autor: Michelle M.
Trvalo hodiny, než se Harry uklidnil natolik, aby byl schopný zas trochu uvažovat.
To, že utekl z Dracova pokoje, byla jediná možnost. Kdyby tam zůstal… nedokázal říct, co by se stalo. Už už se rozeběhl k posteli, kde Draco nehybně odpočíval. Nechtěl nic jiného, než padnout na kolena vedle něj a přitisknout své rozpálené čelo na hřbet jeho bledé ruky… Alespoň ji sevřít, ujistit se, že stále ještě žije… říct mu, že je s ním, že ho už neopustí… ale nějaká síla ho zastavila. Nebyla to jeho vůle, kdo ho donutil se otočit a skrytý pod neviditelným pláštěm prchnout pryč. Jako kdyby měl v sobě ještě někoho, kdo zastavil jeho pohyb směrem k milovanému člověku, kdo mu zabránil udělat něco, čím by se prozradil… kdo jeho kroky vyvedl z rozlehlého paláce ven do bezpečí.
Harry nebyl hloupý a i přes všechno své zoufalství si uvědomoval, že musel pryč. Jakmile by se dotkl Dracovy ruky, už nikdy by neodešel. Nikdy by ho nepustil… ale to teď nešlo. Harry musel pryč a vrátit se zpátky s čistou hlavou. Jedině tak může Dracovi pomoci.
Zakázal si myslet na to, co viděl. ´Jizvy a šrámy se zahojí,´ opakoval si tvrdošíjně. ´Důležité je, že žije. Nic jiného. Draco žije!´
Neklidně přecházel mezi mladými stromy a pozoroval bílý dům na protějším svahu. Potřeboval zjistit, co se stalo, kdo Dracovi tolik ublížil…
*
Cestu do kuchyně našel bez problémů. Ani nechtěl věřit svému štěstí, že i podruhé se mu podařilo proklouznout do domu Malfoyových bez toho, aby ho někdo chytil.
Cestu do kuchyně našel bez problémů. Ani nechtěl věřit svému štěstí, že i podruhé se mu podařilo proklouznout do domu Malfoyových bez toho, aby ho někdo chytil.
Když se tiše plížil kolem skřítků, kteří si mumlali starodávné rodinné recepty, zatímco míchali v hrncích lákavá jídla, znovu se ozval jeho žaludek. Nebylo divu, naposledy přece jedl v Bradavicích a to bylo už předchozí den v poledne. A teď už byl skoro večer. Doufal, že ten zvuk nikdo nezaznamenal, ale skřítci byli natolik ponořeni do své práce, že bez povšimnutí prošel kuchyní. U posledního stolu zaváhal. Zastavil se a pár chvil pozoroval ruch kolem sebe. Zdálo se, že se nikdo nedívá a Harry rychle popadl jeden z připravených sendvičů. I jemu samotnému se zdálo, že ruka, která se náhle objevila a zase zmizela i s obloženou houskou někde pryč, byla jen výplodem jeho fantazie.
Dostat se do rozlehlých chodeb už nebylo tak složité. Za prvním rohem rychle spořádal ukradené jídlo a zamířil k Dracovým pokojům.
S uchem přitisknutým na těžké dubové dveře se snažil zachytit jakoukoli známku toho, že je někdo uvnitř. Po několika minutách uslyšel tlumené kroky. Rychle odskočil ode dveří a s bušícím srdcem se přitiskl k protější stěně.
Dveře se otevřely a ven vyšla Narcissa. Oblečená ve světlemodrých hedvábných šatech vypadala jak zjevení z pohádky. Světlé vlasy stažené do jednoduchého uzlu odhalovaly její štíhlý krk. Jen zarudlé oči říkaly, že není přeludem. Harry byl vždycky přesvědčený, že nemohou být dva lidé, kteří by si byli podobnější než Draco a jeho otec, ale když nyní viděl Narcissu… ve chvíli kdy se domnívala, že ji nikdo nevidí, kdy dovolila sklouznout chladné masce vlastní všem příslušníkům rodiny Malfoyových… tolik mu připomněla Draca… tak jak ho poznal jedině on.
