autor: Janule
„Tomi, vstávej…“ slyšel z dálky Billův hlas. Ježíš, ne… ještě ne… Něco hezkého se mu zdálo, ale za nic si teď nemohl vzpomenout, o čem to bylo… určitě něco hodně vzrušujícího… napětí v jeho klíně o tom svědčilo víc než jasně… „Tak Tomi, vstávej,“ ozvalo se naléhavěji. Něco ho šimralo pod nosem. Ohnal se rozespale rukou, aby tu protivnou šimravou věc zahnal, ale když ji odsunul stranou, vzápětí se vrátila zpátky pod nos. V duchu se usmál… bylo mu jasné, co to je… zase si na něm Bill trénuje ty svoje kousky. Že ho to pořád ještě baví… místo toho, aby zvedl svůj mrňavej zadek a šel ho vzbudit krásným polibkem, sedí si v klídku na křesle, bůhví, co dělá a současně ho budí jeho vlastními dredy. Poslední dobou to dělal pořád… Bráška byl pro něj bezva pokusný králík na všechno, co se naučil, protože nikdo jiný to nesměl vědět. Nebavilo ho, být jeho učební pomůckou… tedy ne vždycky… občas se to dalo vydržet a někdy to bylo dokonce i velice příjemné…
Rozhodl se, že mu to tentokrát hezky zatrhne… Hmátl po svých vlasech a pevně je stiskl v culíku, aby se nemohly hýbat… tak… teď máš po ptákách, Billí, budeš muset vstát a jít mě pěkně něžně vzbudit, jestli mě chceš dostat z postele… usmíval se v duchu škodolibě. Chci hezky pusinku a ne nějaký dálkový kouzelnický buzení, ty lenochu… Natáhl nosem… jasně… vzduchem hotelového pokoje se nesl typický zápach acetonu, bylo mu jasné, co asi tak může Bill dělat. Jeho nehty právě procházejí generální opravou. Večer jsou zvaní na oslavu a zpěvák přece nemůže přijít s oprýskaným lakem, hned by všichni věděli, že když je nervózní, ještě si je okusuje jako malej kluk. Tom se znovu pousmál, když si uvědomil, kolik tváří jeho dvojče vlastně má… byl jako chameleon, pro každou situaci jiná tvář, jiné chování, aby se neprozradil, jaký je vlastně doopravdy. Vlastně byl neuchopitelný a záhadný, přesně tak, jak potřeboval. Tom měl ale nejradši tu Billovu tvář, kterou mu ukazoval, když spolu byli sami. Přirozenou, milou, odzbrojující a zamilovanou. Ze všeho nejvíc zbožňoval jeho výraz při milování… byl z těch všech absolutně nejkrásnější a hlavně… patřil jen jemu. Nikdo jiný ještě neměl šanci jej spatřit a taky nikdy mít nebude. Při té vzpomínce si znovu uvědomil svůj neustupující tlak v rozkroku a nenápadně tam zajel rukou… ten sen musel být určitě nedokončený…
„Tak Tome! Musíš vstávat, za hodinu máme být dole,“ rozčílil se Bill, když zjistil, že už nemá možnost si na dálku volně pohrávat s Tomovými dredy a šimrat ho s nimi pod nosem. Opatrně zašrouboval lak na nehty, postavil ho na stoleček a s roztaženými prsty začal mávat ve vzduchu. Kdyby se tahle otravná činnost dala zařídit jinak… ale zatím musí pěkně nehet po nehtíku přejíždět černým lakem a pak deset minut dávat pozor, aby si tu namáhavou práci svojí nešikovností nezkazil. Nemohl jít teď Toma vzbudit osobně, protože věděl, že ve chvíli, kdy by se k němu naklonil, stáhl by ho bratr k sobě, jeho černý lak by tak skončil na sněhobílém povlečení postele a on by mohl začít znova… Zvedl se z křesla a očima hledal, co by se dalo použít k Tomově probuzení… zkoumavý pohled zastavil na nočním stolku těsně vedle bratrovy hlavy a škodolibě se usmál… Já ti dám, že nebudeš vstávat…to se ještě uvidí, kdo z nás dvou vyhraje… Na stolku stála ta nejvhodnější věc k rychlému a účinnému vzbuzení, jakou si mohl přát – sklenička se zbytkem perlivé vody, která už ovšem perly dávno postrádala. Teď se Billovi a jeho čerstvě nalakovaným nehtům bezvadně hodila…
„Varuju tě, Tomi, jestli nevstaneš, tak uvidíš,“ vyhrožoval, zatímco se soustředil na skleničku. Bílá hromada na posteli se jen zavrtěla a ještě víc si přitáhla peřinu k bradě. To byl pro Billa jasný signál. Stál uprostřed pokoje jako bůh pomsty, oči rozšířené, jak soustředěně hypnotizoval průhlednou nádobku, ruce s roztaženými prsty daleko od těla… Vypadal přesně jako stará čarodějnice, když svou soustředěnou myslí opatrně nadzvedl skleničku, poponesl ji přesně nad bráškovo čelo a šup… jediným přesným pohybem na něj vyklopil její obsah.
