autor: Janule
„Ještě,“ škemral Bill, když mu Tom něžně škrábal nahá záda. Miloval jeho doteky a ty, které mu způsobovaly husí kůži, zvlášť. Leželi na hotelové posteli, užívali si vzájemné blízkosti a mlčeli. Bill už Tomovi vyklopil každou minutu těch dvou dnů, kdy se neviděli, vylíčil mu všechny svoje úspěchy a neúspěchy, svoje pocity z toho, že se mohl volně procházet Londýnem, aniž by na něj někdo blbě čučel, ukazoval si na něj a snažil se mu skalpovat účes; svoje obavy z toho, jak jeho anglická výslovnost nakonec dopadla, i malinký šimravý strach z toho, co se včera dělo po včerejším tahu, na kterém byl Tom s Gustavem a Georgem. Po Tomově stém ujištění o tom, jak se naoko strašně „opil“ a dívky si od něj znechuceně odsedly, když schválně pustil z koutku slinu a několikrát naznačil, že se mu chce zvracet, aby bylo jasno, že jeho sebeovládání je v koncích, dostal od Billa několik sladkých polibků za odměnu, že nepodlehl pokušení. Oba věděli, že jejich láska je pevná, ale Bill měl pořád strach, aby se Tom jednou nechtěl vrátit k tomu, co tenkrát viděl v jeho pokoji.
Dodneška ho spolehlivě vzrušila vzpomínka na obrázek, který se mu naskytl ve chvíli, když tajně nakoukl do Tomova pokoje a přistihl ho s jednou z jeho mnoha milenek. Tom byl tak nádherný v roli ovládajícího… miloval tu vzpomínku. Viděl ho, jak zaklání hlavu v extázi a uvědomoval si, že to byl přesně ten den, kdy ho Tom poprvé vzrušil. Poprvé si uvědomil, že by pro něj mohl být něco víc. Poprvé po něm zatoužil. A teď ho měl… stále to pro něj bylo něco neuvěřitelného. Uvědomoval si, že to není jen tak… je to jako dar z nebes a má obrovské štěstí.
Jednou se na to ptal Meg, jak je možné, že zrovna on dostal do vínku tyhle schopnosti, že zrovna on má to štěstí a miluje ho vlastní dvojče… usmála se a řekla větu, kterou si zapsal do paměti zcela přesně: „Víš, Hvězdičko, cesty osudu jsou každému předem dané. Jestliže jsi dostal schopnosti, které máš, dostal jsi k nim i podmínky, abys s nimi mohl co nejlépe pracovat. Nahoře moc dobře vědí, co dělají. Nepodceňuj je. Milují nás, a proto se snaží svým vyvoleným ulehčit život. Pokud bys je ovšem začal zneužívat, velice rychle s tebou zatočí.“ Víc už se nedozvěděl, ale bylo mu jasné, že jednou se dozví všechno. Meg mu to slíbila. Mluvila sice záhadně, ale pochopil, že jednou by mohl být opravdu hodně dobrý ve svém oboru, ne-li nejlepší. Těšil se na to, ale zároveň se toho bál…
Teď ale soustředil svou pozornost na Tomovy prsty, které mu svými drsnými bříšky kreslily po zádech jemné růžové cestičky, jež způsobovaly, že ho začalo nepříjemně tlačit v rozkroku. Nebo snad příjemně? To se ještě uvidí. Pomalu se otočil na bok, zadíval se Tomovi do očí a už jen z jeho výrazu poznal, že příjemně…
Teď ale soustředil svou pozornost na Tomovy prsty, které mu svými drsnými bříšky kreslily po zádech jemné růžové cestičky, jež způsobovaly, že ho začalo nepříjemně tlačit v rozkroku. Nebo snad příjemně? To se ještě uvidí. Pomalu se otočil na bok, zadíval se Tomovi do očí a už jen z jeho výrazu poznal, že příjemně…
****
„Pánové, vstávat, za dvě hodiny nám to letí!“ ozvalo se za dveřmi jejich hotelového pokoje. Včera usnuli jak byli, ale naštěstí se už dávno naučili zamykat. Po dlouhé době měli zase společný pokoj. Na jednu noc nebylo třeba pro Billa zařizovat nějaký zvláštní luxus, takže oficiálně spal u Toma.
„Jó, jasně,“ zahulákal Bill na Davida, aby ho slyšel skrz dveře.
„Jen aby,“ ozvalo se pochybovačně za dveřmi, ale hlas manažera se za chvíli ozýval od vedlejších dveří, kde se snažil o totéž u Georga. To bude ovšem těžší oříšek, usmál se pro sebe Bill. Georg byl starý ospalec, to byla známá věc.
