autor: Iwča
7. září
„Milý Tomi!
dnes jsem mamce řekl, že přijedeš. Zprvu se nekoukala moc mile, ale to jsem čekal. Nakonec řekla, že nevidí problém, takže je to domluvené, ano? V pátek tě budu čekat na nádraží!
Moc se na tebe těším,
s láskou, Bill.“
12. září
„Ahoj Tomi,
jak se máš? Stalo se něco? Vlastně, v pátek jsem na tebe čekal, ale ty jsi nepřijel. Jsi v pořádku, nebo…? Mamka si teď myslí, že jsem jí lhal. Ale to není pravda. No, to nevadí! Můžeš přijet příští týden? Nebo třeba kdykoliv, mohl bys? Moc rád bych tě zase viděl. A musíš mi říct, co se stalo, že jsi nepřijel.
Mimochodem, mamka mi říkala, že když přijedeš, tak pojedeme na výlet! Neřekla mi kam, ale prý se nám to tam bude líbit, tak doufám, že ti to nebude vadit. Taky jsem dneska dostal rybičku. Myslím, že by se ti moc líbila, vážně. Pojmenoval jsem jí po tobě, jmenuje se Tomi. Je vážně sladká, pořád plave dokola!
No nic, už budu končit.
Napiš mi brzo, dobře?
Tvůj Bill.“
1. říjen
„Ahoj,
tak ti zase píšu. Dlouho jsi mi neodepsal zpátky, stýská se mi! A nepřijel jsi, to od tebe není hezké.
Nepíšeš mi, protože jsem ti řekl, že si mamka čte mojí poštu? Jí nevadí, že si spolu píšeme, vážně. Ale občas mi přijde, že si o tobě myslí něco špatného. Nevím proč.
A jak jsem ti psal o tom výletu, tak nakonec pojedeme bez tebe. Sice se mi tam nechce, když tam nebudeš, ale mamka by byla smutná, kdyby musela jet sama. Tak ti napíšu, jaké to tam bude.
A taky… Tomi umřel. Byl jsem s mamkou ve městě, a když jsem se vrátil, plaval bříškem nahoru. Musel jsem ho spláchnout, chudáčka. Doufám, že tobě je dobře!
Prosím, ozvi se mi.
Bill.“
8. říjen
„Tomi,
tak jsme s mamkou jeli na výlet. No… vlastně tu teď tak trochu bydlím. Je to tu vážně hrozně hezké! Mám pokoj jen pro sebe, a dokonce jsou na stěnách všude takové bílé polštářky.
Taky si tu se mnou hodně povídají, hlavně pan Klein. Ptal se mě na tebe! Ptal se, jak jsme se potkali a kdy jsme se naposledy viděli a tak. Divil se, že ses mi tak dlouho neozval. Prý se můžeš stavit sem, dali by ti postel ke mně. Taky jsem mu říkal, že jsi mě požádal o ruku, ale na to nic neřekl, možná mu to přijde divné, když je mi teprve 18. Ale mně to nevadí, stejně si tě pořád chci vzít! Jestli o mě teda ještě stojíš, když si mi tak dlouho nenapsal… Napiš mi, ano? Tomi, moc tě prosím.
Navždy tvůj Bill.“
Další den stála paní Kaulitzová, Billova mamka, za neprůhledným sklem v tu chvíli, kdy jejímu synovi doktor donesl obálku.
Černovlásek ji okamžitě otevřel a hned se mu na tváři usadil obrovský úsměv, zvedl se a začal skákat po místnosti, „dopisem“ mával nadšeně kolem sebe.
„Tomi se ozval, ozval se!!“
Tak nadšeně mával papírem, na kterém nebylo napsané ani slovo…
autor: Iwča
betaread: Janule
Wau, z toho mi běhá mraz přes zadech..O_o
tat tohle mě dostalo….jesti si toma uplně vymyslel,nebo vážně existuje(nebo existoval) a třeba…já nwm,nutí mě to přemýšlet…ale co mě zabilo je tomi kterej plaval bříškem nahoru a bill ho musel spláchnout xD nedokážu se zbavit pžedstavy ryby s malinkou hoperskou čepičkou xD
Oh bože ani jsem nedýchala když jsem to četla…
mam w očích slzy a upe se třesu.