„Uááááááá,“ ozvalo se z bílé hromady a rychlostí blesku z ní vyskočilo dredaté strašidlo, aby chytilo toho bastarda, co mu tohle provedl. Bill nechal skleničku spadnout kousek vedle do měkkých peřin a zrovna tak rychle jako jeho čerstvě probuzený bratr, přeběhl dvěma dlouhými skoky ke dveřím pokoje, aby nepřišel k úrazu. Nenamáhal se ohrozit své čerstvě nalakované nehty tím, že by sahal na kliku. Otevřel si jednoduše svojí myslí jako vždycky a rychle za sebou stejným způsobem zabouchl. Věděl, že když je Tom jen ve svých spacích trenýrkách, na hotelovou chodbu za ním nepoběží, tak odvážný zase nebyl… Podařilo se mu ho dostat z postele a to bylo důležité. Teď musí chvíli počkat, až bratříček trošku vystydne…
Rozběhnutý Tom se díky Billově pohotovosti už jen rozplácl o zabouchnuté dveře a raději to vzdal. Za nudistický závod po hotelu mu jeho miláček nestál… Věděl, že Bill je někde na chodbě, nejspíš sedí v křesílku před Geovým pokojem a čeká, až jeho dvojče přejde chuť na pomstu za studený budíček. Oba věděli, že se Tom nedokáže zlobit dlouho. Byl vždycky naštvaný jen chvilku. Zlobil se na Billa spíš proto, že se mu zase povedlo ho přelstít. S jeho schopnostmi nebylo divu. Asi mu je brzo zakáže používat pro zábavu… připadal si jako pokusný králík. Však on jeho čas na pomstu přijde, o to neměl strach…
♣♣♣
Píp… píp… píp… Protivné pravidelné zvuky se ozývaly v dívčině mysli čím dál tím hlasitěji. Neklidně se zavrtěla. Co je tohle za protivný budík, prolétlo jí hlavou. Takový jsme přece doma nikdy neměli. Zní tak šíleně vlezle, to určitě táta. Nebavilo ho tahat mě věčně z postele, tak koupil takovouhle pípací potvoru. Musím to zamáčknout, tohle se nedá poslouchat. Měla pocit, že jí to za chvíli vypípá díru do hlavy. Chtěla sáhnout na noční stolek, kde obyčejně stával její starý budík, ale ruka, kterou se snažila zvednout, byla těžká tak, že s ní sotva pohnula. A hlavně strašně bolela. Co se děje? Proč ji všechno bolí… Její mysl byla stále ještě napůl uvězněna v opiátovém spánku, který pomalu ale jistě ustupoval a dovoloval jí vnímat okolí. Mlha, která milosrdně kryla její vědomí, se postupně rozpouštěla a nechala zvuky, aby ji probudily zpět do života… Pípání neustávalo. Musí se dozvědět, kde je… takhle to přece doma nevoní… takhle nějak to bylo cítit v nemocnici, kam chodili každou neděli za babičkou… Že by byla v nemocnici? To snad ne… ale ta bolest… Otevřela oči… Panebože… Kde to je? Oslnilo ji prudké bílé světlo. Rychle zase oči zavřela… Není doma… to jí bylo jasné hned. „Mami,“ chtěla zavolat, ale z jejích úst vyšlo jen podivné zabublání. Uvědomila si, že nemůže od sebe rozlepit oschlé rty. Zkusila je navlhčit jazykem, aby tolik nepálily, ale bylo to tak těžké…
Náhle postřehla, že se někdo dotýká její ruky. Konečně… Musí ho vidět. Jestli je v nemocnici, tak to bude nejspíš doktor nebo zdravotní sestra a ti jí musí říct, co se stalo. Proč není doma s mámou a s tátou. Pomalinku opatrně rozlepovala víčka, ale zjistila, že prudké světlo, které ji dřív oslňovalo, zakrývá tvář. Ženská tvář. Pokusila se na ni promluvit, ale znovu se jí nepodařilo nic jiného, než nezřetelné mumlání.
„Pssssst,“ dala si žena ukazováček před pusu a naznačovala jí, aby mlčela. „Ruhe,“ dodala ještě a nepatrně se usmála.