„Jó, jasně,“ zahulákal Bill na Davida, aby ho slyšel skrz dveře.
„Jen aby,“ ozvalo se pochybovačně za dveřmi, ale hlas manažera se za chvíli ozýval od vedlejších dveří, kde se snažil o totéž u Georga. To bude ovšem těžší oříšek, usmál se pro sebe Bill. Georg byl starý ospalec, to byla známá věc.
Sbaleno měli už od večera, zbývalo jen dobalit pár kousků, obléknout se a vypadnout z hotelu. Líčit se mu dneska nechtělo, nasadí si brýle a kšiltovku a vykašle se na to. Letí přece domů…
„Tomi, jedeme domů,“ políbil odhalené rameno, které koukalo zpod přikrývky. Chvilku se snažil ho budit, ale nakonec to vzdal, zvedl se a šel zatím do koupelny, dát si rychlou sprchu. „Vstávej, nebo tě kousnu,“ pohrozil za chvíli, když se vrátil a nakláněl se nad stále stejně vystrčeným nahým ramenem, které ho svádělo to opravdu udělat. Předtím ho políbil a nemělo to účinek. Teď už to chtělo větší razanci. Nejdřív přitiskl jen lehce rty na stejné místo, ale nedalo mu to a jemně stiskl zuby.
„Hmmmm,“ ozvala se vyčerpávající odpověď. Bill spokojeně kývl… konečně nějaká reakce.
„Vstávej, obludo, příště se zakousnu víc,“ hrozil Bill, zatímco pobíhal po pokoji a sháněl svoje drobnosti, které poházel všude, kde mohl.
„Vždyť jo,“ zamumlal Tom, ale stále se nehýbal.
„Pozor, jsem tady a jdu si kousnout,“ ozvalo se za chvíli těsně u Tomova ucha. Ten se jen protáhl, otočil se na záda a jedním okem zamžoural na svého hladového bratra.
„Nejsem tvoje snídaně,“ pronesl rozespalým hlasem. „Jdi se najíst dolů, ty kanibale. Stejně bych ti nechutnal, jsem kost a kůže,“ ujistil svého bratra a odhodil peřinu. „Leda, kdybys chtěl ochutnat nějakou delikatesu, pak jsem ti k dispozici,“ pronesl s klidem a rukou pomalu zamířil ke své viditelně ztuhlé delikatese, kterou nabízel.
„Hmmmm,“ ozvala se vyčerpávající odpověď. Bill spokojeně kývl… konečně nějaká reakce.
„Vstávej, obludo, příště se zakousnu víc,“ hrozil Bill, zatímco pobíhal po pokoji a sháněl svoje drobnosti, které poházel všude, kde mohl.
„Vždyť jo,“ zamumlal Tom, ale stále se nehýbal.
„Pozor, jsem tady a jdu si kousnout,“ ozvalo se za chvíli těsně u Tomova ucha. Ten se jen protáhl, otočil se na záda a jedním okem zamžoural na svého hladového bratra.
„Nejsem tvoje snídaně,“ pronesl rozespalým hlasem. „Jdi se najíst dolů, ty kanibale. Stejně bych ti nechutnal, jsem kost a kůže,“ ujistil svého bratra a odhodil peřinu. „Leda, kdybys chtěl ochutnat nějakou delikatesu, pak jsem ti k dispozici,“ pronesl s klidem a rukou pomalu zamířil ke své viditelně ztuhlé delikatese, kterou nabízel.
„Že by kaviár?“ zasmál se Bill a lehce pohladil Tomův klín. Jejich ruce se setkaly na stejném místě. „Vypadá lákavě,“ zmáčkl Bill nabízející se pochoutku a stiskl víc, „ale v letadle nám dají určitě něco, čeho se skutečně najím,“ uzavřel možnou snídani a zvedl se z postele. Věděl, že musí utéct, pokud se chce ještě dneska přivítat s mámou. Jestli ho Tom stáhne k sobě, pak se zblázní, až budou na poslední chvíli utíkat chodbičkou k letadlu jako posledně.
„A co já s tím teď? Moje druhá čakra se bude vztekat! Zbytečně se namáhala, aby ti ukázala, jak se perfektně točí a ty nic,“ stěžoval si kňouravě Tom, ale s tímhle na něj neměl chodit.
