autor: Lostmickey
betaread: Janule
betaread: Janule
(Tom)
Jak jsem si mohl myslet, že by s ní šel sám od sebe? Proč jsem mu nevěřil, když mi říkal, že nechtěl? Jsem idiot. Měl jsem věřit srdci a ne pomateným představám. Jsem moc rád, že se to takhle vyřešilo. Celé příští tři dny jsme jeden druhého jen rozmazlovali. Vstávali jsme kolem poledne, celý den se jen váleli a užívali si toho neskutečného klidu a celé dlouhé večery jsme proleželi venku na dece a dívali se na hvězdy. Nevěděl jsem, kde se ve mně bere ta chuť prožívat samé romantické chvíle, ale s Billem bylo všechno nové. Toužil jsem po něm víc, než jsem si byl ochotný přiznat, ale cítil jsem, že už to nebude trvat dlouho. Jen jsem chtěl, aby udělal první krok on. Abych měl tu jistotu, že to chce. On to cítil také a možná už jen čekal na vhodný okamžik.
,,Tomééé…“ Ozvalo se zezdola a já vystřelil z pokoje jako kdyby do mě uhodil blesk. Schody jsem bral po třech a málem jsem si namlátil hubu. Když jsem s hlasitým: ,,Co je?“ doběhl do kuchyně, Bill stál na stole a jednou rukou ukazoval do kouta. Menšího pavouka jsem snad v životě neviděl. Měl jsem co dělat, abych ho vůbec spatřil.
,,Zabij to! Rychle! Tomi, prosím!“ Křičel Bill a snažil se schovat za lustr, co visel ze stropu. Začal jsem se neovladatelně smát a Bill se na mě zamračil . ,,Tomi!“ Vypískl nedůtklivě a zkoušel mě nakopnout. Uhnul jsem a plácl jsem ho přes stehno.
,,Polez dolů a zabij si ho sám.“ Otočil jsem se k němu zády a uraženě jsem našpulil rty.
,,Tomíííííí… Nééé… Víš, že já se toho bojím!“
,,Zabij to! Rychle! Tomi, prosím!“ Křičel Bill a snažil se schovat za lustr, co visel ze stropu. Začal jsem se neovladatelně smát a Bill se na mě zamračil . ,,Tomi!“ Vypískl nedůtklivě a zkoušel mě nakopnout. Uhnul jsem a plácl jsem ho přes stehno.
,,Polez dolů a zabij si ho sám.“ Otočil jsem se k němu zády a uraženě jsem našpulil rty.
,,Tomíííííí… Nééé… Víš, že já se toho bojím!“
,,Billy, dyť on se tě bojí stokrát víc, než ty jeho!“ Zasmál jsem se mu a snažil jsem se ho stáhnout dolů.
,,Ne! Pusť mě… Já tam nejdu!“ Protestoval a máchal rukama kolem sebe. ,,Napřed to zabij!“
,,Ne! Pusť mě… Já tam nejdu!“ Protestoval a máchal rukama kolem sebe. ,,Napřed to zabij!“
,,Billy. Myslím že je pravý čas, aby ses naučil zabíjet svoje vlastní pavouky.“ Podotkl jsem zajímavou skutečnost a Bill se jen zaškaredil.
,,Co když mě kousne?“
,,Co když mě kousne?“
,,Nebudeš na něj sahat. Zašlápneš ho nebo ho něčím umlátíš.“ Začal jsem plašit po kuchyni a hledat něco, čím by se to toho zvířátka dalo zbavit. Našel jsem nějaký časopis o vaření a ukázal jsem ho Billovi. ,,Vezmeš si nějakej časák. Hele… Třeba tenhle. Může to bej i něco jiného. Třeba Bravo nebo Popcorn… Musí to být seriózní plátek a nejlepší jsou ty pro teenagery, ale nikdy nepoužívej Cosmopolitan, protože to je moc silný a blbě by se to zamotávalo.“ Začal jsem mu po lopatě vysvětlovat jak na pavouky a on mě jen zamyšleně poslouchal. Smotal jsem časopis do jakési ,,ruličky“ a předvedl perfektní odpal. ,,Jo..Tím to pude.“ Pochvaloval jsem si pro sebe a Bill se jen uličnicky usmál. Vrazil jsem mu časopis do ruky a naznačil mu, ať s ním sleze ze stolu. Nedůvěřivě se podíval na pavoučka a pak seskočil dolů. Stoupnul jsem si za ně a chytl jeho ruce do svých. ,,Musíš ho držet pevně…Táák.“ Dirigoval jsem jeho pohyby pomocí těch svých a pomalu jsem se vydal s bráškou vstříc té krvelačné nestvůře, co ho tak děsila. ,,Tak a teď si představ, že je to někdo, koho ze srdce nenávidíš a… Plesk.“ Ukončil jsem svůj dvouminutový kurz a kousek jsem od Billa odstoupil.
,,Tome…“ Otočil se na mě, ale já jen rozhodně zakroutil hlavou.
,,Neboj se.“ Popostrčil jsem ho blíž. Bill se jen nadechl a rozpřáhl se.
