Microfon with guitar 12.

autor: B-kay

Srdce mu tlouklo až někde v krku a ruce se mu až hrozivě potily…
Bál se otevřít dveře Billova pokoje… nechtěl ani tušit, co se za nima právě skrývá nebo odehrává…
Ale láska k Billovi byla daleko silnější, než nějaký strach z toho, jestli třeba už nepřišel příliš pozdě…
Nejistě sáhnul na kliku a malinko s ní pohnul, aby se mohly dveře v klidu otevřít.
Jeho neskutečně vyplašený pohled však spočinul na Billovi, který spokojeně seděl na své posteli, v uších měl sluchátka, a zatímco si vesele pobrukoval, pomalu si skládal své oblečení do velikého kufru.
Tomovi přišel v tu chvíli strašně roztomilej…
Jakoby mu upadl ze srdce nejenom kámen, ale rovnou celá skála, když jej tam uviděl sedět klidného, v rámci možností spokojeného, ale hlavně oblečeného!
Pomalu došel až k posteli, když si jej Bill konečně všimnul. Rychle si sundal sluchátka a malinko našpulil rty. „Stalo se něco?,“ zeptal se tiše a nevinně se na Toma usmál.
„Jo, t-tedy vlastně ne… kde je Natan?,“ zeptal se pohotově, protože nechápal, jak to, že neklečí u Billových dveří a neškemrá o polibky?!
Bill se na Toma malinko strnule zahleděl a poté smutně sklonil tvář. „Byl tady… a byl naštvanej. J-já se jej strašně bál, ale pak mě napadlo něco, co by mohlo zafungovat… Slíbil jsem mu, že když dnes odejde pryč, všechno si to promyslím a možná pouvažuju i nad tím, že bych to s ním… možná zkusil,“ pípl a svůj vyděšený pohled vkládal přímo do Tomova srdce.
Ten totiž ničemu nerozuměl… chápal jenom to, že jeho bráška prostě jednal v návalu strachu, ale tímhle si ublížil ještě více…
Opatrně se posadil vedle něj a s neskrývaným strachem se na něj díval.

„Myslíš, že ti pomůže jeden den navíc? On si to přeci nerozmyslí a vezme si tě stejně, Bille,“ vydechl smutně a natáhnul k Billovi své dlaně. Bill ze sebe shrnul všechno nenaskládané oblečení a rychle se chopil Tomových rukou, které si jej k sobě naléhavě přitulily.
„J-já vím… ale já na to ještě dnes nechtěl myslet… Tome, tohle je poslední den, co můžeme být spolu. Natan odjel, protože jsem to tak chtěl a sám jsem vybral tuhle možnost! Nadělal jsem si strašně moc problémů, ale už mi není deset, Tome a nemůžu čekat, že mě z toho můj straší bráška dostane. Z tohohle se prostě musím dostat sám,“ jeho slova byla tichoučká a nevyrovnaná… Sám si nebyl jist, co to vlastně říká, ale v Tomově náručí si nemusel být jist ničím!
Stačilo jenom to, že byl u něj a on žádnou jistotu v podobě slov hledat nemusel! Byla mu celkem zbytečná…
Naléhavě se podrobil Tomovým rtům, které se náhle přitiskly na ty jeho a v mžiku rozechvěle rozehráli dlouhou hru jazyků, která byla přesycena jejich bezmocí a úzkostí…
Oba dva si náhle uvědomili, že to, co mají teď, se už asi nikdy nevrátí… svým bezhlavým jednáním přišli o všechno. Tom svým odchodem zničil Billovo srdíčko, které mu však příliš ochotně zacelil Natan… nebo se o to aspoň snažil, ale jeho snaha byla stejně marná!
Bill jej nikdy nemiloval! A moc dobře věděl, že žádný polibek nebyl dán dobrovolně… vlastně celý jejich vztah byl dán na možnosti dvou protikladů – opičí lásky a vděku… Bill byl Natanovi jenom vděčný za to všechno, co pro něj udělal… jenomže, co je moc, to je moc!
