autor: Fabiana & Gordon
Hoy lidičkové! Především bych chtěla za tuhle povídku poděkovat Gordonovi, bez tebe by to nešlo:-* Máš skvělý nápady x)) No a vám ostatním přeju, aby se vám ff líbila x))
****
-Tom-
Vánoční prázdniny na chatě uprostřed lesa… nuda?
Napil jsem se čaje a pohlédl jsem na hodiny. Blížila se půlnoc.
„Bille, za chvíli jsou Vánoce!“ Vykřikl jsem a odpovědí mi bylo jen slabé zachrápání mého bratra. Vtom se otevřely dveře a v nich stála mamka.
„Tome, jestli už nepůjdeš spát, tak zítra budeš hladový a neuvidíš zlaté prasátko!“ V tu ránu se Bill probudil, vyskočil z postele a zařval: „Prasátko?!“ Pak si uvědomil, že je nahý, a bleskově zaplul zpět pod deku. Rozesmál jsem se. Mamka obrátila oči v sloup.
„No výborně, už jsi probudil i bratra. Dej mi ten hrnek a spát, nebo ti odpojím kabelovou televizi.“ Zařval jsem, zhasl lampu a schoval se v ruce, tisknouce v ruce ovladač a tiše mu šeptajíc: „Nás dva nikdo nerozdělí…“ Usnul jsem rychleji než po večeru s Billem… víte, jak to myslím.
Někdo mě šťouchl do břicha. A znova. Otevřel jsem oči a trhl jsem sebou v důsledku spatření dalších dvou očí asi deset centimetrů nad těmi mými.
„Bille… tohle mi nedělej… ale jinak… dobrý ráno…“ Povalil jsem ho pod sebe, líbajíc ho na krk.
„Tome, Tome, přestaň, to jsem já, Gordon!“ Křičel Bill. Proč to říká? Počkat… má nějaký jiný hlas!
„Kdo… co… jaký gor… Gordon!!!!“ Poslední slovo jsem nahlas zařval a plavným skokem jsem se katapultoval na podlahu.
„Přišel jsem tě jenom probudit… už je deset a Sim říkala, že vás nemám nechat vyspávat…“ Mumlal Gordon. Byl úplně rudý. Podle stoupající horkosti v mém obličeji jsem si uvědomil, že jsem na tom podobně.
„Jo… jasně… a… ehm, o tomhle se… prosím nikde nezmiňuj, okay?“ Ušklíbl se.
„A jak máš hluboko do kapsy?“
„To si říkáš taťka?“ Zakňoural jsem.
„Nevlastní taťka.“ Opravil mě.
„No jo, a právě proto by sis měl budovat důvěru a ne ze mě tahat prachy… bude ti stačit tisícovka?“ Za chvíli s bankovkou v ruce opustil místnost. Vtom se Bill, o němž jsem si myslel, že spí, otočil, upřel na mě nevinný pohled a zeptal se: „A kolik dáš za mlčení mně?“ Vyvalil jsem oči.
„Tobě? Od tebe by se dalo čekat mlčení ve vlastním zájmu, ne?“ Líbnul jsem ho na čelo. Ale tahle akce se moc nepovedla a z pokoje jsem odcházel o další tisícovku lehčí.
„Dobrý ráno, mami. Co bude na snídani?“
„Dobré ráno. Snídaně nebude.“
„Proč ne?“
„Protože bys neviděl zlaté prasátko.“
„Ale mně je nějaké prase někde…!“
„A mně je někde zase snídaně.“ Došlo mi, že tahle debata nikam nevede, a vzal jsem si z ledničky studený párek, za což jsem schytal vražedný pohled. V obýváku jsem ještě dožvýkával. S Billem jsme byli domluvení, že půjdeme ven užívat si sněhu. Oblékal jsem si bundu, když se mi do cesty postavil Gordon.
„Nemáš pade na pivo?“
„Cože? To ti nestačila ta tisícovka?“ Zašklebil se a zařval směrem do kuchyně: „Sim, už jsi slyšela tu novinku?“ Vrazil jsem mu do ruky padesátku a rychle jsem vyběhl ven. Před domem na mě čekalo mé milované dvojčátko.
„Kde seš tak dlouho? Pojď, něco ti ukážu.“ Popadl mě za ruku a táhl mě za dům. „Vidíš tu hromadu sněhu? Tam by bylo dobré iglú! Už jsem začal, takže už… tak trochu je.“ Nadšeně ukazoval na pětimetrovou hromadu sněhu přede mnou. Než jsem se stačil sehnout, byl už uvnitř. Klekl jsem si a vklouzl dovnitř. Málem mi vypadly oči. Podcenil jsem ho. Bylo to… nádherné. Stěny i strop byly uhlazené a jako by se třpytily, pomrkávaly na mě svýma perverzníma očičkama… dále jsem si jich už nevšímal a posadil jsem se na starý koberec, jenž pokrýval „podlahu“ iglú. „Líbí se ti to?“
„Moc. Ale řekni…vážně jsi to dělal teď?“ K mému překvapení se zarděl a zavrtěl hlavou.
„Vlastně tak trochu včera. Je docela velké, že?“
„Velké, velké, je tu spousta místa… a to místo by se dalo… uhm… využít několika různými způsoby…“ V koutcích úst mu slabě zacukalo, ale zachoval neutrální tvář. „Seš prostě mistr, Bille. A mistr by si zasloužil odměnu…“
„Namasíruješ mi nohy?“ Zeptal se nevinně a položil se na zádíčka na ten olezlý koberec.
„Ne, díky.“
„Tak co teda budeme dělat?“ Zase takový nevinný úsměv. Naklonil jsem se nad něj.
„O něčem bych věděl…“ Bill se prudce posadil.
„Ty prase!“ Vykřikl. Jeho zděšený výraz mě málem rozesmál, ale ovládl jsem se. „Ale nemůžeme… může kdokoli přijít! A je tady zima. Co když k sobě přimrzneme? A navíc… nemáme lubrikant.“ Tasil trumf. Odpověděl jsem mu svatouškovským úsměvem a dramatickým pohybem jsem z kapsy vytáhl stříbrnou tubu. Bill se rozesmál. „Co ty s sebou všechno netaháš…“
„Předpokládám, že to znamená ano…“
„Ano, když jinak nedáš, ty prasáku nadrženej.“
„Za tohle zaplatíš!“ Strhl jsem z něj bundu a mikinu a začal jsem ho lechtat.
„Dost! Dost! Dobře, vzdávám se! Odvolávám!“ Pustil jsem ho. Stáhl se do kouta iglú, zrychleně dýchal a otíral si slzy. „Tak tohle ti oplatím.“ Procedil mezi zuby.
„Oplácej, jen do toho… jsem tvůj.“ Sundal mi bundu a zarazil se.
„Co je?“ Nevinně se usmál, jeho úsměv se vzápětí proměnil ve vychytralý škleb. Sundal si šálu a než jsem stačil něco udělat, svázal mi ruce za zády. Mojí šálou mi pak zavázal oči a zbavil mě ostatních kousků oblečení. S tou zimou měl pravdu. Zkusil jsem si uvolnit ruce, ale utáhl to pevně. Můj malý šikula.