„Jo? Tak druhá čakra? A co na to říká ranní erekce? Není to náhodou její práce?“ chechtal se Bill a vrhl se po svém telefonu, který se rozdrnčel na stolečku.
„A co já s tím teď? Moje druhá čakra se bude vztekat! Zbytečně se namáhala, aby ti ukázala, jak se perfektně točí a ty nic,“ stěžoval si kňouravě Tom, ale s tímhle na něj neměl chodit.
„Jo? Tak druhá čakra? A co na to říká ranní erekce? Není to náhodou její práce?“ chechtal se Bill a vrhl se po svém telefonu, který se rozdrnčel na stolečku.
„Ahoj, Meg, děje se něco?“ řekl Bill udiveně do telefonu a poslouchal. Nebylo zvykem, aby mu Meg volala, pokud se nic zvláštního nestalo. Tom zvědavě zvedl hlavu a měřil si Billa přísným pohledem. Nejenže mu upřel ranní potěšení, ale ještě ho obvinil, že jeho delikatesa stojí z úplně jiných, daleko přízemnějších příčin, než je vášeň a touha po milování. Pff… ranní erekce… taková pitomost… Přece pozná, kdy je z jakého důvodu vzrušený… Pomalu se zvedl a rozhodl se, jít to vyřešit do sprchy. „Já ti dám, ranní erekce,“ mumlal si pod fousy, když se hrabal z postele a odcházel do koupelny. Lehce Billa plácl po zadku, ale když ten na to nereagoval, plně ponořen do telefonního rozhovoru, zavřel za sebou dveře.
„Jasně, Meg, dneska odpoledne přijdu,“ slíbil své učitelce Bill a ještě chvilku koukal nevěřícně na displej telefonu. Co tak důležitého se mohlo dít, aby to donutilo Meg požádat jej o setkání. Prý „jedna taková nečekaná událost“…
„Jasně, Meg, dneska odpoledne přijdu,“ slíbil své učitelce Bill a ještě chvilku koukal nevěřícně na displej telefonu. Co tak důležitého se mohlo dít, aby to donutilo Meg požádat jej o setkání. Prý „jedna taková nečekaná událost“…
♣♣♣
Vivian sledovala vyplašené děvče soucitnýma očima. Dovedla se vžít do jejího strachu, který musel určitě způsobit její muž, jenž se tu před chvílí tyčil nad její postelí a propaloval ji svým tvrdým pohledem. Moc dobře znala ten pocit, který uměl její muž v člověku vyvolat. Věděla ale, že soucit musí jít stranou. Tohle děvče tu není pro legraci. Klient ji potřebuje zdravou. To byl jejich prvořadý úkol, nic víc se od nich nechtělo. Netušila, na co přesně ji klient potřebuje, znala jen to, co jí prozradil Thorsten a ten si většinu důležitých informací nechával pro sebe. Absolutně ji ovládal. „Někde by ses ještě prokecla,“ odbyl ji pokaždé pohrdavě, když se na něco zeptala. Spíše svým šestým smyslem, než čímkoli jiným, pochopila, že jde o nějakou zdravotnickou záležitost. Museli dělat dívce genetické testy, na které jí hned na samém začátku odebrala krev, a pokud by neodpovídala požadavkům na skupinu, rychle by se jí zase zbavili. Jenže ona odpovídala. Trefili se hned napoprvé, připadalo jí to jako zázrak. Vlastně s tím ani nepočítali. Byl to její nápad, jít „lovit“ na koncert skupiny, po které tyhle mladé holky šílely, věděla, že tam bude skvělý výběr.