Niky se v tu chvíli rozsvítilo v hlavě. No jistě… Německo! Byla tu s rodiči na koncertě. Že by se nakonec stala ta nehoda, kterou mamka celou cestu předpovídala? Takže nejspíš leží v nemocnici… Ale proč tu nejsou okna? A kde jsou rodiče? Měla tolik otázek, ale nebyla schopna je vyslovit nahlas. Co když jsou mrtví? Panebože… Musí se to dozvědět! Hned! Ale jak, když neumí ani slovo německy? Najednou ji zaplavila vlna naprostého zoufalství. „Mami…“ vydechla potichu, ačkoliv chtěla křičet. Konečně dokázala otevřít ústa a zachrchlat: „Kde to jsem?“
„Was?“ vykulila na ni oči žena a bylo vidět, že je snad ještě překvapenější než Niky. Nikdo jí neřekl, že ta dívka není Němka…
♣♣♣
Tom si právě čistil zuby v koupelně, když zaslechl tiché cvaknutí zámku dveří. Chvilku předtím, než vylezl ze sprchového koutu, cítil, že si Bill nenápadně ověřoval, jak to vypadá v jeho mysli, jestli ještě zuří, nebo už je pro něj v blízkosti Toma bezpečno. Vždycky to tak při podobných událostech dělal a ubezpečoval se, že se může bez rizika vrátit. Tom už přesně poznal okamžik, když se Bill vyskytl v jeho hlavě, už ho to nepřekvapovalo. Většinou když zjistil, že jsou propojení, poslal Billovi nějaký obrázek o své momentálně náladě. Několikrát už si takhle Bill v jeho hlavě prohlédl ceduli „Pozor zlý pes“ nebo jen stručné „Kousnu tě!“, ale taky třeba ozdobný nápis ♥Miluju tě♥, když bylo kolem moc lidí a jinak to nešlo.
Dnes tam bylo jen stručné „Můžeš“. Zvykli si na tenhle druh komunikace, i když jim to chvilku trvalo, ale Tom se skvěle naučil vizualizovat obrázky a Bill měl tak přehled o tom, co si bratr myslí, kdykoliv to bylo potřeba, jako nedávno v tourbuse, při cestě do Rakouska. Nenápadné zaťukání na čelo byl pro ně jasný signál. Pořád platilo pravidlo, že je to tak jen v situacích, kdy je to nutné a jejich občasné hádky pro ně byly jedním z těch případů, kdy bylo využití telepatického spojení povoleno. Kdyby Tom z jakéhokoliv důvodu zrovna nechtěl, aby mu Bill nahlížel do mysli, stačilo si hned při prvním náznaku spojení představit ceduli „Vypadni!“ a Bill by to respektoval, ale zatím takové ostré odmítnutí nebylo potřeba…
Dnes tam bylo jen stručné „Můžeš“. Zvykli si na tenhle druh komunikace, i když jim to chvilku trvalo, ale Tom se skvěle naučil vizualizovat obrázky a Bill měl tak přehled o tom, co si bratr myslí, kdykoliv to bylo potřeba, jako nedávno v tourbuse, při cestě do Rakouska. Nenápadné zaťukání na čelo byl pro ně jasný signál. Pořád platilo pravidlo, že je to tak jen v situacích, kdy je to nutné a jejich občasné hádky pro ně byly jedním z těch případů, kdy bylo využití telepatického spojení povoleno. Kdyby Tom z jakéhokoliv důvodu zrovna nechtěl, aby mu Bill nahlížel do mysli, stačilo si hned při prvním náznaku spojení představit ceduli „Vypadni!“ a Bill by to respektoval, ale zatím takové ostré odmítnutí nebylo potřeba…
„Tomi?“ ozvalo se u dveří koupelny nesmělé kuňknutí.
„No pojď, ty hade,“ zavolal hned, jak vyplivl do umyvadla pastu na zuby. „Tohle se dělá? Takhle mě po ránu šokovat?“ šklebil se na viditelně zkrotlého bratra, který stál ve dveřích a sondoval, jestli už může bez obav vstoupit do jámy lvové…
„Není ráno… jsou čtyři odpoledne…“ omluvně se usmál Bill a zamával svými usychajícími tlapkami.
„Čekal jsem dneska něžnější probuzení,“ odpověděl Tom a hned vyčítavě pokračoval. „To by sis ovšem nesměl denně vyrábět ty nesmysly na nehtech, abys mi mohl dát pusu na dobré ráno…“ Zvedl pohled k bráškovi, a když viděl jeho výraz, dodal: „No dobře, já vím… odpoledne.“ Usmál se a vypláchl si pusu od zubní pasty. Když si obličej pečlivě utřel do ručníku, chytil Billa kolem pasu a přitiskl jej na své vlhké tělo. „Pojď ke mně, ty zákeřnej budíčku,“ pošeptal mu smyslně do ucha a lehkými polibky mu pokrýval krk a tváře. Bill opatrně obmotal ruce kolem jeho krku a spokojeně se k němu přivinul. Pomalu a líně se začali líbat. Nejdřív Tom jen tak lehce přejížděl jazykem po bratrových měkoučkých rtech, ale když se vyzývavě pootevřely, neváhal a bez dalších okolků vyměnil počáteční nesmělost za naléhavou dravost. Chtěl si Billa náležitě užít ještě předtím, než obsadí koupelnu a začne se líčit na večerní party. V tu chvíli bude s líbáním ámen, natolik už svého bratra znal… Sjel svýma nenechavýma rukama na Billův drobný zadek, zmáčkl a pošeptal mu do ucha: „Po takovým krásným ranním polibku bych si tě dal k snídani.“ Bill se usmál a přitiskl se k němu co nejtěsněji.