„A teď si budeme hrát…“ Zasyčel a lehce se rukou dotkl mého podbřišku. Pomalu klouzal níž, ale těsně nad mým přirozením se zarazil a změnil směr. Začal si pohrávat s mojí bradavkou. V rozkroku mi několikrát zaškubalo. Bill mi zatlačil rukou na hruď, opřel mě o stěnu iglú, ale vymrštil jsem se zpátky. „Jak myslíš…“ Zašeptal provokativně. Naklonil se ke mně blíž. „Víš, co teď budu dělat, Tome? Víš, co udělám?“ Syčel mi do ucha. Začal mi líčit svoje představy včetně detailů. Po tvářích mi stékal pot, zrychleně jsem dýchal a to zdaleka nebylo všechno. Můj penis byl už úplně tvrdý. Možná to nebylo jen tím, co mi vykládal, možná spíš tím, jak se mě jen tak letmo dotýkal…
„…a vymáčknu si trochu gelu na prsty…“
Přejel mi rukou po břiše. Naskočila mi husí kůže.
„…budu s ním objíždět kolem tvého vstupu…“
Roztáhl mi nohy a jemně mě pohladil po varlatech… nemohl jsem dýchat… nechtěl jsem sténat… potřeboval jsem to dát nějak najevo… rozhodně to nebylo… schválně…
„…posloucháš mě, Tome? Slyšíš, co ti říkám? Pomalu do tebe proniknu…“
Opatrně uchopil můj penis do ruky a lehce přejel palcem přes žalud… znovu jsem zasténal. Svalil jsem se dozadu, už mi bylo jedno, že je sníh tak studený, musel jsem se prostě o něco opřít, když mě vzal do úst a pohyboval hlavou… už nemluvil… neměl čím… Vykřikl jsem a přirazil mu do úst. Cítil jsem blížící se vyvrcholení, přestával jsem se ovládat. Zaklonil jsem hlavu, zmítal jsem se ve slastných křečích… a pak to přišlo. Ten dokonalý pocit. Nejlepší na světě… narovnal jsem nohy a vydýchával jsem se. Ruce mě docela tlačily do zad, ale nemohl jsem nic udělat, byly svázané. Bill mi sundal šálu z očí a otočil mě na bříško. „Jestlipak bratříčku víš, kdo je na řadě?“ Zasmál jsem se. „A pamatuješ si ještě… co jsem ti vyprávěl?“ Přikývl jsem.
„To se nedá… zapomenout…“
„Já bych to totiž docela rád realizovat, víš?“
„Asi se budeš divit, ale napadlo mě to…“ Zase mi zavázal oči tou šálou.
„Ehm… je ta šála k něčemu?“
„Dal bych ji sobě, ale pak bych na tebe neviděl a nemusel bych se trefit přesně… mohl bych minout, víš, a pak bych skončil, co já vím, u tebe v uchu nebo v nose.“ Rozesmál jsem se.
Dobrý důvod. Bill mě pohladil klouby prstů po páteři. Pomalu sklouzával z obratle na obratel, pořád níž, na chvíli se zastavil u kostrče a pak plynulým pohybem pokračoval. Asi jsem ještě neříkal, jak miluju tyhle chvíle… je to úžasné. Bill si to prostě umí užít. Hlasitě jsem zasténal, když jsem v sobě ucítil jeho prst. Zahýbal jím. Přivádělo mě to do extáze. Přidal další prst. Hraje si. Klidně by mi tam nacpal celou paži, kdyby si myslel, že to k něčemu bude. Vytáhl prsty. Uvolnil jsem se a vzápětí jsem ucítil tlak jeho penisu, jak do mě pronikal, pomalu a procítěně, jako by měl nekonečně času, jako by to nikdy nemělo skončit. Táhlé zasténal a slabě přirazil. Zhluboka se nadechl a začal přirážet rychleji. Připadla jsem si jako něčím zkouřený. Mísilo se ve mně tolik pocitů. Především slast a bolest. Splývaly v jeden jediný, neuvěřitelně dokonalý pocit. Křičel jsem bratrovo jméno a žádal jej, aby přidal. Vyhověl mi a já málem umřel slastí. Bill se absolutně přestával ovládat. Naše výkřiky se smísily v jeden jediný v okamžiku, kdy jsem ucítil, jak mi po nohách stéká cosi známého. Bill nepřestával sténat, ležel na mě a už se nehýbal, tedy pohyb, kterým mi sundal šálu z očí, se nepočítá. Potřeboval se uklidnit. Vystoupil ze mě, vysíleně padl na sníh mimo koberec, nabral si ho plnou hrst (sněhu, ne koberce) a přitiskl si to k čelu. Sledoval jsem, jak se sníh pomalu rozpouští a proměňuje se v chladné kapičky stékající po jeho zarudlém obličeji. Těžkopádně jsem se k němu převalil a on jedním tahem rozvázal šálu dosud poutající mé ruce. Kousl jsem ho do ucha. Pak jsem ho vzal do náruče a položil na koberec.
