I’m sorry, i love you

autor: Kiki

Posílám jednodílovku, která tu tuším ještě není 😀 Psána byla v březnu tohoto roku, jenže našla jsem ji až docela nedávno ^^ Vím, že je krátká, ale to mi snad odpustíte 😀 Doufám, že budou nějaký komenty a bude se líbit 😉 K.

„Uh jo… možná se ozvu,“ usmál se Tom mile na svou fanynku. Jejich skupina slavila veliké úspěchy, miliony křičících dívek po nich šílely, obdivovaly je, avšak on měl oči jen pro jednu jedinou osobu. Ani blond, ani zrzka nebo bruneta. Nebyla to dokonce ani dívka. Byl to černovlasý chlapec, jehož čokoládové oči se právě upínaly na Tomovu osobu.
„Vážně, sluší ti to.“ Bill slyšel, jak s ní jeho přítel flirtoval. On byl jednoduše žárlivý, každý to věděl, jen on si to nechtěl přiznat. Prostě ne.

Cítil, jak se v něm pomalu vaří krev a stoupá mu do hlavy. Nemohl tomu uvěřit. V ruce svíral svůj nesmývatelný fix, který by skoro rozdrtil, nebýt-

„Oh, Bille, mohl by ses mi podepsat, prosím?“ zatahala mu za tričko asi desetiletá dívka v doprovodu nejspíš své matky. Nuceně nahodil úsměv profesionála aneb „Samozřejmě.“ Ne zrovna ochotně si vzal papír, na který se měl podepsat.

„Jak se jmenuješ?“ Optal se, aby mohl přihodit i věnování.
„Anette,“ odpověděla jednoduše. Byla opravdu šťastná, že mluví se svým idolem, i když on je o šest let starší. Neřešila to.
Bill se rychle podepsal a i s menším vzkazem jí to vrátil.

„Měj se hezky,“ zamával, ale jakmile se otočil zády, úsměv odpadl. Raději se vydal do auta, které je mělo odvést domů. Nechtěl už být dál ve společnosti těch holek. Nechápal, co na nich kluci vidí. Vždyť skoro všechny vypadají stejně. Nechal to být. Holky nejsou zkrátka nic pro něj.

„Awww… tady jsi,“ usmál se Tom, když si sedl vedle něho. „Hledal jsem tě,“ natáhl se pro polibek, když se dveře zavřely a nikdo je nemohl vidět. Ostatní členové jeli jiným autem.

„Neříkej,“ odfrknul si černovlásek a odtáhl se. „Nemyslím si, že jsi mě hledal. Očividně jsi měl na práci něco jiného.“ Složil ruce na prsou.

„Cože?“ zamračil se dred. Netušil, kam tím jeho přítel míří.

„Ta holka,“ brouknul naštvaně.

„Bille, bylo jich tam víc,“ lehce se ušklíbnul. Jenže, nelíbilo se mu, že je v tom holka. Ostatně, Bill neměl proč vyvádět, nic neudělal, nebo ano?

„Ta, se kterou jsi flirtoval a dost nahlas! I přede mnou!“ Zakřičel. Bylo mu jedno, že vepředu sedí řidič se členem ochranky a že je dělí pouze okýnko.

„Jo, ty myslíš tu brunetku? Tak ta to chtěla, zlato, slyšet. Řekla, abych jí to řekl, Nechtěl jsem zklamat.“

Bill se zarazil.

„Oh můj bože, to’s to nemohl říct trošičku tišeji? A vůbec, neměl jsi to říkat vůbec, to můžeš jen mně.“

„Víš, že jsi roztomilý, když žárlíš, ale někdy je to opravdu, opravdu přehnaný.“ Cvrnknul ho do nosu.

„Já nežárlím,“ začal se jako obvykle bránit. Slovně.

„Ne, určitě ne,“ zasmál se Tom a neposedný pramen vlasů mu zastrčil za ucho.

„Omlouvám se, miluju tě, Tome,“ tentokrát to byl on, kdo spojil jejich rty . „Změním se.“

„Miluju tě takového, jaký jsi,“ opatrně se na něj položil a polibky opětovával. Nemohl se dočkat domů, až oslaví jejich zatím největší koncert…