyčerpanej… díky návštěvě už jsme spolu dva dny nic neměli, a jak znám Toma, určitě mu to už chybí. Mrknu na něj, má zavřený oči, hlavu zakloněnou a opřenou o sedačku. Nenápadně položím ruku na jeho stehno, jak na to bude reagovat. Nic… že by usnul? Zkusím trošku pohnout rukou směrem výš a jemně ho pohladím přes župan. Otevře oči, hodí na mě jemně rozostřený pohled, způsobený nejspíš vínem a únavou, a když se usměje a jemně se mi vyhoupne obkročmo na klín, je mi jasné, že jsem měl pravdu. Potřebuje to, jen čekal, až si o to řeknu…

„Už jsem si myslel, že budeme snad spát,“ zašeptá mi do ucha a dýchne mi na krk. Zamrazí mě při představě, kolik vína v sobě má. Mohlo by to být dneska trošku tvrdší, ale tak opilej, aby ztratil zábrany, zase není, takže to bude nejspíš něco mezi. Neskutečně se těším… už jen při pomyšlení na to, co se bude dít, cítím, jak tvrdnu. Doufám, že mě džíny nebudou tlačit dlouho. Dal jsem si sice rychlou sprchu, ale musel jsem jít ještě vyprovodit tátu k brance, tak jsem se zase oblíkl. Teď mi to překáží…
Tom má na sobě, na rozdíl ode mě, jen svůj měkounký župan, pod ním určitě nic, jak je jeho dobrým zvykem, když plánuje, že něco bude. Tentokrát s tím určitě počítal, je čerstvě oholený, vlasy stažené v culíku a je tak strašně přitažlivý, že se mi z toho motá hlava… už vím, z čeho to mám… z něj, ne z vína. Cítím ho tak blízko, až mě to nutí nasávat jeho vůni s přivřenýma očima. Nakloní se ke mně, líbne mě pod ucho a při tom si rozvazuje pásek županu, aby se mi předvedl v celé své kráse… neváhám využít příležitosti a lehce stáhnu gumičku z jeho vlasů… miluju, když je má rozpuštěné, je z něj v tu chvíli někdo jiný… nespoutaný, živočišný a nenasytný dravec s chutí dobývat svou kořist. Ty vlasy mu dodávají divokost a sílu… podívám se do jeho hlubokých očí, má v nich vepsanou neskutečnou touhu… touhu dobýt a potrápit svoji oběť, než se jí zmocní. Věděl jsem, že to dneska bude alespoň trošku jiné… shodím z něj zbytečný župan, zajedu rukama do jeho dredů a rozprostřu mu je po ramenou… bože můj, to je nádhera… pohledem sjedu bezděky k jeho maximálně vzrušenému klínu. Tenhle obrázek mě dokáže vždycky dostat… má mě tam, kde chtěl… projede mnou záchvěv vzrušeného očekávání. Moc dobře ví, že se mi takhle líbí nejvíc. Nahý a vzrušený… dokonalý…

Ukazováčkem mi nadzvedne bradu, aby mě donutil se vrátit pohledem nahoru k jeho tváři, vědoucně se usměje a zašeptá: „Vidíš, co se mnou dělá jeden tvůj dotek?“ Vrátím mu úsměv a rukama přejedu od kolen po stehnech až k jeho klínu. Jemně ho pohladím a přejedu prstem vzrušený penis až na vrcholek. Zakloní hlavu, když sebou jeho mužství lehce škubne. Chytím jeho ruku a navedu jido svého klína. Přitisknu a čekám, až se mi podívá do očí.
„Cítíš to? Stačilo mi jen na tebe pomyslet,“ nadzvednu boky proti němu, aby ještě víc cítil, že jsem na tom stejně, jen to není vidět. Jedním prudkým pohybem ze mě stáhne tričko a hodí ho někam za gumičkou, která mi mezitím spadla na koberec. Chytí mé ruce pevně do dlaní, přitiskne si je na hrudník a pomalu mi začne něžně olíbávat obličej. Vždycky začíná něžně, ať je jakkoliv vzrušený. Poddávám se mu a za chvilku už necítím nic než jeho horký dech a vlhký jazyk, kterým se pomalinku milimetr za milimetrem přesunuje blíž ke koutku mých rtů. Nemůžu se dočkat, až zajede jazykem tam, kam patří, k tomu mému… nedočkavému, ale on se dnes rozhodl, že mě bude trápit. Marně ho zvu pootevřenými rty k sobě. Zklamaně vydechnu, když mě bez polibku donutí zaklonit hlavu a opřít ji o sedačku… chtěl jsem se s ním líbat… potřebuju to k životu… on mi ale pevně drží ruce, abych ho nechal dělat, co chce… dobře… zavřu oči, vzdávám se.
Jeho něžné doteky se pomalinku stávají nesnesitelnými… vlhké rty se posouvají stále níž a níž a já nestačím odolávat mrazivým návalům, které mi při každém dalším doteku jeho jazyka způsobují husí kůži. Snažím se jemně vyprostit ruce z jeho sevření, ale drží mě pevně, abych se nemohl hýbat. Sevřel mě stehny tak, že jsem teď úplně bezmocný.

autor: Janule
betaread: Janik