„Hey, já bych to zvládl sám!“ Ohradil se dotčeně, když jsem mu natáhl boxerky. Pokrčil jsem rameny a zase jsem mu je sundal. „Takhle jsem to nemyslel, mohl jsi mi je už nechat.“ Zasmál se.
„Hele, ty nádhero, uvědom si laskavě, co vlastně chceš!“
„Jak´s mě to nazval? No počkej!“ Vykřikl a začal mě lechtat. Tentokrát jsem byl donucen se vzdát. „Taky je ti zima?“ Bill drkotal zuby a pomalu si natahoval boxerky. Oblékli jsme se. Chtěl jsem vylézt ven, ale Bill zablokoval vchod. „Tady se platí mýtné!“ Našpulil rty. Jemně jsem se o ně otřel těmi svými a pak jsem je olízl.
„Hmm… mám chuť na jahody…“ Zamumlal jsem. Bill si nasadil čepici a vydali jsme se dovnitř.
„No kde jste tak dlouho!“ Uvítala nás maminka ve dveřích. „Já už tu na vás čekám. Vy jste se tam rvali? Příště u toho tak neřvěte, muselo to být slyšet na celý Německo. Mimochodem… Bille, proč máš na sobě Tomovu bundu?“
autor: Fabiana & Gordon
betaread: Janule
Uchwatny ^_^
hehe, to je super, nejlepší je začátek, s tim gordonem, to jsem málem umřela 😀 pak je nejlepší ten prostředek, ách, v iglů! 😀 a nakonec je nejlepší i konec s maminkou :D:D je to super povídka!!! 🙂
chudák Tom takhle cálovat…….ale jinak hezké
naprostá dokonalost!!! xd.. to s těma prachama mě pobavilo nejvíce:D.. a pak to iglu a tak dále.. mno bezvadná povídka!!! xDD… a ještě to s tím ovladačam.. kdyby to řekl Bilovi ''nás dva nikdo nerozdělí!'' ale on to řekl ovladačo xDDDDDDDDDDDDDD.. dobré xD.. skvělá povídka xDD
Mimochodem… Bille, proč máš na sobě Tomovu bundu?"
tak to jsem zvědavá co si zase vymyslí.
úžasná povídka… xD to podplácení nemělo chybu, chudák Tom skončí díky nim na mizině a ten konec byl naprosto dokonalej… xD ten ovladač byl taky dobrej… xD sem si myslela, že to říká Billovi a když sem tu větu četla podruhý, tak sem chytla výtlem, protože mi došlo, že to říkal tomu ovladači…. xD no prostě bombastická povíka… x))
Dokonaly…^^…
Vy dva napiste neco dalsiho, je to dobre ujety xDD
Teda, takhle Gordon vydirat prasulema. Schvalne bych chtela vedet, jestli mu doslo, proc tak venku jeceli ;D Bill byl trosku vycuranej xD Proste super
jÉJ…TAK TO JE SENZAČNÍ:D
a chudák tom je bez peněz xD xD
kdyby se mítné neplatilo v naturálijích měl by vůbec na projetí? xD xD
Jako dobry xD
prali se no 😀
nádherná povídka :-* a kdy bude pokráčko Trestu? :-)))
super.. a konec nejlepši 😀 x)