autor: Becs
Všechny Vás zdraví twincestní navrátilec Becs. Jsem pravým důkazem toho, že pravá láska trvá navždy. Byla jsem aktivním členem někdy v roce 2008 (mám tady i nějaké staré povídky, ale prosím nečtěte je, jsou spíš na ostudu :D) a pak jsem se na pár let ztratila. Nicméně před pár měsíci jsem na blog znovu narazila a začala znovu hojně číst i komentovat. Zjistila jsem jak mi všechno okolo twincestu, ale i okolo samotné skupiny Tokio hotel chybělo a znovu všemu propadla. Pak mě v hlavě začal tlačit tento nápad a nešlo to jinak, než si sednout a opravdu to všechno sepsat. Takže dost řečí, tady to je. Budu ráda za každý Váš komentář. Přeju příjemné čtení.
„Tome, no tak. Vážně. Nechej toho.“ V zšeřelém hotelovém pokoji se rozléhal tichý šepot dvou chlapců. Lampička tlumeně osvětlovala rozestlanou postel, na které se povalovala neuspořádaná hromádka oblečení, tak jak ji tady majitel nechal, když před pár hodinami ve spěchu odcházel. V černém popelníku na nízkém stolu doutnal nedopalek, ale ani jeden z nich mu nevěnoval pozornost.
„Tome, kruci, slyšíš mě? Řekl jsem dost.“ zvýšil hlas mladší z nich a lehce zapřel své dlaně o zdvihající se hrudník naproti sobě v marné snaze ho od sebe odtlačit.
„Bille, bráško. Jen ještě chviličku. Prosím,“ zaprotestoval druhý, vtiskávaje mu drobné polibky po celé délce krku. Rukama jej tiskl v pevném objetí, přišpendleného svými boky k bílým vstupním dveřím.
„Žádnou chviličku. Ve vedlejším pokoji je Ria. Už na tebe čeká. Jak jí prosím tě vysvětlíš, že jsi byl tak dlouho tady u mě?“ zakroutil Bill hlavou a znovu se pokusil od sebe svého bratra odstrčit. Všechny jeho snahy ovšem byly marné. Proti Tomovi neměl žádnou šanci. Zvlášť když mu svým hbitým jazykem přejížděl po krční tepně a přes bradu mířil k jeho už tak polibky naběhlým rtům. Tomovy prsty jemně masírovaly kůži na Billových bocích. Na malou chvíli se odtáhl a zadíval se do čokoládových očí před sebou.
„Tak jí řeknu, že můj malý bráška měl depresi a já ho musel..“ odmlčel se a rošťácky na Billa mrkl. „… No, řekněme utěšit.“ V očích mu hrály pobavené ohníčky. Bill za nimi však mohl zřetelně spatřit i plamen touhy, který hrozil, že ho každou chvílí spálí na prach, pokud se ho okamžitě nepokusí uhasit.
„Myslím, že tvůj malý bráška utěšit nepotřebuje,“ houkl rozmrzele. Tom odtrhl rty od horké kůže na bratrově krku a jedním rychlým pohybem ruky chytil Billa za rozkrok, kde přes džíny polaskal jeho erekci. Mladšímu z bratrů uniklo skrz rty tiché zasténání.
„Tvoje tělo ale říká něco jiného,“ ušklíbl se spokojeně Tom a dál mnul bratrův rozkrok. Líným pohybem začal rozepínat sponu na Billově pásku a následně i kalhoty, aby měl volný přístup k jeho naběhlému přirození vězněnému za nimi. Věnoval mu poslední vlhký polibek, než se před ním pomalu sesul na kolena. Z přímého pohledu na svého tvrdého bratra pocítil v okolí podbřišku příjemné mravenčení.
„Tome, no tak. Sakra. Nemůžeš se ovládat aspoň jeden jediný večer? Ria tu je jen dnes a zítra se zase vrací domů. Nemůžeš prostě jít a věnovat se jí? Potřebujeme ji, jak si jistě vzpomínáš. Mimo jiné i k tomu, abys mi mohl dělat všechny tyhle věci a nikdo neměl podezření. Tak mě konečně pusť,“ brebentil překotně Bill, ale cítil, že jeho odhodlání nepustit si Toma k tělu postupně slábne. Pohled na jeho milovaného bratra, jak klečí přímo před ním se sebevědomým, skoro až drzým úsměvem na rtech, ho doslova odzbrojoval. Zvlášť když si špičkou jazyka lehce dloubnul do piercingu ve spodním rtu.