„No pojď, ty hade,“ zavolal hned, jak vyplivl do umyvadla pastu na zuby. „Tohle se dělá? Takhle mě po ránu šokovat?“ šklebil se na viditelně zkrotlého bratra, který stál ve dveřích a sondoval, jestli už může bez obav vstoupit do jámy lvové…
„Není ráno… jsou čtyři odpoledne…“ omluvně se usmál Bill a zamával svými usychajícími tlapkami.
„Čekal jsem dneska něžnější probuzení,“ odpověděl Tom a hned vyčítavě pokračoval. „To by sis ovšem nesměl denně vyrábět ty nesmysly na nehtech, abys mi mohl dát pusu na dobré ráno…“ Zvedl pohled k bráškovi, a když viděl jeho výraz, dodal: „No dobře, já vím… odpoledne.“ Usmál se a vypláchl si pusu od zubní pasty. Když si obličej pečlivě utřel do ručníku, chytil Billa kolem pasu a přitiskl jej na své vlhké tělo. „Pojď ke mně, ty zákeřnej budíčku,“ pošeptal mu smyslně do ucha a lehkými polibky mu pokrýval krk a tváře. Bill opatrně obmotal ruce kolem jeho krku a spokojeně se k němu přivinul. Pomalu a líně se začali líbat. Nejdřív Tom jen tak lehce přejížděl jazykem po bratrových měkoučkých rtech, ale když se vyzývavě pootevřely, neváhal a bez dalších okolků vyměnil počáteční nesmělost za naléhavou dravost. Chtěl si Billa náležitě užít ještě předtím, než obsadí koupelnu a začne se líčit na večerní party. V tu chvíli bude s líbáním ámen, natolik už svého bratra znal… Sjel svýma nenechavýma rukama na Billův drobný zadek, zmáčkl a pošeptal mu do ucha: „Po takovým krásným ranním polibku bych si tě dal k snídani.“ Bill se usmál a přitiskl se k němu co nejtěsněji.
„Dovol, abych ti připomněl, žes mě měl včera k večeři, předevčírem k obědu a mezitím jsi ochutnával ke svačině,“ culil se Bill, když si vybavoval všechny ty položky bratrova jídelního lístku, na kterém byl výhradně on sám a které právě vyjmenoval.
„Jenže já mám pořád hlad,“ usmál se Tom a kousl Billa něžně do ucha. „Jsem ve vývinu, rostu, tak musím hodně jíst,“ vymlouval se slovy jejich babičky, která takhle už pár let zdůvodňovala tuny jídla, které padaly do Toma a nenechávaly na něm vůbec žádné viditelné stopy.
„Dneska má ovšem kuchař volno… nevaříme, jdeme na party…“ zašklebil se Bill, odtrhl se od bratra a otočil se k zrcadlu. Naposledy symbolicky pofoukal své zaschlé nehty, sáhl si na poličku pro kosmetickou tašku a za Tomovy tiché asistence začal vyndávat jeden kousek za druhým. Pokládal je na poličku pod zrcadlem přesně v tom pořadí, v jakém je za chvíli hodlal používat. Bratrovy ruce se jako chapadla chobotnice ovíjely kolem Billova těla a Tom, přitisknutý k jeho zadku, mu tiše vrněl do vlasů…
„Jenže já mám pořád hlad,“ usmál se Tom a kousl Billa něžně do ucha. „Jsem ve vývinu, rostu, tak musím hodně jíst,“ vymlouval se slovy jejich babičky, která takhle už pár let zdůvodňovala tuny jídla, které padaly do Toma a nenechávaly na něm vůbec žádné viditelné stopy.
„Dneska má ovšem kuchař volno… nevaříme, jdeme na party…“ zašklebil se Bill, odtrhl se od bratra a otočil se k zrcadlu. Naposledy symbolicky pofoukal své zaschlé nehty, sáhl si na poličku pro kosmetickou tašku a za Tomovy tiché asistence začal vyndávat jeden kousek za druhým. Pokládal je na poličku pod zrcadlem přesně v tom pořadí, v jakém je za chvíli hodlal používat. Bratrovy ruce se jako chapadla chobotnice ovíjely kolem Billova těla a Tom, přitisknutý k jeho zadku, mu tiše vrněl do vlasů…
„Ale já bych chtěl svojí snídani do postele…“ žadonil a nepřestával Billa něžně líbat na krk, hladit po břiše a jemně se třít klínem o jeho mrňavý vzrušující zadeček v těsných džínách.