,,Neboj se.“ Popostrčil jsem ho blíž. Bill se jen nadechl a rozpřáhl se.
,,Chrisi! Ty svině! Chcípni! Chcípni!“ Křičel Bill a mlátil do ubohého pavoučka, co byl právě rozpláclý na zdi. Bráška posměšně smetl jeho ,,ostatky“ na podlahu a ukázkově si na něj odplivnul. ,,Parchante.“ Dupnul si a hodil časopis na stůl.
,,Tak jak mi to šlo?“ Otočil se na mě a celý zářil.
Já jsem stále ještě nehybně stál a s vyvalenýma očima pozoroval jeho smějící se tvář. Nevěděl jsem, jestli by právě teď byl můj výbuch smíchu na místě. V životě jsem neviděl nikoho, kdo by se do zabíjení pavouků tak vžil. ,,Jo….Super.“
,,Tak to si zasloužím pusinku…“ Naklonil hlavu na stranu a přišel ke mně blíž.
,,Můžu ti dát víc než jen pusinku.“ Moje ruce sjely k lemu jeho volných černých domácích tepláků. Vyzývavě se na mě podíval a olízl si rty. Pomalu, aby si mohl být jist, že jsem si toho všimnul. Přitáhl jsem si ho za boky blíž a dlaněmi zabloudil pod jeho tričko. Mírně přivřel oči a zaklonil hlavu. Já jen tiše doteky mapoval jemnou kůži na jeho bříšku a pootevřenými ústy se dožadoval jeho bledého krku. Přisál jsem se k němu rty a dovolil jsem si tam po sobě zanechat stopu. Sykl, když jsem trochu skousnul, ale držel. Vysvlékl jsem ho z trika a opřel jsem si ho o zeď. Jako tenkrát, když jsem na něj byl rozzlobený, že mě neposlechl.
Prohnul se, když se jeho horká záda dotkla ledově chladných kachliček. Pánví narazil na tu mou a já jen těžko vstřebával vlnu vzrušení, která se přehnala mým tělem. Postřehl to. Celý jsem se začal třást, když se jeho otevřená dlaň usídlila v mém rozkroku. Díval se mi do očí a sledoval můj chtivý výraz. Kousek jsem od něj poodstoupil, abych nám oběma dal čas rozhodnout se, jestli je vhodné pokračovat. On byl zřejmě rozhodnutý. Přitáhl si mě zpátky a zbavil mě trika. Prsty přejížděl po mém hrudníku a pozorně sledoval všechny své pohyby. Líbilo se mu to. Rád se dotýkal mého těla. Nevěděl jsem, kam až ho můžu nechat zajít. Hromadilo se ve mně bezbřehé vzrušení a já na něj nechtěl spěchat. Pozoroval jsem očima ztmavlýma touhou a měl jsem co dělat, abych se na něj nevrhl. Nemusel mě líbat, nemusel o mě třít své vlahé tělo, ale stačilo, aby se mě jen letmo dotkl a já nevěděl, jak zklidnit svůj rozbouřený dech. Zpozoroval můj zásek a udiveně se na mě zadíval. ,,Děje se něco?“
Zatřásl jsem hlavou a ustoupil jsem od něj. Sebral jsem své triko a u dveří z místnosti jsem se na něj otočil. Stále stál u zdi a jen překvapeně sledoval mé počínání.
,,Chci tě.“ Zašeptal jsem.
,,Chci tě.“ Zašeptal jsem.
Bill se odlepil od stěny a přešel ke mně.
,,Tak proč si mě nevezmeš?“
,,Tak proč si mě nevezmeš?“
,,Večer.“ Oznámil jsem mu tiše a sledoval jeho úsměv. Naklonil se k mým rtům a letmo mě políbil. Slastně jsem přivřel víčka, když náš polibek prohloubil. Jednou rukou jsem ho chytl za zadeček a trochu jsem stiskl. Oddálil se ode mě a otočil se ke mně zády.
,,Večer.“ Zopakoval polohlasem a dál si mě nevšímal. Vyndal si z lednice nějaký jogurt a usadil se s ním ke stolu. Ještě chvilku jsem ho pozoroval při jídle a pak jsem odešel pryč. Zamknul jsem se v koupelně a triko jsem hodil přes věšák. Příjemně ledovou vodou jsem si omyl žhnoucí obličej a pak jsem se vrátil nahoru do ložnice. Fláknul jsem sebou zpátky na postel a zavřel jsem oči. V hlavě mi neustále znělo to slovo. Večer. Večer. VEČER! Bylo to neuvěřitelné. Večer. Pokud to i on myslel vážně, za pár hodil budeme milenci.
,,Večer.“ Zopakoval polohlasem a dál si mě nevšímal. Vyndal si z lednice nějaký jogurt a usadil se s ním ke stolu. Ještě chvilku jsem ho pozoroval při jídle a pak jsem odešel pryč. Zamknul jsem se v koupelně a triko jsem hodil přes věšák. Příjemně ledovou vodou jsem si omyl žhnoucí obličej a pak jsem se vrátil nahoru do ložnice. Fláknul jsem sebou zpátky na postel a zavřel jsem oči. V hlavě mi neustále znělo to slovo. Večer. Večer. VEČER! Bylo to neuvěřitelné. Večer. Pokud to i on myslel vážně, za pár hodil budeme milenci.
