autor: B-kay
betaread: Janule
betaread: Janule
Je mi to tak strašně líto.
Nejdřív mu ubližuju fyzicky a pak zase psychicky. On se mnou prostě nikdy nebude moci být šťastný, protože to budu pořád něčím kazit. To bych prostě nebyl já, kdybych mu neubližoval.
Ach, Bille…
Co to se mnou proboha udělal?! Copak mě někdy zajímalo, zdali holka, se kterou jsem se rozešel nebo spíše na kterou jsem se vykašlal trpí?! Nikdy mě nezajímaly! Ani kdyby byly z diamantů, bylo by mi jedno, jestli po nocích brečí nebo ne. Po rozchodu pro mě prostě skončily a já si v klidu našel další a pak další…
Já vím, že tohle není ten správnej princip, ale u mě prostě fungoval a vydržel hezky dlouho! Už jsem si myslel, že to tak zvládnu vždycky, ale našla se jedna osoba, která to přetrhla a úplně zamotala celé mé srdce.
Nevím, co to se mnou udělal a zdali vůbec musel něco udělat, aby se tohle stalo, ale děsí mě už jenom ten fakt, že on neměl být tou osobou, u které by se to mělo stát!
Jako malým nám mamka vyprávěla takový ty povídačky, neboli pohádky, kde si princ přijde pro svou princeznu a všechno nakonec skončí dobře, protože jejich láska je věčná a překoná cokoliv…
Bill tímhle výmyslem kdysi věřil a také chtěl potkat svou osudovou lásku…
A já jsem se stal prosím pěkně jeho osudovým neštěstím! Tohle pojmenování je asi to jediné, co bych si u něj zasloužil.
Tohle je poprvé co nechci, aby se někdo kvůli mně trápil. Nechci, aby plakal a už vůbec nechci, aby cítil tu úzkost a bolest, kterou cítím já..
Kruci, ale proč mi to tak vadí?! Proč mi konec s ním nepřinesl úlovu a pocit větší svobody tak, jako to bylo i u jiných dívek… Některé se na mě lepily jako pijavice. Sladkýma řečičkama mě chtěly dostat jenom do postele, aby se pak mohly chlubit před svýma kámoškama, že spaly s Tomem Kaulitzem.
Ale Bill se mnou spal také. Nemusel použít ani ty trapný balící kecy, aby mě něčím zaujal. Stačilo jen nahlédnout do jeho očí a já věděl, že to pro něj není jenom sex na jednu noc, se kterým by se pak mohl pochlubit. V podstatě by se s ním asi ani nikde moc nechlubil, ale tak chápete mě, co tím myslím.
„Podáš mi sůl?“ tahle tichá otázka, která zřejmě vyplynula ze rtů mého bratra, mě probrala z dumání o správnosti mého rozhodnutí. A jelikož jsem byl k ní nejblíž, uznal jsem, že otázka zřejmě patřila mě. Beze slova jsem kývnul tváří a podal jsem mu malou nádobku se solí. Jak jsem mu ji ale podával, naše pohledy se střetly!
Bylo to myslím poprvé od doby, co jsem v noci opouštěl jeho pokoj s odeznívajícím uvolněním, které vyplynulo z Billova těla… Chtěl jsem se tvářit tvrdě a v pohodě-, že na to kašlu a že byl jenom další z mnoha… ale nedokázal jsem to!
Nedokázal jsem v sobě skrýt tu bolest, kterou jsem tím způsobil nejenom sobě, ale v největší míře právě jemu! Zatímco v mých očích se odrážela bolest, v jeho se ještě třpytily stopy po slzách.
Nemuseli jsme nic říkat, a přesto jsme věděli až moc dobře, co ten druhý cítí.
Tím pohledem jsem se mu omlouval za všechno, co jsem mu způsobil tyhle dva měsíce… A že toho bylo hodně! Ale on nechtěl mé omluvy! Jak jsem mu podával nádobku, lehce se dotknul mých prstů. Pak si ji rychle vzal, sklonil svou tvář a víc můj pohled neopětoval!
Ztratil jsem jej… to už bylo jisté… Bože, ale proč to tak bolí?! Proč nadávám sám sobě, že jsem vůbec dovolil, aby kvůli mně trpěl?!
Bill:
No skvělý!
Ten oběd vůbec nepomohl a zatímco se Géčka s Davem skvěle bavili, já jsem se tam rozplakal jako malé dítě. Prostě jsem se neudržel, ale i když jsem si dával sakramentský pozor, aby mé slzy neviděl, on i bez pohledu věděl, že pláču.