Tom vydechl horký vzduch na ztopořený penis před sebou. Dělily je od něj už jen milimetry. Naposledy si jazykem navlhčil rty, než vtáhnul lesklou špičku do své pusy.
Bill bezděčně hodil hlavou dozadu a týlem se udeřil do dveří za sebou. Než si však stihnul začít stěžovat na bolest, přejela ho od hlavy až k patě vlna vzrušení, jak ucítil teplo a vlhko Tomových úst. Jednou rukou se ho přidržoval za rameno, když se mu nohy začaly bezmocně třást. Druhou ruku vnořil bratrovi do vlasů, aby mu mohl pomáhat s tempem.
Tom polaskal rukou Billova varlata a pak jej uchopil u kořene penisu, aby mohl líp koordinovat své pohyby. Druhou rukou mu přejížděl po kostnatém zadku. S každým přírazem do Tomovy pusy se Billovy kalhoty pomalu sesouvaly dolů po jeho hubených stehnech. Začínalo mu to být krajně nepohodlné.
„Do prdele, musíme to dělat u dveří? Někdo nás uslyší. Nemohli bychom jít do postele?“ zafňukal Bill a následně vykřikl, když se mu Tom otřel zuby o špičku penisu.
„Pššt zlato, nebudu tě trápit dlouho,“ zasmál se Tom a pustil se do práce opravdu důkladně. Chtěl, aby se Bill udělal rychle a tvrdě, dnes nebyly na programu něžné hrátky. Pevně semknul rty okolo Billova vzrušení a začal po něm přejíždět v pravidelném rytmu, postupně zvyšoval rychlost. Sjel rukou z Billova zadku a poslepu hledal vstup do útlého těla.
„Bože ne. Nechystáš se udělat to, co si myslím, že ne. Tome, jestli to uděláš, přísahám, že se udělám do tří vteřin,“ lapal Bill po dechu, když mu došlo, co jeho bratr zamýšlí. Ten se jen lehce uchechtl, až Billa z té vibrace zamrazilo po páteři. Chytl Toma oběma rukama za hlavu a vzdal jakékoliv snahy o sebeovládání. Prudce přirážel do Tomovy pusy, vědom si toho, že mu to může být nepříjemné. Ale co, byl to Tom, kdo tohle všechno vyprovokoval, tak ať si to vychutná se vším všudy, pomyslel si.
Tom mezitím našel, co hledal, a začal jedním prstem přejíždět po Billově vstupu, zatímco zpracovával jeho penis ve svých ústech. Zlehka začal do Billa pronikat, spokojený tím, jak na to reaguje. Billovy hlasité vzdechy se rozléhaly tichým pokojem. Tomovi blesklo hlavou, že aspoň mohl zapnout televizi. Přece jen je mohl slyšet kdokoliv, kdo by šel náhodou kolem. Jenže když se po dlouhém dni plném práce konečně dostali do pokoje, nemyslel na nic jiného než na to, jak z Billa strhat oblečení. I přestože jej jeho přítelkyně přijela překvapit, dokázal si najít způsob, jak se vymluvit, aby aspoň krátkou chvíli strávil se svým bratrem o samotě.
„Hmm,“ zabručel Tom, když jeho prst jedním hladkým pohybem zajel do Billova těla. Opatrně jím zapohyboval, hledaje to místečko, které přinášelo jeho bratrovi všechno tu rozkoš. Netrvalo dlouho a Bill hlasitě vydechl. Jeho tělo sebou bezděčně škublo vpřed.
„Ach bože, Tomi,“ blábolil Bill nesmyslně, hlavu zakloněnou dozadu v neuvěřitelné extázi. Cítil, že už moc dlouho nevydrží.
„Tomi, už jen chviličku. Děláš to tak úžasně. Bože, tak dobré. Ano, přesně tam,“ sténal Bill, a Tom ještě o malinko zrychlil, zatímco tiskl svůj jazyk ke spodní straně Billova penisu. Uvolnil hrdlo, aby se mu Bill dostal co nejhlouběji do úst. Přestože to bylo nepohodlné, každé přiražení stálo za pohled na stenajícího a svíjejícího se bratra.
Bill cítil, jak se mu celé tělo napíná s příchodem silného orgasmu. Stačilo už jen pár přírazů a zakroucení prstem a hlasitě vyvrcholil přímo do Tomovy pusy. Těžce oddechoval a užíval si uvolnění, kterého se mu dostalo. Když Tom poslušně spolkl i poslední kapičku, Bill se mu bezmocně zhroutil do náruče. V tichosti seděli, zatímco se Bill vydýchával. Tom jej pomalu krouživými pohyby hladil po zpocených zádech.