Krk se mu bolestivě stáhl pohnutím.
Žena se ještě jednou otočila a pohledem zkontrolovala svého syna. Její půvabná tvář byla mokrá od slz, které se spustily, aniž by jim to dovolila. Tiše za sebou zavřela těžké dveře a s povzdechem nechala vyklouznout kovanou kliku z rukou. Měla pocit, že všechna tíha světa dopadla na její drobná ramena. Co udělala, že si zasloužila tak krutý osud? V jedné jediné chvíli přišla téměř o všechno, co měla. Nebylo to fér. Proč jen to nevěděla dřív? Proč na to nebyla připravená?
*
Bill se mračil a neklidně zuby stiskával spodní ret. Do druhé hodiny chybělo už jen pár minut. Byl nervózní, moc dobře si to uvědomoval, ale i když se snažil sebevíc, pořád se nemohl zbavit pocitu, že nedělá dobře. Rozhodl se, tak proč najednou začal pochybovat?
Vzal do ruky telefon a bezmyšlenkovitě přešel palcem po téměř neznatelně vyrýsovaných tlačítkách. Držel ho v dlani a čekal. Na co? Až zazvoní? Dobře věděl, že nezazvoní. Ten, koho si pozval, bude už za chvíli stát přede dveřmi. Přesně tak, jak to Bill včera chtěl. Změnilo se snad něco? Chtěl snad slyšet někoho jiného?
Odložil telefon zpátky na stůl a vstal. Natáhl se pro vysokou sklenici a naplnil ji až po okraj colou, kterou vytáhl z ledničky. Zakápl ji trošku citronem a s povzdechem se napil.
Nesnášel čekání.
Nesnášel nejistotu a nejvíc ze všeho nesnášel ten pocit, kdy mu něco uvnitř říkalo, že možná dělá chybu.
Domem se rozezněl zvonek.
Bill sebou polekaně trhnul a se sklenicí v ruce strnul. Srdce se mu rozeběhlo jak splašené. Díval se na dveře vedoucí do chodby a nebyl schopný se pohnout. Po pár vteřinách se ale vzpamatoval, odložil sklenici na linku a vydal se ke dveřím. Vždyť se přece už rozhodl!
Sotva ale učinil pár kroků, telefon na stole se rozvibroval. Bill se zastavil a překvapeně se po něm otočil. Nepatrně se zamračil. Naklonil se nad něj, jako kdyby se bál, že když ho vezme do ruky, spálí se. Na displeji blikalo Tomovo jméno. Bill si nerozhodně přejel konečky prstů přes sevřené rty. Co teď? Zvonek ode dveří znovu zadrnčel a Bill se zas otočil po jeho zvuku. Na stole před ním vibroval mobil.
Bylo to jak z nepovedeného vtípku. Jako kdyby mu tím nějaká vyšší moc chtěla říct, že nemůže mít oba dva, že si musí vybrat.
Dorian nebo Tom.
*
Počkal, dokud Narcissiny kroky nezanikly v dálce a opatrně stiskl kliku. Jen škvírkou pootevřených dveří nakoukl dovnitř. Musel být nanejvýš opatrný. Mohlo se přece stát, že s Dracem v místnosti mohl být ještě někdo jiný než jeho matka. Dokonce to bylo víc než pravděpodobné… ale znovu si musel říct, že při tom všem má neobyčejné štěstí. Zdálo se, že v pokoji kromě nehybné postavy na posteli není ani živáčka. Harry za sebou zavřel dveře a okamžitě se rozběhl k posteli. Shodil plášť z ramen dolů a posadil se na kraj postele. Opatrně uchopil Dracovu ruku do své a přitiskl k ní rty. Oči se mu okamžitě zaplnily slzami. Už ani nedoufal, že ještě někdy bude takhle blízko.