Tak dlouho snášel jeho sprosté urážky a někdy až odporné návrhy nebo nemotorně vyslovená vyznání lásky, které však přecházel bez povšimnutí…
Nechtěl Natana! Ale Toma!
Nemiloval Natana, ale jeho srdce zhatila náhlá záplava lásky právě k Tomovi… chtěl být s ním… chtěl, aby jej líbaly Tomovy rty a hladily Tomovy jemné ruce…
Chtěl dokonce, aby i při milování slyšel jeho láskyplný hlas a cítil teplo jeho těla, které bylo více než krásné…
Tom Billovi vášnivě zajel rukou do té krásné černé hřívy a nedokázal pochopit, kde se to v jeho bráškovi bere… Jak to, že si nikdy neuvědomil, že i Bill může být takhle krásný?! Proč si raději všímal nějakých tuctových holek, než aby si konečně všiml něčeho, co má doopravdy smysl a je to jenom pouhý kousínek od něj… dokonce jeho součástí…
Bill jej líbal jako hurikán… Ještě nikdy jej žádná holka nelíbala takovým způsobem. Jeho jazyk cítil snad v každém kousíčku svých rtů, a když už se musel pro nedostatek kyslíku na chvilku odtrhnout, ve vteřince byl zase připraven opětovat Tomovy divoké polibky…
„Kluci, snídaně!,“ zakřičela nejistě Simone zezdola, protože se opravdu bála, zdali Natan jejímu synkovi nějak neublížil. Simone však vůbec netušila, že zatímco byla doslova zažrána do poutavého článku, Natan i s kuframa odešel z jejího domu a řidičem byl odvezen zpátky!
Tom se odsunul od Billa, ač velice neochotně, a poté se lehce dotknul ukazováčkem svých rtů… sladce se zasmál, když to samé gesto udělal ve chvíli i Bill a jejich oči se znovu střetly.
„Asi bychom měli jít,“ vydechl tiše Tom a Bill mohl jenom souhlasit.
Jako dvě neviňátka sešlapali schody dolů a tvářili se, jako by si právě uklízeli pokoje, dokonce na tvářích vykouzlili i milé úsměvy. „Ach Billí, jsi v pořádku?“ přiběhla k němu tiše Simone a s ustaraným výrazem si jej k sobě přitulila. Bill se sklíčeně nadechl její vůně, která byla pořád stejná… Takhle prostě voněla jeho maminka…
„Ano jsem. Natan odešel, takže je to v pořádku,“ šeptl a poté se na ni mile usmál. „Ach miláčku. Budeš mi strašně moc chybět,“ pípla a Bill mohl v její očích rozpoznat skelný odlesk slaných potvůrek. „Mami, neplakej. Mně bude také moc smutno… po vás,“ vydechl a hlavu malinko obrátil tak, aby se jeho pohled setkal s Tomovýma, ještě pořád touhou přeplněnýma, očima…
Celý den byl vlastně ve jménu jakéhosi podivného loučení. Simone skoro pořád brečela a její srdíčko sžíral strach, že jí znovu odjede i Tom… Ten ji však přislíbil, že s ní určitě zůstane, aspoň tedy nějakou dobu, než si možná najde někde vlastní byt. To ji sice malinko uklidnilo, ale pořád se ještě bála. Nechtěla pustit svého mladšího syna do rukou toho kluka, který se jí nepozdával ani v nejmenším… ty nucené úsměvy a falešné láskyplné pohledy… a naneštěstí, až přílišný zájem o Billa! Měla strach, co všechno mu je schopný udělat, protože věděla až moc dobře, že se Bill bez Toma nedokáže ubránit!
Vlastně jí stačilo jenom vědomí, že Bill odjede pryč sám, a už se jí strachem podlamovala kolena…
Když byl v kapele Tom, vůbec se o něj nebála, protože věděla, že když jsou spolu, nic zlého se jim nemůže stát! Ale náhle pocítila závan něčeho zvláštního… možná, že to byla jenom přehnaná mateřská starost nebo prostě strach matky… ale nedokázala si pomoct!