„Cítím tě,“ zvedl Bill vyčítavé oči a jejich pohledy se setkaly na lesklé ploše zrcadla. Billův nekompromisní a Tomův zastřený touhou.
„Já vím,“ zašeptal Tom blízko Billova ucha. „Potřebuju nutně snídani. Aspoň malý kafe na rozjezd,“ vzdychl a ještě víc se přitiskl k objektu své touhy.
„Nemůžeš dostat snídani do postele ve čtyři odpoledne, za chvíli odcházíme,“ přistoupil na to, tvářit se chvíli jako „snídaně“, usmál se do zrcadla, sáhl za sebe a lehce přitlačil rukou na tvrdý důkaz Tomovy touhy. „Ale k ránu, až se vrátíme z party, budeme nejspíš hladoví oba, to budu určitě vděčnej i za tvrdej rohlík,“ stiskl Tomovu chloubu a usmál se na něj do zrcadla s šibalskými jiskřičkami v očích. Pustil ho a jako by nic, vzal do ruky kartáč a všechny vlasy si vyčesal do culíku, aby mu nepřekážely, až bude nanášet make-up. Chtěl, aby mu to slušelo. Oslava roku jejich kariéry musela být důstojná a na fotkách chtěl vypadat perfektně.
„Cítím tě,“ zvedl Bill vyčítavé oči a jejich pohledy se setkaly na lesklé ploše zrcadla. Billův nekompromisní a Tomův zastřený touhou.
„Já vím,“ zašeptal Tom blízko Billova ucha. „Potřebuju nutně snídani. Aspoň malý kafe na rozjezd,“ vzdychl a ještě víc se přitiskl k objektu své touhy.
„Nemůžeš dostat snídani do postele ve čtyři odpoledne, za chvíli odcházíme,“ přistoupil na to, tvářit se chvíli jako „snídaně“, usmál se do zrcadla, sáhl za sebe a lehce přitlačil rukou na tvrdý důkaz Tomovy touhy. „Ale k ránu, až se vrátíme z party, budeme nejspíš hladoví oba, to budu určitě vděčnej i za tvrdej rohlík,“ stiskl Tomovu chloubu a usmál se na něj do zrcadla s šibalskými jiskřičkami v očích. Pustil ho a jako by nic, vzal do ruky kartáč a všechny vlasy si vyčesal do culíku, aby mu nepřekážely, až bude nanášet make-up. Chtěl, aby mu to slušelo. Oslava roku jejich kariéry musela být důstojná a na fotkách chtěl vypadat perfektně.
„Slibuješ?“ ujistil se radši Tom, a když Bill jemně přikývl, naposledy se k němu přitiskl. „Pusu na to,“ požadoval potvrdit daný slib, aby se mohl jít připravit na odchod. Bill k němu jen blahosklonně natočil tvář a nechal se líbnout na rty. „Nemysli si, že tu snídani jen tak odbudeš, bude to královská hostina,“ ujistil ho Tom, propustil bratra ze sevření a šel si hledat oblečení na večer. Nejvíc práce mu dalo odolat pokušení vyřešit problém ve svém klíně, ale nakonec odolal při pomyšlení na ranní osvěžení, které ho čekalo. Hlavně se nesmí opít, byl by schopen to všechno zaspat a to nemohl dopustit…
„Sluší ti to,“ usmál se Tom na svého brášku, který se konečně dooblékl a dopnul na svém štíhlém zápěstí masivní stříbrný náramek. Byl to dárek od Toma k půlročnímu výročí, nosil ho strašně rád a prakticky pořád. Podíval se na sebe do velkého zrcadla, zkontroloval, jestli je všechno na svém místě, malinko narovnal obojek na krku a zálibně se usmál.