Ohh, tak tohle, bylo naprosto dokonalé princezno ♥ Ale víš, taky bys občas mohla napsat happy-end! 😀
*jde kopírovat* ♥
Fúúúha, bolo to zvláštne. A…no jediné, čo som pochopila bolo, že bol Bill …no nechcem to hovoriť…proste nebol psychicky v poriadku. Mne sa zdá, ako keby bol Tom imaginárny ale…nechápem tej obálke na konci. Bolo to zaujímavé 🙂 fakt ma z toho mrazilo, ale moc som tomu nepochopila…chcela by som nejaké vysvetlenie alebo tak 🙂
Stále čítam poslednú vetu a nie a nie na to prísť 😀
[5]: bala jsem se toho, že ne wšichni to pochopí 😀 Tom prostě není, poslední qěta znamená, že dostal prázdnej papír, ale přesto tam on widěl dopis od Toma. 🙂
a děkuju 🙂
Musím říct, že jsem se nad tím koncem taky musela zamýšlet, jaká vlastně byla pravda, dokud sem si nepřečetla ten tvůj komentář, že Tom byl imaginární 😀
ale líbilo se mi to! takový jednoduchý, krátký, pěkně napsaný průběh!:) palec nahoru 😉
[6]: A ja som si myslela, že Tom neexistoval 🙂 Potom chudák Billy 🙁 mal ho vo svojich predstavách ako skutočného…fakt smutné 🙁
[2]:tak teď si to představuju taky 😀
Slečno, tak tohle je super. Matoucí, ale ta myšlenka…
Teda musím říct, že to bylo naprosto úžasné…♥
Ale komentář píšu se slzami v očích, od chvíle, kdy jsem si přečetla, že Bill bydlí v pokoji s bílými polštářky, jsem přemýšlela, jestli je Tom skutečný a umřel, nebo jestli existuje jenom v Billově představivosti. A ten konec to krásně vyjasnil, to, že Bill i na prázdném papíře viděl Tomův dopis ukázalo, že Tom žil jen v Billově mysli =)
Smutná a nádherná povídka ♥♥♥
V poslední době se tady na blogu těch úžasných jednodílek sešlo více =)♥
to je hrozně smutný ;_; Chudák Bill, sakra.. proč tak blbě wždycky skončí on
Oh boze, to bylo tak dokonale!!! *_*
Nejdriv sem si myslela, ze je Bill maly kluk a fakt pise svemu kamaradovi, a pak to s tim vyletem do pokoje s bilyma polstarkama a me zacal jezdit mraz po zacech … A neprestal az do posledniho slova…
Tuhle jednodilku si proste musim ulozit do pocitace, protoze uprimne, byla jedna z nejlepsich co sem cetla!!! ^^
Moc velky potlesk autorce a srdicko nemocnemu Billovi !! <3
Ginger <3
To bylo tak nádherně… smutné:/ Bylo mi Billa tak líto! Krásná povídka♥
uf… běhá mi z toho mráz po zádech… bylo to tak zvláštní, ale krásné… moc povedené… opravdu… moc se mi to líbilo, to zpracování… bylo to krátké, ale přesto ta povídka řekla tolik a ani to tam nemuselo být řečeno… krásná práce, velmi originální 🙂
WOW…mám mráz na zádech 0_o fakt úžasný!! i když Billa je mi líto :/ a rybičky taky…:D
moc hezky napsaný 🙂 nejdřív sem taky myslela, že Tom je skutečnej, ale není mno 🙂 moc hezký :))
Wau, tohle bylo tak smutné, tyhle povídky opravdu nejsou nic pro mě a přesto je tak ráda čtu:)
Rak nějak jsem si myslela, že Tom umřel a Bill se z toho zbláznil a on byl přitom celou dobu jenom imaginární, chudák Bill. Jo je e to opravdu povedené, nechci se opakovat, snad všechno tu bylo řečeno a taky už skoro spím:), takže se mi to prostě líbilo:)
No… pááááni! tohle bylo… naprosto… zvláštní. úplně mi běhal mráz po zádech… bylo to naprosto strhující! tak nějak jsem tušila, že něco není v pořádku, ale… prázdný papír… to bylo… wau. páni. opravdu, nemůžu najít slov. prostě… wau!
upřímně jsem se taky nad tím koncem musela trochu zamyslet… .)… nějak mi to prostě nechtělo vlézt do hlavy. Oo. Užasné… četla jsem to před několika minutami a stále se z toho nemůžu dostat… cítím se divně a zmateně…
Taky jsem trochu nepochopila podstatu té věci, nicméně velice zajímavý nápad 🙂
možná by to chtělo trochu rozepsat, aby to bylo kapku dělší, čímž by se to všechno alespoň tak nějak nakouslo. Nebo bych si klidně i ráda přečetla, jak se Bill k psaní dopisů pro Toma dostal, nebo jak se "seznámili". To bych se vůbec nezlobila, kdyby to bylo delší 😉
Každopádně to bylo moc pěkné, povedlo se ti to 🙂
Páni! Tak tohle bylo opravdu zajímavé. I když to bylo krátké, tak fakt zajímavé. Moc dobrej nápad. A ten konec, já myslela, že třeba Tomi umřel nebo tak. Ae tohle jsem nečekala. Moc hezký =)
tak tohle bylo něco dokonalýho…. mě toho Billa je tak líto, ale on si žije ve svojí realitě, je mu snad fajn x)))
Mě je špatně. Áuch…
Jeho "realita". Sakra, to je vážně úžasný.
nádherné:-)♥