„Nesnáším tě, abys věděl,“ zabručel Bill do Tomova krku. Vzápětí si jej však přitáhl k hlubokému polibku. Svým jazykem pronikal do úst staršího bratra a ochutnával tak svou vlastní chuť. Nemotorně se postavil na roztřesené nohy a natáhl si zpátky své kalhoty.
„Víš, že teď už vážně musíš jít,“ upřel své laní oči na Toma.
„Vím,“ kývl Tom slabě a v jeho hlasu bylo znát zklamání. Přitáhl si bratra naposledy do tepla své náruče. Okamžitě jej zaplavila vůně Billových vlasů. Vůbec se mu od něj nechtělo. Nejradši by se k Billovi přitulil v téhle velké posteli. No, možná až potom, co by se postaral o malý problém, který ho tlačil v kalhotách. Nenáviděl to. Nenáviděl každou noc, kterou musel strávit někde jinde než jeho malý bráška.
„Běž, Tomi, nebo to nevydržím a budu tě přemlouvat, abys zůstal,“ vydechl Bill proti Tomově kůži na krku.
„Mně by to nevadilo,“ zazubil se Tom, vědom si toho, že dnes něco takového opravdu není možné. Odtáhl se od Billa a zadíval se mu do očí. „Víš, že tě miluju, že jo?“ zašeptal a věnoval Billovi malý polibek do koutku úst.
„Vím. To všechno s Riou je prostě nezbytné. Jinak to nejde,“ usmál se smutně Bill.
Tom vtiskl poslední polibek na Billovy růžové rty a pomalým krokem se došoural ke dveřím. Naposledy se otočil a věnoval Billovi intenzivní pohled. Bill z něj mohl vyčíst vše, co se Tomovi honilo hlavou. Cítil až do konečků prstů, jak jej bratr miluje a udělal by pro něj všechno. Dveře tiše klaply a pokojem se rozlehlo bolestné zasténání.
Bylo to už pár hodin, co se Bill slastně zavrtal do pokrývek a upadl do neklidného spánku. Bylo pro něj krajně nepohodlné, že musí usínat sám. Když vedle sebe neměl jisté horké tělo, které ho celou noc objímalo, nikdy se nevyspal. Pořád byl jakoby napůl vzhůru. Napůl myšlenkami u svého dvojčete.
Do ticha, které zahalovalo hotelový pokoj, se ozvalo slabé vrznutí dveří. Bill se v tu chvíli radostně usmál a srdce mu poskočilo. Hned vzápětí mu však tělem projela vlna rozčílení, když se matrace jeho postele na jedné straně zhoupla pod tíhou jeho bratra. Tom byl tak lehkomyslný.
„Co tady, sakra, děláš?“ zašeptal Bill a snažil se do hlasu dát patřičnou dávku rozmrzelosti. Nemohl však úplně zabránit sladké úlevě, jež ho obklopila, když kolem něj Tom omotal své ruce.
„Nemohl jsem usnout,“ zavrněl Tom, vtiskávaje sérii polibků na zadní stranu Billova odhaleného krku. „A věděl jsem, že ani ty pořádně nespíš.“
„Je všechno v pořádku?“ zeptal se Bill a Tom pochopil, že se ptá na jeho přítelkyni, která už teď spokojeně spala ve vedlejší místnosti po dvou hodinách náruživého sexu.
„V pohodě,“ odsekl krátce Tom. Nechtěl se o Rie bavit, když držel v náručí jeho křehké tělo.
Kdyby tak Ria tušila, že s každým přírazem do jejího opáleného těla Tom zavírá oči, aby si mohl v hlavě přehrávat vzdechy úplně jiné osoby. Jazyk, který ho laskal po těle, pro něj nebyl dost dobrý, ano, vždyť neměl kovovou kuličku. A ruce putující po jeho hrudi mu nikdy nemohly přinést takové chvění jako ruce, které v tuto chvíli tiskl ve svých.
„Tome, nutíš mě tě vyhazovat už podruhé za noc,“ zavrtěl se Bill a zády se opřel o nahou hruď za sebou.