„Draco,“ zašeptal milované jméno a zdvihl pohled k potlučené tváři. Něžně vztáhl ruku a dotkl se kousku neporušené kůže na tváři. „Lásko… jsem tady s tebou,“ šeptal, zatímco se sám vzpamatovával z toho, že je zase s ním. „Neboj se, zase bude dobře. Už tě nenechám znovu odejít,“ sliboval horečnatě. Jemně se otřel rty o Dracova ústa, vysušená vnitřní horkostí. Chtěl mu toho tolik říct, ale hlas ho zrazoval. Ten chvějící se hlas plný slz nebyl přece jeho hlas. Ještě štěstí, že Draco spal a nebo si prostě jen neuvědomoval, co se kolem něj děje, protože vidět Harryho tak rozrušeného by mu rozhodně nepomohlo.
Zoufale svíral Dracovu dlaň. Kéž by ho tak mohl vzít s sebou pryč. Nedůvěřoval tomuhle starému domu. Tady někdo Dracovi evidentně ublížil, nikdy tu nebyl šťastný, jak by ho tady mohl nechat? Jenomže zároveň mu bylo víc než jasné, že Draco je ve stavu, kdy by mu mnohem víc ublížilo jakékoli cestování. Musel čekat… a Harry čekání nesnášel.
*
Bill stál nerozhodně mezi dveřmi spojujícími kuchyni a chodbu, s očima sklopenýma k zemi žmoulal v ruce lem svého trička. Už se nedíval na telefon vibrující na stole, ani nevzhlédl k domovním dveřím, od nichž se pořád ozývalo netrpělivé zvonění.
Měl v hlavě totální zmatek.
Nechápal, jak se mohlo stát, že mu Tom volal sám od sebe, poté co naštvaně odešel s pocitem, že mu Bill lhal… to nebyl Tom. Když se naštval a byl přesvědčený, že je v právu, dokázal trucovat i několik dní. To nedávalo smysl. A ještě víc nedávalo smysl, že zavolal ve stejnou chvíli, kdy dorazil i Dorian. Jakou podivnou hru to s ním osud hraje?
Přitiskl si dlaně na uši a svezl se zády po stěně na zem. Paty si přitáhl co nejblíž pod sebe a sbalený do klubíčka čekal, až zvonění i vibrování přestane.
Najednou nechtěl vidět Doriana a nechtěl ani mluvit s Tomem.
Chtěl být sám.
*
Masivní klika ve tvaru hadí hlavy sklouzla o trochu níž. Někdo se evidentně chystal vstoupit do pokoje. Harry opatrně položil bledou ruku zpátky na pokrývku, bleskurychle se zahalil do pláště a sklouzl z Dracovy postele. Přešel k oknu a s napětím čekal, kdo přichází. Doufal, že to bude zase Narcissa. Rozhodně se necítil na to, aby spatřil Luciuse. Byl přesvědčený, že Dracův otec nějak souvisí s tím, co se chlapci stalo. Studený, arogantní Lucius.
Harry se zamračil a přitáhl si plášť blíž k tělu.
Jaké ale bylo jeho překvapení, když do pokoje vstoupil vysoký muž, celý v černém. Čekal kohokoli, ale co tady dělá Severus Snape? pomyslel si.
Za Snapem vešla i Narcissa. Půvabný obličej celý ubrečený. V prstech svírala malý kapesníček, s nímž si co chvíli otírala červené oči.
