Symphonie 11.

autor: B-kay
Myslel jsem,že spím…
Nechtěl jsem otevřít oči. Vidina toho, že bych je otevřel a ta nádherná vůně by najednou zmizela, mě děsila. Nechtěl jsem je otevřít. Možná jsem mu mohl připadat směšnej, ale já jsem ty oči měl opravdu křečovitě přivřené a byl jsem odhodlanej je neotevřít do doby, než se zase nevzbudím. Probral mě však něžnej smích. „Jakoby ses snad poprvé líbal,“ řekl tiše, a když jsem se konečně odvážil otevřít oči, mile na mě hleděl. Vlasy měl malinko rozcuchanější, za což mohly moje dlaně, které mu je divoce proplétaly, zatímco on mě vášnivě líbal. „S tebou ano,“ vydechl jsem překvapeně a nemohl jsem odtrhnout pohled od jeho krásně naběhlých rtů.
Vlastně jsme je měli takové oba… Akorát já byl ten zmatenější. Nerozuměl jsem, proč se to vlastně všechno seběhlo… Jak to, že jsem v jednom okamžiku stál asi dva metry od něj a v tom druhém jsem se málem udusil jeho jazykem… Ale co mě děsilo nejvíc – proč jsem hned spolupracoval?!
Kdybych byl ten moudřejší, a tudíž i ten rozvážnější, prudce bych jej od sebe odtrhnul a vykřičel bych mu do tváře všechny morální zákony, které platí pro dva lidi spojené sourozenstvím. Ale tímhle jsem si akorát tak dokázal, že jsem hezkej debil… Debil, který po tom ve skrytu srdce toužil už od první chvíle, co jej poprvé spatřil na tom plakátu… Proč to musí být všechno pořád takhle složitý?! Proč se mi pod tíhou jeho polibku málem podlomila kolena?!

Nevím… nerozumím si. Sám v sobě se totálně ztrácím a vůbec si nerozumím. Jedno však vím jistě – Bill tedy umí líbat pořádně! Ne jako Alex… Alex je sice dobrá v posteli a při líbání s ní si přijdu jako bych líbal mámu. Proto se raději jejím rtům snažím co nejlépe vyhýbat.
„B-bille, co to vlastně bylo?“ zeptal jsem se zmateně a ztraceně jsem mu pohlédl do očí. Na jeho tváři se však zračil ustrašený úsměv. „Nic to nebylo… j-jenom sázka s klukama. Teď mám u nich kolu,“ řekl a těkal pohledem po celý místnosti. „Nezlobíš se?“ zeptal se opatrně a pomalu si otíral ze svých rtů chuť těch mých… Sázka… no skvělý a já v tom snad hledal něco víc! Jsem blbec… jak jsem si to vlastně mohl myslet?! Vždyť mi sám do tváře vykřičel, že lásku nesnáší a nikdy ji nechce potkat. Ale nepatří k tomu i líbání?!
BILL:
Já jsem ten největší vůl pod sluncem! Z ničeho nic jej začnu líbat a jediný, co mi přijde jako vhodná výmluva, je sázka s klukama. No jsem já vůbec normální?!
Ne! To nejsem. Kdybych byl, nikdy by mě ani nenapadlo přiblížit se k jeho rtům. Ale to bych nebyl já, kdybych ze sebe nestihl udělat totální pako! Ach bože… Kdyby tady nebyla taková tma, Tom by hned všechno zjistil, protože jsem byl rudej jak rajče.
„Jasně, že ne… v pohodě. Vlastně jsem něco takového čekal, to proto jsem tě líbal také,“ řekl tiše a s rozhodným pohledem sklonil tvář. Hmm… jasně. Kdyby jej líbala Alex, tak by z ní vylíbal duši… Jsem hloupej, neměl jsem to udělat. Teď je mi ještě hůř. Ale odolali byste dokonale plným rtům s nádherným leskem a ještě krásnější chutí?! Já tedy ne Byla to chyba! Já se nelíbal dlouho a prostě jsem neodolal…
„Snad ti ta kola bude chutnat,“ narovnal tvář a pomalu si začal otírat rty. A když si po nich přejel jazykem, málem jsem zešílel… Vždyť ten jsem měl ještě před chvilkou až někde v krku, a teď je náhle pryč… Nevím, co to pořád plácám za hlouposti! Je to tvůj bratr, Bille! Tvoje dvojče! A ty sám dobře víš, že jakýmkoliv náznakům lásky se musíš vyhýbat!! Už jsem si to prostě musel vtlouct do hlavy…
„Tak já už půjdu… dobrou noc,“ malinko jsem si odkašlal a konečně jsem jej přestal pozorovat, jako nějakej úchyl…
TOM:
„A nechtěl bys třeba zůstat tady?“ zeptal jsem se najednou, dokonce jsem tou otázkou překvapil i sám sebe. „Mohli bychom si třeba povídat a tak…“ pokusil jsem se o úsměv a nevinně jsem se na něj podíval. Bylo na něm vidět, že zaváhal, ale přesto opatrně kývnul hlavou a můj opatrnej úsměv opětoval. „Ale chci levou půlku postele,“ řekl najednou a s dlouhým rozběhem přistál v rozházených peřinách, ve kterých se kromě polštářků a textů písniček nacházely i nejedny moje trenky a fusekle.
„Jak tak koukám, asi nejsi moc na úklid, co?“ šeptl a s pobaveným úšklebkem pozoroval všechno to spodní prádlo, které způsobilo, že jsem studem málem puknul.
„Nooo, víš… já jaksi pořádek nemusím. Ale za tohle se opravdu omlouvám,“ konečně jsem se dokopal k pohybu a všechny ty trenky a ostatní spodní prádlo jsem nacpal zpátky do batohu.
„Mně to nevadí. Já tě úplně chápu. Můj kufr vypadá dost podobně. Jo! A po pokoji mám jen oblečení, boty a šminky samozřejmě,“ lišácky se na mě uculil a jeho hubené tělo náhle přikrylo bílé povlečení, jak se pečlivě zavrtal pod mou přikrývku. Najednou mě něco napadlo…
Opatrně jsem naskládal všechny ty texty na jednu hromadu, a tu jsem pak položil na noční stolek. Ani jsem se na Billa nemusel podívat abych věděl, kam směřuje jeho pohled. Když jsem se na něj však otočil, malinko strnul a uhnul pohledem. Dost mě to překvapilo… takovéhle chování jsem u něj nepoznával.
„Máš tady ještě něco,“ špitl tišeji a v dlaních svíral červenej kousek spodního prádla, který určitě nepatřil mně… Naneštěstí jsem v něm však poznal Alexiny kalhotky.
„B-bille, já…“ rychle jsem je vzal a hodil pod postel – až tohle byl trapas!
autor: B-kay
betaread: Janule

4 thoughts on “Symphonie 11.

  1. proč se to tak blbě zobrazuje…co se dějeeee??? Pomoc..:(…ale jinak krásnej díl ,co se bude ještě dít v tý posteli???:D

  2. oooo bože…..dokážu si představit Billa jak drží dívčí spodní prádlo…hm…to je představa xDDD

Napsat komentář: Quasha Zrušit odpověď na komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics