autor: Vanity
Pááni, nečekala jsem, že by se mohla tahle povídka, nějak ujmout 😀 ale jsem ráda… Tady je další díl. Možná některé zklamu, protože tady Bill ještě nic nepoví 😀 Ale aspoň se můžete těšit na třetí díl 🙂 To bude totiž Billova zpověď 🙂 Vanity 🙂
Tom vzal opatrně bratra do náruče a položil jej na postel. Přikryl jej až pod bradu teplou přikrývkou a pohladil jej po tváři, čímž setřel drobné slzičky… Došel k oknu, aby je zavřel a zapnul topení. Díky tomu, že tu bylo okno otevřené snad celý večer, byla tu hrozná zima.
Poté se posadil k Billovi na postel a mlčky jej sledoval. Najednou nevěděl jak začít… Chtěl vědět všechno, ale to by jej musel přesvědčit, aby s ním o „tom“ mluvil.
„Neodejdeš, dokud ti to nepovím, že ano?“ řekl Bill. Vlastně to ani nemyslel jako otázku, spíš takové konstatování…
„Chceš, aby odešel?“ zeptal se zklamaně Tom.
„Já nevím…“
Bill byl zoufalý, tak moc se chtěl bratrovi svěřit, jenže se bál jeho reakce. To, že je gay, by Tom pochopil, tím si byl jistý, ale to, že se zamiloval do něj… Tohle Tom nikdy nepochopí. Bál se… Moc se bál odmítnutí…
„Billy, poslouchej mě… Ať je to cokoli, mě to říct můžeš… Nechci, aby ses mi trápil… ztrácíš se mi před očima. Chci ti pomoct,“ zašeptal Tom a hořkou poznámku, že on není ten, kdo přestal důvěřovat, raději spolknul.
Billovi se z očí spustily nové slzy a nedokázal je silou vůle zastavit. Tom si k němu přilehl a dlaní slzy setřel.
I přesto, že Bill už měl obě tváře suché, Tomova dlaň po nich neustále přejížděla. Měl tak hebkou kůži, jemnou jako satén. Bill se do jeho dlaně opřel a užíval si to příjemné teplo, které z ní sálalo.
Uspávalo jej to…
„Billy, pověz mi to prosím… Všechno…“ zašeptal Tom.
„Dobře, ale slib mi, že mě nebudeš přerušovat a že na mě potom nebudeš křičet…“
„Slibuju…“
Bill se na posteli napřímil do sedu, aby se posunul až ke zdi a opřel se. Potřeboval si udělat pohodlí. Naskládal si pod sebe desítky polštářků, na které jeho maminka sama upletla měkoučké a na dotek jemné povlaky. Sedl si do svého vystlaného hnízda a pořádně se zachumlal do peřiny. Potom Toma poprosil, aby se posadil do křesla u postele… Ten se chvilku divil, proč nemůže sedět na posteli, ale…
„Potřebuju prostor a navíc, až ti to povím, bude zázrak, jestli se na mě budeš chtít snad jen podívat…“ povzdechl si Bill.
Tom se tedy usadil do obrovského ušáku a přehodil přes sebe teplou deku. Zadíval se do bratrových očí a čekal, kdy začne…
Jenže Bill se nějak nemohl rozmluvit. Chtěl mu to konečně říct, ale moc se bál následků. Mělo to jen tři možné konce. Buď jej bude bratr naprosto ignorovat a bude jím šíleně opovrhovat, snad jej bude i nenávidět nebo bude jeho city opětovat. Třetí varianta, která Billa napadla byla, že by se k němu mohl Tom chovat, jako když nic neřekl.
Najednou z něj opadla ta rozhodnost všechno říct…
„Billy, neboj se… přísahám, že na tebe nebudu křičet, jen už mi pověz co tě trápí… nemůžu se neustále dívat na to, jak pláčeš. Nevím totiž, co mám dělat. Kdybych znal alespoň příčinu tvých slz… Nechci, aby ses mi utrápil. Úsměv ti sluší mnohem víc. Vždycky jsi byl moje sluníčko, ale teď mi přijde, že je před tebou snad dešťový mrak, který nedokážeš prorazit. Bráško, prosím… Potřebuju svoje sluníčko…“
Bill naslouchal tomu melodickému hlasu. Připadalo mu, jako by bratrovi na něm záleželo mnohem víc, než by mělo… Třeba Tom cítí to samé. Ale pokud budeš mlčet, Bille, nedozvíš se to.
Čokoládové oči se podívaly ven z okna. Bill měl perfektní výhled na měsíc, který byl zrovna v úplňku.
Konečně se rozhodl.
Všechno mu poví.
Děj se co děj.
autor: Vanity
betaread: Janule
betaread: Janule
sem zvedava jak tohle bude pokracovat x) … moc hezky x) … daal rychlee x)
no jako jako honem dál!
WOOOW JSEM NAPJATÁ JAK TOMOVY TRENCLÉ =D HONEM DÁÁÁÁÁÁL =D
No to snad ne:/ jakoooo takhle mě napnout už jsem si myslela že to řekne a ha:-o je konec:(( honem dál prosím jinak…xD
jéé honem dál, a Bille si piš, že Tomi ctí to samý:))
povííííídej….poslechne si to i Tom i my…těším se…
jeee, krááása x)) rychle dáááál 🙂