„Ostatně jako vždycky,“ dodal Tom, když ho objal zezadu kolem pasu a natáhl do nosu vůni jeho rozčepýřených černých vlasů. Bill se mu chvilku opřel do náruče a nechal ho něžně líbat svůj krk. Pozoroval v zrcadle bíle oblečeného bratra, jehož kšiltovka trošku překážela tomu, o co se snažil a reálně hrozilo, že si svůj sněhobílý kšilt zamaže od Billova make-upu. Jak rád by tu stál v objetí až do skonání světa, pozoroval svůj černý odraz v zrcadle, jak se s důvěrou boří do bratrovy bílé náruče, ale měli povinnosti… teď to nešlo, museli se jít povinně bavit. Otočil se a líbl Toma na nos. Když byli spolu sami, většinou ho líbal něžně na čelo, ale teď bylo nemilosrdně zakryté černou čelenkou, aby nikdo neměl možnost spatřit Tomovy uši. Ani v létě nesundal pletenou čelenku… zakrýval před světem svá drobná roztomilá ouška, která jeho zamilovaný bratr rád v důvěrných chvilkách ožužlával, a která on považoval za nechutně odstávající… Bylo to zbytečné, stejně každý věděl, jak vypadají, protože Bill ty svoje nikdy neskrýval. Byli stejní, tudíž měli i stejné uši… všichni to věděli, ale Tomovi to mohl vysvětlovat horem dolem… nebylo mu to nic platné. Styděl se za ně a tím to pro něj končilo… nikdo jeho uši neuvidí…
„Ostatně jako vždycky,“ dodal Tom, když ho objal zezadu kolem pasu a natáhl do nosu vůni jeho rozčepýřených černých vlasů. Bill se mu chvilku opřel do náruče a nechal ho něžně líbat svůj krk. Pozoroval v zrcadle bíle oblečeného bratra, jehož kšiltovka trošku překážela tomu, o co se snažil a reálně hrozilo, že si svůj sněhobílý kšilt zamaže od Billova make-upu. Jak rád by tu stál v objetí až do skonání světa, pozoroval svůj černý odraz v zrcadle, jak se s důvěrou boří do bratrovy bílé náruče, ale měli povinnosti… teď to nešlo, museli se jít povinně bavit. Otočil se a líbl Toma na nos. Když byli spolu sami, většinou ho líbal něžně na čelo, ale teď bylo nemilosrdně zakryté černou čelenkou, aby nikdo neměl možnost spatřit Tomovy uši. Ani v létě nesundal pletenou čelenku… zakrýval před světem svá drobná roztomilá ouška, která jeho zamilovaný bratr rád v důvěrných chvilkách ožužlával, a která on považoval za nechutně odstávající… Bylo to zbytečné, stejně každý věděl, jak vypadají, protože Bill ty svoje nikdy neskrýval. Byli stejní, tudíž měli i stejné uši… všichni to věděli, ale Tomovi to mohl vysvětlovat horem dolem… nebylo mu to nic platné. Styděl se za ně a tím to pro něj končilo… nikdo jeho uši neuvidí…
„Pojď, za chvíli máme být dole,“ vyvlíkl se z Tomovy náruče a zastrčil mobil do kapsy kalhot. „A děkuju,“ usmál se, než otevřel dveře a vyšel na hotelovou chodbu. Miloval, když mu Tom říkal, že mu to sluší… chtěl se mu líbit.
„Máme prej jít nejdřív ven, je tam pro nás nějaký překvapení,“ sdělil jim Georg, když dorazili do hotelové haly. Gustav jen přikyvoval, jak bylo jeho zvykem. Nemusel mluvit, aby něco podstatného sdělil, většinou stačilo jen přikyvovat. Zbylí tři řekli všechno za něj, tak co by se namáhal.
„Tak na co čekáme, jde se,“ zavelel Bill nadšeně. Miloval překvapení. „Nejspíš bude ohňostroj, ale nechápu, proč nepočkali, až bude venku tma… takhle to nebude ono,“ přemýšlel nahlas cestou ke dveřím, které vedly na hotelovou zahradu. Postupně vyšli všichni čtyři a zastavili se na trávníku před bandou lidí, která už na ně čekala se skleničkami v rukou. Byli tam absolutně všichni z jejich týmu, který je doprovázel na cestách. Rok od vydání prvního singlu, jenž jim prorazil cestu ke slávě, museli oslavit všichni.
„Tak na co čekáme, jde se,“ zavelel Bill nadšeně. Miloval překvapení. „Nejspíš bude ohňostroj, ale nechápu, proč nepočkali, až bude venku tma… takhle to nebude ono,“ přemýšlel nahlas cestou ke dveřím, které vedly na hotelovou zahradu. Postupně vyšli všichni čtyři a zastavili se na trávníku před bandou lidí, která už na ně čekala se skleničkami v rukou. Byli tam absolutně všichni z jejich týmu, který je doprovázel na cestách. Rok od vydání prvního singlu, jenž jim prorazil cestu ke slávě, museli oslavit všichni.