„Je patrné nějaké zlepšení?“ zeptal se Snape zdánlivě lhostejně, zatímco jeho dlouhé prsty sevřely chlapcovo zápěstí. Sklonil se nad ním, černé vlasy sklouzly podél dlouhého obličeje. Harry bez dechu sledoval černé oči mapující chlapcova zranění. Odhrnul deku a prsty opatrně přešel po stále ještě zřetelných ranách. Harry se zamračil, když viděl, s jakou jemností se Snape dotýká Dracova těla. Jeho ruce se sevřely v pěst zlostí. Kdo dal Snapovi právo na Draca sahat?
„Pomůžeš nám, viď?“ vytrhl ho z úvah Narcissin rozechvělý hlas. „Severusi, jsi jediný, na koho jsem se mohla obrátit. Jsem tak zoufalá, vůbec nevím, co s námi bude. Proč se tohle všechno muselo stát? Proč?“ Hlas se jí zlomil v zoufalém nářku.
Snape znovu Draca přikryl a narovnal se. Jeho pichlavé oči podezíravě přeběhly celý pokoj a v jednu chvíli se Harry lekl, že snad o něm Snape ví. No… Harry musel uznat, že Snape není hlupák a mohl jen tušit, že Harry svůj záměr uskuteční. Tu noc v jeho pracovně se vyjádřil dost jasně.
Muž se otočil k nešťastné ženě. „Udělám, co bude v mých silách. Je evidentní, že kouzla způsobila hodně škody, ale to, že přežil už několik dní, je nadějné.“ Zdvihl ze země černý vak, který předtím odložil na zem, a začal vytahovat nejrůznější nádoby a skleněné nádobky plné rostlin, bobulí a nejrůznějších podivností.
„Nechala jsem připravit všechny hojivé lektvary, které znám,“ řekla tiše Narcissa, zatímco sledovala jeho ruce, jak zručně míchají a kombinují jednotlivé složky, „ale nic nezabírá tak, jak bych chtěla.“
„Běžné hojivé lektvary na tohle nestačí,“ zamumlal soustředěně Snape.
Uplynulo téměř půl hodiny než Snape odložil kotlík. „Tak,“ řekl, „teď musí trochu vychladnout a pak mu omyjeme rány. Nejpozději do zítrejšího poledne by se měly zacelit a Draco by se měl probudit. Bolesti by měly ustat.“ Ještě jednou opatrně přičichl k podivně zabarvené směsi a ohlédl se po Narcisse.
Uhladila rukou neviditelný sklad na svých šatech. „Kéž bys měl pravdu,“ řekla. „Děkuju, žes přišel. Jsem ti moc vděčná.“ Přiblížila se k němu a váhavě ho uchopila za ruku.
Snape se jí vysmeknul a znovu blesknul pohledem po pokoji. Jako by Harryho přítomnost mohl cítit.
„Chci teď vidět Luciuse,“ řekl tvrdě. Harry dobře zaznamenal proměnu, která se s ním udála.
Narcissa se znovu roztřásla. „Ne, Severusi. Nechtěj to.“ Světlé oči se znovu zaplnily slzami.
Poprvé za tu dobu, co Snapa znal, se mohl Harry přesvědčit, že i Snape má svá slabá místa. V černých očích zachytil záblesk strachu.
Uchopil její ramena a zatřásl s ní. „Co se s ním stalo? Okamžitě mi řekni, kde je!“ vykřikl.
*
Ticho, které najednou zaplnilo dům, bylo příjemné. Bill se opřel hlavou o stěnu a zhluboka si vydechl. Sám sobě přestával rozumět. Byl tak zmatený. Ano, od první chvíle, kdy Doriana spatřil, cítil, že ho ten zvláštní muž k sobě něčím přitahuje. Až do včerejšího dne, vlastně do dnešního rána tomu tak bylo.