Asi jsem usnul. Ne asi, ale určitě. Posadil jsem se na posteli a promnul jsem si oči. Podíval jsem se skrz záclony z okna a zjistil jsem, že jsem prospal celé odpoledne. Vyskočil jsem na nohy a utíkal ke stolku. Až teď mi došlo, že mě vzbudil zvonící mobil. Než jsem ale stihl hovor přijmout, ten někdo na druhé straně už měl zjevně čekání dost a zavěsil. Ani jsem se neobtěžoval zkontrolovat, kdo to vlastně byl a jestli to náhodou nebylo důležité. Jediné čeho jsem si všímal, byly hodiny v rohu displeje. Bylo půl sedmé. To jsem tomu teda dal. Naposledy jsem se protáhl a vyhrabal ucházející čisté triko. Seběhl jsem schody a hledal brášku. Nakonec jsem ho našel v koupelně. Byl zamčený a zjevně se podle zvuků sprchoval. Zaklepal jsem na dveře a čekal odezvu. ,,Billy?“
,,Ano lásko?“ Ozval se.
,,Usnul jsem. Promiň.“ Křičel jsem přes dveře.
Ozval se jen bráškův smích. ,,Nevadí Tomi. Budeš mít dost sil na večer.“
Ano. Jistě. Večer. Náš večer. Jen náš večer.
,,Budeš tam ještě dlouho?“
,,Jen chvilku. Potřebuješ něco?“
,,Ne… Dobrý. Ahoj.“ Klepnul jsem na dveře a vrátil jsem se zpátky do ložnice. Tak jo. Mohl bych ty peřiny trochu poskládat. Aby to mělo trochu fazonu. Složil jsem je a narovnal každý faldíček, co jsem našel. Různé části oblečení, co byly poházeny po zemi a rozvěšeny různě po židlích, jsem uklidil a otevřel jsem okno, aby se tu trochu vyvětralo.
,,Tome! Ty jsi nervózní!“ Mluvil jsem si pro sebe a dál jsem napravoval všechny další nedostatky tohohle pokoje. Muselo to být perfektní. Jen pro něj a pro mě. Jen my dva.
Seděl jsem na posteli a čekal jsem na něj. Ruce se mi klepaly jen při pomyšlení. Tohle se mi nestávalo. Nikdy. Ať jsem spal s kýmkoli, nikdy jsem necítil potřebu být jemný nebo si dokonce odepřít něco, co jsem chtěl. Teď to ale bylo jiné. Moc mi záleželo na tom, jaké to pro Billa bude. Je to přece můj bráška a já se k němu nikdy nechoval hrubě. I když jsme na sebe byli občas naštvaní nebo jsme se pohádali, nepřestali jsme si jeden druhého vážit. Tím, že jsme se do sebe zamilovali, se to všechno ještě prohloubilo. Vzájemné cítění a vzájemná komunikace. Všechno jsme to teď prožívali dvojmo a bylo to nádherné.
autor: Lostmickey
no pokráčko, pokráčko!! Úžasná povídka!!!!
pěkný:)..už se těším na pokráčko!!x)
Honeeem pokráčko xD <33
Llostmickey, možná to podle mého posledního komentáře nevypadalo, ale já jsem se nehorázně těšila na tenhle díl 🙂 Zpočátku sice ve mně Billovo a Tomovo rychlé usmíření vyvolávalo rozpaky, no ale když za všechno mohli oni, jsem nakonec ráda, že už je roztržka zažehnána 🙂
A ta dnešní entomologická scénka, to jsem se opravdu bavila, nejdříve mi sice bylo Billa líto, vyloženě jsem se vžila do jejho pocitů, já mám taky hrůzu z pavouků, ale současně mi imponoval Tomův postoj, ano, Bill se prostě musí postavit životu čelem a zabít si svého vlastního pavouka :)))) Ráda jsem se poučila o způsobu boje s klepítkatci, netušila jsem, že kvalita tiskoviny má takový podíl na výsledku. Já to mlátím plácačkou na mouchy :))))
Teď jsem jen zvědavá, jestli se odvážíš nějak narušit chystanou večerní akci, nezkontrolovat si nepřijaté hovory v mobilu by se třeba nemuselo vyplatit :-)))
rychle dáááááááááááááál
To je totálně úžasný díl 😀 Na začátku jsem se pořádně zasmála… ale já bych toho pavouka nezabila… já si vždycky najdu někoho, kdo ho vyhodí z okna… síla zvyku 😀 Máš to nějak natrénované, že Cosmopolitan není vhodný pro vybíjení pavoučků? 😀
No a potom ta druhá část… napínavější! Jak si to mohla takhle bezcitně utnout? Tak honeeem! Nebo to nevydržím… 😛 Další díííl, prosím O:-)
nádherný,s tim pavoučkem to bylo krutý!!já sem to samý rychle dáááál
to sladky….