Když přišla zpráva od klienta, že krevní skupina odpovídá a všechno je OK, Thorsten ji po dlouhé době pochválil. Cítila se pyšná, že dokázala dobře odhadnout genotyp, který seděl. Snad to pochopila dobře, když se domnívala, že klient potřebuje nelegálně získat její tělesný orgán, ale nevěděla který. Doufala, že to bude ledvina nebo kostní dřeň, ale bála se zeptat, aby to nebylo něco horšího. Nechtěla to vědět. Nemohla by spát. Klient byl z Ameriky a dobře platil. To bylo pro Thorstena rozhodující. Neváhal ani minutu, když dostal tuhle nabídku a vše zorganizoval během měsíce. Hodiny strávil izolováním a úpravami jejich sklepa, aby se z něj stalo dokonalé zvukotěsné vězení. Byl pečlivý, to byla jedna z jeho důležitých vlastností. Teď ovšem nechal na ní, aby se starala o oběť, která zatím vůbec netušila, že ji unesli. Určitě si myslí, že je v nějaké nemocnici. Viv se o to i pro začátek snažila. Vytřela tu všechno dezinfekcí, aby to tak alespoň ze začátku působilo. Nemocniční pach a monitor srdce, byly ale to jediné, co evokovalo tenhle dojem. Dívka byla zatím v klidu, muselo ji bolet celé tělo, svaly měla ochablé, protože měsíc jen ležela bez jediného pohybu. Vivian teď musela vymyslet, co prvního říct, aby si získala dívčinu autoritu. Neměla tušení, jak začít…
Niky ovládl strach a panika. Po výstupu muže, jehož se na první pohled bála, se jí zadrhla slova v hrdle. Nemohla skoro polykat, měla strašně sucho v puse. Vytřeštěnýma očima zírala do stropu a nebyla schopna si srovnat v hlavě, co se tu vlastně děje. Všechno bylo tak strašně zvláštní. Mlhavý opar, který až doteď halil její omámenou mysl, se konečně úplně rozplynul. Musela vědět! To bylo to hlavní. Dozvědět se informace. Nejistota je to nejhorší, co člověka může potkat, napadlo ji. Zabloudila očima k ženě, která stála vedle její postele a prohlížela si ji. Jejich oči se setkaly. Už v nich nebyl ani náznak toho nepatrného úsměvu, který zahlédla, když se probudila. Tatam byla vlídná tvář. Teď na ni shlížel kamenný obličej starší ženy, zřejmě tak staré, jako byla její máma… Měla modré oči a hnědé polodlouhé vlasy, stejně jako muž, který před chvílí odešel. Už už se nadechovala, aby ji znovu oslovila, když se žena naklonila blíž k ní a s tvrdostí v očích na ni štěkla: „Shut up!“
Niky údivem zavřela pusu. Tomuhle rozuměla. Angličtinu ve škole měla už pěkných pár let. Okamžitě pochopila, že dozvědět se cokoliv, nebude jednoduché.
Niky údivem zavřela pusu. Tomuhle rozuměla. Angličtinu ve škole měla už pěkných pár let. Okamžitě pochopila, že dozvědět se cokoliv, nebude jednoduché.
♣♣♣
Bill si vyndal z lednice colu, loknul si rovnou z flašky a zase ji tam vrátil. „Máme skleničky,“ poznamenala máma jen tak mimochodem a kývla směrem ke skříňkám za sebou. Seděla u kuchyňského stolu, pila kafe, luštila křížovku v bulvárním časopise a měla oči všude jako každá ženská. Nemohla si tu poznámku odpustit jako pokaždé, když Bill páchal jeden ze svých mnoha zlozvyků.
„Hmmm,“ ozvalo se jí za zády jako obvykle. „Tak čau, já jdu,“ dodal její mladší syn hned nato. „Kam zase?“ udiveně vzhlédla od křížovky.
„K Meg, vždyť jsem to hlásil hned ve dveřích, snad se vrátím do večeře,“ sklonil se k mámě a líbnul ji na čelo. Hned nato zmizel v předsíni, obul si boty a opatrně našlapujíc, aby si toho máma nevšimla, přecházel přes obývák ke dveřím na zahradu. Musel zadem přes sousedy, před domem byl zase hlouček fanynek.
„Vidím tě! Až se vrátíš, tak vyluxuješ, čuně,“ slyšel, když byl přesně uprostřed cesty. Máma nesnášela, když jí courali přes obývák v botách, ale lenost vždycky zvítězila. Radši neodpověděl a rychle vypadl ven.
„Dobrý den,“ slušně pozdravil sousedku, po dopadu na její výsostné území. Vystrkovala na něj svou úctyhodnou zadnici, zrovna okopávala záhon s jahodami, které k nim jako děti chodili pravidelně potají sklízet.
„Ahoj,“ vrátila mu pozdrav a dál nerušeně pracovala, aniž by se ohlídla, kdo jí to zase leze do zahrady. Rychle přeběhl jejich pozemek a snažil se při tom vyhnout všemu, co považoval za kytky nebo zeleninu, aby za něj máma nedostala vynadáno.
„Nashle,“ pronesl ve chvíli, kdy přeskakoval plot k dalším sousedům.
„Ahoj,“ dostal naprosto stejnou odpověď. Paní Obramovou nevzrušovalo naprosto nic.
„Hmmm,“ ozvalo se jí za zády jako obvykle. „Tak čau, já jdu,“ dodal její mladší syn hned nato. „Kam zase?“ udiveně vzhlédla od křížovky.