Neuměl to vysvětlit. Když rodiče s Tomem odjeli, zapnul notebook a bez váhání se pustil do čtení dalších dílů té povídky. A pak… pak se něco změnilo. Když se díval na Tomovu tvář na obrázku, který nakreslil, a cítil tu úzkost, že by se něco mohlo stát a on by své dvojče už nikdy nemusel vidět… tehdy si uvědomil, že riskuje. Riskuje příliš a vlastně kvůli něčemu, o co v hloubi duše nestojí. Ano, Dorian byl rozhodně přitažlivý, ale když si vzpomněl, jak se na něj uměl podívat Tom, jak se ho dotýkal, jak mu šeptal něžná slovíčka plná lásky, jak mu zářily oči štěstím, když se na něj Bill usmál a řekl mu, že ho taky miluje… ano, bylo to něco, co nemělo srovnání… rozhodně Toma ztratit nechtěl. Jen potřeboval trochu nakopnout, aby si to uvědomil. Možná proto mu osud přivedl do cesty Doriana. Aby si uvědomil, co pro něj Tom znamená.
Bill se s úlevou usmál. A bylo to. Nakonec nebylo tak těžké tu rovnici vyřešit. Dorian přišel a zas z jeho života odejde, ale Tom tady bude pořád. Bill a Tom, spolu… tak jak to mělo být od začátku. Tak jak to bude až do konce.
Bill vyskočil ze země a spokojeně se protáhl. Vrátil se zpátky do kuchyně. Mrknul na hodiny. Bylo čtvrt na tři pryč, to znamená, že má asi tak dvě hodiny, než se Tom vrátí. Zauvažoval. Měl by mu nějak vynahradit to, jak se v posledních dnech choval. Měl by mu ukázat, jak moc ho miluje a jak mu chybí. Vzal do ruky mobil. Nechtěl s ním mluvit, jen mu napíše. Ano, to bude to pravé. Napíše mu, že už se na něj těší a že se mu stýská a že ho miluje. Bill nacvakal textovku a spokojený sám se sebou ji odeslal. S hlavou skloněnou nad mobilem zamířil na chodbu. Vana plná voňavé pěny vůbec nezněla jako špatný nápad.
Vykročil ze dveří a v tu chvíli strnul. Nohy mu úplně zdřevěněly. Před ním stál muž s andělsky zlatými vlasy, ale výraz, který byl na jeho tváři, rozhodně andělský nebyl.
Billovi se roztřásly ruce, až mu mobil vypadl na zem. Ani to nezaznamenal. Jen s hrůzou v očích zíral na muže před sebou.
„Jak ses sem dostal?“ vymáčkl ze sebe.
„Ahoj Bille,“ pronesl Dorian mrazivě. „Ani nevíš, jak jsi mi chyběl,“ zamumlal a postoupil o krok blíž k Billovi. „To od tebe ale nebylo vůbec hezké, žes mě chtěl takhle napínat a neotevřel jsi mi. Uvědomuješ si, jak mě tím dráždíš?“ Hladovýma očima přejel Billovo štíhlé tělo.
Bill začal poplašeně couvat zpátky do kuchyně. „Jdi pryč,“ vykřikl.
Dorian se ďábelsky usmál. „Ale no tak… přece si nebudeme hrát. Chceš to samé co já, tak se netvař tak vyděšeně.“
„Ne!“ Bill narazil zády na linku. „Já… to celé… byl to omyl. Já… nechci…“ To už ale silná ruka uchopila jeho zápěstí a než se Bill nadál, cítil bolestivý tlak na svých ústech. To nebyl ten něžný dotek hebkých rtů, který si pamatoval z předchozího dne. Ostré zuby se zatnuly do jemné kůže a Bill polekaně vykřikl.