Byl to prostě ten dvojčecí smysl, který nám byl dán už od narození a my toho také mnohokrát patřičně využívali. Samozřejmě to však bylo dávno a my byli ještě malí kluci, kteří neznali ani starosti a ani trable s láskou. Znali jsme však jeden druhého a to nám stačilo!
Smutně jsem vydechnul a natáhnul své unavené nohy ještě více, tudíž jsem omylem trefil Gustava, kterej seděl před postelí, do hlavy.
„Pardon,“ pípl jsem tiše a znovu jsem se ponořil do televize, ve které právě běžel nějakej horor, kterýho děj jsem však vůbec nevnímal.
„Pardon,“ pípl jsem tiše a znovu jsem se ponořil do televize, ve které právě běžel nějakej horor, kterýho děj jsem však vůbec nevnímal.
Měli jsme být poslední noc na hotelu a zítra kolem oběda jsme měli vyrazit – díkybohu – domů. Po tolika koncertech jsem už vysloveně potřeboval malinko vypnout!
A hlavně aspoň chviličku nemyslet na svého bratra, kterej byl rozvalenej v křesle nedaleko televize, a i když se tvářil velice „zažraně“, já mu to nehltal! Věděl jsem až moc dobře, že kdyby se jej teď Goerg zeptal, o čem to je, nepípl by ani slovo. Nevím, proč si pořád hraje na takovou ledovou královnu!
Musí přeci existovat osoba, kvůli které je i můj bráška z kamene schopen uronit slzičku…
Naposled jsem jej viděl berčet myslím, když mi zjistili cystu na hlasivkách… To jsme brečeli tak nějak spolu a bylo to asi před čtyřmi měsíci. Ale kvůli dívce neplakal nikdy!
Nebyl jako já… v tomhle úhlu jsme byli úplně rozdílní!
A možná právě proto tahle naše dohoda znamenala víc pro mě než pro něj! On to bral jako hru, jenom obyčejné pobavení… ale já to jako hru pomalu brát přestával. A v tom listu, kde psal o pádu na dno, se možná on tomu pádu vyhnul, avšak já jsem dopadnul přímo a hezky jsem si narazil zadek!
Ale když mě takhle klidně ignoruje, budu se také tvářit, jakoby se nic nestalo.
Aspoň se o to pokusím…
Ach bože… kdybych si měl tady vybrat mezi jeho tvrdým milováním a tím, že to se mnou ukončí, raději bych snášel i jeho divokost, než ten nesnesitelný klid, s jakým mě dokázal ignorovat!
A ještě k tomu mu to dneska strašně slušelo. Měl na sobě své tolik typické červené triko, které zdobily lebky. Vždy se mi na něm líbila červená barva. Dokázala jenom snadným odstínem podkreslit tu jeho divokost a přirozenou vášeň… Strašně mi chybí…
„Bille, dáš si něco?“ ozval se najednou Gustav a tak i ostatních kluků, tak i mě se ptal, zdali nechci něco k pití.
„N-ne děkuju… J-já už raději půjdu. Víš, ještě nemám pořádně sbaleno a jsem unavenej. Ale děkuju, byl to vcelku zajímavej večer,“ mile jsem se pousmál a obtížně jsem své tělo vyhoupl do stoje.
„N-ne děkuju… J-já už raději půjdu. Víš, ještě nemám pořádně sbaleno a jsem unavenej. Ale děkuju, byl to vcelku zajímavej večer,“ mile jsem se pousmál a obtížně jsem své tělo vyhoupl do stoje.
„A to si to ani nedokoukáš?“ zeptal se překvapeně a jeho oči ustaraně žhnuly. Měl o mě strach, cítil jsem to.
„Ne, děkuju. Už jsem to myslím jednou viděl. Dobrou noc,“ šeptl jsem a mile jsem se na něj usmál.
„Dobrou,“ odpověděl už klidněji a Georg s ním. Samozřejmě můj bráška na mě totálně kašlal a ani nepípl, jenom mě pozoroval. Ale když to chce takhle, prosím.
„Ne, děkuju. Už jsem to myslím jednou viděl. Dobrou noc,“ šeptl jsem a mile jsem se na něj usmál.
„Dobrou,“ odpověděl už klidněji a Georg s ním. Samozřejmě můj bráška na mě totálně kašlal a ani nepípl, jenom mě pozoroval. Ale když to chce takhle, prosím.
Zvedl jsem se a pomalými kroky jsem došel ke dveřím. Ještě naposled jsem se otočil a naše pohledy se znovu potkaly. Raději jsem rychle otevřel a odešel k sobě.