„Tak mě nevyhazuj, za chvilku půjdu sám. Přišel jsem si jen pro trochu Billova tepla.“
Bill se uculil a převrátil se v Tomově náručí tak, aby se mu mohl dívat do klidného obličeje. Zkoumal každý centimetr jeho tváře, snažil se ten obraz vtisknout do své mysli. Jemnými pohyby masíroval bratrova záda a vdechoval vůni vycházející z jeho dokonalé pokožky.
„Připomeň mi, proč tohle musím dělat,“ ozval se znenadání Tom a Bill cítil, jak se tělo pod jeho rukama lehce napjalo.
„Tomi,“ zafňukal Bill. Nechtěl se o tom bavit. Bavili se o tom už tisíckrát, milionkrát. Probrali to ze všech stran. Billovi to způsobovalo žaludeční neurózu, přesto věděl, že to, co dělají, je správné.
„Víš, že ji potřebujeme. Mluvili jsme o tom. Souhlasil jsi s tím,“ vtiskl Bill malý polibek Tomovi na čelist a snažil se tak odvést pozornost jinam.
„Vím, že ano. Jen jsem netušil, že to bude tak těžké a že to bude trvat takhle dlouho. Začínám uvažovat o tom, že jsou i jiné způsoby,“ řekl Tom a Bill mohl postřehnout naději v jeho hlase.
„Tenhle způsob je nejjednodušší.“ Billovi pomalu docházela trpělivost. Lehce zatlačil na bratra, aby ho překulil na záda. Lehl si na něj a přibližoval se k němu, chystaje se spojit jejich rty v polibku.
„Možná pro tebe,“ neodpustil si Tom poznámku, než vnořil svůj jazyk do hlubin Billových úst.
Tom stál opřený o zábradlí a vyhříval se na terase u jejich domu. Teplé podvečerní paprsky se mu vpíjely do všech pórů. Po chladném Rusku se nemohl dočkat, až bude zase doma v L.A. a užívat si místního počasí. Potáhl ze své cigarety a plnými doušky vychutnával ten okamžik, kdy věděl, že turné skončilo, ale ještě nebylo nutné začínat nic nového. Jen pár klidných dnů o samotě, které může celé trávit jen se svým milovaným bráškou. Jen co mu hlavou probleskla myšlenka na Billa, dotyčný prošel prosklenými dveřmi za ním.
„Tady jsi. Lekl jsem se, že jsi někam odešel,“ vydechl úlevně Bill.
„Kam bych chodil?“ pousmál se nad jeho výrazem Tom. Odhodil cigaretu přes zábradlí a rozevřel náruč, vybízeje tak Billa, aby se k němu přitulil.
„Tady ne,“ mávl rukou Bill, rozhlédl se po okolí, jako by se ujišťoval, jestli toto malé gesto náklonosti někdo neviděl a posadil se do proutěného křesla, které stálo v rohu. Tom se s povzdechem posadil naproti němu a ruce složil na stůl před sebou. Sledoval Billa, jak vytahuje cigaretu, přikládá si jí k ústům a zapaluje. Poté slastně vyfoukl obláček kouře do vzduchu.
„Jako by nás tu někdo mohl vidět,“ zabručel Tom.
„Nikdy nevíš,“ opáčil Bill a znovu natáhl kouř do plic.
„Jak to jde s Riou?“ zeptal se po chvíli. Tomovi v tu chvíli okamžitě ztuhly rysy ve tváři a zadíval se k zemi. Párkrát se zhluboka nadechl a snažil se uklidnit adrenalin, který mu vjel do žil.
„Já prostě nechápu, jak se mě na ni můžeš ptát s takovým klidem,“ zvedl Tom prudce hlavu a upřeně pohlédl na své dvojče. Bill nevzrušeně dál potahoval ze své cigarety.