„K Meg, vždyť jsem to hlásil hned ve dveřích, snad se vrátím do večeře,“ sklonil se k mámě a líbnul ji na čelo. Hned nato zmizel v předsíni, obul si boty a opatrně našlapujíc, aby si toho máma nevšimla, přecházel přes obývák ke dveřím na zahradu. Musel zadem přes sousedy, před domem byl zase hlouček fanynek.
„Vidím tě! Až se vrátíš, tak vyluxuješ, čuně,“ slyšel, když byl přesně uprostřed cesty. Máma nesnášela, když jí courali přes obývák v botách, ale lenost vždycky zvítězila. Radši neodpověděl a rychle vypadl ven.
„Dobrý den,“ slušně pozdravil sousedku, po dopadu na její výsostné území. Vystrkovala na něj svou úctyhodnou zadnici, zrovna okopávala záhon s jahodami, které k nim jako děti chodili pravidelně potají sklízet.
„Ahoj,“ vrátila mu pozdrav a dál nerušeně pracovala, aniž by se ohlídla, kdo jí to zase leze do zahrady. Rychle přeběhl jejich pozemek a snažil se při tom vyhnout všemu, co považoval za kytky nebo zeleninu, aby za něj máma nedostala vynadáno.
„Nashle,“ pronesl ve chvíli, kdy přeskakoval plot k dalším sousedům.
„Ahoj,“ dostal naprosto stejnou odpověď. Paní Obramovou nevzrušovalo naprosto nic.
***
„Posaď se,“ dostal pokyn od Meg, když se přivítali. Svezl se na kuchyňskou židli a nedočkavě bubnoval prsty o stůl. Zvědavostí nemohl pomalu ani dojíst oběd. „Mám pro tebe takovou zvláštní nabídku… myslela jsem, že to přijde až později, ale teď to vypadá, že nastal tvůj čas,“ začala Meg zvolna. Kývl, aby moc nezdržoval a čekal, co bude dál. Absolutně netušil, o čem je řeč.
„Vyskytl se takový naléhavý případ, který je potřeba vyřešit, a když jsme o tom s ostatními mluvili, navrhla jsem, že by to mohlo být pro tebe zajímavé. Vzhledem k tvým schopnostem všichni souhlasili, abych ti o tom řekla a udělala ti nabídku, takže teď hezky napni uši a poslouchej, co ti budu vyprávět…“
Bill skutečně napnul uši, jak mu síly stačily, a čekal na každý sebemenší zvuk, který vyjde z úst jeho učitelky. Začínal tušit, že to nebude jen tak… něco se na něj chystá.
„Vyskytl se takový naléhavý případ, který je potřeba vyřešit, a když jsme o tom s ostatními mluvili, navrhla jsem, že by to mohlo být pro tebe zajímavé. Vzhledem k tvým schopnostem všichni souhlasili, abych ti o tom řekla a udělala ti nabídku, takže teď hezky napni uši a poslouchej, co ti budu vyprávět…“
Bill skutečně napnul uši, jak mu síly stačily, a čekal na každý sebemenší zvuk, který vyjde z úst jeho učitelky. Začínal tušit, že to nebude jen tak… něco se na něj chystá.
„Když jsi se narodil, bylo ještě Německo rozdělené na dvě poloviny, to víš, ne?“ Bill kývl. „V říjnu, to ti byl měsíc, se to tu začalo všechno měnit, lidi se vzbouřili proti režimu a za pár měsíců jsme byli zase svobodní, a nakonec i spojení dohromady do jedné země. V té době vznikl oficiálně náš spolek, který předtím fungoval jako nelegální. Jeho jméno ti neřeknu, to smí vědět jen jeho právoplatní členové, ale podle jeho počátečního písmene mu budeme pracovně říkat „Efko“. Členy Efka se stali všichni ti, co mají podobné schopnosti jako ty a já. Jsme sice oficiálně registrovaní jako zájmové sdružení, ale nikdo netuší, čím se ve skutečnosti zabýváme. Uvedli jsme do registrace samozřejmě naprosté nesmysly. Musíme se chránit před nepovolanými, ale potřebujeme se scházet. Každý z členů má jiné schopnosti, ale dohromady tvoříme celkem kompaktní skupinu, která funguje oficiálně už šestnáct let, jinak celkem dvacet. Já mám funkci sekretáře. Je to něco jako tajemník, těžko to nějak vysvětlit, ale kdybych to přirovnala k vládě, jsem něco jako premiér. Nade mnou už je jen prezident,“ usmála se na vykuleného Billa a pokračovala. „Samozřejmě záleží nejvíc na schopnostech, podle toho ostatní rozhodnou, jaké máš v Efku postavení.“
„Teda, to jsem netušil, že mám tak mocnou učitelku,“ vydechl obdivně Bill. Hypnotizoval Meg a hltal každé její slovo.