Stejně by mi neřekl ani slovo, tak proč se snažit. Byla by to jenom zbytečně vyhozená energie a kvůli čemu?! Stejně pro něj nic neznamenám…
Tom:
„Kluci, já už taky půjdu. Myslím, že dneska ani strachy neusnu,“ zasmál jsem se hned, jak na mě Gustav vyděšeně pohlédl. Právě totiž skončil ten jejich skvělej film a kdybych jej aspoň trošku vnímal, možná bych byl vyděšen, jako oni dva.
„T-to tedy nebudeš sám. Páni, takový děcko a už tak hnusný,“ zalamoval hlavou Georg, kterej se šel raději něčeho napít, a přitom se pořád otáčel, jestli mu ta malá holka není v patách. Přišel mi až legrační. Je mu jednadvacet a bojí se jak mimino.
„Dobrou,“ houkl jsem ještě ode dveří a také jsem , jako chvilku přede mnou můj bráška, vyšel na chodbu, kterou se nesla dlouhá pára tmy. Jedním zkušeným pohybem jsem zapnul světlo a jak jsem procházel kolem Billova pokoje, nedalo mi to!
Dnes jsem byl na něj extra hnusnej.
A ještě když klukům popřál dobrou noc, schválně jsem byl zticha. Chtěl jsem totiž vidět jeho reakci. A i když si myslel, že já to neviděl, stejně jsem cítil až ke mně, jak by mě v tom křesle nejraději něčím praštil.
Jen škoda, že tak neučinil.
Opravdu bych se zasloužil nejednu tu jeho povedenou facku.
Byl tak krásnej, a tu vůni jsem cítil, i když jsem byl od něj na pět metrů… To včerejší milování bylo jenom podmaněno jeho nádhernou vůní a tou sladkou energií a teplem, které plálo z každého milimetru jeho kůže…
Ještě si to zhoršuju… ale tak dobrou noc jsem mu popřát mohl…
Proto jsem tiše zaklepal a čekal, zdali se ještě vůbec ozve, protože z pokoje odešel zhruba před hodinou a nejspíš usnul.
Proto jsem překvapeně zamrkal, když se dveře po chvilce pomalu otevřely a v nich se zjevila silueta mého bratra.
Nevypadal moc ospale a ještě ani nebyl odlíčený, takže nejspíš dumal nad textama nových věcí… anebo jenom tak přemýšlel.
„Co chceš?“ zeptal se mě přímo a ani se nepokoušel o maličkou známku milosti v jeho hlase.
Když byl takhle rozzlobenej, byl neskutečně sexy… a já nemohl pomalu ani dýchat…
„Chtěl… chtěl jsem ti jenom popřát dobrou noc,“ pípl jsem tiše odpověď, která jej však překvapila.
„Čekám,“ řekl klidně a ta povrchnost z jeho hlasu náhle vyfučela, jako když prasknete héliovej balón…
„Čekám,“ řekl klidně a ta povrchnost z jeho hlasu náhle vyfučela, jako když prasknete héliovej balón…
To, co jsem udělal, se stalo v jediné vteřině. Prudce jsem si jej chytnul někde pod krkem a uštědřil jsem mu pořádně vášnivej polibek.
„T-tak tedy… dobrou,“ vykoktal jsem ze sebe, rty ještě pořád naběhlé od jeho horkého jazyka a raději jsem se z jeho pokoje vytratil…
„T-tak tedy… dobrou,“ vykoktal jsem ze sebe, rty ještě pořád naběhlé od jeho horkého jazyka a raději jsem se z jeho pokoje vytratil…
Co jsem to zas provedl?! Už jsem si připadal směšnej… normálně jsem se i tiše zasmál nad svou hloupostí. Poznáte většího blbečka, než jsem já?!
Už z něj normálně šílím… A on se dokonce pobaveně usmál, když jsem se od něj odtrhnul… Nechápu se… ale ani jeho… Co se to s náma kruci děje?!
autor: B-kay
Ty komplikace snad nikdy nedskončí:-D tyy jo, asi nebudu spát, dokud se nedozvim ,jak je to dál:)
áááááááá bože to je skwělýýýýýýýýýý XDD Tom chce Billa a snaží si vnutit že ne XD oba se chtěj navzájem XD prej Bill je tak sexy když se rozčiluje waaau XD jsem tak ráda že jsem začala číst tuhle povídku waaau XD
normalně ono je to takovy smutny 🙁
ah jo to jsou debilci oba dva!
Ne, Tomi, já skutečně neznám většího debila, jak seš ty. Oh sakra, já vás zabiju xD Ta povídka je dokonalá..
panebože ty komplikatére xDD já nemůžu xD už je to i celkem vtipbééé xDDD sQělýý x)