…Až nadešel večer, který měl být tím posledním, co Bill stráví s nimi, protože ráno jej u domu bude čekat řidič a odveze jej bez řečí pryč!
Bill si ještě nahoře balil poslední věci a Tom si tiše četl nějaký nudný časopis v obýváku, když za ním přišla Simone, která se zřejmě chystala někam pryč, jak Tom dokázal usoudit dle jejího kabátu a kabelky.
„Tome, já dneska přespím u babičky. Volala mi, že má horečku, a tak nechci, aby zůstala sama. A stejně bych jej nedokázala vyprovázet,“ špitla a neubránila se tichému vzlyku. Tom se na ni smutně zahleděl, a poté k ní došel, aby ji mohl dlouze obejmout. „No tak, mami… to-t-o bude dobrý, uvidíš! Bill to zvládne, je přece silnej a jen tak se nenechá,“ šeptal, i když sám pochyboval o pravdivosti svých slov. „To já vím, ale stejně mám strach. Je přeci ten slabší z vás dvou a ten Natan se mi nelíbí,“ postěžovala si tiše a rychle si setřela pár slz, které jí stékaly po tváři.
„To mě taky ne, ale už s tím nic nenaděláme… Měla bys už jít, p-pozdravuj bábí,“ mile se na ni pousmál, i když se i v jeho očích zatřpytila nejedna slzička. „Tak jo. Ale prosim tě, zapalte si u krbu, protože má být bouřka, aby jste mi neumrzli,“ pípla, naposled Toma políbila na líce a neubránila se ani dlouhému objetí s Billem, který se náhle zjevil u dveří s uplakanou tváří. Tom se na ně nemohl dívat, proto raději zapálil oheň v krbu, a díval se kamkoliv, jenom ne na svou maminku, jak naříkajíc tiskla Billa, který se silou mocí snažil neplakat.
„Mějte se, kluci,“ vydechla a s tichým vzlyknutím, konečně dokázala odejít.
Dvojčata v obýváku osaměla a jejich pohledy se vzájemně proplétaly. Stáli asi dva metry od sebe, od úplné blízkosti je dělil jenom delší stůl, který stál mezi gaučem a křeslem.
Toma najednou zaplavila vzpomínka na něco, co jej ještě nedávno děsilo ve všech myšlenkách a on kvůli tomu znovu zranil Billovo křehké srdíčko…
…Bylo to přesně jako v té jeho představě. Byli tady jenom oni dva… v obýváku před plápolajícím krbem a divoce se milovali… co když se jeho představa stane skutečností?!
„Na co myslíš?“ zeptal se Bill jemně a popošel malinko blíž. „Tak nějak na všechno,“ zněla Tomova tlumená odpověď, jak ze sebe svlékl silnou mikinu a odhodil ji někam za sebe. S překvapením sledoval, že Bill udělal to samé, a ještě k tomu se na něj hravě zaculil.
Tak tedy dobře! Bill si chce hrát…
Tom se tedy taky slušivě usmál a poté si velice pomalounku svlékal triko, které opatrně položil na zem vedle. Bill udělal ten samý pohyb jako Tom, takže před sebou stáli polonazí. „Jdeš i dál?“ zeptal se pro jistotu a zvědavě na Billa koukal. „Že váháš,“ šeptl a teď to byl on, kdo začal s provokací. Se smyslným pohledem si pomalounku rozepnul pásek svých kalhot, pak následoval zip džínů a po chvilce se jeho tělíčko skvělo jenom v černých boxerkách. Tom následoval jeho příkladu až moc rychle a stačila vteřinka k tomu, aby i jeho tělo zakrývaly pouze čtverečkované trenky…
Zůstali na sobě viset pohledem… Tohle už nebyla hra!
Tom tu neskutečnou přitažlivost nevydržel a jedním pohybem si Billa strhnul k sobě a vášnivě jej kousl do spodního rtu. Bill se na něj tiše usmál a poté si Tomovy dlaně položil na svůj zadeček. „Svlékni mi je, Tome,“ pípl tiše a sám projel prstem po lemu Tomových trenek…

autor: B-kay
betaread: Janule