„Tuší to jen velmi málo lidí… vlastně jen členové naší skupiny, nikdo jiný,“ usmála se Meg a pokračovala dál. „Ale zpátky k věci. Neznáš ještě zdaleka všechny mé schopnosti, to je ti asi jasné, ale jeden z mých úkolů je vyhledávat lidi, jako jsme ty a já. Mám možnost nahlížet do určitých sfér, kde jsou tyhle informace k dispozici. O tobě jsem věděla dřív, než ses narodil a až ti jednou ukážu tajnou členskou knihu, uvidíš, že datum zápisu tvého jména je 28.listopadu 1988. Kdyby sis to spočítal, došel bys lehce k tomu, že je to den, kdy jste byli s Tomem počati. Až tak přesné mám informace o tom, co se děje v našem oboru,“ usmála se na Billa.
„To se schválně zeptám mamky, jestli si pamatuje, co ten den s tátou dělali,“ rozchechtal se Bill.
„Jo, to můžeš, ale pochybuju, že ti bude vyprávět, jak si den předtím nějakou zvláštní shodou okolností zapomněla vzít antikoncepci. Byli jste s bráškou tak trošku řízená nehoda… proto jste taky dva. Všimni si, že nikde v blízkém příbuzenstvu nejsou žádná dvojčata. Hormony jsou holt mršky a tenkrát byly v antikoncepci ještě hodně silné dávky,“ šklebila se na Billa, když poslouchal informace o svém vzniku. Bylo neuvěřitelné, co všechno Meg věděla.
„Tuší to jen velmi málo lidí… vlastně jen členové naší skupiny, nikdo jiný,“ usmála se Meg a pokračovala dál. „Ale zpátky k věci. Neznáš ještě zdaleka všechny mé schopnosti, to je ti asi jasné, ale jeden z mých úkolů je vyhledávat lidi, jako jsme ty a já. Mám možnost nahlížet do určitých sfér, kde jsou tyhle informace k dispozici. O tobě jsem věděla dřív, než ses narodil a až ti jednou ukážu tajnou členskou knihu, uvidíš, že datum zápisu tvého jména je 28.listopadu 1988. Kdyby sis to spočítal, došel bys lehce k tomu, že je to den, kdy jste byli s Tomem počati. Až tak přesné mám informace o tom, co se děje v našem oboru,“ usmála se na Billa.
„To se schválně zeptám mamky, jestli si pamatuje, co ten den s tátou dělali,“ rozchechtal se Bill.
„Jo, to můžeš, ale pochybuju, že ti bude vyprávět, jak si den předtím nějakou zvláštní shodou okolností zapomněla vzít antikoncepci. Byli jste s bráškou tak trošku řízená nehoda… proto jste taky dva. Všimni si, že nikde v blízkém příbuzenstvu nejsou žádná dvojčata. Hormony jsou holt mršky a tenkrát byly v antikoncepci ještě hodně silné dávky,“ šklebila se na Billa, když poslouchal informace o svém vzniku. Bylo neuvěřitelné, co všechno Meg věděla.
„Takže to, že jsme se přestěhovali do týhle zakopaný díry, to je taky tvoje práce?“ zeptal se Bill, protože už tušil, že nic v jeho životě není jen tak.
„Jistě… a v tom lese jsem na tebe tenkrát čekala, to nebyla žádná náhoda,“ dodala k tomu všemu Meg. „Ale pozor, jediné, co nebylo jisté, bylo tvoje rozhodnutí. Mohl jsi mi klidně říct, že do toho nejdeš a byl konec. Jenže ty ses rozhodl do toho jít, a proto teď sedíš tady a dostaneš možnost nahlédnout pod pokličku dřív, než se to kdy komu ze skupiny podařilo. Doufám, že se rozhodneš správně,“ zadívala se na svého žáka.
„To taky doufám,“ zachvěl se Bill, když slyšel, že ho čeká něco velkého.
„Tak poslouchej…“ usmála se povzbudivě Meg.