„Tome!“
Dorian zdvihl hlavu od jeho krku a s úšklebkem zakroutil hlavou. „Není tady… dneska ti nepomůže.“
A Bill věděl, že má pravdu.
autor: Michelle M.
ooooooooooooooh!xD… No to snad ne!!… Zvíře jedno!xD… Doufám, Michelle, že nechceš Billa nechat znásilnit Dorianem!… Ještě by se mu to třeba zalíbilo! Ne, dělám si srandu! ….Mé jediné přání je, aby se tam náhle objevil Tom a zachránil Billa a nebo aby se Bill nějak ubránil… Rychle další, jsem napnutá, jak Billovy úžasný kovový škandy!xD
Já mu ustřihnu koule a pověsim je někam, kde je bude mít na očích! Hajzl!!!!! *zuřivě mlátí do všeho, co je tvrdý*
Zmetek jeden! Doufám, že mu za tohle vypadají aspoň všechny ty jeho vlasy… ale ne, to by chtělo nějaký tisíckrát krutější trest. Ať mu Tom pomůže… prosím! Nebo mu může Bill obít o hlavu tu svoji skleničku s colou… přece si ten chlap musí uvědomit co dělá… eh, nebo jsem naivní 😀 (vím, to není k smíchu!)
A chudák Harry. Úplně šílím z toho, že pořád nevím, co se tomu Dracovi stalo… to bo zakouzlil jeho tatínek?
Rychle další díl, nemůžu se ho dočkat… je to napínavé!!!
No to snad ne…..jestli ho znásilní tak si mě nepřej :D……Já chci aby se tam teď objevil Tom a pořádně toho Doriana zmálítil :D….já to říkala že ten dorian je divnej…určitě to bude nějakej pedofil a vrah :D….Oh a ten Draco….pořádně si to zamotala….upe chci vědět co se stalo….a kdo to tomu Dracovi udělala, ale Harry na to příjde viď ? 🙂
*Nedýchá*
ÚŽASNÁ POVÍDKA..TEN NÁPAD,ZAKOMPONOVAT DO TÉHLE POVÍDKU TU SCÉNU S TÍM TELEFONEM A ZVONKEM BYLO SKUTEČNĚ MOC DOBRÉ.JE TO PROSTĚ ÚŽASNÝ.MOC SE MI V TOMHLE DÍLKU LÍBIL SNAPE..MŮJ OBLÍBENEC…WOOW..
ANO,DVOJČÁTKA NAVŽDY….
TOHLE SI DORIAN VYPIJE…..MÁM TAKOVÉ TUŠENÍ,ŽE HO ASI TOM ZABIJE…A HEZKY POMALU…NEMÁM PRAVDU?????
BYLO BY TO SUPER 😀
KURNÍK… VÍŠ CO ??? KUCHNU TĚ!!! TY TO TAK UKONČÍŠ ŽE MÁM NERVA… =O/ FAJN, JESTLI MU NĚCO TEN HNUSÁK UDĚLÁ… =O/
Děkuju, zlatíčka moje, děkuju… chápu, že jste napnutí, ale ten díl byl už tak dlouhý, že jsem to radši přerušila 🙂 slibuju, že pokračování vyrobím co nejdřív. 😉 Moc ráda si čtu, co vás napadá, jak se domýšlíte, že to bude pokračovat… někdy mě to i přivede na zajímavý nápad nebo se aspoň utvrdím v tom, že můj záměr byl správný. Pomáháte mi tím, tak v tom pokračujte… mám vás fakticky moooc ráda. 🙂
Vaše M.
A teď se fakt těším na další díl! 😀 Začíná to dobře!