„Tobě to je vážně úplně ukradené, Bille? Že se jí dotýkám,“ na moment se odmlčel a pak pokračoval. „Že jí líbám,“ opět zmlkl, aby vyvolal dostatečný dramatický efekt. „A že ji šukám.“
Billova čelist na moment ztvrdla, jak stiskl zuby k sobě, ale nenechal se vyvést z rovnováhy. Mlčky dál kouřil svou cigaretu a dlouze rozmýšlel svou odpověď. Tom jej nadále sledoval, aniž by pohnul byť jen jediným svalem. Když už si myslel, že jeho bratr neodpoví, Bill se nadechl a pronesl: „Prostě se tím nenechávám unášet. Některé věci jsou prostě nutné.“
Tom měl na moment dojem, že jen špatně rozuměl. Frustrovaně si přejel dlaní přes obličej a vytáhl si další cigaretu. Když ji zapaloval, cítil, jak se mu chvějí ruce. Nechápal to. Jak může Bill s takovým klidem všechno okolo Rii snášet. Nedokázal si vůbec představit, že by to bylo naopak. Že by Bill byl ten, kdo si s někým začne. Zešílel by žárlivostí. Nedokázal by myslet na nic jiného než na to, co asi zrovna dělají. Jestli se to náhodou Billovi nelíbí víc než s ním. Tyhle myšlenky by ho pomalu, ale jistě dohnaly k šílenství. A Bill tady seděl a tvářil se, jako by se bavili o počasí. Kdyby bylo na něm, už se s ní dávno rozejde a ukončí celou tuhle věc. Ne, to nebyla tak úplně pravda. Kdyby to opravdu záleželo na něm, vůbec by žádný vztah nezačínal. Dál by si užíval s Billem vše, co mezi nimi bylo a netahal by do toho někoho dalšího. Jistě, občas se objevily dotazy a pozvednuté obočí, ale bylo to něco, co dokázali oba ustát. Nebo jen se smíchem odmávnout. Nemyslel si, že by někdo měl ve skutečnosti podezření. Jenže pak Bill přišel s tímhle svým výmyslem a…
„Dokážu přinést oběti pro to, co opravdu chci,“ přerušil Bill tok jeho myšlenek. Tom si jen odfrkl. Napůl posměšně, napůl zoufale. „A víš, že dřív nebo později vždycky dostanu, co chci,“ upřel Bill své hluboké oči na své dvojče.
Tom jen poraženě svěsil ramena a znovu do sebe natáhl dávku nikotinu. V tomhle měl jeho malý, šílený, dramatický, náročný bráška pravdu. Vždycky dostal, co chtěl. A Tom nepatřil k těm, co by mu dokázali něco odepřít.
Počet zobrazení (od 15.6.2021): 26
Vztah dvojčat je nádherný. ♥ Především si užívám části z Tomova pohledu, protože miluju to, jak krásné o bráškovi přemýšlí.
Teď mě ale trošku znepokojuje ten Billův ledový klid. Snad za tím není nic vážného, jen na Riu prostě nemyslí, aby si to ulehčil.
Bill se snaží byt silný jen před Tomem jinak jej to asi dost deprimuje.
No zatraceně, sakra… já že si umím pohrávat se slovíčky? Bože, tohle bylo tak zatraceně žhavé. Teda ten začátek mě úplně rozsekal. Ovšem co následovalo potom. Je mi Toma tak líto, ale vlastně mi je líto všech tří. Bill i když se teda tváří, že je se situací smířený, moc bych nedala za to, že ho to zevnitř pomaličku stravuje, až to jednou bouchne. Prosím, ať jsem u toho, až mu spadne ta podivně lhostejná maska. Jak jsem team Bill, tak tady mám chuť obejmout Toma. Než definitivně dneska odpadnu, jdu honem zhltnout i druhou část. Trochu se namlsat před spaním… 🙂
luki cte a mlsa taky pred spanim:-) A ze je co mlsat, ze? :))) Souhlasim, tohle bylo vazne zhave…az jako, wow, sama bych se do toho asi nepustila, na me je to prilis (mozna casem:D), ale moc rada se inspiruji tim ctenim:D
Trochu jsem nesva z te Riy… v tomhle pripade se mi fakt nelibi, ze to s ni Tom hraje i v sexu, divim se Billovi, asi bych nesnesla to pomysleni, stejne jako Tom by nesnesl u Billa nekoho.., no vazne jsem zvedava, jakou roli ta Ria nakonec bude mit, treba to tusi, oc jde… Ale nechci predbihat:-)
P.S. Becks, tvoje predesle povidky jsem aktualne cetla asi vsechny (jednodilky teda) a neboj, je to v pohode;) Muzu srovnat a konstatovat, jak uz jsem nekde psala, ze s temi lety vazne rostes a tvoje psani je dnes opravdu bohate, propracovane, je videt, ze s cestinou si rozumis a velmi me bavi tvoje povidky cist:-) Tak, a jdu na druhou cast… (jupijeeeeeeej:))
[1]: a ano, Billuv ledovy klid je podezrely… napadaji me mozna az paranoidni myslenky – co kdyz ma Bill y Riou male tajemstvi, co zatim nezname?.. Nabizi se mi to jako odpoved… kdo vi… tak jsem zvedava, kam ze se to teda vyvine…^^ *napetiii*