„Jistě… a v tom lese jsem na tebe tenkrát čekala, to nebyla žádná náhoda,“ dodala k tomu všemu Meg. „Ale pozor, jediné, co nebylo jisté, bylo tvoje rozhodnutí. Mohl jsi mi klidně říct, že do toho nejdeš a byl konec. Jenže ty ses rozhodl do toho jít, a proto teď sedíš tady a dostaneš možnost nahlédnout pod pokličku dřív, než se to kdy komu ze skupiny podařilo. Doufám, že se rozhodneš správně,“ zadívala se na svého žáka.
„To taky doufám,“ zachvěl se Bill, když slyšel, že ho čeká něco velkého.
„Tak poslouchej…“ usmála se povzbudivě Meg.
autor: Janule
betaread: Janik
betaread: Janik
Och, och, tak jen v skrytu duše doufám, že mu jde vyprávět o jedné zatoulané fanince, která je ve velkým průšvihu a společnými silami ji z té šlamastiky vysekají. Jiná pohádka, kterou by mu tam mohla povídat, mě nenapadá, když ho už předem upozornila, že jakožto nečlenovi mu toho o spolku mnoho říct nemůže. Takže teda doufám, že se konečně rozjede nějaká ta záchranná mise. Ovšem jestli tahle moje teorie bude stejně úspěšná jako ta, když jsem přemýšlela nad tím, k čemu chce naši rukojmí onen klient, tak jsem úplně vedle a jdou si tam nejspíš povídat o tom, co nacpat do jablečnýho závinu….:o)
to znie napinavo
Tak poslouchej ..a tri bodky , to ma vie najviac vytočiť ! agrhh 😀 Môže tam byť hoci čo .."Tak poslouchej…ty moulo !" alebo : "Tak poslouchej *krknutí*…..alebo ..alebo ..Ja to CHCEM počuť 😀 čo na neho vybalí ? bude to iste super tajné a padneme z toho na zadok , toe jasné , ale čo to JE ? Niekedy až nedýcham , aby som nestratila , kde čítam , lebo ukaztovať si prstom na monitor mám zakázané 😀
inak pri scéne : dirty carpet 😀 !: som jedla ..housku 😀 no a je po celom stole rozžvachlaná a vyplutá 😀 to si upraceš , Bill XD
Začínám pomalu jednu po druhé škrtat své teorie, které jsem si v průběhu dosavadních dílů navymýšlela:D Ale to mě na tom baví, nakonec se to vyvine naprosto nečekaným směrem, který nám vytře zrak:D Líbí se mi, jak se pomaloučku poodhaluje, co se vlastně děje a proč. Jako dílky skládačky, zatím jich máme jen několik, ale jak budou přibývat, začnou do sebe zapadat:)
Docela mě překvapilo, že ''postelová scéna'' byla jen naznačena, to se tady nestává často:D Ale občas to neškodí, přece jenom bysme byly rozmazlené, kdybysme dostávaly pravidelnou dávku sexu v každém díle xD V psané podobě, samozřejmě xD Dneska nebudu teoretizovat, stejně to nakonec bude jinak a mnohem lépe, než bych to kdy vymyslela já. Takže si počkám:)
P.S. S těmi grázly jsi měla pravdu, vzpomněla jsem si, že jsem taky byla zamilovaná do kluka, co k nám propadl xD Už jsem si na něho čtyři roky nevzpomněla a to jsem o něm psávala básničky xD Takoví jsou prostě neodolatelní xD
daaaaaaaaaaaal
jujujuj.. už sem napnutá co se bude dít 😀
vždyt já poslouchám, tak proč je to zas utnuté:D:D:DTo je strašný toto, taková hodná jsem, poslouchám, nevyrušuju, nemluvím, a stejně nic neslyším ani nevidím…jen ty nesympatický tři tečky…jestli tohle mělo být to sdělení, tak to teda pěkně děkuju"…", to mi toho teda řeklo…(a sama je používám jak blbá:D)
Takže jestli mě nechceš mít na svědomí, tak budeš taková laskavá, jak to umíš jen ty, a v příštím díle nám všem už prozradíš, co ty tři tečky předznamenávají, vid?:-P
Tak a už jsme u orgánů, tentokrát i jiných než Tomových a Billových :o) Už můžu zase sepisovat dlouhé a ještě delší komentáře, ulevilo se mi, že je ten tajemný pan X, co touží po orgánech, někdo opravdu tajemný a žádný blízký přítel (beru tě za slovo:o)) Paní Obramovou můžu jen obdivovat za klid, já mít Billa přímo za zadkem…
Multifunkčnost typické mamky paní Ká. je mi velice povědomá 😀
Meg je čím dál zajímavější, z podivné místní čarodějnice se nám klube zatraceně chytrá a šikovná paní, jsem zvědavá, jak Bill zareaguje, jestli mu příště zadá úkol, aby jí našel, no a taky mě zajímá, jestli Niky zdědila máminy schopnosti, aby se mohla třeba i trošku líp bránit, před únosci a nejistou budoucností 🙂
A to by bylo pro dnešek vše, hlasuju proto, aby u Viv zvítězil mateřský pud nad strachem :o)
Přesně tak jak píše Darxie, já taky automaticky napnula uši a ono nic, konec. Tohle mi Jaňule nedělej :o)) Jsem napnutá jako struna, co bude dál, mám své fantas teorie, ale určitě mě jako vždycky překvapíš. Tak já čekám Hvězdičko, směle do toho :o)
Hmmm, to je tedy opravdu krásně napsané, čtivé prostě zajímavé a krásné 🙂
Ježiiiiiiš dyť sem jak kšandyyy, Jani tohle nemůžeš!