Samozřejmě že mám o Billa strach, ale tak nějak se nemohu zbavit pocitu, že si za to může z části sám. Dráždit hada bosou nohou se nevyplácí. Ovšem musím uznat, že být znásilněn ve vlastní kuchyni je rozhodně tvrdý trest za nerozhodnost a zvědavost. Věřím, že ho nenecháš v Dorianových spárech, ale jsem zvědavá, jak ho hodláš zachránit. Tedy jestli se tam zjeví Tom jako deus ex machina, když ho všichni čekáme až za dvě hodiny, tak nevím jak to ustojím 🙂
Moc se mi líbila scéna se zvonkem od dveří a mobilem, to bylo ze života a přímo rovnou mého, já vždycky radši strčím hlavu do písku, než abych věci řešila 🙂
Tedy, když to po sobě čtu, já jsem dneska nějaká nesmiřitelná, ale už se mi ten komentář nechce přepisovat 🙂
Jo a příběh Harryho a Draca, to je tedy skutečně tak napínavý, že ani nedýchám, když to čtu. Vůbec nevím, co si o tom mám myslet a to mě na tom baví nejvíc :)))
Kattys: na zázraky nevěřím, ani Bill na ně tudíž nemůže spoléhat 😉 Jsem ráda, že se ti povídka pořád ještě líbí 🙂 díky
Michelle: Líbí je slabé slovo, možná, že to zrovna podle dnešního komentáře tak nevypadá, ale já tuhle povídku doslova hltám a jsem opravdu, ale opravdu nadšená!!! Zrovna včera jsem studovala kalendář, kdy asi by se tady mohl objevit další díl :)))
A s tím Billem, příjde mi, že prostě potřeboval dostat za vyučenou, aby si srovnal priority, ale nechci, aby se mu stalo něco ošklivého!!! Mám ho v téhle povídce ráda, vlastně ho miluju v každé tvé povídce, no vlastně bych měla vážit slova, zrovna čtu Peklo v nás, já vím, že to sem nepatří, ale ty mi tedy dáváš :-))))
Oho, Michelle, tohle mi nedělej 🙁 Asi umřu zvědavostí, než se tu objeví další díl. Čím dál napínavější. Doufám, že Billa někdo zachrání, protože, když už se konečně rozhodl, tak by se mělo všechno zase zkazit? Ne, to ne! Musí ho někdo zachránit 🙂
A Severus nám nějak plane po Luciusovi! Náznaky jsem zachytila již v předešlých dílech, ale teď to vypadá, že se nám Severus konečně projeví. A copak se stalo Luciusovi? Hmm… napínáš, až to hezké není 😀
Vynikající povídka… miluju ji. (Tohle ti píšu pokaždý, že? Ale když ona je to pravda!)
och…reknu vam moje vyrazy hned od zacatku..upe natesenej s myslenkou "konecne uz tu je "…prubeh dooost dobrej jako kazdej beru s hltavym vyrazem ale ten konec muj vyraz se zmenil asi tak ze sem mela vykuleny oci otevrenou pusu a totalne bez dechu….a hned potom zachvat z toho ze musim cekat na dalsi dilek…coz ve me vyvolalo nepopsatelnyho abstinencniho rapla:D ale jako jinak sem uplne v "pohode" kdyby ste nevedeli….sakra ja to do dalsiho dilku nevydrzim takovy muka …totok je fakt ta neujuzasnejsi povidka ty foe….ja z toho nemuzu…honem rychle daaaaal ufufuf…
Jsem ráda, že to Billovi konečně došlo. Abych řekla pravdu, bála jsem se, že to bude dýl, že to bude, až vědomě provede něco, čeho by obrovsky litoval. Díkybohu, že se tak nestalo. Na druhou stranu si svojí nerozhodností způsobil pěknou polízanici. Dorian se asi nejmenuje podle slavné literární postavy jen tak pro srandu králíkům… a jak můžeme vidět, má s ní společné nejenom jméno. Takovýhle lidi se musí zarazit hned na začátku. Chce jim jasně ukázat hranice, za které nevstoupí a hotovo. Bohužel Billovi se povedlo ukázat zájem, který si pak rozmyslel… a to toho ďábla dožralo. Strašně se bojím, co bude dál. Nechci, aby se tomu černovlasému ťuldovi něco přihodilo, to prostě nejde!!
Jinak by mě zajímalo, co se odehrálo mezi Dracem a Luciusem. Už je téměř jasné, že Lucius musel na Harryho lásku seslat nějakou ošklivou kletbu… která zřejmě něco udělala i jemu. Další možnost je, že je z toho, co Dracovi udělal naprosto zhroucený. No, uvidíme, ty nás nezklameš, Michelle 😉
ho ho ho ! To čo má znamenať ? V chlbučinke duše som túžila po tom , že Dorian na Billa "vyštartuje" , ale zas takýmto spôsobom , no tedáááááááá ! je to tak nádherne napísane , že mi to príde až nechutne dokonalé 😀 brzdi , lebo inak si ostatní autori ani neškrtnú x) aj tak ťa ľúúúbim 😛
bože nesnášim doriana!!!!!!!ale miluju tuhle povídku je úžasná!!
to je takovej kretén…, ja ho zabiju jestli billovi ublíži…ja se bojim *fňuk*
Čím kdo zachází, tím taky schází, řekla by teta Kateřina ze Saturnina jedno ze svých stovek vtipných přísloví a měla by pravdu 😀 Bill si o to koledoval, i když je to takovej bobek důvěřivej, zařídil si tuhle situaci svou vlastní blbostí. Holt to bude muset nějak ustát, taky doufám, že Tom je někde velice blízko a zabrání nejhoršímu… mohla by to být taková malá odměna za to, jak se nakonec definitivně rozhodl pro něj. Dorian je zmetek, to už je jasný, tipuju ho na psychopata, patřícího do léčebny. Nejspíš už byla šílená jeho matka, která mu dala tohle jméno.
U Malfoyů v sídle taky čuchám nějakej dalshí párek, i když zatím si tím nejsem zcela jistá… může jít úplně o něco jinýho, ale Lucius a Severus.. i ty jejich jména k sobě pasujou… nebo že by s ním kdysi něco měla Narcissa? Kdyby Draco nebyl svému ledovému otci tak podobnej, dokonce bych se možná pustila i do paternitních spekulací a šoupla otcovství Draca tomu v černém oblečení… ale tady je to moc geneticky nápadný 😀 No… prostě furt netuším, co se tam stalo a rozčiluje mě to 😀 Už to chci, sakra, vědět 😀 Michelle, piš. Ať to brzo vím :D:D Pa J.:o)
že tam tom příjde ?? !! a tp samé i u harryho a draca !! chudáci :'(
Konečně jsem se dostala k psaní kemntů. A poslední si nechávám to nejnapínavější. Včera jsem na mobilu dočetla tři kapitoly, který sem byla na dovolené a celou dobu se ve mě míchaly pocity. Jednu chvilku sem byla naštvaná na toho, podruhé sem ho zase omlouvala, potřetí sem zase nadávala někomu jinýmu. Ty dokážeš strašně vyprovokovat, Michelle. Dorian je svině. Musím to tak napsat. Myslím, že s Wildem by sis mohla podat ruku, tu povahu máš zmáknutou. To jak se tam objevil. No já měla šok. Seděla sem po tmě v kuchyni a kdo nemá mít z tkovýho hezouna šoky, že? Doufám – jako všichni tady – že se Billovi nic nestane, i když, jak psala Janule, vážně si za to může sám. Trdlo jedno, neví, co chce. Ale pro Toma už se rozhodl, tak ať se to nekomplikuje 🙁
No a Draco… Je mi ho strašně líto. Když čtu ty dvě různý části povídky, každou chvilku je mi víc líto někoho jinýho, ale popravdě, zatím (!) je na tom nejhůř asi on. Co sem pochopila málem přišel o život… Ale Harry ho zachrání… Beztak 😀 No a Lucius a Severus sou takový jakýsi pofidérní 😀 Co z toho bude by mě zajmalo. Nemůže být Draco třeba syn těch dvou? Asi ne, že? 😀
Už toho nechám a budu se těšit na další díly.
Teddy
To je hnus! Já toho panáka naprosto nenávidím, co si to dovoluje? Hraje si na andílka, přitom je to jen hnusný nadržený chlap! Waaa!