„Naši milí chlapci,“ oslovil je netradičně David a tvářil se přitom trošku jako šašek, který se snaží působit seriózně. „Sešli jsme se, abychom oslavili jeden rok od vydání singlu, který nám všem nadobro změnil životy a hodil vás do víru slávy jako do vody a vy jste se v ní skvěle naučili plavat. A proto jsme se rozhodli, že vám připravíme důstojnou oslavu, na kterou budete ještě dlouho vzpomínat. Pro začátek splníme jedno přání Billovi,“ upřel svůj pohled na překvapeného frontmana. Takovou protekci opravdu nečekal… „Nedávno jsi říkal, že bys rád, aby vaše koncerty měly víc efektů, aby byly víc kreativní a každému vyrazily dech, tak jsme si připravili ukázku toho, jak by to mohlo vypadat na vašem dalším turné. Hudba!“ zavelel a v tu chvíli začala hrát jejich první písnička. Ale nebyla od začátku, velice rychle se blížil refrén. Kluci napjatě sledovali skupinku šklebících se spolupracovníků a čekali, co se bude dít… Všechno jim došlo až ve chvíli, kdy jim dopadly na hlavy první kapky „monsunu“, který vytvářely trysky, stříkající z hadice, o které si Bill ještě před chvílí myslel, že je tam jen tak zapomenutá a že by jí měl někdo odstranit, aby o ni nezakopávali. Svůj omyl poznal, až když mu jeho pečlivě udělaný účes a make-up zmizel v monsunu, jenž si sám vymyslel a mnohokrát zapáleně vyprávěl celému týmu, jak by bylo skvělé, kdyby jim na jevišti u téhle písně pršelo. Ano, splnili vlastně jeho přání, ti parchanti, kteří se teď všichni svíjeli smíchy a nemohli se nabažit jejich vykulených pohledů. Jediný, kdo se v té čtyřčlenné skupince evidentně bavil nastalou situací, byl Tom, ačkoli byl sám mokrý jako myš. On věděl, že pomsta za jeho dnešní budíček přijde, ale že tak brzy a obstará ji někdo úplně jiný, to ho nenapadlo…
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
ooouu :)..uplne skvelej dííleeek xD …tesim se na dalsi a doufam ze tam bude i snidane do postele x)
Bože Bill vyletí z kůže xD xD
dokonalý…takový zamilovaní blázni
Ani mě nenapadá, co mám psát… stejně to nedokážu vystihnout slovy. Teď jsem si vzpomněla na ''slunce v duši '' a myslím, že to přesně vystihuje, jaký na mě má tohle účinek. Když čtu Dar, přestanu myslet na všechno ostatní a žiju jen jejich příběhem:)
Bavila jsem se u 'plánování jídelníčku', něco takového by mě nenapadlo. Obzvlášť mě dostal 'tvrdej rohlík' xD Raději nebudu rozvádět svoje další myšlenky o tom, že Billovi bude určitě chutnat…ne, raději jdu dál, fakt. xD
Mě ty správný slova napadnou, až když tenhle komentář odešlu, jako obvykle. S tím už počítám 😀 Nevím, jak přesně popsat, jak neuvěřitelně krásně a pozitivně na mě působí takové chvíle. Jejich blízkost a důvěrnost, ty téměř automatické doteky a letmé polibky, je to pro ně tak přirozené… vážně na to nemám správná slova, nějak mi unikají. Ale vždycky se tady přiblble usmívám:D
Bill se nemusel dělat s tím makeupem, když přišel přímo do monzunu… ale dokud nevidí do budoucnosti, tak s tím asi nic nenadělá. Přece jen, ten čas mohl využít lépe, za Tomovy asistence 😀 Tak třeba ráno…
Hlavně, že neměl chuť na míchaný vejce, to by mohlo bolet :o) Ale kdo ví, do jakých kulinářských oblastí se posunou dál…
Jsem zvědavá, jestli se dozvíme něco víc o těch lidech, co drží Nikolku, hlavně ta paní se jeví jako slabej článek a teď docela mrkala na drát, že Niky není Němka, tak snad se ta naše mokrá slepice co nejdřív dokope k akci, aby tu nebohou křehkou dívenku zachránila, když už se jí nepovedlo zachránit vlastní účes :o) Tomův pocit zadostiučinění byl nepochybně dostatečný 😀
A já jsem taky spokojená, takže…. :o)
😀 😀 😀 oh , super , som sama doma , takže som sa mohla na plnú držku rehotať …až sa urehotať k smrti xD nemala som do toho ďaleko 😀 grgá sa mi tu aj od večere 😀 a môj mozog pracuje o 40 % lepšie , njn , smiech robí zázraky 😀 a najviac by ma potešilo , keby som tu vyňuchala zajtra 9 diel =D
No vzhledem k mé dnešní upovídanosti, kterou jsem zmínila už v mailu, to bude asi krátký a ne příliž oduševnělý… Líbilo se mi to přirovnání k tomu jídlu. To mě fakt pobavilo a možná okousek tu náladu popostrčilo víš, každopádně zlitej Bill od hlavy až k patě naprosto vede. Úplně si živě dovedu představit, jak by prskal, kdyby se mu něco podobnýho stalo nepláovaně v reálu…:oD
