Už vím, co k tobě cítím 1.

autor: Pajule
betaread: Janule

Sedí na parapetu okna a přemýšlí. Přemýšlí o svých citech. Na sobě má pouze spodní prádlo -trenky. Je zabalený do deky, aby mu nebyla zima. Jeho tmavě blonďaté dredy mu volně padají po ramenech a zádech. Zachumlaný a zamyšlený pozoruje padající vločky sněhu, které jsou vidět v záři měsíce. Stejně jako jeho tvář. Už dlouho vypadá tak bledě a nešťastně. A né jen jeho tvář je nešťastná. Má smutnou duši a ke všemu raněnou duši. Dá se vůbec říci raněné srdce, když ho nikdo neranil? Těžko říct. On sám ani pořádně neví, co cítí. Je zmatený. Nemůže spát, nechce jíst, nic ho nebaví. Chce být nerušen, chce být zamyšlený. Být mimo realitu, ano, chce si to alespoň představovat, když to nemůže být realita.

,,Tome, běž se alespoň trochu prospat,“ přijde za ním do pokoje jeho matka Simone.
,,Já nechci,“ odvětí jen a dál pozoruje padající vločky, jak se třpytí a dopadají jedna po druhé na zasněženou zem.
,,Musíš alespoň na chvíli jít spát. Vždyť už jsou skoro čtyři hodiny ráno.“
,,Stejně neusnu,“ řekne chladně a stočí pohled na ulici, kde právě míří k jejich domu matčin přítel Gordon. Vrátil se z práce.
,,Jak myslíš. Ale já už opravdu nevím, co s tebou, Tome. Nespíš, nejíš, nic tě nebaví, nic nechceš dělat. Ke všemu už jsi nebyl dva týdny venku. Opravdu už nevím, co se s tebou děje,“ hlasitě a nešťastně si povzdychne. Poté odejde zpět do své ložnice. Za přítelem a za účelem se ještě trochu prospat. Pokud vůbec usne. Její syn Tom jí dělá velké starosti a ona neví, co si s ním počít.

………………..

,,Promiň, mamka už asi opět brečí,“ omluví se dívce jménem Kelly kluk se světlou pletí, černými vlasy a nádherným pohledem, za to, že je jeho matka vyrušila z nádherného polibku.
,,A copak se stalo?“ opatrně se zeptá Kelly svým sametovým hlasem.
,,Tom se chová nějak divně. Nikdo neví, co se s ním děje. S nikým o tom nechce mluvit.“
,,Ani s tebou ne?“ zeptá se dívka s kaštanově hnědými vlasy zároveň zvědavě, ale i opatrně. Nechce mu ublížit. Miluje ho.
,,Ani se mnou ne,“ povzdychne stejně jako jeho matka. V tu chvíli se mu začnou po tvářích kutálet velké slané slzy.
,,Neboj se. Zase se všechno srovná,“ otře mu Kelly slzy z tváří svými jemnými a dlouhými prsty. Následně ho dlouze políbí. Ano, ti dva se opravdu milují. Tolik lásky, tolik něhy. Jeden bez druhého by nemohli být. Našli v sobě vzájemné štěstí, kterého se ve svých devatenácti nechtějí jen tak vzdát. Společně se uloží do postele, přikryjí se dekou a v těsné blízkosti jejich těl usínají. Usínají šťastní a zamilovaní pouze s jedním problémem. S problémem, který se jmenuje Tom. Tom Kaulitz. Bill – jeho dvojče – se trápí i přes svoji lásku a štěstí stejně jako Tom. Má strach, co se děje s jeho druhou půlkou duše a těla. Rád by mu pomohl, aby byl šťastný stejně jako je on teď v tuhle chvíli. Bohužel ale neví jak. Bill totiž vlastně neví téměř vůbec nic.

…………………

Když se začalo rozednívat, usnul Tom nakonec s tváří přitisknutou ke studené okenní tabulce, s rukou ponořenou do sklenice plné vody a s ústy dokořán.

autor: Pajule