tohle by prostě mělo bejt zakázaný, natom se asi všichni shodnem, že? xD
Napínačky zakázat, twincest povolit!
xDDD
Tak honem honeeem, prosíííííím =o)
Moji miláčkové opět spolu, Bill uklidněn a navíc je Tomova druhá čakra v pohodě… všechno v pořádku. No až na Nikol, pochopitelně. Já si nejsem jistá, jestli tuhle část příběhu zvládnu, už jsem byla několikrát překontrolovat syna v jeho pokoji!!!!
Trošku mě uklidňuje Meg a její schopnosti, a jestliže je navíc sekretářem v Efku, tak se snad vše v dobré obrátí 🙂
Já jsem tak strašně, ale opravdu strašně moc zvědavá, jak to bude dál :)))
Cože, klient z Ameriky? No, to mi trochu dělá čáru přes rozpočet, já byla přesvědčená, že s tím má co dělat Rawen… ale to je přece Němec, ne? Jsem překvapená. Ne že bych byla v odhadování děje budoucího nějakej expert, většinou je to spíš naopak teda xD … Ale tady… no, já nebudu předbíhat. Uvidíme, uvidíme.
Co se týče dvojčátek, jsou úplně skvělá. Jsou tak sladcí, když jsou spolu… a ty jejich věčný hovory "o snídani" mě dokážou spolehlivě dostat 🙂
Taky by mě zajímalo, co na Billa Meg chystá. Docela bych i věřila tomu, že to má něco společného s Niky, ale radši nebudu ničemu věřit dopředu. Pro jistotu 🙂 A Meg mě taky upřímně překvapila, netušila jsem, že je takhle mocná a vážená.
Moc se těším na další díl. Můj hlad po podrobnostech a po něžných chvilkách dvojčat stále roste :))
Umím si představit, jak se Billovi ulevilo, když je zase zpátky u Toma, pěkně v pelíšku a jediné, co je po ránu trápí, je Tomova ranní erekce :))) Niky to má o něco složitější, ale Vivian je soucitná, snad to k něčemu bude. Thorstena bych za ty jeho tvrdé pohledy nejradši nakopala do zadku, by ještě koukal. Tím se mi vybavila další věc, kterou jsem chtěla napsat. Jak tam Bill lezl přes plot a sousedka vystrkovala zadek, připomnělo mi to scénu z "Vrať se do hrobu" :))))
A jé, to zas bude 😀 Nebude se jednat o Niky? To bych ráda věděla, to děvče mám ráda 🙂 Každopádně ta Amerika mi taky trochu rozhodila plány, já zas myslela, že to je Ava, kurnik 😀
Když já už nevím, co psát, nemůžeš jednou přidat nějakej horší díl, abych měla co zdrbat? Protože takový dokonalosti se drbat nedaj 😀
Ale Billin s Tominem jsou vážně dokonalá dvojka, já je mám tak ráda, ty bobky dva darový, maj śkvělý charaktery\, když ty je tak vystihuješ… 🙂 Při té Billově vzpomínce na to tenkrát, jak Toma sledoval… myslím, že se vrhnu na zpětné čtení jedničky 😀
Miluju tuhle povídku, Janulenko :-*
juj dneska bude new dílek co? už se nemůžu dočkat!
Jééé, tak že by přece jen měl Bill něco společného s Nikčou a mohl mít tu možnost ji pomoci zachránit nebo něco podobného? Ale tak ono je to jasné, že do tohoto ´problému´ bude nějakým způsobem zapletený i Bill, když se tohle v povídce. Věřím, že Bill se 100% rozhodne správně a moc se těším, co bude jeho úkol 🙂