To je balzám na duši, takovéto čtení. Stoprocentně to zabírá na moje podzimní nálady, tedy spíše nenálady. Já opravdu nechci být na lidi protivná, to ono nějak samo :). Ale stačí jeden dílek Daru a usmívám se jak sluníčko. Škoda, že už je tak pozdě a já se teď culím jen na monitor. Ale třeba mi to vydrží do zítřka 🙂 Jasně, ráno si to přečtu místo snídaně a bude zaděláno na veselý den 🙂 Protože Bill a Tom v téhle povídce… oni jsou tak rozkošní… nevím, kterého miluju víc… tvoří dokonalý pár a doufám, že je nebudeš moc týrat 🙂
Jídelníček byl naprosto úchvatný, Bill tedy mohl Tomovi povolit alespoň to kafe na rozjezd, zvláště když víme, jak to všechno dopadlo. Taková spousta práce a naprosto k ničemu :)))
Jé, já se tu směju jako blázen, ta tečka v podobě "oplatek" za to ranní probuzení byla dokonalá. Chudák Bill, tak trochu se nechal chytit do vlastní pasti xD
Musím taky zmínit, že se mi strašně moc líbila ta jejich konverzace o "snídani". To že se sex často spojuje s jídlem rozhodně není náhoda, každopádně to k sobě tak nějak patří, ale že to dokážeš tak roztomilým a vtipným způsobem zapracovat do textu… Ty jsi fakt kouzelnice, vždyť to říkám 🙂
Když jsem se dostála k pasáži s Tomovýma ušima, znovu jsem se neubránila úsměvu. Ještě si moc dobře pamatuju na náš dávný rozhovor, kde na tohle taky přišlo k přetřasu a kde jsi uplatnila svojí teorii, proč Tom věčně ty svoje čelenky tahá. xD
Přesně jak říká Kattys, tohle balzám na duši. V tom blázinci, který teď mám, je to pro mě snad přímo lék. Moc se těším na další díl. Ježiš, kéž už by byl, to je vždycky taková psychická vzpruha, když vím, že dneska navečer vyjde Dáreček, miláček… a že si k němu pěkně v noci sednu a na několik minut zapomenu, že existuje ten hektickej svět okolo… To je dar k nezaplacení :))
Haha.. tak to je opravdu dobrá pomsta… xDD Těším se na jejich hlad po párty, snad se nají pořádně.. však to taky potřebují, jsou ve vývinu, to je přísun potravin velice důležitý .. hlavně těch živočišných .. přírodných .. xDD a když navíc člověk ví, co jí a že to je zdravé, to se jí hnedka líp.. xD to jsou mi trdlíni … Ale takhle budit svýho milovanýho brášku, no že se Billí nestydí …
Janíí? Já už chci hrozně vědět, jak je to s tou maličkou… x( chudinka… ani mluvit německy neumí… a to většina českých fans umí aspoň něco málo kvůli akcím, koncertům, komentářím, mailům… No, nevím, myslím, že velká část jo … ale takhle to bude určitě dramatičtější…
Ona ji chce ta potvora Ava? ale k čemu by té byla… ta jí získat nebo zničit Billa nepomůže.. Nebo snad ten Avin učitel? Jenže češku … nevím, nevím.. myslím na to od chvíle, co přibyl na blogu první díl druhé řady Daru …
A ještě jedna věc.. Já mám tak zažitej milovanej Časoprostor, že se chvílemi divím, kde je Davídek .. xDD Je to se mnou hold špatné …
Taaak.. Krásný příchod domů.. Kafe, čokoláda a Dar.. Lepší to snad ani být nemůže… 🙂
Billovy budící techniky jsou dost kruté, ale myslím, že ho Tom kvůli tomu mít rád nepřestane :)) zejména když má slíbenou takovou báječnou snídani :))) Já sama se na tu jejich snídani nehorázně těším 😉
Niky je taková malá chudinka. Netuší, co se děje, kde je a ani jestli jsou rodiče v pořádku. Je mi jí líto. :´(
Ježíš, to si dovedu Billa živě představit, jak tam stojí jak tvrdý Y v dešti a čučí jak puk 😀
Bavila som sa na tom daždi s Tomom,ale chudáka Billa mi je ľúto, toľko práce si dal so svojou dokonalou vizážou :DDD
Plánovanie jedálneho lístka bolo nádherné. Taká blbina a cítiť z nej toľko veľa lásky. Ja som len zvedavá čo urobí Bill teraz 😀
Jaký škodolibý Tom na konci 😀 😀 😀 Ale jako soucítím s Billem! Člověk se češe a maluje a chystá se aby se líbil a ti blbci pak pustí ´monzum´ a veškeré snažení je v pytli 😀 No jsem zvědavá, jestli to Davidovi projde jen tak, nebo se mu Bill opět nějakým svým povedeným kouskem pomstí 😀
Nikči je mi čím dál víc líto 🙁 Chudinka se probudila v místnosti, kterou nezná, s cizí ženou, neví co se stalo a ještě k tomu je tady i jazyková bariéra 🙁 Opravdu mám o ni strach.